Stavět dům nebo zůstat u rodičů?
Ahoj holky,
s manželem bydlíme u jeho rodičů. Máme své patro, ale byty jsou se společným vchodem a nejsou v zásadě rozděleny. Jeho rodiče jsou v podstatě zlatí, nechodí nám do bytu, pokud něco nepotřebují, ale jsou to kuřáci, což mi opravdu vadí. Tím, že byty nejsou odděleny, se pořád navzájem slyšíme a hlavně cítíme každý jrjich oběd i cigaretu. Vycházíme spolu docela dobře, i když mi často lezou na nervy a věřím, že i já jim. Mám tady ale pořád pocit vetřelce. Nic mi tu nepatří, k ničemu tu nemám vztah, cokoliv chci udělat, musím se zeptat, jestli můžu a jeho rodiče nám dávají jasně najevo, že pánmi domů jsou tu oni. Manžel to nevnímá, celý život nebydlel nikde jinde a bere to tak, že vše bude tak, jak jeho rodiče řeknou.
Vždy jsem snila o svém domečku, kde bychom s manželem hospodařili sami a hlavně na svém. Teď se mi podařilo sehnat pozemek za babku. Manžel o tom ale nechce ani slyšet. Už několikrát jsme se o tom bavili, ale pokaždé to skončí stejně. Nechce nechat rodiče na baráku samotné a zadlužit se na 30let. Podotýkám, že rodiče jsou zdraví, bídou netrpíme a hypotéku bychom utáhli. Rodiče jsou obrovský argument a manžela chápu. Copak se ale nedá rodičům jezdit pomáhat a mít své absolutní soukromí a být pyšný na dům a vše, co bychom spolu mohli vybudovat?
Stručné shrnutí
- Soužití ve stejném domě bez oddělených bytů často vede k nedostatku soukromí, chronickému rušení (kouř, pachy, hluk) a pocitu „není nic na svém“, což členové diskuze označovali jako zásadní problém pro budoucí výchovu dětí.
- Diskutovaná řešení zahrnují samostatné bydlení formou koupě bytu, pronájmu nebo výstavby domu s hypotékou (v diskusi opakovaně zmiňována „hypotéka na 30 let“), případně stavbu svépomocí; v příkladech se objevily orientační částky 2 000 000 Kč až 3 000 000 Kč a uražená částka 2 500 000 Kč.
- Praktické kroky doporučené v diskuzi zahrnují jasné finanční dohody (přispívání na provoz, „fond oprav“, účast na splátkách), spoření přes stavební spoření nebo ukládání plateb (příklad: 12 000 Kč měsíčně jako příspěvek v jednom případě), případné pronajatí či časové přechodné řešení do doby, než je možné osamostatnění.
Nejčastější otázky
Q: Jak mohu přesvědčit partnera, aby souhlasil s vlastním bydlením?
A: Doporučuje se vést strukturovanou diskusi s „pro a proti“, zdůraznit důsledky pro soukromí a výchovu dětí a předložit finanční plán; v diskuzi zazněla i taktika zmínit, že bez vlastního bydlení nechcete plánovat dítě.
Q: Kolik reálně stojí postavit nebo koupit dům podle zkušeností z diskuze?
A: V komentářích byly uváděny orientační částky stavby „jednoduchého“ domu kolem 2 000 000 Kč až 3 000 000 Kč (bez pozemku) a také příklad zadlužení okolo 2 500 000 Kč na rekonstrukci/dům; zároveň se opakovaně zmiňuje možnost hypotéky na 30 let.
Q: Jak si nastavit financování, když bydlíme u rodičů?
A: Navrhované modely zahrnují podíl na inkasu a provozu (elektřina, voda, plyn), pravidelný příspěvek na splátku nebo „fond oprav“, v konkrétním příkladu někdo uváděl měsíční platbu 12 000 Kč a jiný příklad ukládání plateb na stavební spoření jako kapitál do budoucna.
Q: Funguje dvougenerační bydlení dlouhodobě?
A: Názory se liší: v diskuzi bylo řečeno, že dvougenerační bydlení může fungovat plánovaně, ale také že často vede k rodinným konfliktům při opravách, kotlech a dědictví; v jednom příkladu došlo po čase k roztržce kvůli dědickým otázkám.
Q: Kdy má smysl zůstat u rodičů a kdy odejít?
A: Účelné je to podle diskutujících jen jako dočasné nebo nouzové řešení, nebo pokud rodiče potřebují pomoc; pro trvalé bydlení je doporučována shoda všech zúčastněných a jasná pravidla.
Q: Jaké praktiky pomáhají předcházet zneužívání soužití „mama‑hotel“?
A: Doporučují se písemné nebo jasné ústní dohody o příspěvcích na provoz a opravách, nastavení „fondu oprav“, pravidelné vyúčtování a případné ukládání plateb na stavební spoření, aby hostující strana budovala vlastní kapitál.
Závěry z diskuze
Shoda
- Soukromí a kontrola nad domácností jsou hlavními důvody pro usilování o samostatné bydlení.
- Soužití s rodiči je v diskuzi považováno vhodné spíše jako dočasné nebo v případě nezbytné péče o rodiče.
- Finanční dohody (příspěvky na provoz, fond oprav, případné platby na splátky) jsou nezbytné pro dlouhodobé soužití.
Sporné názory
- Někteří tvrdí, že bydlení s rodiči může fungovat a je finančně výhodné; jiní tvrdí, že dlouhodobě ničí vztahy a je „začátkem konce vztahu“.
- Někteří považují za normální nevyžadovat od dětí nájem, jiní doporučují symbolický příspěvek nebo fond oprav; obě varianty byly prezentovány jako reálné možnosti.
Otevřené otázky
- Jak konkrétně přesvědčit partnera, který je fixovaný na setrvání u rodičů, aniž by to poškodilo vztah?
- Jak nastavit férové částky a mechanismy (fond oprav, měsíční příspěvek, spoření) tak, aby byly přijatelné pro obě strany?
- Jak budou praktické dopady soužití ovlivněny vznikem dětí a případnými otázkami dědictví v budoucnu?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
hypotéka na 30 let, stavební spoření, fond oprav, pronájem, nájem, podnájem, dvougenerační dům, stavba svépomocí, rekonstrukce
Místa a osoby
Praha, Slovensko, Řecko, Thajsko, Srí Lanka, Francie, Švýcarsko
@blaablaablaa Tak to je snad normální, že se rodičům za bydlení nic neplatí, ne? Myšleno tedy krom těch všcí, které normálně platíš i navíc k hypotéce...
@puutalo Vážně... nebo tebe by napadlo chtít po dětech nájemné? Mě tedy ne, stejně jako si partner nikdy neřekne o peníze, když mému tátovi opravuje auto (krom součástek), stejně jako si nikdy táta neřekne o benzín, když nám něco přiveze, stejně jako si prarodiče neříkají o peníze za hlídání vnoučat...
@j.a.n.i Mě teda nikdy nenapadlo tu bydlet zadarmo. To bych si připadala jako vyžírka. Nezůstali jsme tu proto, abychom si zadarmo užívali, ale abychom rodičům pomohli hradit spotřebu a údržbu, protože velký dům velikosti dvougeneračního vyžaduje vyšší náklady a oni by se nikdy do menšího nepřestěhovali (dům svépomocí postavili). Přece tu nebudu svítit a brát vodu zadarmo. Pokud dělám nákup, koupím i rodičům co si řeknou a nikdy za to nechci zaplatit. Oni mi pomohli financovat vysokou školu, já pomáhám teď jim. Až budou moje děti vydělávat, samozřejmě se na výdajích za spotřebu budou podílet poměrnou částí. Stejně tak považuju za samozřejmé, že je finančně podpoříme na studiích.
@j.a.n.i mně to normální nepřijde. Když u někoho bydlím, tak mu platím. Asi to nebude tržní nájem, to je jasný, ale prostě pořádek dělá přátele 🙂
@puutalo to je těžký. Proto nejsem příznivcem dvougeneračního bydlení. Jestli jste s tím všichni v pohodě, tak je to OK, ale fakt bych hodně přemýšlela o stěhování, kdyby byl náznak nespokojenosti od kohokoliv. Vím, že někteří lidě to dávají, já bych si asi ukousla nohu jak u našich, tak u manželových rodičů 🙂
@blaablaablaa Jako, že bych jednou měla chtít nájem po svých dětech, kdyby náhodou bydlli s námi ? Tak to fakt ne...😲
@mandala a co je na tom špatného? Tomu nerozumím. Jako dělat pořád mamahotel, tak to teda díky, nechci. Znovu opakuju, nebavím se o tržním nájmu, ale ona se i ta nemovitost musí udržovat. Tak tomu nemusíme v rámci slovíčkaření říkat nájem, ale třeba fond oprav, to je fuk. Jinak mám s tímhle neplaticím pŕístupem zkušenost z rodiny a teda nic moc.
@blaablaablaa Tak když se něco opravuje, kupuje apd. tak se o náklady podělíme rovným dílem, nebo jednou koupíme my, příště zas oni, ale asi bych nedokázala chtít po svých dětech např. 3000 každý měsíc za to, že bydlí v našem domě...
Jestli nemáte děti, tak ti garantuju, že až budou, tak to půjde k horšímu :( Dočasně jsme bydleli v domě rodičů manžela - ti tam jezdili "jen" na víkendy, ale i tak to bylo peklo strašný... Mně hnala myšlenka, že půjdem do vlastního (a šli jsme), jinak bych to nedala... Přesně jak píšeš - o všem rozhodovali, na vše jsme se museli ptát... Já nesměla mít ani přes léto na zahradě bazén pro holky :( Člověku pak i chyběla motivace něco doma děla, vymýšlet, starat se - proč, když vše bylo špatně a jakýkoliv můj nápad byl smeten ze stolu... Navíc tchýně v důchodě a když tam zůstala přes týden občas, já taky doma s dětma a chlapi v práci, bylo to strašný peklo :( Kontrola - kam jdeš, kdy přijdeš... Já jsem zdrhala, utíkala co to šlo a doma to nenáviděla... Teďka máme vlastní dům a je to fajn - vztahy skvělé, fungujeme jako rodina. Dokud jsme bydleli společně, bylo to peklo...
@mandala podívej, já to beru jinak než ty, zřejmě se neshodneme. Já zase netuším, proč bych po dětech, které u mě bydlí a vydělávají, neměla chtít třeba i jen ty symbolické tři tisíce za dejme tomu 3 + 1 až pod nos. Pak může odpadnout stres s tím, že se něco podělá a peníze se na to budou horko těžko shánět. Nehledě na to, že jakmile tohle není vyřešené, tak to často sklouzne do toho, že rodiče se postaví do pozice "my jsme tu byli první, tak držte hubu a krok". Zkrátka když budu někomu platit, tak se do tohohle vmanipulovává o dost hůř. A já mám pak pocit k nezaplacení - že můžu svobodně dýchat, protože nikomu nic nejsem dlužná.
@puutalo no ve finále nee. My platíme 12 000,- a veškeré opravy, rekonstrukce v bytě atd si platíme samy. V druhém bytě jsou studentky které dohromady platí 12 500,- je jich tam 6. A ve třetím bytě bydlí tchanovci a ti logicky neplatí nic. My a studentky vlastně platíme tu hypotéku. Navíc ani nevíme kolik vlastně ta splátka je.
@blaablaablaa Samozřejmě se podílíme na spotřebě, platíme opravy a údržbu domu. Proto jsem tu také chtěla zůstat, rodiče sami by ten dům neutáhli. Ale ta částka je prostě nižší, než kdybychom platili hypotéku. A právě s hypotékou by manžel své koníčky provozovat nemohl, což si uvědomuje. Ale o nás tato diskuze není ;)