Sprostá pubertální dcera
Ahoj holky, jdu si k vam pro radu 🙂 doteď jsem si vzdy vedela rady, u sebe i druhych, ale nyni nevim kam dal.
Mam 13 letou pubertální dceru. Je velmi inteligentní, rozumná, vyborne znamky, pomáhá nekdy doma - nekdy sama od sebe, nekdy ji nutim a ona drzkuje.
V pokojíčku, ktery ma s mladsi sestrou, je vetsinou binec. To ale neresim, domluva stejne nepomaha.
Co mi ale vadi, kdyz ji nekdy reknu at udela to nebo ono tak je na me sprosta! Slova typu " tak si n.ser", "aby ses nepo...", a podobne nejsou zadnou vyjimkou! Uplne v nich slysim jejiho otce ( aha, to jsem nenapsala, jsem rozvedena, ale v novem vztahu a s miminkem k tomu )
To, ze mi připomíná sveho otce ji samo nereknu.
Jenze me tyto jeji sprostarny uz vazne nebavi. Funguje na par dni zabavit telefon, ale pak je vse ve starych kolejich...:/
Navic zacina byt sprosta i na meho partnera, uplne stejným způsobem jako na me. :/
On je dosti klidny, ale neni zadny blbec, a nekdy se vuci tomu ohradi. Coz ona nebere. Vychovu dcer prenechava partner vylucne na mě, coz myslim asi je dobre, prece jen bych pro dcery mela byt vetsi autoritou. Ale pro tu starsi prave nejsem.
A to se vazne snazim, hodne se vsem detem venuji, dost dovolim, vysvetluji.
Pred lety jsem s dcerou chodila i k psychologovi, bez efektu.
Chci jen vice respektu a slušné chovani!
Máte radu?
Co dělám špatně?
@betelgeuzz zalezi hodně, za co ta facka byla, v mém případě za drzost, říct mamince Naser si, nebo nedej bože otci, tak už neziju... Tehdy jsem věděla že jsem to fakt přehnala, a šla se mamince omluvit... Jenže, já byla vždycky klidný rozumný tvor a puberta probíhala tak nějak v poklidu, narozdíl od mé cholerické ségry...
Neříkám že jsem byla hodná poslušná, se spoustou věcí jsem nesouhlasila, ale být sprostá na rodiče jsem si nikdy nedovolila, vyrikali jsme si to jako sobě rovní.
A o tom to celé je.
Doporučuji přečíst knihu Respektovat a být respektován.
Představte si na chvilku, jak by reagoval kolega v práci, kdybyste s ním jednaly stejně jako se svým dítětem. Dítě v pubertě vyžaduje respekt, je to osobnost. Dělá chyby a učí se...
@kittyy17 Knihu Respektovat a být respektován znám, znám i Nevýchovu a další podobné styly. A pokud ji znáš ty, překvapuje mě, že facku obhajuješ. Kdybych řekla něco podobného kolegovi, tak se pohádáme, vyříkáme si to, ale nebudem se fackovat. Takže nemíním fackovat holky v pubertě, stejně, jako je nebiju teď. S těmi posledními dvěmi větami naprosto souhlasím, a proto si myslím, že facky nejsou na místě.
@kittyy17 jenze to je prave problem vetsiny rodicu,nedokazou s ditetem jednat jako se sobe rovnym a neco si vyrikat.
@zelenaesmolda ze by ho mohla udat, to je jedna vec, ale jestli by mela, kdyz v hadce taky zasla pres caru, to je vec druha. Nemluvim tady o pravidelnem fyzickem nasili, ale o ojedinele facce, to same tu myslim navrhovaly i ostatni, co prispivaly do diskuze, co se tyce drze odpovedi u dcery.
@mish02 no ze to ostatni navrhovali me ani neprekvapuje,u nas je to takhle zvykem a mame to po generace zazite.to ovsem neznamena,ze je to spravne a ze se tim cokoliv vyresi.priste to treba dcera nerekne nahlas ale bude si to myslet a vysledek je teda uplne stejny
Nebudu komentovat zda by facák byl v tomto případě řešení problému, nebo ne... to je asi zbytečné čeření vod a do toho se pouštět nechci.
Ale jak to tak čtu, tak si říkám jen jedno - hodně tu doporučujete nevýchovu, s dcerou mluvit, snažit se jí pochopit, povzbudit atd. Ano, je to pořád ještě dítě, ale proboha, je jí 13! Ve 13 už moc dobře ví, co si dovolit může a co ne. A to nejen k vlastním rodičům. Až půjde za dva roky na brigádu a něco se jí nebude líbit, taky tam začne sprostě nadávat? Myslím, že takhle staré dítě by jasně mělo vědět kdy přestřelilo a kdy už je jednání přes čáru. Vím, puberta, naštvanost, rodinné poměry... ale praktikovat nevýchovu a podobné na 13 "dítě" mi přijde dost vtipné. Jednala bych s ní narovinu, ale jako s dospělým. Ono to u takových dětí pomáhá víc, než s nimi jednat jako s předškolními dětmi. Jasně ukázat, že mi na ní záleží, mám jí ráda, ano, ale jasně bych vymezila hranice, za které už nepůjde.
Holky, diky za reakce. Ono s pubertakem to fakt nemusi byt med. Nektera jste psala o selhani pri vychove. Hmmm....vzdycky jsem byla spis přísnější, jsem porad, deti vuci spolužákům maji urcite tezsi rezim. Jsem zasadova. Jenze povaha, chovani je i o genetice, a u starsi dcery to vidim jasne. Ja ji to nereknu, ale chci rict, ze krev neni voda. Zároveň s ni pořád dost mluvime, jak jsem psala, je zamilovaná. S fackou, myslim, ze ve vhodny cas je zcela na miste. A resi vse. Bez smajliku. Prirovnala bych to napr. K malemu diteti, co se vam najednou vyriti z chodniku do silnice. Taky budete vysvetlovat, nebo okamžitě zasahnete? Moje dcera to pred par mesici takhle schytala, a pak se mi omluvila, ze to prehnala. I ja se omluvila. Od te doby je , "tuk tuk" ,klid. Sprostarny zatim nebyly, tak uvidime. Jeste jsem chtela napsat, ze vychova maleho decka a pubertaka jsou dve naprosto odlisne veci. Na Nevychovu jsem koukala, popravdě neco z toho delam uz ted. Nektere pasaze z odkazu mi prisly ale uplne hloupe- tam, kde tatinek s dcerou vykouri cigaretu, protoze ona to chce vyzkoušet. Muj bratranec a stryc toto provedli take, bratranci bylo nasledne zle, ale za x let zacal kourit, a kouri dosud. Je to pro me ujete. To jsou podle me efektivnejsi obrazky na cigaretach, to je pekny humus . Ale diky, aspon vim, ze neco takoveho je .
@sahrazad1 kdyz se vam dite vyriti z chodniku do silnice je to vase chyba a nafackovat muzete sobe,ne diteti.vy jste za nej zodpovedna,ono jeste nechape co to znamena smrt,to dite pochopi az kolem 6 let...
@betelgeuzz pokud selžou všechny komunikační prostředky a pubertální potomek se neumí a nechce chovat správně, je na místě prosadit rodičovskou autoritu silou.
V přírodě se matky s dětmi moc neparou. Fena se taky po zlobivem štěněti ožene... Lidé jsou jen jeden živočišný druh, já mám často nutkání vynést svého staršího čtyřletého syna v zubech, a stojí mě hodně úsilí se ovládnout 😉
@zelenaesmolda nebyla rec o fackovani, ale o vcasnem zasahu. Princip je ale ten samy.
@kittyy17 a jaké komunikační prostředky byly použity v tomto případě? Já tady vidím dospívající dítě, které zažilo domácí násilí, pokusilo se o sebevraždu, vyrovnává se s nezájmem otce a jeho rodiny, nemá to prostě v životě lehké a i toto je způsob, jak se s tím vyrovnává. Jestli je její otec sprostý, zkouší to samé. A řešit to dalším násilím nevidím jako správnou cestu.
Dovolím si tvrdi, že jsem poněkud inteligentnější než fena, umím narozdíl od ní mluvit, tak proč toho nevyužít. Taky mám občas pocit, že bych holkám dala na zadek, kolikrát jsem si říkala, jak by to bylo pro mě jednodušší, kdybych je zbila, aspoň by se mi ulevilo. Ale snažím se jít složitější cestou, někdy delší, ale vidím, že se vyplácí.
@sahrazad1 více rozpracovaná než Nevýchova je knížka Respektovat a být respektován - už je tu v diskusi zmíněná...
jde víc do hloubky + hlavně je nejen pro menší děti, ale i pro děti v pubertě, ale i pro komunikaci s partnerem, s rodinou, s kolegy... pomůže věci vidět z trochu jiného úhlu a komunikovat tak, že je slyšet to zásadní - sdělení jsou krátká, informativní, k věci...
Je to určitě jedna z věcí, která se "neztratí", pomůže i tomu kdo mluví ujasnit si svoje pocity, co vlastně chce, aby ten druhý opravdu "slyšel"
Jinak puberta je náročné období, hodně záleží na tom jak se celkově vychází v rodině.
Děti se do nějaké míry vymezují, aby se osamostatnily a to je v pořádku a zdravé (puberta by měla proběhnout, je to důležitá část psychického vývoje), ale to co popisujete je už samozřejmě za hranou. Někdy pomůže si s nimi narovinu popovídat a podívat se na to co potřebují, co je štve. Občas je těžké narovnat např. vztahy v rodině, když někteří členové rodiny o to nemají zájem, ale hlavní je, že dotyčného někdo slyší a že ví, že může kdykoliv přijít a komunikovat "napřímo" ne přes manipulaci, agresi apod.
@betelgeuzz jo, urcite dcera frustrovana byla, neco jeste pokračuje ( jeji otec) . S nasilim, ktere videla, myslim ze se zcasti vyrovnala - chce byt pravnickou, pomahat zenam v nouzi. Jen nechape, ze ja mu uz odpustila. Do toho puberta, ale uz je lépe.
K vychove, ono to vazne neni snadné, delam, co umim a muzu, deti me maji rady, myslim, ze i vic chapou me duvody. Vzpomente si na muj příběh, az vase deti budou v puberte. Ale diky...
@zelenaesmolda ja si porad nemyslim, ze pokud si to mysli, je to to stejne, jako kdyz to rekne, hlavne by nemela byt sprosta a rikat to tak, jak psala zakladatelka. Moje starsi sestrenice ma super rodice, klidny a vzdy meli krasny vztah - v puberte se jednou hadala se svou mamou a proste mela vztek, ze neco musi nebo jestli ji naopak neco zakazala, to uz nevim, prislo ji to mozna nespravedlive, tak rekla svy mame prave neco takoveho jako "naser si" nebo ze je krava nebo tak
Muj strejda, ktery prave v kuchyni varil a nijak se do toho jejich sporu nevmesoval, se proste sebral, prisel k ni a jednu ji vrazil, mozna se slovy, ze takhle s mamou mluvit nebude, pak se vratil k vareni. Opravdu by lidi nemeli zachazet pres caru, ono jestli chtela zakladatelka po dceri, aby treba neco uklidila a dostalo se ji takove odpovedi, to opravdu neni na miste.
@betelgeuzz z hlediska evoluce, přežily ty mláďata, které si rodiče srovnaly, když se v rámci skupiny (smečky, hejna) chovaly špatně...
I ta fena nejdřív na stěně zavrci než se po něm ožene, ona umí komunikovat.
Každé dítě je jiné, s některými se lze domluvit hezky a nikdy nedostanou přes zadek, a na jiné platí jedině výhrůžka, že dostanou...
Já mám doma oba typy. Starší čtyřletý kluk je temperamentní, paličatý, zbrklý a dominantní. Když si něco vezme do hlavy že udělá, neexistuje síla která by ho zastavila. Něco mu vysvětlit je jako házet hrách na zeď, má vlastní názor a zásadně vůbec neposlouchá, dokud nevidí že je vážně zle. Zkusila jsem vše, i nevychovu. Přijde mi že už je ta domluva lepší, je trošičku rozumnější.
A mladší dvouletý je zlatíčko, se kterým se v pohodě domluvím, taky divoch, ale úplný opak...
@kittyy17 takže zpětně jsi jí poděkovala. Ale co jsi cítila tehdy? Já dostala v pubertě jednu facku a rozhodně za ni nepoděkuji ani teď. Tehdy jsem cítila nenávist, nepochopení a ta hořkost zůstala do dneška. Tohle nechci, aby moje dcera cítila ke mně.
Nadávky v rodině neomlouvám, to se nedělá. Ale fackama se to neřeší. Ono vychovávat puberťáka je už těžké, co se nestihlo do té doby, se už těžko dožene. Druhá věc je, že rodiče často nechtějí vidět, že jejich dítě dospívá, stává se z něho dospělý, hledá své místo na zemi a chtějí tady mít to svoje poslušné dítko. Ale tak to nejde, život jde dál. Moc se mi líbí myšlenka přechodového ritálu, který dělali domorodé kmeny, kluci dělali zkoušky, holky byly s první menstruací zařazeny mezi ženy. Měly jejich práva i povinnosti a všichni se už k nim chovali jako k dospělému a ne jako k dítěti.