Spřízněná duše, kterou potkáte jednou za život
Ahoj všem,
chodím mezi Vás již delší dobu pod jiným nickem, ale vzhledem k choulostivosti tématu bych chtěla zůstat 100 % anonymní, a proto jsem si dovolila vytvořit nový nick a s ním i tuto diskuzi, potřebuji znát objektivní názor nezávislých pozorovatelů...
Tak tedy:
Měla jsem několik let stálého přítele. Vztah s ním byl bezproblémový, z pohledu mnoha lidí ukázkový, ale ve skutečnosti vlastně až příliš klidný, skoro bych řekla chladný. Postupně jsme se vzájemně hodně vzdálili, žili jsme vedle sebe spíš jako přátelé, intimní život ustoupil do pozadí. Zpočátku jsem s tím bojovala, ale k ničemu to nevedlo, jen jsme se hádali. Nakonec jsme oba rezignovali a spíše přežívali ze dne na den.
V té době jsem se již kamarádila s kolegou z práce, se kterým jsme si hodně rozuměli, měli si stále o čem povídat a čemu se smát. Kolega byl ode mě o pár let starší, ženatý, se dvěma dětmi. Bylo mi s ním hrozně hezky, přitahoval mě a já jeho zřejmě také, až mi jednoho dne vyznal lásku s tím, že si s partnerkou dlouhodobě nerozumí a chtěl by to zkusit se mnou. Od tohoto okamžiku se strhla lavina událostí, která obrátila vzhůru nohama život nejen mně, ale i spoustě lidí kolem. S kolegou jsme si začali psát zamilované zprávy, těšila jsem se na každý okamžik, kdy zapípá mobil a přijde mi od něj vzkaz plný lásky. V té době už měl přítel podezření, a tak si v nestřeženém okamžiku pár popisovaných SMS přečetl a udeřil na mě, jak se věci mají. Přiznala jsem mu, že jsem potkala člověka, se kterým je mi hrozně hezky. Přítel se rozhodl, že náš vztah zachrání a začal mi nosit kytky, přestal chodit po hospodách a asi doufal, že se tím, stejně jako vždy předtím, zase všechno urovná. Pro mě ale již bylo vše ztraceno, byla jsem až po uši zamilovaná do kolegy, se kterým jsem mezitím strávila nejromantičtější chvíle svého života a současně nejkrásnější sex. Oznámila jsem příteli, že chci náš vztah ukončit, což on dlouho odmítal přijmout, hádali jsme se, vyčítali si, ale časem se to uklidnilo. Já si našla vlastní bydlení a odstěhovala se.
Od tohoto okamžiku jsem trpělivě čekala, jak kolega vyřeší doma svoji složitou situaci. Se ženou jim to sice dlouho neklapalo, ona podle všeho měla také jiný vztah, ale přece jen tam byly ve hře také dvě děti, kterým jsme chtěli v rámci možností co nejméně ublížit. Čas plynul a kolega stále nic neřešil, až jsem se jednou na firemní poradě dozvěděla, že si naplánoval rodinnou dovolenou s manželkou a dětmi. Nemohla jsem tomu uvěřit, pohádali jsme se a já jsem byla strašně nešťastná a v zoufalství jsem mu řekla, že takhle to dál nejde, že pokud chce být se mnou, bude se muset rozhodnout, co dál, že já už jsem první krok udělala a nyní je řada na něm. Potřebovala jsem si o tom s ním promluvit, takže mi nakonec řekl, že mě musí více poznat, než udělá zásadní životní rozhodnutí. Byla jsem úplně na dně, nechápala jsem, kam se poděly všechny jeho sliby, jak spolu zvládneme vše, že jsme si souzeni a jak si ničím v životě nebyl jistější. Nakonec jsem se ale jaksi sebrala a rozhodla se, když chce čas, dostane ho. Přestala jsem všechno řešit, na nic se ho neptala, do ničeho netlačila, jen čekala. Všechno se zdálo v pořádku, užívali jsme si jeden druhého a spoustu skvělého sexu.
Čím déle jsme byli spolu a čím více jsem toho věděla o jeho rodině a hlavně dětech, měla jsem větší obavy z toho, jak to všechno zvládne, zda v konečném důsledku bez dětí a svého způsobu života bude ještě tím mužem, do kterého jsem se tak hrozně zamilovala. Přestala jsem mluvit s rodinou i kamarády. Na nikoho a na nic jsem neměla náladu, jen jsem přemýšlela o tom, co udělat, trápila se v samotě, kterou nenávidím, a neskutečně se bála, že ztratím lásku svého života. Tehdy jsem měla pocit, že je moje duše roztrhaná na kusy a cítila jsem se na pokraji sil.
Jednoho dne jsem si byla zaběhat, přemýšlela a v tom jsem si to uvědomila. Nemohla jsem popadnout dech a začala jsem nahlas brečet. Neumím ani popsat, jakou bolest a prázdnotu jsem cítila ve svém srdci. Tehdy jsem pochopila, že náš vztah musím ukončit. Že kolega by bez svých dětí, které miluje, nebyl šťastný a že musím ustoupit já.
Dlouho jsem přemýšlela, co mu všechno při našem rozchodu musím říct, aby pochopil, že se s ním nerozcházím proto, že ho již nemiluju, ale právě proto, že ho miluju tak moc. Když přišel onen smutný den, samozřejmě jsem to obrečela, ale měla jsem dojem, že jemu spadl kámen ze srdce. Nakonec navrhl, že by byla škoda se již dále nekamarádit, protože jsme přece spřízněné duše, že mi i tak chce být v životě oporou a přítelem, s čímž jsem souhlasila a byla jsem ráda, že mi zůstane alespoň takhle nablízku.
Po nějaké době jsem potkala jiného muže, velmi milého a pozorného. Zažila jsem s ním moc pěkné rande, začali jsme spolu tedy chodit a časem i bydlet. Sex s ním je moc hezký, i když ne tak vášnivý a plný touhy jako s kolegou, ale klape nám to a je nám spolu fajn.
Kolega o mém vztahu ví, i přes to mi ale řekl, že je prostě sobec a chce ze mě i kousek pro sebe, načež mě zkusil svést a podařilo se mu to. Nutno říct, že já jsem se příliš nebránila, stále mě velmi přitahuje. Zkoušela jsem si s ním o tom promluvit, že takhle to dál nejde, že musíme žít každý svůj život, ale on argumentuje tím, že když se nám to oběma líbí, není důvod to nedělat, že na to je život moc krátký a že mě i přes všechno stále miluje.
Na druhou stranu na mě umí být ale i poměrně nepříjemný a urýpaný, když nemá dobrou náladu, komentuje přede mnou i jinými kolegy krásu jiných žen, což je mi nepříjemné, vtipkuje při obědech se servírkami, což je mi líto, nebo organizuje setkání po práci, na která mě nezve, ale po tom o nich přede mnou povídá. Nikdy jsem mu neřekla, že mi tyhle věci nejsou příjemné, nebo že mě to bolí, protože mám pocit, že mi to už nepřísluší. Na druhou stranu mu neumím říct ne, když se mě snaží svést a šeptá mi do ucha spoustu krásných věcí. Nějak se v tom zkrátka motám...
Pokud jste dočetly až sem, díky za to. Zajímalo by mě, co si o tom všem jako nezávislé pozorovatelky myslíte? Já stále ještě věřím, že to kolega myslel všechno od počátku upřímně, že se také zamiloval a chtěl být se mnou, ale že to nedokázal dotáhnout hlavně kvůli dětem, což chápu. Ale na druhou stranu mě občas jeho chování zaráží a nerozumím mu. S novým přítelem mám hezký vztah, o který nechci přijít, je to skvělý chlap, o kterého se člověk může v životě opřít, trávíme spolu moc hezké chvíle a plánujeme budoucnost. O kolegu po sexuální stránce nestojím, pokud mě vyloženě nedráždí, to pak nějak ztrácím zábrany, současně mám ale strach, abych nepřišla o přátelství, které mi kolega slíbil. Možná proto, že moc přátel nemám. Nebo už to přátelství není? Jak to cítíte/vidíte všechny vy?
Díky za názory předem.
@tulikiss nerozvedla, nrzvsla,ale take nenutila. To co pises proste znaci,ze svet vidis cernobile. Vubec nevis jak to bylo,tak to neres ale nesud. Buh vi,kolik tady vsechny moralistky,tim konktetne nemyslim ted tuto diskuzi, maj za sebou spiny,proto me tady konverzace nrchavaj chladnou. Jen doporuvuji nez zacnu soudit je potreba vedet vse. Ale me se o me mluvit nechce, ja jsem maximalne stastna. A zato diskuze hlavne neni ma. Az budu chtit rozebirat,ze jsem si zacla se zadanym,tak si ji zalozim. Ahoj
@barulina máš nesmírnou pravdu...kterou pochopí jen málokdo...
ještě před rokem bych tě odsoudila.....okamžitě...tohle se nedělá,
pak...jsem se dostala do stejné situace. Začátek byl možná jiný....rozhodně jsem nechtěla nikomu rozvracet rodinu...jemu už vůbec ne, sama jsem tu svoji taky měla. Člověk je omylný..no u všeho musí být dva. Termín milenka je příšerný a rozhodně jsem se ničí milenkou necítila. Víc tu rozepisovat nebudu. Jen chci říct že tě chápu...
@tulikiss a jen promin mela bys zapracivat na sebevedomi. Ja nikoho nepptrebovala rozvadet, a nunit at je se.mnou,bych se hanbou propadla. Proste to ber tak ze on se do me zamiloval a to ze byl zadany? No dlouho uz ne. My to meli trosku komplikovane, ale ja od zacatku vedela ze ja jsem prvni. V zivote bych si chlapa nerozvedla jak pises;D chlap ma jit za babou ne ona za nim. Ale uz neodpovidej,me tato konverzace moc nebavi
@brendi jj, kazdemunse zo muze stat a to bez vyjimky. A me milenka nevadi, ale adi protoze my nic netajili, jen jsme meli jine podminky nez treba ostatni. Tak se drz a na moralistky kaslem, aby se i ony nemusely jednou nazyvat spinami,jak me tady jedna pojmenovala ;) tak se drz. Kdyz je v tom opravdova laska z obou stran stoji to za to. My jsme dukazem !)
@barulina jsi hodná.....jo a pořekadlo o omylnosti a hodu kamenem sedí....kolem mě je asi 80% těch,
co si prošli něčím podobným...jen to tají a okolí se to ne vždy dozví....drž se...pokud něco takového vypustíš na světlo, znamená to, že to už patří k tvému životu, nesmíš se za to stydět a bohužel počítat s negativním názorem okolí 😉
@barulina ja prece ale nikoho nesoudim... jen se snazim vymezit proti tvrzeni ze kazda by to udelala... at si kazdy zije svuj zivot jak chce, ale at pak netvrdi ze by se kazdy v te situaci zachoval stejne. Videla jsem u dobre kamaradky co to dokaze udelat s zenskou kdyz si chlap najde milenku a to byla pro me dostatecna lekce na to, abych vedela ze fakt nikdy. Takze rozhodne svet nevidim cernobile, naopak koukam na to i z te druhe strany na to co takove pomateni mysli a vzplanuti dokaze napachat za skody. Taky se zazila situaci kdy se se mnou tocil svet a jenom pohled na nej a tala jsem, ale pak zafungoval mozek a to ze je zadany a rekla mu at si to vyresi doma a pak se zacne o neco snazit. do mesice zbalil jinou, a do pul roku zase jinou...
@brendi jj nestydim a pocitam s neg.nazorem. jsem racionalni clovek, vim ze to asi neni to nej co seuze stat,ale proste to tak je. Ja jsem do toho sla a nemenila bych. Uz 9 let mam toho nej chlapa,co jsem mohla najit. Rozepisivat jeho duvody tady taky nebudum my dva vime a to staci. A ty ktere soudi vetsinou kazou vodu piji vino. Mej se hezky a pokavad to treba jeste bi vi cokoliv jineho..... Drz se ;)
@tulikiss okej, poses to tak,ze to vyzniva fakt cernobile bez moznosti odlisnych prvku v zivote,ale to je problem pisemne konverzace. Nic to nemeni ma tom,ze tato diskute neni o me a ja sebe tady nemam potrebu rozebiratm uz vubec nemam potrebu nekomu vnucovat co jak vnimam ja. Tak pekny vecer
@barulina hlavne tvuj pripad je fakt hodne specificky, nebudem si nalhavat ze vetsina pribehu takhle konci. zivot neni pohadka takze to nekonci tak ze princ odejde od zle manzelky a zije stastne az do smrti s byvalou milenkou. to je asi to co mi na tom vadi nejvic, ze to je vetsinou chvilkove vzplanuti kvuli kteremu pak trpi cela rodina a hodne to tu rodinu poznamena. Pokud to dopadne jako u vas, ze muz opravdu najde svou "pravou lasku" az na druhy pokus, je to vice pochopitelne. Ale vetsinou jde opravdu jen o to ze si uzije a pak uz jen trpi vsichni i ti kteri nic nezpusobily. Ono totiz rozhodne neplati to klise ze musi byt doma neco v neporadku jinak by nelovil jinde.
@barulina Rozhodně nejsem nijak prudérní, to říkám hned na začátku, abych nebyla obviněna z klášternictví či něčeho podobného. Mládí jsem měla divočejší, než by mi dnes s odstupem času bylo milé, kravin jsem se nadělala dost a dost, ale rozhodně musím souhlasit s @ivular. Roli milenky přijmáš, stejně jako přijímáš roli záletníka. Pokud máš funkční mozek, dokážeš nad věcmi uvažovat, tím pádem máš možnost zvážit rizika a ve chvíli, kdy roztáhneš nohy jsi si plně vědoma toho, co děláš.
Jasně, není easy odmítnout, když se člověku splaší hormony, ale všechno je jenom otázka hodnot, morálky a osobních hranic. Kupříkladu já milenkou byla, ale nevěděla jsem o tom. Pán o 11 let starší než já, mně sotva 15, totálně poblázněná hlava, "veliká láska na celej život", nepopsatelnej sex (dodnes zůstává nejlepším milencem, kterýho jsem měla) a najednou bum, zjistila jsem, že má doma partnerku. Tou dobou jsem s ním spávala 8 měsíců a ve chvíli, kdy mi došlo, co se děje se mi ze sebe samotný obrátil žaludek, ačkoliv jsem v tom víceméně byla nevinně. Ze dne na den jsem to utla, prostě bych se sama sobě nikdy nedokázala podívat do očí, kdybych vědomě ojížděla cizí ženě partnera. Bylo to strašný, měsíce jsem prořvala, chyběl mi on, chyběl mi sex s ním, ale prostě jsem nastavená tak, že nevěra je přes čáru a netoleruji jí. Možná si tím odpírám životní adrenalin, možná si tím odpírám příležitosti, ale ať. Nedělám to, co nechci, aby druzí dělali mně.
@blecha94 no. A treba se ti to nekdy stane. Me je holky fakt jedno jak to tady kdo ma nastaveno. Ja Jsem za to ze jsem mohla potkat sveho muze,byt nenza idealbixh podminek rada a nic bych nezmenila. Tedy jo ,zmenila bych jednu vec, a to to,ze jsem ho i pres zamilovanost 4 mesice odmitala. Ale me se tady nechcendiskutovat o me a proto se liucim. Mejte se tady hezky.
@lineckekolecko Kočko, prosímtě, nečti si ty poslední dvě strany. Ty už se tě netýkají. Kdybys chtěla, napiš IP. Bylo tady spousta konstruktivních komentářů a z nich sis vzala, co jsi potřebovala, aby ses posunula dál...taky tady padlo spousta naprosto zbytečných jedů a těma se netrap, jsi dobrý člověk.
A teď mě klidně ukamenujte.
K tomu, co se tady jak uvádí @nestastnice řeší na posledních dvou stranách, není moc co říct... Myslím si, že jste se jednak dostaly úplně mimo téma a jednak, že prohlásit o někom, že je špína, že nějaký čin je humus, že něčí chování je hnusné a neomluvitelné, to je taky hodně za hranou, když ani zdaleka neznáte okolnosti, které hrály v příbězích holek roli... Mám toho v životě za sebou asi už hodně a vím, že ne všechno jde vždycky podle plánu a jaksi "správně", než abych si vůbec dovolila takhle někoho soudit a urážet. Já za Vás doufám, že zakladatelka není psychicky labilní, což nemyslím vůbec negativně, ale očividně je ve složité životní situaci a o zvažování odborné pomoci se sama zmiňovala, a Vaše neuvážené komentáře ji nenakopnou k nějaké kravině. Ne nadarmo se říká - dvakrát měř a jednou řež...
@lineckekolecko K Tvému dotazu z mého pohledu - dokážu pochopit, proč ses rozešla s bývalým přítelem i proč sis začala s kolegou, na tom zase tak nic zvláštního není, stává se to, to je holt život. Blbost ale byla a je podléhat znovu kolegovi, se kterým ses rozešla. Našla sis jiného chlapa, který za to podle Tvých slov stojí, tak se ho drž. S tímto novým chlapem Tě třeba čeká hezká budoucnost, s kolegou jen věčná horská dráha nahoru a dolů bez perspektivy. A k té údajné spřízněné duši - víš, kdyby to tak skutečně bylo, respektoval by Tvůj nový vztah, přál by Ti ho a podporoval by Tě v Tvých životních krocích, abys byla ty šťastná. A už vůbec by se Ti nesnažil ubližovat flirtováním s jinými ženskými, to není nic hrdinského, ale spíš trapného... Tvůj kolega je sobec, který chce současně pohodu rodinného krbu a milenku na vášnivé noci, jak už to několikrát padlo, o tom, co to dělá s Tvým já nepřemýšlí, nebo je mu to jedno. Od "spřízněné duše" utíkej, dokud je čas, a začni žít nový život, který si zasloužíš, s člověkem, který Tě má zřejmě moc rád!
@anadriewen Nic mi do toho sice není, ale o té "špíně" to @texetka přece neadresovala zakladatelce. Psala, že špína by pro ni byla žena, která by svedla jejího manžela. A abych pravdu řekla, měla bych to stejně. Pokud by mi daná žena přebrala muže, hnusila by se mi - a naprosto by mě nezajímaly "okolnosti, které hrály roli". Vlastně obecně bych řekla, že je zcela absurdní představa, že by se manželka v takové situaci měla vciťovat do jakýchkoliv okolností milenky..
(Dalším aspektem zůstává fakt, že daleko větším podrazem je to od manžela, ale to teď neřeším).
Zakladatelce se omlouvám za offtopic.
Je docela sranda, jak tady pisete, ze nejste zvirata, aby se vam neco takoveho stalo a pritom porad omilate, jak "milenka" poblazni chlapa a odvede ho od rodiny. To sorry, ale vas manzel taky neni zviratko, aby mi nekdo zavrtel zadkem pod nosem nebo na nej zavolal a od odbehne od rodiny.
Porad nevidim, jakou zodpovednost ma uplne cizi zenska za vasi rodinu, tu ma snad manzel ne?
Jinak jak tady pisete, jak je to proste o sexu a jaky jsme coury a pod. Tak ja jsem byla cim, kdyz se do me pritel zamiloval a za 10 mesicu cekani jsme spolu ani nespali ??? Ano, proste odesel z lasky a ne za rozkrokem, to jsme hrozny co? 😀
@rubi
"jakou zodpovednost ma uplne cizi zenska" - a co takhle nějaké morální zásady, svědomí? Samozřejmě, pořád je to manžel, kdo tu rodinu zradil - a milenka nevyřeší problémy, které ta rodina má.
Ale fakt, že nějaká žena tímto přichází o manžela a děti o tátu, ten by měl ve tvém vnímání nechávat tu "cizí ženskou" naprosto klidnou?
@anadriewen Já to označení adresovala ženě, co by mi odvedla manžela. Na což mám naprosté právo, nymeslíš ? Psala jsme několikrát, že stát se může - úlev, nějaké pobláznění , ale plánovaně mi chtít rozbíjet rodinu ? To není žena, ale špína - pro mě.
Nechápu tu potřebu omlouvat tyto ženy.
Debata je o ženě, ne o manželích. slušný výraz pro takového manžela snad ani nemám 😀
a o tom to je...snad jste nečekaly, že tu nekdo ZMĚNÍ svůj názor??
každý má na danou věc svůj vlastní pohled
@rubi "vybíjet si vztek" - tak to ani nevím, jak by v praxi vypadalo.. Jakože za ní půjdu a budu na ni křičet? To fakt nevím - a snad se to tu ani neřešilo.
"Slibovat věrnost" - nejsem věřící, nicméně ctím křesťanskou morálku, která mi jaksi velí, jakého chování bych se měla zdržet. Zkrátka to cítím tak, že zadaný můž je pro mě tabu, aniž bych ex ante všem vdaným ženám na tomto světě explicitně slíbila, že jim nebudu ubližovat.
@rubi ale no tak...jasne, ze logicky v tom ma manzel prsty tak ze 70%, ale nemyslis, ze je naprosto legalni emoci smerovat vztek vuci milence? Jasne, ze je...emoce nemusi byt racionalni, casto jsou to i mechanismy dovolujici nam prezit urcitou (treba tezkou) dobu...a ze zrovna milenka by mela vedet, jak tezko se clovek ovlada, kdyz je zmitan emocemi...ze ano.
Hele, znas treba Kantuv kategoricky imperativ? Nebo Konfucia, Lao-C? Sokrata, Platona, Aristotela? Augustina a Akvinskeho? Vis co maji nejvetsi filozofove vsech dob spolecneho? Ze se vsichni vyjadrili ve smyslu, ze zaklad lidske moralky neni nijak slozity... Zlate pravidlo zni "necin jinym to, co nechces, aby bylo tobe cineno"...
On ten zivot opravdu zase tak slozity neni...
Že jste zakladatelku neoznačily a tudíž (podle vašich slov) jste to neadresovaly jí, je opravdu absurdní výmluva. Zrovna tak jako výrok "pro mě BY ta žena byla špína".
Vy opravdu nevidíte rozdíl mezi ženskou, která záměrně svede ženatého (je jí jedno, jestli ublíží jeho rodině a co si o ní myslí ostatní, prostě jde přes mrtvoly, třeba i kvůli tučnému kontu, nechá si úskokem udělat dítě a pak to jde manželce naprášit) a mezi ženskou, která se zamiluje a naivně uvěří řečem "s manželkou už jsme jen kvůli dětem"? Vážně jsou pro vás oba tyhle případy ta stejná "špína"??
Holky, nikdo vám tady nebere váš názor, prosíme jen o trochu ohledů.
Legalni mozna, alibisticky urcite ... Asi jsem moc velka feministska na to, abych svadela manzelovo chovani na milenku o to mi celou dobu jde, ze manzel je v podstate licenej jako chudak, ktery nekomu naletel, zatimco "spina", "coura" a ji podobne po nem mlsne vyjizdi.
Ja necinim nikomu nic, ze jsem se zamilovala je moje vec, nikomu ji necpu. Ze se zamiloval muj partner je jeho vec ... to, ze roky zil s nekym koho nemiloval a nemej odvahu to za ty roky ty slecne rict, je taky jeho vec. Kdyby ji miloval, tak by asi nehledal "spriznenou dusi" jak se tema jmenuje.
Nerikam, ze nejsou zakerny mrchy a slizky osoustove, ktery ho strcej kamkoli ... Ale nekdy se proste stane, ze clovek neni s tim pravym a natolik se s tim smiri, ze mu to dojde az ve chvili, kdy proste citi neco silnejsiho k jiny osobe. Nam zenam se to stava, myslim si, mene casto ... my v nestastnych vztazich vydrzime, jsme silnejsi ... ale chlapi to ne vzdy zvladnou.
Vy neznate v okoli zadneho muze, ktery zije ve vztahu bez lasky, nebo ve vztahu s nejakou semetrikou a tise trpi. Ja jo a docela hodne
@nestastnice Rozdíl v tom je podstatný, nicméně obě stojí pře hotovou věcí, vědí, že je ženatý a mají možnost volby. 🙂 Ano, ta, co má odvádění ženáčů od rodin jako koníček, mi přijde horší a upřímně, dostat se mi taková do ruk, doživotně se krmí brčkem, ale ani zamilovanost a naivita ženu neomlouvá z toho, že dobrovolně vstoupila do vztahu s někým, kdo má závazky. A jakmile jsou ve hře i děti, tak zkrátka nemám omluvu...
Ať každý jedná dle svého uvážení a hranic, samozřejmě. Ale ať počítá s tím, že za to bude souzen a dost možná negativně. Já bych rozbila úsměv manželovi, i jeho nový nanyce a bylo by mi fuk, jestli to dělala pro zábavu nebo z lásky. 😀
@nestastnice myslis, ze pro tu manzelku a deti je ve vysledku nejaky rozdil? Kdyz opominu pohnutky milenek, tak je asi trosku naivni tvrdit, ze jsem nikdy nechtela ublizit...protoze tohle proste ublizi a prekope zivot naruby lidem, kteri se o to vubec neprosili...neprosili se o to byt aktery v teto frasce, neprosli se o to muset resit zivotni zmeny, ktere na ne byly natlaceny...a je jedno, zda je to milence lito, nebo ji to lito neni...zda sla po kontu, nebo byla beznadejne citove zahackovana...ve vysledku je to proste jedno...
@barulina ale vim stastne sis ho rozvedla vzala a mas s nim deti.. to ale nemeni nic na tom ze pro me je to za hranou