Spřízněná duše, kterou potkáte jednou za život
Ahoj všem,
chodím mezi Vás již delší dobu pod jiným nickem, ale vzhledem k choulostivosti tématu bych chtěla zůstat 100 % anonymní, a proto jsem si dovolila vytvořit nový nick a s ním i tuto diskuzi, potřebuji znát objektivní názor nezávislých pozorovatelů...
Tak tedy:
Měla jsem několik let stálého přítele. Vztah s ním byl bezproblémový, z pohledu mnoha lidí ukázkový, ale ve skutečnosti vlastně až příliš klidný, skoro bych řekla chladný. Postupně jsme se vzájemně hodně vzdálili, žili jsme vedle sebe spíš jako přátelé, intimní život ustoupil do pozadí. Zpočátku jsem s tím bojovala, ale k ničemu to nevedlo, jen jsme se hádali. Nakonec jsme oba rezignovali a spíše přežívali ze dne na den.
V té době jsem se již kamarádila s kolegou z práce, se kterým jsme si hodně rozuměli, měli si stále o čem povídat a čemu se smát. Kolega byl ode mě o pár let starší, ženatý, se dvěma dětmi. Bylo mi s ním hrozně hezky, přitahoval mě a já jeho zřejmě také, až mi jednoho dne vyznal lásku s tím, že si s partnerkou dlouhodobě nerozumí a chtěl by to zkusit se mnou. Od tohoto okamžiku se strhla lavina událostí, která obrátila vzhůru nohama život nejen mně, ale i spoustě lidí kolem. S kolegou jsme si začali psát zamilované zprávy, těšila jsem se na každý okamžik, kdy zapípá mobil a přijde mi od něj vzkaz plný lásky. V té době už měl přítel podezření, a tak si v nestřeženém okamžiku pár popisovaných SMS přečetl a udeřil na mě, jak se věci mají. Přiznala jsem mu, že jsem potkala člověka, se kterým je mi hrozně hezky. Přítel se rozhodl, že náš vztah zachrání a začal mi nosit kytky, přestal chodit po hospodách a asi doufal, že se tím, stejně jako vždy předtím, zase všechno urovná. Pro mě ale již bylo vše ztraceno, byla jsem až po uši zamilovaná do kolegy, se kterým jsem mezitím strávila nejromantičtější chvíle svého života a současně nejkrásnější sex. Oznámila jsem příteli, že chci náš vztah ukončit, což on dlouho odmítal přijmout, hádali jsme se, vyčítali si, ale časem se to uklidnilo. Já si našla vlastní bydlení a odstěhovala se.
Od tohoto okamžiku jsem trpělivě čekala, jak kolega vyřeší doma svoji složitou situaci. Se ženou jim to sice dlouho neklapalo, ona podle všeho měla také jiný vztah, ale přece jen tam byly ve hře také dvě děti, kterým jsme chtěli v rámci možností co nejméně ublížit. Čas plynul a kolega stále nic neřešil, až jsem se jednou na firemní poradě dozvěděla, že si naplánoval rodinnou dovolenou s manželkou a dětmi. Nemohla jsem tomu uvěřit, pohádali jsme se a já jsem byla strašně nešťastná a v zoufalství jsem mu řekla, že takhle to dál nejde, že pokud chce být se mnou, bude se muset rozhodnout, co dál, že já už jsem první krok udělala a nyní je řada na něm. Potřebovala jsem si o tom s ním promluvit, takže mi nakonec řekl, že mě musí více poznat, než udělá zásadní životní rozhodnutí. Byla jsem úplně na dně, nechápala jsem, kam se poděly všechny jeho sliby, jak spolu zvládneme vše, že jsme si souzeni a jak si ničím v životě nebyl jistější. Nakonec jsem se ale jaksi sebrala a rozhodla se, když chce čas, dostane ho. Přestala jsem všechno řešit, na nic se ho neptala, do ničeho netlačila, jen čekala. Všechno se zdálo v pořádku, užívali jsme si jeden druhého a spoustu skvělého sexu.
Čím déle jsme byli spolu a čím více jsem toho věděla o jeho rodině a hlavně dětech, měla jsem větší obavy z toho, jak to všechno zvládne, zda v konečném důsledku bez dětí a svého způsobu života bude ještě tím mužem, do kterého jsem se tak hrozně zamilovala. Přestala jsem mluvit s rodinou i kamarády. Na nikoho a na nic jsem neměla náladu, jen jsem přemýšlela o tom, co udělat, trápila se v samotě, kterou nenávidím, a neskutečně se bála, že ztratím lásku svého života. Tehdy jsem měla pocit, že je moje duše roztrhaná na kusy a cítila jsem se na pokraji sil.
Jednoho dne jsem si byla zaběhat, přemýšlela a v tom jsem si to uvědomila. Nemohla jsem popadnout dech a začala jsem nahlas brečet. Neumím ani popsat, jakou bolest a prázdnotu jsem cítila ve svém srdci. Tehdy jsem pochopila, že náš vztah musím ukončit. Že kolega by bez svých dětí, které miluje, nebyl šťastný a že musím ustoupit já.
Dlouho jsem přemýšlela, co mu všechno při našem rozchodu musím říct, aby pochopil, že se s ním nerozcházím proto, že ho již nemiluju, ale právě proto, že ho miluju tak moc. Když přišel onen smutný den, samozřejmě jsem to obrečela, ale měla jsem dojem, že jemu spadl kámen ze srdce. Nakonec navrhl, že by byla škoda se již dále nekamarádit, protože jsme přece spřízněné duše, že mi i tak chce být v životě oporou a přítelem, s čímž jsem souhlasila a byla jsem ráda, že mi zůstane alespoň takhle nablízku.
Po nějaké době jsem potkala jiného muže, velmi milého a pozorného. Zažila jsem s ním moc pěkné rande, začali jsme spolu tedy chodit a časem i bydlet. Sex s ním je moc hezký, i když ne tak vášnivý a plný touhy jako s kolegou, ale klape nám to a je nám spolu fajn.
Kolega o mém vztahu ví, i přes to mi ale řekl, že je prostě sobec a chce ze mě i kousek pro sebe, načež mě zkusil svést a podařilo se mu to. Nutno říct, že já jsem se příliš nebránila, stále mě velmi přitahuje. Zkoušela jsem si s ním o tom promluvit, že takhle to dál nejde, že musíme žít každý svůj život, ale on argumentuje tím, že když se nám to oběma líbí, není důvod to nedělat, že na to je život moc krátký a že mě i přes všechno stále miluje.
Na druhou stranu na mě umí být ale i poměrně nepříjemný a urýpaný, když nemá dobrou náladu, komentuje přede mnou i jinými kolegy krásu jiných žen, což je mi nepříjemné, vtipkuje při obědech se servírkami, což je mi líto, nebo organizuje setkání po práci, na která mě nezve, ale po tom o nich přede mnou povídá. Nikdy jsem mu neřekla, že mi tyhle věci nejsou příjemné, nebo že mě to bolí, protože mám pocit, že mi to už nepřísluší. Na druhou stranu mu neumím říct ne, když se mě snaží svést a šeptá mi do ucha spoustu krásných věcí. Nějak se v tom zkrátka motám...
Pokud jste dočetly až sem, díky za to. Zajímalo by mě, co si o tom všem jako nezávislé pozorovatelky myslíte? Já stále ještě věřím, že to kolega myslel všechno od počátku upřímně, že se také zamiloval a chtěl být se mnou, ale že to nedokázal dotáhnout hlavně kvůli dětem, což chápu. Ale na druhou stranu mě občas jeho chování zaráží a nerozumím mu. S novým přítelem mám hezký vztah, o který nechci přijít, je to skvělý chlap, o kterého se člověk může v životě opřít, trávíme spolu moc hezké chvíle a plánujeme budoucnost. O kolegu po sexuální stránce nestojím, pokud mě vyloženě nedráždí, to pak nějak ztrácím zábrany, současně mám ale strach, abych nepřišla o přátelství, které mi kolega slíbil. Možná proto, že moc přátel nemám. Nebo už to přátelství není? Jak to cítíte/vidíte všechny vy?
Díky za názory předem.
@nestastnice Ahojky, od Tebe obzvlášť díky za reakci, protože jsi prožila něco podobného... Po této diskuzi s holkama jsem na to začala koukat troufám si říct více objektivně a také už si nemyslím, že kolega je až taková spřízněná duše, ale že tu situaci už teď spíš zneužívá. Možná, že ze začátku to bylo jinak, ale možná také ne, jak se tu také několikrát říkalo, to už je dnes tak nějak jedno.
Rozhodla jsem se pro nový život s novým přítelem, který si mě váží, má mě rád a chce se mnou mít společnou a plnohodnotnou budoucnost. Věřím, že jsem se rozhodla správně!
Přeji Ti v životě hodně štěstí! 🙂
@ivular Ahojky, máš pravdu. Prostě nejsem dokonalá a nějak jsem se v tom plácala. Tato diskuze mi pomohla si uvědomit, co je pro mě v životě důležité a podle toho se rozhodla. Jenom k tomu, že jsme se vykašlaly na hodnoty... Víš, ono to tak jednoduché celé nebylo, jak jsem již psala. Prostě celý ten příběh a vztah s kolegou byl složitější a bylo tam mnoho faktorů, které ovlivnily celý průběh a rozhodnutí všech. Ale už to není podstatné. Jen že to také nebylo černo-bílé a my milenky jsem také nechtěly nikomu ničit život... Jen jsme uvěřily, že ne vždy si člověk vybere správného partnera napoprvé, což se prostě v životě občas může stát všem...
@petma112 Ahojky, moc díky za reakci, asi chápeš, co jsem prožívala... Jak jsem už psala, rozhodla jsem se to ukončit. Nechci to dělat nijak radikálně, takže nemažu z přátel na FB a komunikuju s ním v práci, ale skutečně pouze jako známá/kolegyně. Vyhýbám se všem situacím, ve kterých bychom mohli zůstat spolu sami, zatím úspěšně. Pokud by nastala opět "krizová" situace, myslím, že už ji zvládnu, už jsem se rozhodla a vím, co je pro mě v životě důležité. Pokud to nepůjde po dobrém, bude to muset jít po zlém, tj. vymazat ze života, jak píšeš ty. Uvidíme, třeba to proběhne v klidu.
Doufám, že už jsi teď šťastná s někým, kdo za to stojí, a svého rozhodnutí nelituješ! Přeju Ti moc štěstí! 🙂
@lineckekolecko Ahoj, musim ti napsat, protoze kdyz jsem cetla tvuj uvodni prispevek, mela jsem pocit, ze ctu sama o sobe, presne to same jsem prozila taky, taky jsem chodila se zenatym kolegou (ctyri roky, takze zadne chvilkove vzplanuti), taky jsem prozivala tu vasen a radost ze setkani, ktera mi pripadala naprosti fantasticka a jedinecna, uzasny sex i pocit vyjimecnosti, ale i zklamani, kdyz jel na dovolenou s manzelkou a dcerou, sel nekam z dalsimi kolegy z prace a me nevzal, nebo proste nemel cas, protoze s manzelkou si sice "nerozumel", i ona udajne nekoho mela, ale pritom spolu dal zustavali a travili (naprosto pochopitelne) spoustu casu. Je to vic nez deset let, co tento vztah skoncil, a stejne na nej myslim, samozrejme sem tam, jsem ted v uplne jine zivotni i rodinne situaci, ale ani to mi nebrani si na nej vzpomenout. A ted proc pisu: nakonec jsem chodila k psycholozce, protoze jsem to potrebovala v sobe nejak zpracovat, i ja jsem se s nim rozchazela ne proto, ze bych ho nemilovala, ale proto, ze to nebylo k zivotu a bylo jasne, ze on svou puvodni rodinu neopusti (i kdyz udajne zpocatku premyslel o tom, ze to udela). No a z hovoru z tou psycholozkou si pamatuju jednu vetu: musite pocitat s tim, ze uz zadny vztah nebud takovy a mozna uz nikdy nebudete mit ani tak vasnivy sex. ALE, a to je velike ale, to, proc to vsechno bylo tak uzasne, jedinecne, vzrusujici a sexy je do znacne miry dane nastavenim toho vztahu. Jednak pro tebe byl porad do znacne miry nedostupny a o to vic jsi po nem touzila. A pak, vidali jste se vzdycky jen kratce a tak jste se v tech chvilich snazili byt na sebe co nejprijemnejsi a spolecne si to uzit. Ja vzpominam na nase setkani doted, ale vim, ze je to takova pohadka tisice a jedne noci. Kdo vi, jak by se mi s nim zilo v beznem "sedivem" kazdodennim zivote, jestli by sex s nim po deseti letech manzelstvi byl sktecne tak vybusny, jak si predstavuju, jestli by me opravdu nosil na rukou, jak jsem si kdysi malovala. Je to proste vztah z rise pohadek v tom smyslu, ze neni uplne realny. Pokud muzes, vzpominej na to pekne, co jste prozili, ale uz se k tomu neupinej, zij novym vztahem vytvarej si nove vzpominky s novym pritelem a tohle nech uzavrene. A to "kamaradstvi", i tenhle aspekt jsem zazila, taky se se mnou chtel kamaradit... ale muzu ti rict, ze to proste neslo, porad tam ty emoce byly, rany se porad oteviraly a on toho dokazal zneuzit, taky jsem zazila jednorazove "navraty", proste uplne vsechno jako ty. Jenom si tim prodluzujes obdobi, kdy te to trapi a myslis na nej, misto aby ses venovala novemu muzi sveho zivota. Myslim, ze pratelstvi mezi muzem a zenou je nekdy mozne, ale mezi byvalymi milenci v tehle situaci tomu proste neverim. Drzim palce, abys to vsechno zvladla a nasla rovnovahu v novem zivote. S tim milencem te rozhodne neceka.
@cabalkova Ahojky, moc díky i Tobě za reakci a podporu. Máš naprostou pravdu, i Tvoje doktorka. Tak nějak jsem k tomu také došlo a obdobně jako ty jsem jednu dobu uvažovala o odborné pomoci, ale nakonec jsem se neodhodlala. Teď už vím, že zaměřit se na nový vztah, který má budoucnost, je jediná cesta. Hrozně ráda jsem si přečetla zkušenost od někoho, kdo to zažil, a tudíž pochopil, a přitom to vidí s odstupem času bez těch sžírajících emocí! Díky! 🙂
@lineckekolecko Přála bych ti, aby to proběhlo v klidu, u mě to v klidu nešlo, proto ten radikální řez.. 🙂 Přišla jsem na to, že ač jsem s ním byla "chvilkově šťastná", teď s odstupem času vidím, jak neskutečně ze mě ten člověk vysával veškerou energii.. Ano, jsem šťastná, protože teď ze mě veškerou energii vysává ten můj tříměsíční chlapák, kterej mi za to ovšem stojí 🙂 Držím ti pěsti, ať to ustojíš s větší grácií než já 😉 A průběžně dávej zprávy, jsem zvědavá 🙂
@lineckekolecko Mno, váhala jsem jestli mám vůbec komentovat, neb mi to přijde až neskutečné. Neskutečné to, jak se snažíš rozbít rodinu někomu jinému, jak střídáš chlapi jak na běžícím pásu a podvádíš bez výčitek.
Dle mého, by ses měla zastavit, být chvíli sama, naučit se vážit si sama sebe a rozhodnout se co chceš a jak chceš žít . Protože zatím mi přijdeš jako ženská co ani neví co chce a neváží si sama sebe.
Milenky nikdy nepochopím - ani ty co s nima spí. Je to absence hodnot, absence slušnosti ?
Sna se rozhodneš správně a najdeš si toho pravého partnera pro život .
@texetka to člověk nechápe dokud se mu to nestane. Toť vše...
@barulina @karlajasmine Holky, role milenky není nic, co "se stane". Tu prostě buď příjmete nebo ne - je to čistě otázka vašeho rozhodnutí a následného jednání.
@texetka Také jsem na Tebe původně nechtěla ani reagovat... Ale zdá se mi, že jsi ten můj příspěvek snad ani nečetla.
Tak, jak jsi to popsala, to přece nebylo. Já jsem také nikomu rodinu ničit nechtěla, jen jsem prostě uvěřila, že jsem potkala člověka, který je, stejně jako já, ve svém stávajícím vztahu dlouhodobě nešťastný. Pravda, asi bylo ode mě hloupé a naivní tomu uvěřit, ale to je věc druhá. A když už jsme spolu chodili, nebo jak to nazvat, skutečnost, že jsou "ohroženy" děti, mě neustále trápila a nakonec vedla i k rozchodu s kolegou z mé strany...
Co se týče počtu partnerů, to je asi věc názoru. Někdo má za život jednoho, někdo deset, někdo tři. Co je hodně a co je málo? To sem myslím vůbec nepatří...
A konečně pokud se jedná o to, že jsem někoho podvedla. Tak ano, to je pravda, podvedla jsem svého současného přítele. Hrdá na to nejsem, naopak jsem se v tom tak plácala, že jsem nakonec založila tuto diskuzi, abych znala objektivní názory lidí, kteří mě neznají. Nejsem dokonalá, mrzelo mě to, ale stalo se to. Teď už s tím nic neudělám.
Moc Ti přeju, abys nikdy v životě nic takového nemusela řešit z žádné pozice, protože to úplně pro všechny bylo velmi těžké a najít z toho cestu ven by člověk s klapkami na očích asi ani vůbec nedokázal.
@ivular jj, to souhlasim, ale existujou situace, kdy clovek nema dostatecne silnou vuli na to, aby tu roli neprijal. Kazdymu se v zivote stane, ze se poprve zamiluje uplne jinak a 'silene''... jinak, nez kdy doposud... takovou tou pritazlivosti, kdy se na sebe dva lide nekontrolovatelne vrhnou jako ve filmech.. je to vetsinou naprosto nepouzitelna laska pro realny zivot a vztah zalozeny na takoveto pritazlivosti malokdy funguje, je to ale proste chemie, ktere clovek velice tezko odola. Podobne jako kdyz ma clovek napr. v tehotenstvi silenou chut na okurky, a nekdo ty okurky postavi primo pred tebe, nekolik dnu, tydnu ci mesicu v kuse a rekne ti, ze si je nesmis dat... Malokdo si je neda. Pak se clovek tim vztahem a tou roli milenky spali, a v budoucnu v te same situaci uz uvazuje jinak a dokaze tu drogu odmitnout.
Proste me se stalo to same co zakladatelce a troufam si rict, ze nejsem zly clovek a dobre vim, co je dobre a co je spatne, a presto jsem se chovala naprosto nevhodne a trapne, ale muselo se mi to stat, abych se z toho poucila do budoucna a abych vedela, ze uz bych se v te same situaci rozhodla jinak.
Proto bych zakladatelku nesoudila, ale zaroven vim ze ten jeji ''vztah'' je naprosto o nicem.
@barulina To už je otázka vlastního svědomí a vnímání morálních hodnot. A nezbývá než doufat, že většina lidí bude těmto věcem dávat poněkud větší váhu..
@karlajasmine Souhlasím, rozhodně to není vždy jednoduché. Ale třeba právě v tomto býval smysl svatby - onoho "v dobrém i zlém"..
@lineckekolecko je to věc svědomí. Zadaný je tabu. Stát se samo může, úlet... Ale vztah s někým kdo má rodinu? To je prostě humus největší. Kdyby tě to trápilo, neděláš to. Doufám, že jednou budeš mít partnera a budeš šťastná. Ale tvoje současné chování bylo prostě hnusné a ničím neomluvitelne.
@lineckekolecko To co se stalo tobě se stane spoustě holek. Podle mne ten kolega je asi hodně charizmatický, ví to o sobě a s ženskými to umí. Sám to možná neví, ale umí v ženě vzbudit ten pocit, že ona je ta jediná a to pak podlehne hodně holek. nedá se zobecňovat, někdy si fakt lidi sednou a doma mají nefunkční vztahy z kterých odejdou. Já bych řekla, že obecně lidé vidí lásku magicky. Tak jako děti vidí magicky celý svět, tak dospělí stejně s otevřenou pusou, pokorou a zároveň pocitem velkoleposti pohlíží na lásku. A není divu, že ti největší umělecké osobnosti před ní doslova klečí.
Každá touží po tom to prožít a nedá se tomu asi úplně ubránit , to bychom nebyli lidé, kdybychom měli city tak pod kontrolou, ale takoví poloroboti. Já bych řekla takhle: může to být láska, ale nesmí to být jen o velkých slovech. Pokud je on tvá spřízněná duše z románu, tak a´t se tak taky zachová. Ať se rozvede a najde si tě. nesmí to být o tom, že když máš konečně jiného , tak zažárlí, svede tě, aby si dokázal , že stejně on je větší borec, než ten tvůj nový. Vím, že je to těžké, já bych to s ním utla a pokud je to z jeho strany láska, tak si tě najde, ale se vším všudy. Pokud je jen krásný a charismatický lamač srdcí, který to o sobě moc dobře ví, pak bys neměla žít v trápení, že ti někde něco uteklo. Život s takovým chlapem musí být hrozný.
@lineckekolecko kasli na moralistky ;) bych chtela videt jejich neposkvrneny cisty prah :D hlavni je jestli sis utribila myslenky, ty "couro" s trema chlapama :D
@barulina stát se může cokoliv. Úlet, blbnutí. Nikdo nejsme dokonale aAle vztah a doufat v rozvrat jiné rodiny? Vzít dětem tátu? Na to není omluva. Opravdu není. A lituji ženy co že sebe dělají milenky. Musejí mít hodně smutný život když ničí vztahy jiným. To samé ti chlapi co podváději. Když nejsem spokojená, chci rozvod tak to udělám. Nelezu kvůli tomu do postele s kde kým a ještě to ne omlouvám zamilovanosti
@kacca11 Přesně...ony se ty milenky velmi často "potrestají" samy, protože se jim velmi snadno může stát, že stejně jako byla vyměněna jejich předchůdkyně, budou jednou vyměněny i ony...Nehledě na to, že ženy umí být v rozbíjení vztahu zadaného partnera velmi urputné a vynalézavé... Chlap se třeba ani moc rozvádět nechce, chce si jednoduše užít (tím je rozhodně neomlouvám), leč to se jeho bokovce po čase začne zajídat, a tak koná..."zapomenutá" sponka v autě, anonymní textovky manželce, srdceryvné telefonáty ve tři ráno...atd. Na druhou stranu je dost nefér stigmatizovat jenom ženy-milenky. Sorry, ale pokud je ten zadaný/ženatý chlap, pak je to on, kdo nese zodpovědnost za svůj vztah, za své děti, za své závazky...on podvedl...
@rubi já si myslím, že jestli tvoje pocity časem odezní nebo ne, záleží vlastně jen na tobě...chce to začít se na to prostě dívat jinak. Ano, rozhodoval se o něco dýl než ty, ale rozhodl se a jenom to je podstatné. Odešel, i když věděl, že někomu zlomí srdce, i když věděl, že to bude těžké. Miluje tě, chce si tě vzít, nepije, nekouří, není to krásný důkaz? 😉 Máme někdy hrozné sklony ubližovat samy sobě nimráním se ve věcech, které už nejsou důležité. Zapomeň, co bylo a podpoř ho, potřebuje tě, překopal si kvůli tobě život a snaží se. Někdo možná namítne, že pokud to tak necítíš, tak nelámej nic přes koleno, ale pokud ti za to tvůj přítel stojí a já věřím, že ano, prostě na sobě kvůli němu zapracuj. 😉