Svatba se nekoná.
Zdravím holky, ani nevím proč to sem píšu nejspíš kvuli tomu aby mě někdo "politoval" nebo spíš abych se vypsala...
S přítelem jsme měli mít za měsíc svatbu vše je skoro hotovo. Žijeme spolu u tchánů a já jela na týden k našim s malinkou abych všem tu oznámila kde svatba bude a jak to bude s přespáváním. (mala sa konat cca 150km odtud)
No dnes mě přítel napsal že se svatba nekoná z důvodu že nikdo z jeho rodiny na svatbu nepřijde protože se jim nelíbí že nebude v kostele...
Vůbec nevím co mám teď dělat. "Domů" za přítelem mezi ty magori nechi jít. Když jsem mu řekla že se smalou už nechci vrátit tak bylo ticho a už se neozval. Možná moc přeháním ale já už té tupé pobožnosti v rodině mám dost. Myslela jsem že když se jedná o naši svatbu tak si ji můžeme udělat podle sebe.
Vůbec nevím co teď přítel dělá a co se mu odehrává v hlavě.
Ani nevím co mám říct celé rodině. Všichni se od nás těšili a vubec jim nevadilo že to nebude v kostele ani že pojedou přes 150km za náma a budou spat někde v prdelovicích kde to neznaj.
Omlouvám se za můj citovej výlev. 🙁
Stručné shrnutí
- Rodinný tlak na uspořádání svatby v kostele může vyústit až v hrozbu, že rodiče nevěsty nebo ženicha na obřad nepřijdou, a pár tak čelí rozhodnutí mezi vlastním přáním a tlakem rodiny.
- Možnosti řešení zahrnují civilní sňatek na radnici nebo malý sňatek jen s svědky a pozdější hostinu, případně církevní sňatek za dispenzu od biskupa nebo pozdější „zplatnění“ manželství; v diskuzi byly zmíněny i právní/církevní termíny privilegium paulinum a privilegium petrinum.
- Doporučené kroky z praxe jsou přímá komunikace tváří v tvář, vyjednávání kompromisů, návštěva přípravy na manželství a zvážení samostatného bydlení, pokud tchyni/tcháni trvale zasahují do soukromí.
Nejčastější otázky
Q: Jak mohu postupovat, když partner zruší svatbu kvůli tlaku své rodiny?
A: Doporučuje se okamžitě iniciovat osobní setkání „na neutrální půdě“, ujasnit si společné priority a očekávání a případně požádat o párové poradenství; několik diskutujících také radilo řešit alternativu jako civilní obřad na radnici nebo svatbu v úzkém kruhu s pozdější hostinou.
Q: Jaké jsou právní a církevní možnosti mít svatbu, když je jeden z páru pokřtěný a druhý ne?
A: V diskuzi bylo uvedeno, že v katolické praxi může mít sňatek v kostele i pár, kde je pokřtěný jen jeden partner, obvykle po získání dispenze od biskupa a absolvování přípravy na manželství; zároveň byla zmíněna možnost pozdějšího „zplatnění“ manželství a termíny privilegium paulinum / privilegium petrinum (diskutovaný právně-církevní kontext).
Q: Můžeme se civilně vzít a později mít církevní obřad?
A: Ano; více diskutujících navrhovalo nejpraktičtější variantu: civilní sňatek na radnici, následné oznámení a později případně církevní obřad nebo hostina podle vzájemné dohody.
Q: Co je „dispenz od biskupa“ a kdy se o něj žádá?
A: V diskuzi bylo vysvětleno, že „dispenz od biskupa“ je formální povolení potřebné v některých případech k církevnímu sňatku (např. když je pokřtěný jen jeden z páru); diskutující to uváděli jako administrativní krok, který kněz nebo farnost obvykle vyřizují.
Q: Jak řešit, že s námi většina rodiny nechce jet na svatbu 150 km daleko?
A: Jedna z navržených taktik je kompromis: menší obřad pro vás dva a svědky na radnici nebo místě dle vašeho výběru a následná hostina, kterou mohou rodiče a širší rodina přijít oslavit později; jiná rada byla vysídlit se od třístranného bydlení a plánovat svatbu nezávisle.
Q: Má smysl vyhledat přípravu na manželství, i když nejsme praktikující?
A: Ano; v diskuzi uváděly ženy, že „příprava na manželství“ bývá praktická, probírají se v ní témata komunikace, domácích povinností a krizových situací a vedení má často i manželské páry, ne pouze kněz.
Závěry z diskuze
Shoda
- Je nutné řešit situaci osobně a s klidnou komunikací tváří v tvář.
- Partner by měl podle většiny stát primárně při své partnerce a dítěti a hájit společné rozhodnutí o svatbě.
- Civilní sňatek na radnici nebo malá svatba s pozdější hostinou jsou běžně doporučované alternativy.
Sporné názory
- Možnost akceptovat svatbu v kostele jako kompromis pro uklidnění rodiny versus trvat na svém (civilní nebo venkovní svatba) jsou obě uváděny jako legitimní přístupy podle osobních hodnot.
- Někteří účastníci vnímají partnerovo ustoupení rodině jako zbabělost; jiní připouštějí, že může jít o reálný tlak a složitou rodinnou dynamiku.
Otevřené otázky
- Proč partner zrušil svatbu právě v okamžiku, kdy byla příprava dokončená — jde o skutečný strach z rodinného tlaku, nebo o jiný důvod?
- Jak se bude partner chovat v budoucnu při dalších zásadních rozhodnutích, pokud se nyní nechal ovlivnit rodiči?
- Dokážou rodiče po čase akceptovat rozhodnutí páru, nebo bude jejich postoj trvale problematický?
Zmíněné značky a firmy
vira.cz, Sv. Jana, Beroun, Rudná, Tachlovice, plzeňská katedrála, radnice
Zmíněné produkty a metody
civilní sňatek (radnice), církevní sňatek, dispenz od biskupa, privilegiu paulinum, privilegiu petrinum, příprava na manželství, zplatnění manželství, křest, CIC 1983
Místa a osoby
Beroun, Rudná, Tachlovice, Plzeň, plzeňská katedrála, Sv. Jana, Monsignor Soukup
@priefi ono je to totiž opravdu jenom věc těch dvou. Rodiče do toho nemaj moc co mluvit. A jde taky o komunikaci v páru -pokud je pro druhého víra důležitá, mě to stojí "jenom"slíbit že ji budu tolerovat, proč bych měl partnerovi odpírat co je pro něj tak zásadní? Trvat na něčem takovém jako svatba v kostele, pokud jde o moje hluboký přesvědčení, bych nenazývala sobectvím. Sobectví by bylo nutit partnera ke křtu nebo já nevím. Na druhou stranu je tahle situace docela slušnou ukázkou toho jak ve skutečnosti probíhá (bude probíhat ) další komunikace těch dvou. Pokud se nedokážou domluvit teď, jak se budou chtít domluvit až přijdou v manželství další problémy a další zásadní věci kdy bude potřeba přijmout kompromis?mno... Ale to už nerozklicujem. Každopádně obdiv k tomu jak to tvůj manžel vzal, ona tolerance a respekt fakt není samozřejmost 👍
@odula to je samozřejmě pravda, házet všechny do jednoho pytle, je hloupé. Stejně tak jako vyčítat například křesťanům, že se nedrží výkladu Bible do puntíku (a nebo vzhledem k faktu, že těch výkladů je více, tak ze si vše “ohybaji” podle svého 🙂) To by bylo jako vyčítat třeba mamince od dětí, že si někdy dovolí jít někam odpočinout bez nich a nebo že se věnuje i jiným věcem než je pouze výchova atd atd
Jen si stejně myslím, že ono potkat více fajn věřících lidi, člověk pak tak negativní, vůči te víře není. Ale zároveň je i pravda, že naprostá většina věřících, které znám, to o sobě verejne moc nešíří (a slyšet jsou pak spis ty negativní záležitosti viz úvodní příspěvek)
@halasovci007 právě no :( Já třeba mám několik zkušenosti, kdy mi lidé nevěřili, že věřím 🙂) protože prý by to do mě neřekli (pochopila jsem ze to bylo myšleno v dobrém, ale vlastně mě to pokaždé dost zarazilo 🙂 A je pravda, že ne v každé situaci, má člověk sílu a chuť se nějak obhajovat (prave před podobnými negativními zkušenostmi druhých, takže ne všude to o sobě člověk poví. Chce to hodně pochopení a neprenaset si automaticky tyto zážitky na všechny věřící, ale chápu, ze to musí být těžké - pokud jich má člověk tolik :(
@halasovci007 "Neridi se dle pravidel, pak se pomodli, je jim odpusteno a muzou jet zase dal. " tohle je prave jeden z tech predsudku. Naprostej nesmysl btw.
@halasovci007 no, to je mi lito, ze jsi nepotkala "normalniho" krestana, ale kolik jsi jich vlastne potkala? mas zkusenost s docela malym okruhem lidi, coz potom jaksi zaklada vyberovej efekt. Coz je na jednu stranu pochopitelny, na stranu druhou to zase potom zkresluje realitu. no ale to uz je asi opravdu uplne jedno a off topic jak blazen.
@halasovci007 jinak musim ti dat tedy za pravdu v tom, ze kdyz farnost vede knez , kterej to treba nemá v hlavně moc srovnaný, je pedantskej, nebo prostě jenom lidsky a krestansky nevyzralej , tak to opravdu muze napachat spoustu skod. pak je to tezky se zorientovat, kdyz jakoby clovek nic jinyho nepoznal. Beru. Ja mela to stesti, ze kam jsem sla, tak jsem narazila na vyborny lidi, vyborny kneze, at uz to bylo v Cechach nebo i v zahranici. Jiste byli mezi nima i de*ilove, ale proste ti jsou holt vsude. jenom jeste jedna vec. prozivani viry je opravdu dost odlisna v zavislosti na mentalite a kontextu. Jinak se chovaj italove, jinak svedi ... a jinak polaci a ukrajinci. Polaci jsou kapitola sama pro sebe (to pisu já, jak nesnáším to zobecnovani :D :D ) a cim vic jdes na vychod tim je vic ta mentalita "pravoslavna" - projevuje se proste jinak a "zapadne" smyslejicimu vericimu (ve smyslu "racionalne" - myslim tim ve vire) se muzou zdat projevy ty spirituality cizi (az divny). Natozpak nevericimu. to chapu. Hele - mame tady polsky mse, coz je teoreticky srozumitelnejsi jazyk nez svenska a ja tam stejne nejdu kdyz nemusim, protoze vim, ze se proste s tim, jak oni vnimaji spoustu veci, neztotoznim. LIdsky proti nim nic nemam, ale nektery veci jsou mi nesrozumitelny. Ale to je spis na takovy emocionalni urovni, nic zasadniho 🙂 To co popisujes ze jsi zazila, to by mi taky nevyhovovalo....
@halasovci007 to je skoda, no. jestli znas jenom zlo. Ale docela to chápu, jak jsem psala, jsem konvertita a církev jsem uplne nesnášela. no - ale to uz je tvuj boj no. Kazdej máme ten svuj. BTW nenech se do ničeho nutit. Já se taky nenechala 😉
@odula Rozkliknu diskuzi, co je pořád nahoře a koukám známá tvář 😀
@halasovci007 Ten dojem, že věřící tu nejsou, můžeš mít v některých lokalitách. V naší farnosti máme v neděli 5 mší denně, protože by méně nestačilo. V každém ročníku náboženství dvě skupiny dětí. Několik skupin mládeže. A to je jen jedno pražské sídliště. A dělá to kněz. Dobrý kněz lidi natáhne. Špatný kněz je odtáhne.
@halasovci007 z toho co píšeš, je znát, že toho o víře a věřících moc nevíš, píšeš, že kdybys měla svatbu v kostele, tak si přijdeš skoro znásilněná knězovými řečmi a co tvůj muž - toho že on se musel něčeho takového jako víra vzdát pro něho asi taky muselo být dost těžké --- trochu mi to připomíná ten vtip, jak se číšník ptá u stolu jestli si pán dá ještě pití a žena nekompromisně odpovídá, že né, že už muž nemá žízeň., Ale já vás neznám, trebas, to že do kostela už nechodí, je opravdu jen jeho osobní rozhodnutí ničím a nikým jiným nepodsunutý.
Je pravda, že se setkávám často s lidmi, kteří když slyší cokoliv o víře, tak mají osypky, myslím že za to ještě pořád může výchova v totalitním režimu ať už naše nebo našich rodičů - jako když všem dětem budeme už od mala mluvit zhuseně a dokonce pod hrozbou trestu o brokolici, tak jí většina z nich ani neochutná a jen při představě té zelené hmoty začnou mít dávivý reflex.
No nic, jak sem psala už víš, já pokřtěná nejsem, manžel ano a to že jsme v kostele slíbili, že budeme děti vychovávat v křesťanských hodnotách pro mě rozhodně není žádná překážka, protože tak víceméně stejně vychovávat děti chci, totiž k slušnosti k ostatním a k sobě samému...
@halasovci007 pravoslavný křest je opravdu úplně odlišný od toho katolického 🙂
@halasovci007 a to byl jaký obřad? Myslím ten křest dítěte? Protože u nás, katolíků, se takové šílenosti nedělají. Pokud ovšem tam šlo o to, že to bylo přání matky, tak k tomu mohu jen říci, kdo chce kam, pomozme mu tam.
@halasovci007 co se týče kostela a víry, jsou to dvě odlišné věci, já jsem věřící hodně, ale co jsem se přestěhovali a máme malé děti, tak do kostela nezvládám chodit ( ano, uznávám, částečně za to může moje lenost). Jinak protivný kněz umí krásně odradit v chození do kostela. Jinak, co se týče křtu, zase by mohl požadovat církevní svatbu Někdy ale pokřtí bez keců. Jednou ale byl kněz ochotný dítě pokřtít, i když spolu žili tzv.na psí knížku a řekl, že dítě pokřtí, že ono za svoje rodiče nemůže. Otec, ateista, uražený až na půdu se zvedl a uraženě odešel a dítě se nekřtilo. A v tom se lišil úhel pohledu u mě a u mého muže. Já na to, no však jo, on na to, že jak si to ten kněz mohl dovolit
@halasovci007 kmotr, kmotra nejsou náhradní rodiče ani náhodou, jsou tu pro to dítě, aby mělo za kým jít pokud bude chtít a bude mít třeba pochybnosti ohledně víry nebo života.
Taky sem se setkala s názorem, že když dítě pokřtíme a tudíš bude mít kmotra, kmotru a rodičům by se něco stalo, tak by se z nich stali automaticky jeho "nevlastní rodiče" a babička, teta nebo někdo jiný z rodiny by s nimi o dítě museli bojovat soudně...
@halasovci007 No já sem taky nevěděla, co od nauky o manželství čekat a a když sem řekla doma, že nás to čeká (otec ateista až se bojí, že ho pán Buch potrestá 🙂 ) tak se mi všichni v lepším případě vysmály, co že mi tam asi tak můžou naučit - na všechno si musí člověk přijít přece sám- v horším mluvili o vymívání mozků. V Plzni se nic takovýho nestalo, o bibli a víře v manželství sme mluvili jen první hodinu a nic násilného to teda nebylo i sme se zasmály a další večery byly s ruznými manželskými páry na různý témata ohledně partnerství taky v duchu pohody. Vždycky jsme dostali "domácí úkol" na to téma viz ty domácí práce, který se ale samozřejmě nekontroloval, už to že sme ho "vypracovali" byla lekce 🙂 . Pokaždý jsme to spojili s večeří a sklenkou vína v nějaký restauraci kolem náměstí - takže super rande
@halasovci007 je to hodně o knězi, na křtu syna mé nejlepší kamarádky se stalo, že kmotrův syn (asi 4) s sebou měl nějakou hračku asi motorku nebo auto, už nevím a uprostřed toho proslovu pana faráře přišel dopředu a chtěl tátovi ukázat, že mu to nějak nejezdí - kmotr tatínek (slovák) byl trochu vyděšený, že kluk ruší se hned začal knězi omlouvat a kněz se jen smál, zeptal se malýho jak se jmenuje, zkoukl s ním hračku, pohladil ho po vlasech a nám ostatním řekl, že za něj na křest děti patří , že křest je o dětech a pro děti a on je rád, že v kostele vidí takovýho šikovnýho kluka a pak dál pokračoval ve křtu...
@halasovci007 jen z vyprávění - taky křest v Plzni jen jiný kostel - uprostřed křtu jiné miminko zakňouralo a kněz se hned na maminku toho miminka obořil at nevyrušují nebo at jdou ven (taky zima) prostě i knězi jsou jen lidi a každej je jinej
@halasovci007 víš co jsme měli mezi jinými na před manželským setkání? Setkání o plodnosti a dětech, naštěstí tohle nedělal kněz, ale nějaká paní a učili jsme se tam s ní metodu plánovaného početí tj. plodných a neplodných dny 😅 takže bazální teplota, vzhled hlenu i s ukázkami z knížky, poloha čípku atd. Takže asi tolik k tomu. S knězem jsme dělali kvíz, co bychom dělali a v jaké situaci a pak se porovnávali výsledky. Nebo měli jsme napsat jak se vidíme za 5 let, máme popsat jeden den od rána do večera. Volba kněze je hold důležitá
@priefi přesně, nejlepší na tom vlastně bylo to, že sme na jeden večer vypadli ze shonu o svatbě (neřešili sme koho pozvat a kam ho posadit, co upéct a další děsně důležitý věci), ale mluvili sme o našich názorech na to daný téma a ted to bude znít jak kliše, ale taky sme se vždycky utvrdili proč to chceme udělat (se vzít) a taky o našich pochybnostech a strachách, že se vážně máme hodně rádi a taky proč.
@halasovci007 Je to hlavně o knězi a jeho přístupu. Já žila se svým ex 8 let "na hromádce" - on pokřtěný, část jeho rodiny praktikující (on sám do kostela nechodil, dokud se nám nenarodila první společná dcera), já nepokřtěná, z tohoto pohledu nevěřící. On chtěl po narození dcery nechat ji pokřtít, já s tím neměla problém. Kněz s tím taky neměl problém, ovšem první otázka byla, kdy bude svatba. Ex tenkrát knězi sdělil, že by si mě vzal, ale že musí mít svatbu v kostele - a to byl kámen úrazu, protože já byla rozvedená - a ten sňatek s mým exmanželem byl (a je) pro církev stále platný, protože ač civilní sňatek, tak my oba nekřtění. Řešením by byl můj křest (což jsem zavrhla, protože to znamenalo roční přípravu a účast na ní a u mě byl a je s volnými termíny trochu problém) nebo žádost do Vatikánu o zneplatnění sňatku. Nakonec to dopadlo tak, že se v mezičase stihla narodit i druhá dcera a před jejími druhými narozeninami mě ex při hádce uhodil, a od té doby je to ex. Tím, že jsme se nestihli vzít, jsem tak aspoň nemusela řešit rozvod. Nicméně obě holky jsou pokřtěné, jak sám farář řekl, nemá důvod jim odpírat křest, a já neměla důvod tomu křtu bránit. Místní farnost je fajn, je tu hodně dětí, takže farář pořádá samostatně mše pro rodiny s dětmi, a kostel je tak vždycky plný. Sranda je, že ex už opět do kostela s holkama nechodí, prý na to nemá nervy (já s nima chodila, dokud jsme byli spolu) 😀. Každopádně kdybychom se nakonec nerozešli, svatba by asi byla - já nemám problém slíbit věrnost a oddanost manželovi kdekoli. Nakonec vdaná jsem, ale za někoho úplně jiného, brali jsme se venku (manžel je ateista), do kostela nechodíme, protože manželovi neříká víra nic, a já pro svou definici víry kostel nepotřebuju.
@michaela_2 já bych řekla, že buď byla chyba v tom, že natrefily na "špatného" kněze, anebo se setkaly s fámy okolí, které nevědělo o tom zhola nic, anebo zkušenosti, které zažily naše babičky, nebo matky. Taky jsem se s tím setkala, víš, kolik lidí zastrašovalo manžela, co všechno bude muset a byly to jen hloupé kecy. Ale taky to nemělo dobrý efekt, ale já věděla co a jak, kněze jsem taky pečlivě vybírala a bylo to úplně jinak, než ho strašili
@odula já vidím i problém v tom, že budoucí tcháni řeknou, svatba v kostele, jinak přes to vlak nejede. Známá třeba žije pohromadě s přítelem, protože její matka chce kostelní sňatek a ona raději než mít civilní a scény kolem toho, nemá žádný. Znám hodně míšených páru a hrozně moc jich nemá svatbu v kostele, protože ateisté mají skoro vyrážku z kostela a chovají se, když to trochu prezenu, jakoby je měla svěcená voda spálit, prostě se tomu vyhýbají, jako čert kříži. Pak už záleží na tom, jak moc je církevní svatba důležitá pro toho věřícího. A teď je otázka, kdo bude větší sobec a kdo ustoupí. Uznávám, že já v tomhle byla hodně velký sobec. Ale já bych si vážně nedokázala představit jakoukoli jinou svatbu, než v kostele. Ale zároveň je mi jasné, že kdyby se moji rodiče jen trochu zmínili, že by bylo dobré, abychom měli svatbu v kostele, jsem si jistá, že by se manžel totálně šprajcnul. Ale naším to bylo putna. Oni mají "svůj styl" víry a kostel do toho nezapadá. Jako ano, byli rádi, že svatba tam byla, ale nehnulo by brvou, kdyby byla civilní. To byl jen a pouze můj sen, pro mě to bylo mega moc důležité.