Tchýně. Jak moc se přemáhat kvůli dětem?

Holky, tak zase jednou na věčné téma - tchyně. Nikdy jsme neměly moc dobrý vztah. Komplikace dělala i na naší svatbě, i po letech odmítala byť minimální kontakt se svým bývalým manželem (jsou rozvedeni, má nového manžela). Hlídá všem kolem, jen mě ně.... Vím, že to není povinnost. Hlídá mého nevlastního syna (manželovo syna z prvního vztahu), hlídá zcela běžně, téměř denně asi 5 vnoučat dětem ze strany nového manžela. Nestěžuji si, spíš konstatuji, abyste měly vhled do situace, že to prostě není typ "nehlídací babičky". Důležité je, že moje děti ji mají rády, jinak bych se na to už asi vyprdla. Před rokem je měla mít na víkend. Byl to jediný víkend, kdy mohla, vše bylo dlouho dopředu domluvené, počítala jsem s tím najisto. Když jsem se jí večer před tím zeptala, kdy si děti vyzvedne, napsala mi, že to neplatí, že jí do toho něco vlezlo - zdravotní problémy babičky (chápu) a stavba sklepa nebo něco takového (to už úplně nechápu, protože to snad šlo naplánovat jinak). Řekla jsem jí, že mi to aspoň mohla sdělit. No, pohádaly jsme se hodně a třískla mi tehdy telefonem. Před Vánoci jsem udělala krok k usmíření, takže jsme zase začaly nějak komunikovat. V tu dobu jsem odešla od manžela, jejího syna, ve vztahu už se nedalo dýchat. No, a pak jsme se dohodly, že si je vezme tento víkend. Teda dva starší, nejmladší mi zůstala doma. Chtěla, abych jí je dovezla v pátek poo k vlaku, což pro mě byla relativně komplikace a ztráta času, ale OK. Taky řekla, že mi je v neděli kolem 16.hod dovezou domů. Byla jsem ráda, původně jsem počítala, že si pro ně zajedu. No, a včera sms - "Děti ti předáme na nádraží, buď tam ve 14,28." Přesně takhle, žádné vysvětlení, žádná debata, jen tohle - rozkazovacím způsobem. Nevím, zda jsem přecitlivělá,ale ani tak mi nevadí ta změna (ikdyž taky -už jsem měla své plány), ale prostě ten tón!!! Bez toho, že by se mě zeptala na můj názor, na mé plány, bez toho, že by mi řekla půl slova, proč tak náhle změnila plány. Např. já se vyhýbám tomu, jet se všema dětma MHD, malá je ještě dost malá, prostřední dcera dost divoká a nervy mám jen jedny. Každý to může mít jinak, já to mám takhle. A štve mě, že ona mě prostě nutí do něčeho, co bych si sama dobrovolně nikdy nevybrala. Když si to tak sumíruju, vlastně mi to vůbec nepomohlo, v pátek mi to zkomplikovalo život, v neděli taky, víkend dobrý, ale pořád jsem tu měla jedno malé dítě,takže jsem nemohla úplně ani pracovat, ani odpočívat. Prostě uvažuju, zda mi to za to stojí a mám pocit, že fakt ne. Jen kdyby jí děti neměly tak rády.... Uvažuji, že jí řeknu,ať se příště domlouvá s tatínkem dětí. Jak to vidíte Vy? Máte to někdo podobně? Zajímaly by mě Vaše zkušenosti -a prosím, dámy, s respektem, ano? Děkuji předem.