Švagrová nechce půjčit dítě babičce

@rori1986 chápu, že jste vydrželi místo tří dnů jen dva 😀 ... u nás je to naopak v tom, že se tchýně nenechává takhle obskakovat, ale naopak obskakuje nás i ve věcech, které nechceme, a takovým způsobem, že toho má člověk taky až až....

@rebe jako jo, to dělají všechny babičky... jenže ono to jen jídlem začíná a to je to nejmenší. Mě to sice žere, ale kdyby to bylo jen to, tak to neřeším. Btw mojí mamku jsme si se sourozencema "vychovali" a opravdu nám nandá to, co chceme, nebo nás nechá si nandat jídlo samotné.

Při jednom obědě, kdy neteřince bylo cca půl roku a švagrová sotva začínala s příkrmy, dala tchýně malé do pusy na chuť kost z pečeného masa - okořeněnou, mastnou, pečenou... Švagrová jí 3x řekla, ať to vyndá, že si nepřeje, aby jí to do pusy dávala. Vyndala to až ve chvíli, kdy už to švagrová nevydržela, třískla rukou do stolu a prohlásila: "Do prd..e mami, řekla jsem, ať tu kost vyndáš." To zabralo.. já si nemůžu dovolit tohle tchýni říct, to může její dcera...

Celá rodina neteřinku tahala za ručičky už od cca 7 měsíce, kdy začínala lézt. Bylo mi z toho špatně - ručičky v ramenou tak blbě prohnuté, páteř do luku a na špičkách. A všichni nadšení z toho, jak malá ťape. Jednou jsem jen maličko ťukla, že to není dobře. Švagrová řekla, že to ví, tak jsem dál mlčela, co si mám dělat zlou krev, není to moje dítě. Manželovi jsem vysvětlila, co je na tom špatně, pochopil to, a my dva jsme malou ze zásady nevodili nebo když už nám jí předali, ať si s ním poťapeme, tak jsme jí nedrželi za ručičky, ale podpaží. Jenže tchýně z toho byla tak nadšená, že mám strach, že tohle bude jednou dělat i s našema dětma, protože ona prostě nereaguje na to, že člověk v něčem řekne ne a že si něco nepřeje...

A to mi dělá největší vrásky, čert vem nějakou večeři, kterou sníš jen z donucení a slušnosti, i když nemáš hlad. Ale to, že si všechno dělá po svém a na to, co řekneš, že se ti nelíbí reaguje mávnutím ruky, že to moc hrotíš a ona, že 2 děti už taky vychovala... z toho mám největší strach. A ono se to pak kupí a člověk si řekne, že jsou to maličkosti, ale když je toho nad míru, tak to neskutečně se*e. Nechci našemu človíčkovi upírat babičku, to rozhodně ne, zároveň se občas i hlídání hodí, ale když bude dělat všechno naopak než si přeju, tak co mě má motivovat k tomu tam maličké nechávat? Už teď z toho mám strach, a to jsem teprve v 8. měsíci.

@tynka9 Dovedu si to představit, věř mi. Moje tchyně byla učitelka v mateřské školce, takže ví všechno nejlíp, protože "vychovala 400 dětí". Jednou jsem jí v hádce řekla, že vychovala dvě děti, o ty ostatní se jen chvilku starala ve školce, ale vychovávaly je jejich maminky, půl roku tam se mnou pak nemluvily ani dveře od koupelny... A děti jí samotné nenechávám, protože se o ně nedokáže postarat.
Ale je důležité naučit se ty důležité věci odfiltrovávat od těch, které tě štvou hlavně proto, že na ni máš averzi, ale ve skutečnosti jsou vlastně docela roztomilé. Pomůže to jednak tobě, že se nebudeš tolik nervovat, ale hlavně tvým dětem, že jim nebudeš zbytečně blokovat cestu k babičce.
Těžké to je, ale pořád věřím, že to stojí to za to. Každá milující osoba je pro dítě přínosem.

@tynka9 to mam přesněji já. Když něco nechci, aby dělali dětem (tahání za ruce, Slaná a sládka jídla v roce, manipulaci, vydírání. .), tak jen slysim tchána, že tchýne vychovala 3 deti a az je výchovam já, pak mužu mluvit...

@marion2017 Snadná odpověď: Ano, vychovali jste je, teď zase vychováváme my, jsou to naše děti. Ale chce to opakovat pořád dokolečka, tchyně se napoprvé smrtelně urazila, když jsem řekla, že dcera je moje dcera. Že prý když myslím... Jako, myslím, no, docela dost zřetelně si ten porod pamatuju 😀

@rebe to mi nestojí za to, bylo by to pozdvižení pro celou rodinu a tchán by nás vydědil. .