Rodina a fungování po rozchodu rodičů. Co pomohlo vám?
Dobrý den, ráda bych se zeptala na zkušenosti, možná osobní rady. Mám tu známé, proto anonym, je to pro mě těžké téma.
Rozešli jsme se před časem s manželem, krize trvala pár let, ale na závěr jsme hodně mluvili a shodli se, že nám jde o děti, aby to proběhlo co nejklidněji.
Před skoro čtyřmi měsíci jsem se přestěhovala k novému partnerovi. Plán byl takový, že prázdniny řešit nebudeme, že děti zůstanou na svém místě, kde vyrostly, navíc měly aktivity - tábory, prázdniny u prarodičů, chata se mnou atd. Od září už měly být děti střídavě u mě a u manžela. Je to opravdu kousek, nic se jinak pro ně měnit nebude, mají tu už svůj pokoj a časem možnost mít každý svůj pokoj. Bohužel sem nechtějí a já si nemyslím, že jim tohle mohu přikázat. Chápu, že je to pro ně těžké, děti jsou velmi útočné vůči mému partnerovi, ne přímo, že by mu to řekli, ale ulevují si přede mnou. Starší leze do puberty, to je asi nejhorší věk - co se týče rozchodu rodičů, mladší to zvládá lépe. Nechceme děti nutit, jdeme na to pomalu, už tu párkrát o víkendu spaly, dohodly jsme se zatím, že za mnou budou chodit na večeři jednou týdně, starší to dost bojkotuje, ale nakonec dorazí, manžel stojí při mně. Je to pro mě velmi těžké a bolestivé, nevím, zda je to u staršího pubertou nebo ztrácí důvěru vůči mně - nenechá na sebe sáhnout, obejmout se, dát si pusu, odtahuje se. Občas je to lepší. Ale byla jsem zvyklá od mala s nimi trávit hodně času, rodinu máme daleko a i když to bylo náročné, zvykla jsem si na to a teď mi samozřejmě chybí i ty drobné chvíle - rána a večery, i když je vídám denně, s mladší jsem každý den odpoledne, někdy jsem na večeři u nich já, víkendy spolu taky něco podnikáme. Uvědomuju si, jak čas letí a jak je starší už samostatný. Manžel je tedy výborný táta, to se musí nechat.
Zajímá mě, co vám po rozchodu pomohlo? Vím, že vše chce čas, ale je to těžké. Do toho sžívání s novým partnerem, jeho dcerami, které jsou moc milé, ale také jsou tu náročné situace. Rozchod jsme začali řešit před rokem a jsem už psychicky vyčerpaná, a to se opravdu oba snažíme jako rodiče. Chodím rok k terapeutce, teď mám novou práci, která je moc fajn, mám kolem sebe naštěstí přátele, kteří mě podporují. V nejhorším zvažujeme i rodinnou terapii. Děti mi mají za zlé, že mám někoho nového, nerozumí našemu vztahu, manžel se nevzdal své zodpovědnosti, ale nechceme dětem vysvětlovat podrobnosti, proč jsme se rozešli. Na obecné rovině to vědí. Děkuji za případné sdílení zkušeností a pohledu na věc.
Ve stejné situaci byla kamarádka a za mě zásadní chybu udělala v tom, že nebydlela sama s dětmi, ale rovnou šla k novému partnerovi. Děti bydlí s tatínkem a sem tam spí u ní, prostě nechtějí přijmout nového partnera.
Radu nemám, ale plně chápu pocity dětí a nedivím se jim, hlavně staršímu. Co může být pro dítě horší, než kdy se mu rozpadnou jeho jistoty: táta, máma a jejich společný domov. Na každém dítěti školního věku je vždycky poznat, když se rodiče rozchází/rozvádí. Fakt vždycky. To jen dospělí mají pocit, že nejtěžší to mají oni sami.
Ve stejné situaci byla kamarádka a za mě zásadní chybu udělala v tom, že nebydlela sama s dětmi, ale rovnou šla k novému partnerovi. Děti bydlí s tatínkem a sem tam spí u ní, prostě nechtějí přijmout nového partnera.
Odejít bez dětí k jinému muži a jeho dětem bylo fakt velké šlápnutí vedle, vůbec se nedivím, že se vaše děti cítí tebou opuštěné, zrazené a jejich důvěra v tebe je na bodu mrazu. Jako by nestačilo, že se musí vyrovnávat s rozpadem rodiny, ještě se musí trápit myšlenkami, že jsi je vyměnila za jinou rodinu...
Odejít bez dětí k jinému muži a jeho dětem bylo fakt velké šlápnutí vedle, vůbec se nedivím, že se vaše děti cítí tebou opuštěné, zrazené a jejich důvěra v tebe je na bodu mrazu. Jako by nestačilo, že se musí vyrovnávat s rozpadem rodiny, ještě se musí trápit myšlenkami, že jsi je vyměnila za jinou rodinu...
@anonym_dc9e07 je to drsně řečeno, ale v podstatě souhlasím.
@anonym_autor Dolmluvte se s expartnerem a s dětma nebo alespoň se starším si sedněte a zkuste mu vysvětlit , proč se váš vztah rozpadl , ze na to nemel podíl nový partner(pokud to tak je). Zvážila bych i psychoterapii pro staršího. Podle toho co píšeš jsi pro něj bohužel ta , která rodinu "zradila" a našla si nového partnera. V jeho očích si ztratila jeho důvěru a ta se bude obnovovat dlouho. Psychoterapie by mu mohla pomoci si najit znovu k tobě cestu.Holky předemnou už psaly , že byla chyba se hned sestěhovat s novým partnerem. Ale už se stalo a teď to chce hodně trpělivosti a čas aby se to srovnalo.
@anonym_dc9e07 je to drsně řečeno, ale v podstatě souhlasím.
@jancazao uvědomuji si, že mnohdy vyzním tvrdě, ale není to psáno se zlým úmyslem. Jen ten popis problému neumím zabalit do "líbivého obalu". A tady jsem fakt cítila, že autorce úplně nedochází, že to jádro problému není nový partner.
Abych nedopadla stejně, tak jsme zvolili bydlení dětí v původním bytě, kde se jako rodiče po týdnu střídáme. Jeden týden věnuji svým dětem, druhý týden novému partnerovi a děti si užívají svého tatínka. Je to pro ně asi ten nejlepší kompromis ze všech blbých řešení, které s sebou rozpad rodiny přináší. Je to šílená otrava pro mě, pro bývalého manžela, náročné každotýdenní stěhování, ale děti jsou ve svém, nemusí si zvykat na nikoho nového (pokud nepočítám občasné návštěvy, nabídku společných víkendů či výletů, které dle své libosti a preferencí mohou nebo nemusí využít). Nechtěla jsem o děti přijít, nechtěla jsem je vystavit zvykání si v nové domácnosti, na nového partnera, na děti partnera. Jedno mé dítě tohle všechno též odmítá, jedno to respektuje a nemá nějaké zásadní problémy, jedno je nadšeno ze všeho nového a nová situace mu nevadí, snaží se z ní vytěžit maximum, pozornost, zážitky...
Co na to říct? Zauvažujte, jestli to opravdu nemůžete udělat jinak, pro děti výhodněji, aby je to bolelo méně. Nebo o ně čátečně přijdeš. Já o ně přijít nechtěla, zároveň jsem je nechtěla připravit o jejich otce (ač si o něm myslím čím dál víc svoje). I děti nového partnera dopadly myslím docela dobře, týden měli doma "novou paní", týden tatínka pro sebe. Jsou sice formálně dospělé, ale na situaci a pocitech to vlastně nic nemění.
Jako, taky jsme byli psychicky od sebe nějakou dobu, bydleli jsme společně ještě půl roku po rozvodu. Taky už jsem někoho měla, ale ani by mě nenapadlo je brzo seznamovat, natož se hned sestěhovat s novým partnerem. S dětmi jsem bydlela sama skoro tři roky, na partnera si zvykaly postupně a sestěhovali jsme se až všichni společně do nového bytu. Až získaly jistotu, že nepřichází ani o jednoho rodiče a na novou situaci si zvykly. A to byly při rozvodu skolkoveho věku. Puberťák to vnímá úplně jinak. Budeš jim muset dat prostor a čas. Zvlášť tomu staršímu.
Souhlas s holkama... S partnerem jsem se schazela dlouho v dobe, kdy byla dcera u sveho otce.. pak zacal chodit na kafe, postupne prespavat na gauci a po 4mesicich se dceri udelal pokojicek a pak postupne teprv zacal prespavat v jedne posteli se mnou.. s tim, ze ona obcas prisla (bylo ji tehda asi 6).. proste postupne, hodne pomalu..
Jeji otec to neresil, co mesic jina teta v posteli a holka to tezce nesla.. u poslednich uz ani nevedela jmena.. ted je jedna delsi dobu 🙏🏻
Protože to vnímá, že jsi dala novému partnerovi přednost před nimi 😟 Ten rozchod pro ně byl hádám náročný sám o sobě a ještě než si zvykli, že rodiče nejsou spolu, tak si mají zvykat, že máma je s někým jiným. Podle mě mají pocit, že jsi je opustila všechny. Pokud to jen trochu jde, pronajala bych bydlení jen pro vás 3 a s novým partnerem byla ten čas, kdy jsou děti s tátou. Pokud ne, tak bych děti netahala do nového bydlení, ale trávila s nimi čas sama někde mimo.
Mimochodem, my měli podobnou situaci, s ex jsme žili společně i poté, co jsme se dohodli na ukončení vztahu a stěhovala jsem se s dětmi přímo k novému partnerovi. Ale u nás jednak děti byly menší, připravovala jsem je na to a už dlouho předtím jsme společně jezdili na dovolené, trávili víkendy v novém domě apod. A děti byly v pohodě, kdybych viděla, že s tím nebo s partnerem mají problém, tak bych zařadila zpátečku.
Ja bych se te zastala - ono ne kazda zenska si muze dovolit v dnesni dobe zit s detma sama. Je to hodne o povaze deti a asi i ten vek. Moje deti mely jeste pred pubertou, k novemu partnerovi jsem se nastehovala asi po 10-ti mesicich a to uz do me hucely, protoze chtely do baracku s bazenem, potvory🤣 Tatinek si taky brzy nasel partnerku a byly s tim taky uplne v pohode. Nemuzu rict, ze jsme neco udelali lepe nez ostatni, asi jsme proste jen meli stesti a chovali se k sobe porad hezky.
Ja bych se te zastala - ono ne kazda zenska si muze dovolit v dnesni dobe zit s detma sama. Je to hodne o povaze deti a asi i ten vek. Moje deti mely jeste pred pubertou, k novemu partnerovi jsem se nastehovala asi po 10-ti mesicich a to uz do me hucely, protoze chtely do baracku s bazenem, potvory🤣 Tatinek si taky brzy nasel partnerku a byly s tim taky uplne v pohode. Nemuzu rict, ze jsme neco udelali lepe nez ostatni, asi jsme proste jen meli stesti a chovali se k sobe porad hezky.
@palacinka555 ale tady jádro problému není partner samotný, ale fakt, že matka nechala děti s otcem a odešla žít s jinými dětmi.
@anonym_autor Proč by děti měly chtít do cizí domácnosti s cizími lidmi,oni mají domov a nechtějí ho opouštět. Umím si představit,že moje 12 leté dcera by ke mě v téhle situaci taky nechtěla a to máme naprosto skvělý vztah,je to mamámek,ale tímhle bych jí extrémě zklamala. Měla jsi nejdřív bydlet sama,zařídit domov pro tebe a děti a až časem postupně,do toho zamontovat tvého přítele.
@palacinka555 ale tady jádro problému není partner samotný, ale fakt, že matka nechala děti s otcem a odešla žít s jinými dětmi.
@anonym_dc9e07 Ach so, tak to jsem nepochopila.
Milé ženy, děkuji za reakce. Já vím, že ta situace má k ideálu daleko. Rozchod je vždy bolestivý pro všechny, i když se s jejich tatínkem k sobě chováme dobře a domluvíme se. Já bohužel žiju v lokalitě - ve městě, kde nejsou ani nájmy úplně pro mě dostupné, navíc mám nutné výdaje, na kterých jsme se dohodli, prostě nejsem v situaci, kdy bych na tom byla finančně tak, že si mohu dovolit platit byt. Vím, že není ani ideální přecházet z jednoho vztahu do druhého, ale občas jsou věci v životě jinak než bychom si je přáli. Já sama žila v rodině, kde se naši hádali a na dětství nevzpomínám ráda, ještě při studiích jsme je doma prosili, ať se rozejdou.
Snažím se s dětmi vídat na neutrální půdě, ale vše stojí peníze, teď už začíná chladno a není to tak jednoduché. Snad to chce jen čas.
Milé ženy, děkuji za reakce. Já vím, že ta situace má k ideálu daleko. Rozchod je vždy bolestivý pro všechny, i když se s jejich tatínkem k sobě chováme dobře a domluvíme se. Já bohužel žiju v lokalitě - ve městě, kde nejsou ani nájmy úplně pro mě dostupné, navíc mám nutné výdaje, na kterých jsme se dohodli, prostě nejsem v situaci, kdy bych na tom byla finančně tak, že si mohu dovolit platit byt. Vím, že není ani ideální přecházet z jednoho vztahu do druhého, ale občas jsou věci v životě jinak než bychom si je přáli. Já sama žila v rodině, kde se naši hádali a na dětství nevzpomínám ráda, ještě při studiích jsme je doma prosili, ať se rozejdou.
Snažím se s dětmi vídat na neutrální půdě, ale vše stojí peníze, teď už začíná chladno a není to tak jednoduché. Snad to chce jen čas.
@anonym_autor nutne vydaje na kterych jste se dohodli? To je co?
Hele bud budes hledat duvody proc to nejde, nebo zpusoby jak to udelat pro ty deti snesitlenejsi.. tahnu barak sama sedm let, vim o cem je rec.. neni to prdel, ale zijem.. a proste ani bych neudelala to, ze by se sem hned nekdo nastehoval a to by dcera mela vyhodu 'domaci pudy'.. proste nekdy clovek musi jit trnitou cestou..
A jsem i dite rozvedenych rodicu, co si rozvod dlouho pralo.. Takze rozhodne nejsem zastance zustavat spolu kvuli detem..
Ale jak jsem jinak 'macecha', tak v tomhle jsem fakt hodne opatrna..
Milé ženy, děkuji za reakce. Já vím, že ta situace má k ideálu daleko. Rozchod je vždy bolestivý pro všechny, i když se s jejich tatínkem k sobě chováme dobře a domluvíme se. Já bohužel žiju v lokalitě - ve městě, kde nejsou ani nájmy úplně pro mě dostupné, navíc mám nutné výdaje, na kterých jsme se dohodli, prostě nejsem v situaci, kdy bych na tom byla finančně tak, že si mohu dovolit platit byt. Vím, že není ani ideální přecházet z jednoho vztahu do druhého, ale občas jsou věci v životě jinak než bychom si je přáli. Já sama žila v rodině, kde se naši hádali a na dětství nevzpomínám ráda, ještě při studiích jsme je doma prosili, ať se rozejdou.
Snažím se s dětmi vídat na neutrální půdě, ale vše stojí peníze, teď už začíná chladno a není to tak jednoduché. Snad to chce jen čas.
@anonym_autor myslim, ze ten cas si prave prosvihla.
@anonym_autor nutne vydaje na kterych jste se dohodli? To je co?
Hele bud budes hledat duvody proc to nejde, nebo zpusoby jak to udelat pro ty deti snesitlenejsi.. tahnu barak sama sedm let, vim o cem je rec.. neni to prdel, ale zijem.. a proste ani bych neudelala to, ze by se sem hned nekdo nastehoval a to by dcera mela vyhodu 'domaci pudy'.. proste nekdy clovek musi jit trnitou cestou..
A jsem i dite rozvedenych rodicu, co si rozvod dlouho pralo.. Takze rozhodne nejsem zastance zustavat spolu kvuli detem..
Ale jak jsem jinak 'macecha', tak v tomhle jsem fakt hodne opatrna..
@kakba Proč myslíš, že právě? Nemyslím si, že je všem dnům konec, jen někdy to chce čas si na situaci zvyknout a přijmout ji.
@l_ Něco, co je pro mě důležité, co jsem platila už v době našeho manželství, kdy jsme spolu žili. Nechci to tu rozebírat, není to podstatné. Ale jinak samozřejmě souhlasím - chce to hledat řešení.
Mimochodem, partner je někdo, koho děti znají z minulosti jako kamaráda, ne úplně cizí člověk, nebyl úplně cizí, s jeho dětmi mají dokonce fajn vztahy, to jediné je pozitivní.
@kakba Proč myslíš, že právě? Nemyslím si, že je všem dnům konec, jen někdy to chce čas si na situaci zvyknout a přijmout ji.
@l_ Něco, co je pro mě důležité, co jsem platila už v době našeho manželství, kdy jsme spolu žili. Nechci to tu rozebírat, není to podstatné. Ale jinak samozřejmě souhlasím - chce to hledat řešení.
Mimochodem, partner je někdo, koho děti znají z minulosti jako kamaráda, ne úplně cizí člověk, nebyl úplně cizí, s jeho dětmi mají dokonce fajn vztahy, to jediné je pozitivní.
@anonym_autor podivala ses na to nekdy z pohledu tech deti? Ze ses ted vlastne vic s partnerem a jeho detma nez se svyma? Ze kdyz prijdou, musi se o tebe delit, nemaji te pro sebe? Ze je to pro ne cele slozite a tys jim jeste nalozila?
A proc jste prozatim nezustali v byte spolecne s manzelem, kdyz mate tak dobre vztahy? Chapu, ze by to pro noveho partnera nebylo prijemne, ale pokud je to clovek, ktery za to stoji, tak by to prece vydrzel a pochopil to, obzvlast kdyz je sam otec. Ja jsem zila s ex jeste skoro rok ve 2+1 a deti postupne pripravovala na zmenu. Verim, ze to pro meho dnes uz druheho manzela muselo byt strasne, ze jsem temer sdilela loze s jinym chlapem, ale ve chvili kdy by mi dal nejaka ultimata, zamavala bych mu na rozloucenou. Pises jako inteligentni zena, nedokazu si predstavit, ze odejdu od deti a setkavam se s nima v parku. To jsi strasne podelala, nechapu. Proc se s nima nemuzes vidat ve vasem byvalem spolecnem byte? Mate tak dobre vztahy a musis si je brat na vychazku jak psa?
Milé ženy, děkuji za reakce. Já vím, že ta situace má k ideálu daleko. Rozchod je vždy bolestivý pro všechny, i když se s jejich tatínkem k sobě chováme dobře a domluvíme se. Já bohužel žiju v lokalitě - ve městě, kde nejsou ani nájmy úplně pro mě dostupné, navíc mám nutné výdaje, na kterých jsme se dohodli, prostě nejsem v situaci, kdy bych na tom byla finančně tak, že si mohu dovolit platit byt. Vím, že není ani ideální přecházet z jednoho vztahu do druhého, ale občas jsou věci v životě jinak než bychom si je přáli. Já sama žila v rodině, kde se naši hádali a na dětství nevzpomínám ráda, ještě při studiích jsme je doma prosili, ať se rozejdou.
Snažím se s dětmi vídat na neutrální půdě, ale vše stojí peníze, teď už začíná chladno a není to tak jednoduché. Snad to chce jen čas.
@anonym_autor Když se tedy s otcem dětí na všem v klidu domluvíte,vycházíte spolu,tak jsi měla s dětmi zůstat ve společné domácnosti a k příteli jen docházet. Já tohle opuštění dětí nepochopím,žádný chlap by mi za to nestál.
@anonym_autor Když se tedy s otcem dětí na všem v klidu domluvíte,vycházíte spolu,tak jsi měla s dětmi zůstat ve společné domácnosti a k příteli jen docházet. Já tohle opuštění dětí nepochopím,žádný chlap by mi za to nestál.
@palacinka555 Umím si představit, že bych ještě zůstala s manželem, tatínkem dětí, ale on to tak nechtěl, navíc pro děti to bylo matoucí. My se u nich nejdříve střídali po týdnu asi tři měsíce, ale dále už to z finančních důvodů nešlo. Současný partner by to zvládl, o to se nebojím.
Chápu, že si to nedokážeš představit, ale původní představa byla jiná - že prázdniny budou v nějakém letním režimu a od podzimu už střídavá péče. Samozřejmě že někdy to rodiče takto dětem nakážou a prostě to tak je, my na ně chtěli pomalu. Znám různé případy, ale chci jim dát čas, i sem za mnou chodit postupně.
Že jsem to podělala a beru si děti na procházku jako psy? I takto se to dá napsat, když do toho druhý tolik nevidí. S dcerou chodím běžně odpoledne k nám - na svoji novou adresu, syn má spoustu zájmů, tráví čas i s klukama venku a přeci jen je v pubertě a nový partner je pro něj větší konkurence, tak jak by byla pro dceru partnerka jejího otce. Taky trávím s nimi občas trochu času na společné adrese u nich, teď třeba když odjel jejich tatínek na služební cestu. Chybí mi samozřejmě i ty malé chvíle ráno, ale na druhou stranu jsou maminky, které chodí do práce dříve než děti vstanou. Snažím se s nimi trávit co nejvíce času, protože mi prostě chybí a chci jim dát najevo, že je mám ráda a záleží mi na nich.
@izz76 Rozumím, že je to nepochopitelné. Já jsem neodešla kvůli druhému a neopustila jsem svoje děti, jen teď na přechodnou dobu máme nastavený tento režim a neumím si představit ani náhodu to takto mít trvale, než odejdou z domu. Velmi mě to bolí.
Víte, nikdo tu neznáte celý můj - náš příběh, který by byl na román, lehko se soudí, ale neznáte všechny souvislosti a nikdo nezná moje niterné pocity, nikdo se neprošel v mých botách. Chápu, že působím jako krkavčí matka, ale někdy jsou věci těžší než se zdají a řeší se to v danou chvíli tak nejlépe jak člověk umí. Žádný krok nebyl lehký. Možná jsem mohla upozadit sebe, ale každá bychom se měla dát na první místo. Jak se říká v letadle - nejprve dej masku sobě, potom svému dítěti.
Nečekám, že mě tady někdo bude plácat po ramenou, čekala jsem jen od žen nějaký soucit či rady, bohužel se jich tu moc nesešlo a mně přijde vždy smutné, když přijde jen kritika místo kontruktivních rad a nápadů.
@palacinka555 Umím si představit, že bych ještě zůstala s manželem, tatínkem dětí, ale on to tak nechtěl, navíc pro děti to bylo matoucí. My se u nich nejdříve střídali po týdnu asi tři měsíce, ale dále už to z finančních důvodů nešlo. Současný partner by to zvládl, o to se nebojím.
Chápu, že si to nedokážeš představit, ale původní představa byla jiná - že prázdniny budou v nějakém letním režimu a od podzimu už střídavá péče. Samozřejmě že někdy to rodiče takto dětem nakážou a prostě to tak je, my na ně chtěli pomalu. Znám různé případy, ale chci jim dát čas, i sem za mnou chodit postupně.
Že jsem to podělala a beru si děti na procházku jako psy? I takto se to dá napsat, když do toho druhý tolik nevidí. S dcerou chodím běžně odpoledne k nám - na svoji novou adresu, syn má spoustu zájmů, tráví čas i s klukama venku a přeci jen je v pubertě a nový partner je pro něj větší konkurence, tak jak by byla pro dceru partnerka jejího otce. Taky trávím s nimi občas trochu času na společné adrese u nich, teď třeba když odjel jejich tatínek na služební cestu. Chybí mi samozřejmě i ty malé chvíle ráno, ale na druhou stranu jsou maminky, které chodí do práce dříve než děti vstanou. Snažím se s nimi trávit co nejvíce času, protože mi prostě chybí a chci jim dát najevo, že je mám ráda a záleží mi na nich.
@izz76 Rozumím, že je to nepochopitelné. Já jsem neodešla kvůli druhému a neopustila jsem svoje děti, jen teď na přechodnou dobu máme nastavený tento režim a neumím si představit ani náhodu to takto mít trvale, než odejdou z domu. Velmi mě to bolí.
Víte, nikdo tu neznáte celý můj - náš příběh, který by byl na román, lehko se soudí, ale neznáte všechny souvislosti a nikdo nezná moje niterné pocity, nikdo se neprošel v mých botách. Chápu, že působím jako krkavčí matka, ale někdy jsou věci těžší než se zdají a řeší se to v danou chvíli tak nejlépe jak člověk umí. Žádný krok nebyl lehký. Možná jsem mohla upozadit sebe, ale každá bychom se měla dát na první místo. Jak se říká v letadle - nejprve dej masku sobě, potom svému dítěti.
Nečekám, že mě tady někdo bude plácat po ramenou, čekala jsem jen od žen nějaký soucit či rady, bohužel se jich tu moc nesešlo a mně přijde vždy smutné, když přijde jen kritika místo kontruktivních rad a nápadů.
@anonym_autor a co za napady bys chtela 🤷🏻♀️ nic me nenapada.. deti hozeny do neceho a snazte se...
Jak jsem psala vyse, jsem tak trochu macecha, zadny tutu nunu, zadny obskakovani atd.. proste rezim, pomahani atd.. nebudu vse delat sama - v tom vidim to, ze mam sebe nekdy vys, ze se nesedru pro dite..
Ale tenhle tvuj postup mi prijde ciste sobecky 🤷🏻♀️ a ver, ze nemam jednoduchej zivot, ze zacatek ziti sama s malym ditetem v dobe, kdy par dni po vyhazovu ex zacal covid, fakt nebyl prdel - fyzicky, psychicky ani financne.. ale proste ani to me nedonutilo, si sem hned nekoho stehovat.. a vlastne nevim co by me k tomu kroku donutilo..
Ale ty to chces jen obhajit, ze to bude cajk, ze si to sedne 🤷🏻♀️
@palacinka555 Umím si představit, že bych ještě zůstala s manželem, tatínkem dětí, ale on to tak nechtěl, navíc pro děti to bylo matoucí. My se u nich nejdříve střídali po týdnu asi tři měsíce, ale dále už to z finančních důvodů nešlo. Současný partner by to zvládl, o to se nebojím.
Chápu, že si to nedokážeš představit, ale původní představa byla jiná - že prázdniny budou v nějakém letním režimu a od podzimu už střídavá péče. Samozřejmě že někdy to rodiče takto dětem nakážou a prostě to tak je, my na ně chtěli pomalu. Znám různé případy, ale chci jim dát čas, i sem za mnou chodit postupně.
Že jsem to podělala a beru si děti na procházku jako psy? I takto se to dá napsat, když do toho druhý tolik nevidí. S dcerou chodím běžně odpoledne k nám - na svoji novou adresu, syn má spoustu zájmů, tráví čas i s klukama venku a přeci jen je v pubertě a nový partner je pro něj větší konkurence, tak jak by byla pro dceru partnerka jejího otce. Taky trávím s nimi občas trochu času na společné adrese u nich, teď třeba když odjel jejich tatínek na služební cestu. Chybí mi samozřejmě i ty malé chvíle ráno, ale na druhou stranu jsou maminky, které chodí do práce dříve než děti vstanou. Snažím se s nimi trávit co nejvíce času, protože mi prostě chybí a chci jim dát najevo, že je mám ráda a záleží mi na nich.
@izz76 Rozumím, že je to nepochopitelné. Já jsem neodešla kvůli druhému a neopustila jsem svoje děti, jen teď na přechodnou dobu máme nastavený tento režim a neumím si představit ani náhodu to takto mít trvale, než odejdou z domu. Velmi mě to bolí.
Víte, nikdo tu neznáte celý můj - náš příběh, který by byl na román, lehko se soudí, ale neznáte všechny souvislosti a nikdo nezná moje niterné pocity, nikdo se neprošel v mých botách. Chápu, že působím jako krkavčí matka, ale někdy jsou věci těžší než se zdají a řeší se to v danou chvíli tak nejlépe jak člověk umí. Žádný krok nebyl lehký. Možná jsem mohla upozadit sebe, ale každá bychom se měla dát na první místo. Jak se říká v letadle - nejprve dej masku sobě, potom svému dítěti.
Nečekám, že mě tady někdo bude plácat po ramenou, čekala jsem jen od žen nějaký soucit či rady, bohužel se jich tu moc nesešlo a mně přijde vždy smutné, když přijde jen kritika místo kontruktivních rad a nápadů.
@anonym_autor Ty si ale protirecis. Vyss pises, ze deti na novou adresu nechteji a ze se schazite na neutralnim prostredi, ale uz je zima a ted najednou chodi k tobe a ty chodis k nim? To same se chvalis, jak jste na deti sli pomalu oproti jinym, ale dva mesice pres prazdniny to opravdu dostatek casu neni ani omylem. Nejde o to te soudit, ale ty chces rady, protoze mas pocit, ze jste to udelali nejlepe, jak to slo, ale neudelali. A tezko radit. Rekla bych ti, cas to vyresi, ale to taky neni pravda. Muj bratr dal sve dceri rok na to, aby poznala jeho partnerku. Ta byla porad zatvrzela, bral to jako pubertalni sprajc, az po roce si ji k sobe nastehoval. Holku to nepreslo a uz 5 let ji nevidel. A to meli stridavku a uzasny vztah.
@palacinka555 Umím si představit, že bych ještě zůstala s manželem, tatínkem dětí, ale on to tak nechtěl, navíc pro děti to bylo matoucí. My se u nich nejdříve střídali po týdnu asi tři měsíce, ale dále už to z finančních důvodů nešlo. Současný partner by to zvládl, o to se nebojím.
Chápu, že si to nedokážeš představit, ale původní představa byla jiná - že prázdniny budou v nějakém letním režimu a od podzimu už střídavá péče. Samozřejmě že někdy to rodiče takto dětem nakážou a prostě to tak je, my na ně chtěli pomalu. Znám různé případy, ale chci jim dát čas, i sem za mnou chodit postupně.
Že jsem to podělala a beru si děti na procházku jako psy? I takto se to dá napsat, když do toho druhý tolik nevidí. S dcerou chodím běžně odpoledne k nám - na svoji novou adresu, syn má spoustu zájmů, tráví čas i s klukama venku a přeci jen je v pubertě a nový partner je pro něj větší konkurence, tak jak by byla pro dceru partnerka jejího otce. Taky trávím s nimi občas trochu času na společné adrese u nich, teď třeba když odjel jejich tatínek na služební cestu. Chybí mi samozřejmě i ty malé chvíle ráno, ale na druhou stranu jsou maminky, které chodí do práce dříve než děti vstanou. Snažím se s nimi trávit co nejvíce času, protože mi prostě chybí a chci jim dát najevo, že je mám ráda a záleží mi na nich.
@izz76 Rozumím, že je to nepochopitelné. Já jsem neodešla kvůli druhému a neopustila jsem svoje děti, jen teď na přechodnou dobu máme nastavený tento režim a neumím si představit ani náhodu to takto mít trvale, než odejdou z domu. Velmi mě to bolí.
Víte, nikdo tu neznáte celý můj - náš příběh, který by byl na román, lehko se soudí, ale neznáte všechny souvislosti a nikdo nezná moje niterné pocity, nikdo se neprošel v mých botách. Chápu, že působím jako krkavčí matka, ale někdy jsou věci těžší než se zdají a řeší se to v danou chvíli tak nejlépe jak člověk umí. Žádný krok nebyl lehký. Možná jsem mohla upozadit sebe, ale každá bychom se měla dát na první místo. Jak se říká v letadle - nejprve dej masku sobě, potom svému dítěti.
Nečekám, že mě tady někdo bude plácat po ramenou, čekala jsem jen od žen nějaký soucit či rady, bohužel se jich tu moc nesešlo a mně přijde vždy smutné, když přijde jen kritika místo kontruktivních rad a nápadů.
Tady se to zase zvrtlo 🙄
@anonym_autor máš pravdu, víme jen zlomek, to za prvé. Za druhé tady nikomu nedlužíš vysvětlení a už vůbec se nemusíš nikomu obhajovat. Situace je blbá, určitě je snadné hrát chytrého a ukazovat na věci, co jsou špatně a co bychom my nikdy... Leda prd. Většina z nás se dostala do situací, kdy musí udělat ne úplně jednoduché rozhodnutí a můžeme jen doufat, že to dopadne dobře. U vás klidně to stěhování mohlo projít v pohodě a problémy začít později.
Já bych ti doporučila se snažit dětem ukázat, že jsou priorita, že si ten čas na ně uděláš a pokud je synovi nepříjemné chodit k vám, tak bych hledala způsoby, jak trávit čas jinde.
Ja se tu zapojim ikdyz jsem nezazila vubec nic z toho co tu pisete z zadne strany , krommtoho ze jsem si prala driv rozvod mych rodicu.
Ale nedokážu si představit chodit jako dite do domu/bytu k nejakemu cizimu ( byť znamemu jako kamarada ) ktery tam ma sve rucniky, sve mydlo , fotky, peřiny , deti 😅 …
A proste zkousnout vse snist si u jednoho stolu veceri a jit do postele ciziho cloveka …
Jakoze dorazim s nejskym batuzkem vybalim vsech 5 svestek a zaclenim se jakoby se nic nestalo ?
Jako ikdybych si mela jako matka pronajmout garsonku nekde v prdeli a travili bychom volny cas treba v drivejsim bydleni a sli tam jen jist a spat aby tam kazdy mel jednu mini skrinku - porad lepsi nez toto …
A tomuhle bych taky nerozumnela jako dite:
,, ale nechceme dětem vysvětlovat podrobnosti, proč jsme se rozešli. ,,
Pokud bych to neumela vykomunikovat sama , je opravdu treba si k tomu nekoho fundivaneho přivolat ( i klidne poradit zatim bez ucasti deti )
Tady se to zase zvrtlo 🙄
@anonym_autor máš pravdu, víme jen zlomek, to za prvé. Za druhé tady nikomu nedlužíš vysvětlení a už vůbec se nemusíš nikomu obhajovat. Situace je blbá, určitě je snadné hrát chytrého a ukazovat na věci, co jsou špatně a co bychom my nikdy... Leda prd. Většina z nás se dostala do situací, kdy musí udělat ne úplně jednoduché rozhodnutí a můžeme jen doufat, že to dopadne dobře. U vás klidně to stěhování mohlo projít v pohodě a problémy začít později.
Já bych ti doporučila se snažit dětem ukázat, že jsou priorita, že si ten čas na ně uděláš a pokud je synovi nepříjemné chodit k vám, tak bych hledala způsoby, jak trávit čas jinde.
@suzanna123 Děkuji. Je těžké se pořád obhajovat a je těžké vše správně co nejlépe vysvětlit. Věř, že jsem máma jako ostatní, miluju své děti a bolí to moc, ale někdy člověk musí udělat náročné rozhodnutí a věci se vyvíjí jinak než chtěl. Dávám jim najevo, že jsou pro mě priorita, vím, že je to těžké, ale občas jsou i světlé chvíle. Jsem i vděčná jejich otci, že je v pohodě, když jsem se tam třeba dnes stavila pozdravit syna. Věřím, že to bude lepší. Nový partner se do nich nijak nemíchá, když tu párkrát byli, zahrál si s dětmi hru. Asi museli nejdříve přijmout ten náš rozchod a postupně to snad bude lepší, zvažuju i když tak nějakou rodinnou mediaci. Oni ví, že je miluju.
Za mě je špatně odstěhovat se od jednoho partnera k druhému. Určitě by pro děti bylo lepší, kdyby ses s nimi odstěhovala sama a přítel chodil za vámi.
Kolik je dětem? Tvým a jeho?
Navíc jsou tam jeho dcery, které jsou tam doma a to je pro tvoje děti kámen úrazu…