Svatba se nekoná.

@priefi ono je to totiž opravdu jenom věc těch dvou. Rodiče do toho nemaj moc co mluvit. A jde taky o komunikaci v páru -pokud je pro druhého víra důležitá, mě to stojí "jenom"slíbit že ji budu tolerovat, proč bych měl partnerovi odpírat co je pro něj tak zásadní? Trvat na něčem takovém jako svatba v kostele, pokud jde o moje hluboký přesvědčení, bych nenazývala sobectvím. Sobectví by bylo nutit partnera ke křtu nebo já nevím. Na druhou stranu je tahle situace docela slušnou ukázkou toho jak ve skutečnosti probíhá (bude probíhat ) další komunikace těch dvou. Pokud se nedokážou domluvit teď, jak se budou chtít domluvit až přijdou v manželství další problémy a další zásadní věci kdy bude potřeba přijmout kompromis?mno... Ale to už nerozklicujem. Každopádně obdiv k tomu jak to tvůj manžel vzal, ona tolerance a respekt fakt není samozřejmost 👍

@odula to je samozřejmě pravda, házet všechny do jednoho pytle, je hloupé. Stejně tak jako vyčítat například křesťanům, že se nedrží výkladu Bible do puntíku (a nebo vzhledem k faktu, že těch výkladů je více, tak ze si vše “ohybaji” podle svého 🙂) To by bylo jako vyčítat třeba mamince od dětí, že si někdy dovolí jít někam odpočinout bez nich a nebo že se věnuje i jiným věcem než je pouze výchova atd atd
Jen si stejně myslím, že ono potkat více fajn věřících lidi, člověk pak tak negativní, vůči te víře není. Ale zároveň je i pravda, že naprostá většina věřících, které znám, to o sobě verejne moc nešíří (a slyšet jsou pak spis ty negativní záležitosti viz úvodní příspěvek)

@halasovci007 právě no :( Já třeba mám několik zkušenosti, kdy mi lidé nevěřili, že věřím 🙂) protože prý by to do mě neřekli (pochopila jsem ze to bylo myšleno v dobrém, ale vlastně mě to pokaždé dost zarazilo 🙂 A je pravda, že ne v každé situaci, má člověk sílu a chuť se nějak obhajovat (prave před podobnými negativními zkušenostmi druhých, takže ne všude to o sobě člověk poví. Chce to hodně pochopení a neprenaset si automaticky tyto zážitky na všechny věřící, ale chápu, ze to musí být těžké - pokud jich má člověk tolik :(

@halasovci007 "Neridi se dle pravidel, pak se pomodli, je jim odpusteno a muzou jet zase dal. " tohle je prave jeden z tech predsudku. Naprostej nesmysl btw.

@halasovci007 no, to je mi lito, ze jsi nepotkala "normalniho" krestana, ale kolik jsi jich vlastne potkala? mas zkusenost s docela malym okruhem lidi, coz potom jaksi zaklada vyberovej efekt. Coz je na jednu stranu pochopitelny, na stranu druhou to zase potom zkresluje realitu. no ale to uz je asi opravdu uplne jedno a off topic jak blazen.

@halasovci007 jinak musim ti dat tedy za pravdu v tom, ze kdyz farnost vede knez , kterej to treba nemá v hlavně moc srovnaný, je pedantskej, nebo prostě jenom lidsky a krestansky nevyzralej , tak to opravdu muze napachat spoustu skod. pak je to tezky se zorientovat, kdyz jakoby clovek nic jinyho nepoznal. Beru. Ja mela to stesti, ze kam jsem sla, tak jsem narazila na vyborny lidi, vyborny kneze, at uz to bylo v Cechach nebo i v zahranici. Jiste byli mezi nima i de*ilove, ale proste ti jsou holt vsude. jenom jeste jedna vec. prozivani viry je opravdu dost odlisna v zavislosti na mentalite a kontextu. Jinak se chovaj italove, jinak svedi ... a jinak polaci a ukrajinci. Polaci jsou kapitola sama pro sebe (to pisu já, jak nesnáším to zobecnovani :D :D ) a cim vic jdes na vychod tim je vic ta mentalita "pravoslavna" - projevuje se proste jinak a "zapadne" smyslejicimu vericimu (ve smyslu "racionalne" - myslim tim ve vire) se muzou zdat projevy ty spirituality cizi (az divny). Natozpak nevericimu. to chapu. Hele - mame tady polsky mse, coz je teoreticky srozumitelnejsi jazyk nez svenska a ja tam stejne nejdu kdyz nemusim, protoze vim, ze se proste s tim, jak oni vnimaji spoustu veci, neztotoznim. LIdsky proti nim nic nemam, ale nektery veci jsou mi nesrozumitelny. Ale to je spis na takovy emocionalni urovni, nic zasadniho 🙂 To co popisujes ze jsi zazila, to by mi taky nevyhovovalo....

@halasovci007 to je skoda, no. jestli znas jenom zlo. Ale docela to chápu, jak jsem psala, jsem konvertita a církev jsem uplne nesnášela. no - ale to uz je tvuj boj no. Kazdej máme ten svuj. BTW nenech se do ničeho nutit. Já se taky nenechala 😉

@odula Rozkliknu diskuzi, co je pořád nahoře a koukám známá tvář 😀
@halasovci007 Ten dojem, že věřící tu nejsou, můžeš mít v některých lokalitách. V naší farnosti máme v neděli 5 mší denně, protože by méně nestačilo. V každém ročníku náboženství dvě skupiny dětí. Několik skupin mládeže. A to je jen jedno pražské sídliště. A dělá to kněz. Dobrý kněz lidi natáhne. Špatný kněz je odtáhne.

@halasovci007 z toho co píšeš, je znát, že toho o víře a věřících moc nevíš, píšeš, že kdybys měla svatbu v kostele, tak si přijdeš skoro znásilněná knězovými řečmi a co tvůj muž - toho že on se musel něčeho takového jako víra vzdát pro něho asi taky muselo být dost těžké --- trochu mi to připomíná ten vtip, jak se číšník ptá u stolu jestli si pán dá ještě pití a žena nekompromisně odpovídá, že né, že už muž nemá žízeň., Ale já vás neznám, trebas, to že do kostela už nechodí, je opravdu jen jeho osobní rozhodnutí ničím a nikým jiným nepodsunutý.
Je pravda, že se setkávám často s lidmi, kteří když slyší cokoliv o víře, tak mají osypky, myslím že za to ještě pořád může výchova v totalitním režimu ať už naše nebo našich rodičů - jako když všem dětem budeme už od mala mluvit zhuseně a dokonce pod hrozbou trestu o brokolici, tak jí většina z nich ani neochutná a jen při představě té zelené hmoty začnou mít dávivý reflex.
No nic, jak sem psala už víš, já pokřtěná nejsem, manžel ano a to že jsme v kostele slíbili, že budeme děti vychovávat v křesťanských hodnotách pro mě rozhodně není žádná překážka, protože tak víceméně stejně vychovávat děti chci, totiž k slušnosti k ostatním a k sobě samému...

@werumka ty ses teda dlouho neukazalam, čus! 😉😎 dluzis mi PM btw 😝

@halasovci007 pravoslavný křest je opravdu úplně odlišný od toho katolického 🙂

@halasovci007 a to byl jaký obřad? Myslím ten křest dítěte? Protože u nás, katolíků, se takové šílenosti nedělají. Pokud ovšem tam šlo o to, že to bylo přání matky, tak k tomu mohu jen říci, kdo chce kam, pomozme mu tam.
@halasovci007 co se týče kostela a víry, jsou to dvě odlišné věci, já jsem věřící hodně, ale co jsem se přestěhovali a máme malé děti, tak do kostela nezvládám chodit ( ano, uznávám, částečně za to může moje lenost). Jinak protivný kněz umí krásně odradit v chození do kostela. Jinak, co se týče křtu, zase by mohl požadovat církevní svatbu Někdy ale pokřtí bez keců. Jednou ale byl kněz ochotný dítě pokřtít, i když spolu žili tzv.na psí knížku a řekl, že dítě pokřtí, že ono za svoje rodiče nemůže. Otec, ateista, uražený až na půdu se zvedl a uraženě odešel a dítě se nekřtilo. A v tom se lišil úhel pohledu u mě a u mého muže. Já na to, no však jo, on na to, že jak si to ten kněz mohl dovolit

@halasovci007 kmotr, kmotra nejsou náhradní rodiče ani náhodou, jsou tu pro to dítě, aby mělo za kým jít pokud bude chtít a bude mít třeba pochybnosti ohledně víry nebo života.
Taky sem se setkala s názorem, že když dítě pokřtíme a tudíš bude mít kmotra, kmotru a rodičům by se něco stalo, tak by se z nich stali automaticky jeho "nevlastní rodiče" a babička, teta nebo někdo jiný z rodiny by s nimi o dítě museli bojovat soudně...

@odula můžu se zeptat, v čem jsou Poláci jiní, co se týká víry?

@halasovci007 No já sem taky nevěděla, co od nauky o manželství čekat a a když sem řekla doma, že nás to čeká (otec ateista až se bojí, že ho pán Buch potrestá 🙂 ) tak se mi všichni v lepším případě vysmály, co že mi tam asi tak můžou naučit - na všechno si musí člověk přijít přece sám- v horším mluvili o vymívání mozků. V Plzni se nic takovýho nestalo, o bibli a víře v manželství sme mluvili jen první hodinu a nic násilného to teda nebylo i sme se zasmály a další večery byly s ruznými manželskými páry na různý témata ohledně partnerství taky v duchu pohody. Vždycky jsme dostali "domácí úkol" na to téma viz ty domácí práce, který se ale samozřejmě nekontroloval, už to že sme ho "vypracovali" byla lekce 🙂 . Pokaždý jsme to spojili s večeří a sklenkou vína v nějaký restauraci kolem náměstí - takže super rande

@halasovci007 je to hodně o knězi, na křtu syna mé nejlepší kamarádky se stalo, že kmotrův syn (asi 4) s sebou měl nějakou hračku asi motorku nebo auto, už nevím a uprostřed toho proslovu pana faráře přišel dopředu a chtěl tátovi ukázat, že mu to nějak nejezdí - kmotr tatínek (slovák) byl trochu vyděšený, že kluk ruší se hned začal knězi omlouvat a kněz se jen smál, zeptal se malýho jak se jmenuje, zkoukl s ním hračku, pohladil ho po vlasech a nám ostatním řekl, že za něj na křest děti patří , že křest je o dětech a pro děti a on je rád, že v kostele vidí takovýho šikovnýho kluka a pak dál pokračoval ve křtu...

@halasovci007 jen z vyprávění - taky křest v Plzni jen jiný kostel - uprostřed křtu jiné miminko zakňouralo a kněz se hned na maminku toho miminka obořil at nevyrušují nebo at jdou ven (taky zima) prostě i knězi jsou jen lidi a každej je jinej

@halasovci007 víš co jsme měli mezi jinými na před manželským setkání? Setkání o plodnosti a dětech, naštěstí tohle nedělal kněz, ale nějaká paní a učili jsme se tam s ní metodu plánovaného početí tj. plodných a neplodných dny 😅 takže bazální teplota, vzhled hlenu i s ukázkami z knížky, poloha čípku atd. Takže asi tolik k tomu. S knězem jsme dělali kvíz, co bychom dělali a v jaké situaci a pak se porovnávali výsledky. Nebo měli jsme napsat jak se vidíme za 5 let, máme popsat jeden den od rána do večera. Volba kněze je hold důležitá

@priefi přesně, nejlepší na tom vlastně bylo to, že sme na jeden večer vypadli ze shonu o svatbě (neřešili sme koho pozvat a kam ho posadit, co upéct a další děsně důležitý věci), ale mluvili sme o našich názorech na to daný téma a ted to bude znít jak kliše, ale taky sme se vždycky utvrdili proč to chceme udělat (se vzít) a taky o našich pochybnostech a strachách, že se vážně máme hodně rádi a taky proč.

@halasovci007 Je to hlavně o knězi a jeho přístupu. Já žila se svým ex 8 let "na hromádce" - on pokřtěný, část jeho rodiny praktikující (on sám do kostela nechodil, dokud se nám nenarodila první společná dcera), já nepokřtěná, z tohoto pohledu nevěřící. On chtěl po narození dcery nechat ji pokřtít, já s tím neměla problém. Kněz s tím taky neměl problém, ovšem první otázka byla, kdy bude svatba. Ex tenkrát knězi sdělil, že by si mě vzal, ale že musí mít svatbu v kostele - a to byl kámen úrazu, protože já byla rozvedená - a ten sňatek s mým exmanželem byl (a je) pro církev stále platný, protože ač civilní sňatek, tak my oba nekřtění. Řešením by byl můj křest (což jsem zavrhla, protože to znamenalo roční přípravu a účast na ní a u mě byl a je s volnými termíny trochu problém) nebo žádost do Vatikánu o zneplatnění sňatku. Nakonec to dopadlo tak, že se v mezičase stihla narodit i druhá dcera a před jejími druhými narozeninami mě ex při hádce uhodil, a od té doby je to ex. Tím, že jsme se nestihli vzít, jsem tak aspoň nemusela řešit rozvod. Nicméně obě holky jsou pokřtěné, jak sám farář řekl, nemá důvod jim odpírat křest, a já neměla důvod tomu křtu bránit. Místní farnost je fajn, je tu hodně dětí, takže farář pořádá samostatně mše pro rodiny s dětmi, a kostel je tak vždycky plný. Sranda je, že ex už opět do kostela s holkama nechodí, prý na to nemá nervy (já s nima chodila, dokud jsme byli spolu) 😀. Každopádně kdybychom se nakonec nerozešli, svatba by asi byla - já nemám problém slíbit věrnost a oddanost manželovi kdekoli. Nakonec vdaná jsem, ale za někoho úplně jiného, brali jsme se venku (manžel je ateista), do kostela nechodíme, protože manželovi neříká víra nic, a já pro svou definici víry kostel nepotřebuju.