Tchyně fackuje dceru

@tinaprofi
Nad tímhle rčením se ovšem není třeba zamýšlet, říká právě to, co říká, nic víc, bohužel.

@kajalka každé dítě začne dříve nebo později zkoušet svoje možnosti 🙂 kdybys měla všechny děti jako přes kopírák neexistují psychologové, poradny, diskuze, prostě nic a všechno je jen bílé 🙂 Můj syn se dostává do věku, kdy už se stává mým kamarádem, je to skvělej kluk, kterej byl i pohodové, ale pořád normální dítě, které se chovalo jako dítě, se vším co k tomu patří. Když bylo třeba, byl usměrněný.

@tinaprofi Nechápu, co tím kopírákem chceš říct. Poradny, psychologové atd. tu nejsou kvůli dětem, ale kvůli rodičům.

@tinaprofi A mohla bys trochu rozvést to rčení? Protože více jeho smyslů též nechápu.

@kajalka aha, to je mi ale novinka 🙂 takže děti je nepotřebujou, jen rodiče 🙂) tohle by měla být předpokládám kolektivní práce, když nastane problém, ale ok, nebudu se s tebou dohadovat 🙂 až budeš mít a vychovávat 15 letou dceru, se kterou budou třískat hormony, bude temperamentní, v pubertě pak se o tom můžeš pobavit. Protože všechny 15 letý holčiny nejsou přes ten pomyslný kopírák, některé jsou klidné, jiné jsou divoké, s některými jsou problémy menší, s jinými dost velké a na rodičích nemusí záležet, stačí vrstevníci 🙂))) Ale to už jsme se dostali úplně off topic. Prostě - uhodit 3 leté děcko za sprosté slovo není ok, nikdy nebylo a nebude, fláknout přes zadek 5 letýho klacka co se hystericky zmítá na zemi a nereaguje na nic, a už vůbec ne na domluvu, může mít mnohem rychlejší a lepší efekt než tam klečet s ním a přemlouvat ho, uhodit 15 letou holku, které to nestačilo říct 5x je taky na místě, protože v 18 letech může přijít a poslat rovnou rodiče do pr....🙂)) To je ten kopírák, pomyslnej kopírák o kterým mluvím

@tinaprofi Takže člověka můžeš bít od 3 do 18 let. Dobře, děkuji.

@kajalka já si nejsem jistá, jestli to předstíráš nebo se vážně nehodláš vůbec zamyslet nad tím, co jsem psala, spíš to druhé 🙂) právě proto asi nemá smysl o tom s tebou diskutovat. už v tom máš jasno, ostatní názory, který se neztotožnujou s tvýma beztak nechceš slyšet 🙂 Je strašně jednoduchý to vzít jako ty 🙂)) Můžu mít osobní otázku? Kolik jsi vychovala dětí a jak je máš staré?

@tinaprofi Asi máš pravdu, prostě nedokážu najít společnou řeč s někým, kdo obhajuje fyzické tresty, pro mne je to naprosto nepřijatelné.
Žádné z mých dětí není dospělé 🙂 A všechny jsou náročné a temperamentní. Neskáčou mi po hlavě, dá se s nimi domluvit. Když si něco nepřeju, nedělají to. Nejsou nebezpeční ani sobě ani okolí.

Tak hlavně usměrňovat děti fyzickými tresty v překlad znamená zařídit, aby se chovaly tak, jak chci já. Aniž by se přihlédlo k tomu, co chce a jakou osobnost má samo dítě, která klidně může úplně jiná než moje. Tady uváděné "závažné" případy, které by měly ospravedlnit plácnutí přes zadek nebo facku, rozhodně nejsou řešitelné jen takto. Jasně, jde o momentální selhání a slabost rodiče, stát se může, ale nesmí se to brát jako norma. A co se týče fackování puberťáků, právě v tomto období bych s tím byla hodně opatrná. Mně dodnes psychicky nejvíce bolí facka, kterou jsem dostala v sedmnácti, protože jsem byla "drzá". Ani dnes si nemyslím, že bych si ji zasloužila.

@kajalka to je dobře a přeju ti to 🙂 mám 3 sestry a jednoho bratra, byli bezproblémoví a jako beránci, já jsem to našim vynahradila a dala jim sakra zabrat 🙂)) snad se ti to vyhne, abys neměla chuť jim jednu vrazit 🙂)) Jsem za tu facku ráda, probrala mě a poslala zpátky na zem. A to měli ještě svatou trpělivost, ale vidím to až teď s odstupem času, když už jsem stará koza. Mám hodně kamarádů, kterým dali rodiče pár facek 🙂 Je to neuvěřitelný, ale vyrostli z nich normální lidé co dneska vychovávají svoje děti. Nejlíp jak umí. To je asi všechno, co jsem k tomu chtěla říct 🙂 Hezký den

Pročetla jsem diskusi a chci říct, že zaručený recept na výchovu není. Je spousta různých směrů, a těžko se v tom vyznat, každý by si měl sáhnout do svědomí a snažit se o to, aby jejich děti měly místo na světě, aby byly zdravě sebevědomé a soběstačné, měly morální kredit a „respekt“ k rodičům. Slovo respekt pro mne například není to, že dítě udělá na slovo vše, co po něm chci. Pro mne je to to, že dítě mě má rádo, věří mi, ví, že u mě najde vždy podporu a ochranu a nebude se bát mi cokoliv říct. Já jsem byla vychovávaná v tom, že jsem byla bita za každou trojku, za neuposlechnutí, za vylitou skleničku… Tohle vše ve mně vypěstovalo odpor k rodičům, malé sebevědomí, neschopnost komunikovat v kolektivu, agresi aj. Zároveň to ve mně nevyvolalo kýžený efekt, tzn. lhala jsem, jak jsem mohla, zkoušela jsem pít (naštěstí mi to nechutnalo), chodila jsem po diskotékách ve snaze najít někoho, kdo by mě měl rád. V 17 letech jsem se přestěhovala k rodině tehdejšího přítele, kterého jsem neměla ráda z důvodu respektu, porozumění, vzájemného souladu, ale pouze jen proto, že mě nebil a nekřičel. Jak jsem šťastná, že jsem tehdy neotěhotněla. Měla jsem štěstí, že jsem vycestovala do ciziny a zde jsem při výchově viděla jiné vzory, jak vychovávat a jak lidé spolu žijí jinak. Chvíli mi to trvalo, ale po návratu jsem byla o něco jiná a po 2 letech (celkově 6) jsem se s ním rozešla. Dalších pět let jsem žila v cizině a vychovávala cizí děti a to mě hodně naučilo. Studovala jsem sociální pedagogiku a zajímaly mne knihy o výchově. Kdybych si tímto neprošla, zřejmě bych své děti vychovávala podobně. Jsem šťastná, že své dítě vychovávám v lásce a porozumění, kdy se snažím chápat to, že je to malý tvoreček, který se teprve vše učí a má právo na chyby. Má celé dětství na to, aby se naučilo být „dobrým“ člověkem a já se snažím tomu rozumět. Někdy je to složité a jsem unavená, ale stojí mi to za to. Děti nejsou vojáčci a také mají své dny. Nemůžou jet jak stroje, Vám také někdy není dobře, nemáte náladu a nic se Vám nechce. Už tu někdo psal, s čímž se naprosto ztotožňuji, že jak by se Vám líbilo, kdyby Vám v práci za každou chybu dal někdo facku? Nebo např. manžel? Má dcera mě miluje a umí mi každý den říct, že mě má ráda a že jsem její mamulinka. Tohle jsme si doma nikdy neříkali/y, strašně mi to chybí. S matkou máme velký blok a není možné se o některých věcech vůbec bavit. A tohle má spousta lidí v mém okolí. Ani bych před ní nebyla v kalhotkách a podprsence. Pro každého je rozmazlenost něco jiného, pro někoho i to, že třeba dceři říkám věci 3x, 4x. Pane jo, vy vždy uděláte vše a hned? Nikdy si neříkáte, už jdu vařit a stále nejdete? Já ano… A taky, když na dítě křičíte, že ho např. toto nebolí, tak jak to můžete vědět? Vás by to jako dospělou ženu zřejmě nebolelo, ale dítě je malinké a pocit bolesti je subjektivní. Myslím, že rodič a dítě by měli být parťáci a mantinely se dají nastavovat dohodou. Že ji neumí dodržet napoprvé či napodruhé? To je součástí výchovy. Mimo jiné je to vidět na vztahu Terry a její tchyně: absolutní nerespekt. Stejné, jako já v rodině manžela: jeho otec je nej a když bude tvrdit, že obloha je zelená a já, že je modrá, tak absolutně nemám pravdu a jsem spratek. Co já můžu vědět, když jsem o 20 let mladší než on. A co já můžu více vědět o výchově, když manželova matka „vychovala“ tři děti!! A v poslední řadě chci napsat, že se tu stále opakuje, že nová výchova nese takové a makové ovoce. S tím nesouhlasím, dříve se řezalo hlava nehlava a byly plné kriminály. Pracuji s lidmi a dnes a denně se potýkám s agresory, kteří byli vychováni v době minulé. Snažím se to nebrat osobně a vím, že tohle je obrázek výchovy, vše si vymoci silou, agresí a vulgárnostmi. Pak je zde druhý extrém, lidé, kterým jsou děti ukradené a ano, ty pak dělají ty zrůdnosti, o kterých se zde psalo. Jsem dlouhá, ale potřebovala jsem to napsat. Dodnes s tím bojuji a občas mi agresivita automaticky naskočí, ale opravdu jsem pyšná na to, že jsem na dceru ruku nevztáhla (ani manžel). Když vidím matku, jak tříská 2,5 leté dítě, které nepřiběhne na první zavolání, je mi opravdu špatně. I když některé/ří tvrdí, že je to nepoznamenalo, myslím, že je to poznamenalo již v tom, jaký mají názor na výchovu.

@la_amanita já jsem si tu facku v 15 letech zasloužila, na tu diskotéku jsem utekla, protože jsem naše 3x neposlechla a chtěla si dělat co chci. Před tím jsem přišla domů ostříhaná skoro do hola, protože se mi líbila jedna zpěvačka, to už měli problém rozdýchat a přesto to přešli, pokoušela jsem je co se dalo. Vlastně se divím, že mě nepřizabili 🙂)) To, v čem byli moji sourozenci skvělí a hodní jsem jim vynahrazovala svým šíleným chováním. Kdybych dostala v 17 letech facku, za to, že jsem byla drzá a já bych věděla, že mi ukřivdili a neměli pravdu, asi by mě to taky pořád štvalo, takže tě chápu. Jenže já fakt dělala děsný ptákoviny. A jak už jsem nahoře psala, uhodit 3 leté děcko je špatně kór za špatné slovo, těch se naučí ještě mraky ve školce a škole. Ale ve chvíli kdy už dělám něco naschvál, zcela mění situaci 🙂)) I tobě fajn den

@tinaprofi
A já souhlasím s marion2017. V pubertě má člověk svaté právo na to, aby se stříhal dohola a porušoval zakázy. Kdy jindy si má zformovat osobnost i se všemy přešlapy a průšvihy? Ve třiceti? To už má mít právě dávno za sebou.

@la_amanita to rozhodně, ale možná, že kdyby mě maminka tenkrát nedala po tlamě a nesrovnala mě, protože jsem to přeháněla, tak mě možná zachránila od toho mít v 15 letech děcko a v 17 další. Mluvím o té pointě, že chápu mámu až s odstupem času, že nechtěla, abych si jen proto, že jsem byla umíněnej spratek, co si musí vyformovat osobnost zničila život, potažmo je zatáhla do těhle problémů, protože chtěli, abych se měla v životě fajn a naučila se přemýšlet. To jsou ale věci, který prostě člověk fakt ocení mnohem později, jasně, že mě to tenkrát štvalo. A když seš jak z divokejch vajec...co mají ti rodiče dělat. Teď mi jde do puberty kluk, jenže můj syn je proti mě zase beránek a mě by nikdy nenapadlo ho teď za něco trestat, protože nemám prostě důvod. Není na mě drzej, nemluví sprostě až jsem to někdy já, která ho poňouká dělat kraviny, jako jsem dělávala já, je to paradox, ale je to tak. Je to můj naprostý opak a já to nechápu, protože já jsem byla děsnej sígr 🙂))

@tinaprofi To víš, že mám kolikrát chuť jim jednu vrazit, ale snažím se to nedělat. Manžela taky nepřatáhnu pánví, když mě prudí, odsekává či se nechová k mému očekávání.
Z mnohých bitých lidí vyrostli jakž takž normální lidé, jde o to být lepší a nepředávat špatné vzory další generaci.

@la_amanita S tebou naprosto souhlasím a myslím, že tinaprofi to nechápe a nepřijde jí na tom nic divného. Je to přesně jako můj vztah s tchánem a tchýní: oni jsou starší a ví vše nejlépe. Já nemám právo na názor, jelikož jsem zde o 20 let méně. To, že jsem cestovala, studovala a zažila různé situace, že jsem se stavěla na vlastní nohy sama apod. nerespektují. Švagr a švagrová přišli do rodiny mladí, jeden v 18 a druhá ve 20, a proto jim to nepřijde, protože odjakživa byli bráni jako děti a museli “poslouchat”. Já jsem přišla v 29 poznamenaná západem a vlastním názorem, a proto jsem ta špatná. Já se opravdu nechci snažit zavděčit za každou cenu a lézt jim do “zadele”.. V cizině se opravdu všichni respektují a já jako cizinka a mladší jsem jim byla vděčná za to, že mi ukázali cestu – jeden velký dík…

Mám doma puberťačku v rozjezdu a upřímně, nevím, co by musela udělat, abych jí musela nafackovat. Moje ségra byla co se puberty týče šílená, naši si s ní nevěděli rady, mě jedinou respektovala. A proč? Protože jsem neměla problém s tím, aby šla v pátek večer na diskotéku, za dodržení určitých pravidel. Nejstarší dceru už beru jako parťačku, jo, jsou situace, kdy se chytnem, ale to je v tomhle věku naprosto normální. Kdyby si oholila hlavu, no tak co? Ona s tím bude chodit, já ne, a ona sama přijde na to, že jí to nesluší 😀. Ač to s nejstarší už solidně mlátí, tak ale když má problém, tak za mnou přijde a řekne mi to. A to je to podstatné, to je ten respekt a důvěra. Ne to, že ji seřežu jako koně za každou věc, která se mi nelíbí, budu ji držet u huby a ona se nebude moct dočkat, až z baráku vypadne.
Neříkám, že mi ruka nikdy neujela, ale to, kdy jsem své děti plácla za celou tu dobu, co je mám, bych spočítala na prstech jedné ruky. Mám divočáky, ale dá se s nima domluvit, chce to trpělivost a porozumění.
@tinaprofi moje prostřední už si taky "zkusila" hysterák s válením se na zemi. No a co? Ať se na té zemi klidně poválí... Já zůstávám v klidu, suše jí oznámím, že jdu dál, a odcházím. A najednou to jde, bez bití... 😉

@tinaprofi: a ty si skutečně myslíš, že tím, že jsi dostala tu facku, jsi dostala rozum??? A můžeš mi ještě vysvětlit, co to jako znamená, když někdo něco udělá "špatně" = nemusí to být třeba špatně, že si ostříhá hlavu do hola, to přece je otázka vkusu a názoru, například mně se to líbí, když je hezký obličej.., ale primárně je to "špatně" proto, protože si to myslí nadřazená, automatická autorita, tedy rodič? Proč nenechat děti dělat věci jinak, po svém? Jen proto, že ty máš na to jiný názor? Já mám také některé názory odlišné od manžela, ale když on to udělá jinak, než si myslím, já, tak mu přece za to neloupnu facku. Nebo jsem to jen špatně pochopila?

@marion2017 Marion já jsem taky poznamenaná západem protože žiju v zahraničí už spoustu let 🙂)) a světe div se, i tady se používají fyzické tresty :D ano, ve švýcarsku...zrovna před pár měsíci vytahala matička za ucho dcerku /odhadem 9 let/a dostala pár pohlavků, když řvala na mámu...proto nemůžu brát tvoje názory vážně, je fajn, že jsi vycestovala a máš vlastní názor, ale stejně tak jako máš problém s tím, že se s tvým nemusí lidé ztotožnit, děláš ostatním to samé 🙂 platí taky jen tvůj názor...Respekt v cizině je mimochodem další zajímavé téma 🙂)) Ale stavět svoje životní zkušenosti na "výletu" v cizině je dost zcestné a krátkozraké.

@marion2017
Já si tedy nemyslím, že rozum se dostane po facce. Podle mě 99 % lidí k němu stejně dozraje svým tempem a dozrálo by stejně i bez fyzických trestů.

@marion2017 ať se ti to líbí nebo ne, rodič by měl být autorita. I já chci být pro své děti autoritou. Pokud nejsi schopná pochopit, že holčina v 15 letech příjde domů plešatá a není to zrovna nejšťastnější rozhodnutí, pak se tady opravdu bavím úplně zbytečně s nějakou new generation matek, které vlastně nepotřebují diskutovat o ničem, protože mají ve všem pravdu a jasno 🙂)))) Sejdem se v diskuzi za pár let, až budete mít velké děcka, teď to fakt nemá smysl řešit s někým, kdo má doma mimina nebo 1 stupeň základní školy 🙂)) Mějte se

@tinaprofi Mohu se zeptat, kolik holek - puberťaček máš doma Ty? Ať vím, s kým mohu diskutovat na úrovni 😉

@tinaprofi
No to mi vysvětli, co je závadného na oholené hlavě? Upřímně, mně se to líbí. A zkušenosti mám stejné jako ty, navíc jsem měla o dost mladšího sourozence, takže pubertální výskoky znám z dospěláckého hlediska opravdu dobře.

@la_amanita Tak mně se třeba oholené hlavy nelíbí, i když tím vynikne tvar hlavy (a pokud má někdo hezky tvarovanou hlavu, proč ne), ale to je můj problém 😀. Zvlášť ty holky si hledají svůj styl, to je naprosto normální, když jim je "náct". To radši dceři zaplatím kvalitního kadeřníka, když chce experimentovat, než aby si pokoutně stříhala a barvila hlavu nějakým sajrajtem... Letos chtěla červené vlasy. Dopadlo to tak, že ji kadeřnice přesvědčila na jemný melír, holka spokojená a já taky 😀. Naší kadeřnici je nějakých šestadvacet, takže její názor na módní účes dcera vzala 😀

@somalicats pracuju jako vychovatelka puberťáků už bezmála 15 let 🙂)))) a né, neboj, nebiju je :D ale znám jejich vrkoče a rozeznávám co je čistě nezmar, co je naschvál a s čím má smysl se zabývat povrchně a na čem pracovat hloubkově a důsledněji. Doma mám jen jednoho puboše, kterej teprve začíná, zatím chce jen vymalovat pokoj na černo a k vánocům masku Pátek třináctého, zatím ho nepodezřívám, že z něj bude sociopatický vrah 🙂 No, ale dostali jsme se vážně mimo téma, věkově jsme dost poskočili, to je autorce příspěvku k ničemu.

@la_amanita To, že se to tobě líbí je čistě tvůj pohled na věc a lidé ho mají v životě různý, ono občas to plešatou hlavou začíná a mnohem hůř končí, ale "kdyby" taky nemám moc ráda, kdyby byly v řiti ryby, nebylo by rybníka, že 🙂) Naši moje nadšení prostě nesdíleli, měli na to jiný názor, oba učitelé, což je taky vlastně diagnoza sama o sobě a dost vysvětluje 🙂) a i když věděli, že vyholené vlasy dorostou, možná jim šlo o princip toho, že si prostě nemůžu dělat co chci. To je jako kdyby jste zazlívali pak svým rodičům naprosto všechno, o čem se domnívali, že by pro vás bylo špatně. Mě se nelíbí tohle zpochybňování rodičovských autorit, když vím, že se svoje děcka snaží někam v životě nasměrovat, ukázat jim, co je dobré a že jdou věci řešit jinak a nabízí jim i svoje řešení. Pokud nemám totiž rodiče s prominutím voly a bigotní nadutce, většinou to fakt s dětma myslí dobře a nevedli by děcka špatným směrem. Většinou mají víc zkušeností než děti a pubertáci a vidí věci z úhlů, který prostě nejsou ty děcka schopný vidět, logicky, nejsou na ně připravený, jasně, že se tam postupem času dostanou, ale nemusí to letět vždycky do extrému 🙂))) Já mám dojem, že tohle přece není tak těžký chápat...

@kajalka "Poradny, psychologové atd. tu nejsou kvůli dětem, ale kvůli rodičům."

Do urcite míry mozna ano, ale rozhodne ne všechny detske "abnormality" způsobují rodiče. Jsou třeba poruchy pozornosti, ruzne dysfunkce apod. způsobeny rodiči a jejich špatným přístupem? Asi těžko. Stejne tak to bude s agresivitou, nevhodnym chováním ve skole atd. Verim, že některé sklony v chování jsou diteti vrozene. Takže s některým dítětem se "dá domluvit" a na některé je třeba jiný přístup (fyzicke nasili🙂). Kdyby to bylo tak jednoduché a vše by záleželo jen na přístupu rodičů, byly by děti od stejných rodičů taktéž stejne. A tomu tak nikdy není - kazde dítě (ac má stejne rodiče a tudíž stejný přístup) je většinou uplne jiné..
Nemyslím si, že tu někdo obhajuje nesmyslné mlácení dětí. Mně by nikdy nenapadlo serezat dítě za vylite pití, spatne známky atd. Ale dokážu si představit, že petiletak, ktery schválně vjede do silnice pote, co ho po nekolikate upozorním, že na přechodu musí počkat, až ho dojedu a kocarkem, dostane na zadek, aby pochopil, že se opravdu zlobim..
Nebo když vidim, jak školní dítě řve na maminku, že je blba kráva, mam chuť ho profackovat za ni. Ona obetave podporuje jeho osobnost, domlouva, respektuje..ale co jí z něj vyroste? Obětavý, rozumný, respektujíci jedinec? To sotva🙂

@japona stála jsem u toho, jak 15 letý syn řval na svoji mámu, že ji nenávidí a že ji zabije. Nedovolila mu poslouchat nahlas /velice nahlas/ eminema...Matka učitelka historie na univerzitě, otec architekt, perfektní domácí zázemí, spořádaná rodina, další 3 děti a jeden nezvladatelný puberťák..Matka tam stála, koukla se na mě a hledala u mě odpověď. Nepomohlo laskavé vysvětlování už dost zkaženému děcku, to zkažené mám na mysli výchova bez hranic a omezení. Bylo prostě pozdě. Muselo se začít znova, jinak, o dost přísněji a to je teprve mazec, když už se začne takhle velký děcko bránit. Lidi si neuvědomují, že fakt každé dítě není stejné, i milující respektující rodiče nemusí zvládnout své dítě, neuvědomující si čím mu škodí a i když si myslí, že ne, projeví se to častokrát až v budoucnosti...Tohle je téma na několikatýdenní seminář 🙂) Tady to nevyřešíme

Nevím, zda je to náhoda, ale z okolí vidim, že když vyrostou deti poznamenane volnou vychovou, v dospělosti se o své rodiče nestarají tak, jako ti s autoritativnejsi. Pochopitelne nejde o nadměrné násilí či týrání děti! Jen neměli názor, že na dítě se nesmí sáhnout a na vsem se budou s dítětem domlouvat. Naopak ti, které se domlouvali (a casto podrizovali diteti), jsou nuceni v tomto setrvat i ve stáří. Dítě (ac dospělé) je naučeno, že ono je středobodem a rodiče se přizpůsobují jemu..

@japona
náhoda to není a vnímáš to velmi přesně, je to tak.