Tchyně nerespektuje naše přání

@nanysek123 Celkově mi přijde špatně, jak je to nastavené. Že si vůbec tchýně dovolí, vzít malého někam bez tvého souhlasu, nebo dokonce přes jednoznačný nesouhlas. Za dítě jsou zodpovědní rodiče a oni mají hlavní slovo! Tchýně má právo nesouhlasit, debatovat o tom s tebou, myslet si své, ale ty jsi s manželem hlavní autorita a tak to má i to dítě vnímat. Ne že se učí, že nad rodiči jsou prarodiče a ty jsou nějaká ještě vyšší autorita. Ty a manžel jste hlavní opora dítěte, jejich nejpevnější bod a aby to tak mohlo být nemůže ten nejpevnější bod změknout, vždycky když babička zavelí. Ona své děti měla, za ně nesla odpovědnost, ale teď je babička a ne máma a je to úplně jiná role. Takže pokud by babička nedodržovala, co vy jednotně s manželem nastavíte jako pravidlo vykázala bych jí do babičkovských mezí. Nikdy nikdo nesmí s vaším dítětem dělat něco, co vy si nepřejete.

Co se týká toho nakolik jsou tvé výhrady objektivní. Proč by neměly být objektivní, jako máma necítíš daleké výlety jak správné, za rok , dva to může být jinak, momentálně je to takhle. jste na sebe ještě s malým hodně navázání a ono se to postupně bude uvolňovat, ale teď je ještě ve vašem případě brzy. Já taky na noc dceru nikam nedávám, na tak daleký výlet bych se netvářila, ale u nás už je to spíš tím, že jedna bbaička nemá moc zájem a druhá je nespolehlivá. Ale ve dvou letech bych asi taky na celodenní výlet dceru nepustila a ona by o to rozhodně nestála. Já jsem kontaktní matka, ve dvou letech jsem ještě kolikrát za den kojila, s malou jsem spala v posteli. Každé dítě je zralé v jiný čas. Některé ve dvou, některé v pěti. A pokud jste s malým ještě hodně provázaní, tak to nelam přes koleno. A že si vychováš mazánka? To je asi otázka názoru. Podle mne ne! Dcera na mne je taky hodně fixovaná a teď sama od sebe projevila zájem jít do školky, tak jsme jí přihlásili. Při hře se umí postavit sama za sebe. Začala spát ve své posteli (kterou má vedle té mojí). To že některé maminku tu kontaktní nejsou neznamená, že mají právo ti radit, že ty to děláš špatně. A znovu opakuji, ve dvou letech některé mámy ještě nosí dítě v šátku, kojí, každou chvíli mazlí. A je to tak správně. Exituje o tom literatura, dnešní psychologie kontaktní rodičovství podporuje.

@pincola Jen malé doplnění. KR se vrací k přirozenosti a často se nechává inspirovat přírodními národy. Jenže se zapomíná na jednu zásadní věc. Tam se o dítě stará široká komunita - dítě nosí celé příbuzenstvo, starší sourozenci. Není tam spojení matka a dítě a pak dlouho nic. Jenže my jsme to takto převzali. Snažíme se dítě "chránit" před celým okolím, je ale otázka, zda to není na škodu.

Ještě jsem chtěla napsat, jako není správné nekojícím matkám podsouvat, jak to nezvládají, když přestali brzy kojit, tak není správná ani opačná varianta a to v čemkoliv. Například matce, která je s dvouletým dítětem provázaná dávat najevo jaká je blbka, co nezvládá výchovu, když nedokáže poslat dítě na den s babičkou do Zoo 50 km od domova, že je závislačka a kazí svému dítěti život. a z vlastní zkušenosti můžu říct, že matka, která se o dítě, když bylo malé příliš nezajímala a byla těžce nezávislá a nad věcí se po dvaceti letech klidně promění v těžce závislou bytost, která své dospělé dítě nepustí beze scény pomalu ani se psem, žárlí na každou kamarádku, každé rande a vyčte každou půlhodinu, kdy musela být sama doma. Prostě podněty, které jí dřív od mateřství odváděly časem pominuly a její potřeby se změnily. Takže střílet tu od oka, jaký vztah jednou bude nějaká cízí máma, kterou ani neznám s cizím dítětem, to je něco tak úplně mimo, že víc mimo už to být nemůže. Žádná nevíme, jak to budeme mít sami, natož ta druhá, kterou ani neznáme.

@jancip Jaképak chránit před okolím? Kontaktní rodičovství u nás a v nějakém kmenu samozřejmě nemůže být stejné na chlup, ale proč by mělo být horší? Dotek mámy je tam stejný, jako dotek mámy u nás. Stačí si z jejich kultury vzít to pěkné, co nám vyhovuje a co je u nás možné. O škodlivosti kontaktního rodičovství byl přesvědčený Prof.Švejcar, kdo chce ať mu dál věří. Ale jeho teorie byly za posledních 30 let překonané a současná psychologie je nepodpoří. Přesto je na každém k čemu se přikloní, jak to cítí a co je v jeho světě správné. Nemá cenu tu vést debatu zda kontaktní rodičovství ano, nebo ne. Buď se můžeme řídit každá svým pocitem, nebo tím, co je dneska doporučováno dětskými psychology, nebo obojím, ale těžko se tu můžeme na tohle téma přít a něco z toho získat(něco jiného, než ztrátu času a ještě zarputilejší zaboření se do své pravdy). Já napsala zakladatelce svůj názor, na který se tu ptala. Má mou podporu a rozumím jí. To je vše. Ale na obecné úrovni tu rozebírat otázku kontaktního rodičovství je zbytečné. Každá máme svůj rozum, svůj cit a žijeme v demokratické zemi.

Chtěla bych podpořit zakladatelku. Jak už tady někdo napsal je to vaše dite a nikdo nemá právo vám do něčeho mluvit. Pokud jako máma cítíš ze to tak ma byt MUSI to respektovat.

@pincola Ale vždyť já vůbec nepolemizuji a důležitosti KR. Pouze říkám, že je škoda, dítě ochuzovat o kontakt s blízkým příbuzenstvem, o nové zážitky a ohánět se KR. Samozřejmě záleží na dítěti, pokud dítě nechce být s babičkami samo a potřebuje neustálou přítomnost matky (např. v období separační úzkosti, pokud je kojeno), pak není o čem diskutovat. Ale někdy je to jen o úzkosti a nedůvěře vůči okolí matky, což je právě škoda.

@pincola nestaci si z kultur vzit jen to pekne, protoze tim, ze vyzobes jen to, co uznas za hodne a neberes v uvahu ten zbytek, tak tim uplne potiras veskerou podstatu celku cele veci.

To je stejne, jako u R&R...opet se vyzobe jen to, co se cloveku libi a ta veskera prace kolem se vesele ignoruje a ve vysledku je bite nejvic to dite.

Jak KR, tak R&R je utne brat v kontextu celku a zejmena u toho zapojit zdravy rozum a hledet na individualitu ditete. A co je asi uplne nejdulezitejsi, neprojikovat do ditete vlastni strachy, fobie a neurozy.

@nonnni Ano, přesně tak...jak se vyzobe jen něco bez souvislosti celého kontextu, pak to nemusí fungovat...Něco v tom smyslu píše i Prekopová. Volně popsáno. Dnešní generace rodičů úplně zavrhla metody svých rodičů a úplně obrátila, cože není samo o sobě na škodu. A nechává se při tom právě inspirovat u přírodních národů, jenže vyzobáváme jen něco, používáme to v jiném kontextu bez znalosti celého a pak se naše děti mnohdy stávají nezvladatelnými, malými tyrany, jak ona píše. Aby nedošlo k omylu. Taky praktikuji KR a RABR. Tedy snažím se.

@jancip to same tady...a treba jedna z veci, ktere casto registruji je, ze se v ramci celeho KR uspokojuji vice potreby matky, nez ditete, kteremu je odmitano pravo na jeho vlastni autonomii. Viz napriklad budovani vztahu v ramci rodiny, protoze matka to proste nedovoli. Protoze ona se na to neciti. Coz nema s KR nic spolecneho. KR je o uspokojovani primarne potreb ditete, ne dopelych. A casto jsou tyto dva faktory v rozporu.

@nonnni Taky to tak cítím... a pak dohlížím dál...pak jsou u nás velké mezignenerační problémy, nemáme úctu navzájem, chováme se individualisticky...prostě máme společnost poskládanou s individualit a moc nefunguje jako celek. Když to právě srovnávám s tradičními národy.

@pincola Kontaktni rodicovstvi nerovna se kontaktni materstvi. Rodic neni jen matka, je to i otec a v sirsim kontextu tam spadaji i prarodice. Ten hybrid, ktery se u nas nazyva kontaktni rodicovstvi, neni nic jineho nez interakce dite - matka s ohledem predevsim na potreby matky a ne toho ditete, to se stava prakticky rukojmim ve vztazich (neudelas to tak, jak ja chci, tak ti dite nepujcim).

@somalicats
@nonnni
@jancip kde zakladatelka píše, že zamezuje styku s jinými členy rodiny? S manželem, nebo babičkami? Ona píše o vzdálených výletech a o nerespektu babičky. Ale kde píše, že něco z čeho vyplývá, že ostatní členy vynechává? @nanysek123 zakladatelko, psalas někde něco takového? Vyjádři se prosím. Já to pochopila tak, že ti vadí jen to, že vás babička nerespektuje, snižuje vaší autoritu jako rodičů a že odváží syna daleko. Bráníš dítěti mazlit se s tatínkem, nebo s babičkami například u vás doma, nebo někde poblíž vašeho bydliště? Ptám se proto, abychom tu neřešily něco co neexistuje-usurpování dítěte matkou vedoucí k neurózám dítěte. To by samozřejmě bylo převrácené kontaktní rodičovství v tom by měly holky pravdu. Já jen nenašla příspěvek z kterého by vyznívalo, že se něco takového děje.

@somalicats
@nonnni
@nonnni Kontaktní rodičovství je tu proto, aby sloužila matce i dítěti a pak dalším členům rodiny, kterým lze dítě svěřit. Samozřejmě, že jsou i případy narušených kontaktních matek. . Duševně nevyrovnané, neurotické matky jsou a budou jak mezi kontaktními, tak nekontaktními, zdánlivě obyčejnými i na první pohled vybočujícími ženami. Ve všech společenských vrstvách. Všude můžete najít takovou. Všecko extrémní a pokroucené je špatné. Narušený fanatický člověk překroutí jakoukoliv ideologii.

Ale proč tady mluvíme o patologiích v souvislosti s KR? Zdá se vám patologická obecně? ze své podstaty? Pokud ne, přijde vám patologické chování zakladatelky? Proč? Já to nečetla celé, tak mi sem když, tak dejte odkaz. Já uznávám, že patologické formy KR existují(jakoexistují patologické formy ostatních životních stylů). Tam, kde si ztěžuje maminka, že tchýně nerespektuje její přání ohledně dvouletého syna a bere ho moc daleko a on je pak unavený a mrzutý a jí to vadí, tam já nic nemocného nevidím. Nemocné mi přijde kojit školní dítě, dusit ho láskou, pomlouvat ostatní, lhát mu o nich. Jedině maminka ti neublíží. Zakazování pěkných aktivit s kamarády-nesmí na kolo, na narozky k sousedce, aby máma nebyla sama. Přetěžování. Uspokojování svých pocitů osamění na dítěti. To je nerespekt k potřebám dítěte a přehnané upřednostńování svých potřeb, schované za KR. Skuteční KR naslouchá potřebám dítěte a pokud syn zakladatelky chodí z příliš dlouhých výletů nespokojený, máma na něm pak vidí, že není v klidu, nevidím důvod v tom vidět něco špatného. Ale třeba jsem něco přehlédla, tak když mi hodíte odkaz, tak já uznám, že se mýlím.

Nebo v čem se tu konkrétně neshodnem? V čem konkrétně?

@nanysek123 souhlasím, ze na dvouleté dítě je potřeba stále vidět, to určitě. Ale nevíme, kolik bylo holčičce z toho příběhu z hřiště, třeba už 4 a to ja uz dceru z dohledu pustím, ne na dlouho, ale stane se to.
Taky jako jiné tady myslím, ze nedělej nic, co nechceš, stejně bys byla na nervy, ale spíš se zamysli, zda zrovna výlet do zoo je tak velké zlo... vždyť není rozdíl, kde babička s vnukem je, když na ne tedy stejně nevidis.. a ona mu chce nejspíš jen dopřát zážitek.
A k tomu spadnutí na hlavu - moje sestřenice je ten typ, co starostlivost prehani, za klukem běhá a stále ho drží, když on spadne, neskutečně vyvádí až kluk je víc vydesen z ní než z pádu.. opravdu téměř stále ho drží.. jednou ho nesla ze schodů, aby nespadl, uklouzla a spadla s ním ona.. Výsledek otřes mozku a praskla lebka... to jen pro příklad, ze nelze zabránit všemu a přehnaná starostlivost nakonec může dopadnout hůř, než ho nechat být.
Ale jak uz tady zaznělo, dělej co ty myslíš, jen ti tady ostatní píší své názory a na to přeci diskuse je 🙂 a stejně jako nerada ctes kritiku svých postojů, nekritizuj maminku z hřiště, jak vidíš, její přístup tady pro hodně holek taky není drama..

@pincola Problém je, že to vidíš všechno strašně černobíle. Nikdo z nás tu o škodlivosti kontaktního rodičovství nic nepsal, pouze tu píšeme to, že za pojem kontaktní rodičovství se dneska schovává kdeco. Shodneme se určitě v tom, že patologie jsou vždycky špatné. Já se tu ale nikde nedočetla, že zakladatelky syn je z výletů s prarodiči unavený a mrzutý. A i kdyby byl, tak bych na místě zakladatelky řešila, proč tomu tak je a spolu s prarodiči se snažila o nápravu, a ne že zatrhnu aktivity (např. půjdou do zoo s kočárkem a kluka můžou po obědě uvozit ke spánku, nebo rodiče pojedou na výlet s nimi, v místě určení se rozdělí a sejdou se třeba k tomu obědu a po něm si kluka uvozí sami a po spaní ho zas můžou předat prarodičům k odpolední části výletu, prostě možnosti jsou a kdo chce, způsob si najde). Navíc zakladatelka od začátku nepíše konzistentně, připadá mi, že si vždycky upraví další příspěvky tak, aby z toho nevyplývalo právě to, že je problém u ní - je úzkostná. Abys mi dobře rozuměla: mně nevadí to, že je úzkostná, je mi jedno, jak si doma nastaví pravidla. Já pouze kritizuju to, že je neobjektivní a nenapíše na rovinu, v čem je problém - že primární problém je u ní, ale hází všechno na tchýni.
Když to shrnu: v zájmu dítěte je budovat si vztahy se širší rodinou, nejen vztah s matkou, případně na bůhvíkolikátém místě s otcem. V zájmu dítěte je, pokud se v něčem vyskytne problém, aby byl ten problém řešen ke spokojenosti toho dítěte, ne k uspokojení ega matky. To, že matka dítě odnosila a porodila, z ní nedělá nadčlověka, který si s dítětem manipuluje dle svého a ostatní drží hubu a krok a musí striktně konat tak, jak nařídí ona (pomíjím situace, kdy je dítě dlouhodobě nemocné a je nutná třeba speciální dieta, tam je direktiva bez debat).

@pincola ja ne psala o zaklad atelier, pak bych prispevek adresu ala ji. Psala jsem tobe na zaklade tve zjednudusene a upravene verze, co je vlastne KR.

@somalicats Já jsem tu četla, že je syn unavený z výletů. A na to jsem reagovala.
"všechno vidíš černobíle" je zobecňující manipulativní výrok. Neexistuje na něj vhodná a důstojná odpověď. V tom je zákeřnost generalizování a všeobjímajícího hodnocení "všechno a nic".

A teď k zakladatelce. ty bys to možná vyřešila jinak, třeba bys řekla tchýni, ať nechá syna prospat, jak jsi psala. Ale u zakladatelky je situace třeba jiná. Pak hodnocení, že je úzkostná. Můžeš z ní mít ten pocit, ale vyloženě tvrdit, že to tak je, kor takhle na dálku to nám nikomu nepřísluší. To je pro odborníka, případně pro její blízké, kteří ji dobře znají.

Co se týká budování vztahů s okolím. V tom s tebou souhlasím pro dítě je prospěšné, když vztahy s okolím jsou fajn. Babičky život mohou neskutečně obohatit, sama jsem takovou babičku měla. Takže ano, ale musí se snažit obě strany, což nevím, jestli se u zakladatelky snaží. každopádně, ano, udělat maximum, pro zlepšení vztahů. Vztah musí mít slušný ony dvě-to je základ. Pak se mohou dohadovat o dítěti. A co se výletů a času kolik s kým tráví, je to na nich ale s ohledem na vývojovou psychologii dítěte. Každý věk dítěte má své specifické potřeby a projevy. Když budeme mluvit o dítěti zakladatelky, jsou mu dva roky. V tomhle věku má dítě hlavní pečující osobu a vedlejší pečující osoby. Hlavní bývá většinou matka, ale nemusí být. Tohle není nic, co někdo vymyslel, nebo nařídil, tohle je specifikum určitého věku. A hlavní pečující osoba má s dítětem trávit většinu času, je jeho opěrný bod. Dítě v tomhle věku nerozlišuje hodiny, čas mu trvá jinak dlouho než nám. A hlavní pečující osoba by v ideálním případě neměla mizet dítěti z dohledu na déle jak pár hodin. Za rok, za dva to bude zase jiné. Ale teď kolem dvou let se teprve začíná učit separaci, je to začátek procesu a uvádí se mezi 2.a 3.rokem. Je jasné, že někde to jinak nejde a dítě musí do jeslí. O tom tu nemluvím, to je úplně jiná kapitola a o něčem jiném. Vedlejší pečující osoba má být ideálně blízká osoba-otec, babička...lepší než cizí teta z agentury. A je potřeba brát zřetel na to, že si dítě má zvykat postupně. Ideální je, když si vedlejší pečující osoba vezme dítě nejdřív jen na zahradu a když chce dítě k mámě, tak hned může(nebo do vedlejší místnosti). Časem se dá prodloužit na pár hodin. Pokud Zoo je na celý dne je to objektivně dlouho. Záleží pak na konkrétním dítěti a jeho matce. Noc mimo matku se nedoporučuje, není-li to nutné. Ale zase záleží na dítěti. Jsou i vyjímky. Matka určitě nemá být nadčlověk, ale pokud je hlavní pečující osoba tak dvouleté děťátko na ní hodně visí. A co je pro nás hodina pro něj je mnohem déle. A matka stejně tak visí na něm, ono je to propojené. To pouto je vzájemné. Obecně ve dvou letech má být rodič s dítětem co nejvíc a čas s ostatními členy, kdy u toho není matka(pokud je hlavní pečující osoba) se má rozumně dávkovat. Vycházím z knih Prof.Matějíčka. nejsou to mé výmysly. A knihy o vývojové psychologii jsou v tomhle podobné.

@pincola *zakladatelce *adresovala

@nonnni Já na tou zprávu odpověděla, též jsem tě označila. Co je a není překroucená definice KR? Ty jsi tady autorita, která to má nejvíc vyvážené? Která to zná nejlépe? Která ví, kde je ta hranice? Nebo jsi jen chtěla napsat, že někde je nějaká hranice?- S tím bych souhlasila. To jsem i sama psala a v příspěvku jsem tě označila. A reagovala jsem, ano brát v úvahu strachy fobie, vědět, co je moje a co je toho dítěte. Já s tím souhlasím, ale tady je diskuze o dvouletém dítěti a v kontextu toho jsem já reagovala a psala svůj názor zakladatelce. V posledním příspěvku jsem i napsala o co se opírám ve svých názorech a s čím vnitřně plně souhlasím. Ve zkratce-matka dvouletého dítěte pokud je kontaktní, chce být nablízku, nechce dítě dávat na celý den mimo svůj dosah, není nijak sobecká, není to projev úzkosti a není to projev žádné zvrácené formy KR ani ničeho jiného zvráceného, co se za KR snaží své podivné chování skrýt. Je to přirozené, normální, zdravě kontaktní, v souladu s tím, co většina dvouletých dětí potřebuje. Není to narušování kontaktu dítěte a babiček. Tolik ve zkratce.

@pincola reagovala jsem ciste na tvoji teorii, ze proc si nevzit v kazde kultury jen to, co se nam hodi. Jmenovite v ramci KR jsem ti napsala svuj nazor , proc nemuzeme. Respektive tim vytvorime uz hybrid, ktery nedodrzuje fundamentalni podstatu.

@nonnni Já nepsala, že si z každé kultury můžeme vzít jen to co se nám líbí. Z KR si můžeme vzít to, co je u nás reálné. Můžeme nosit děti, dlouho kojit, v noci jim být na blízku pokud pláčí a nechtějí spát sami. To si vzít můžeme. Co si vzít nemůžeme- nemohou nosit dítě celé rodiny ve smečce, protože naši muži i naše matky většinou chodí do práce, bydlí často daleko, není fyzicky možné žít takhle pospolu. Starší sourozenci naších dětí jsou ve škole a na kroužkách, nemohou až tak pomáhat většinu dne při výchově. Naše děti se nemohou batolit od mámy k tetě, pak ségře, babičce, protože prostě nejsou většinu dne doma. To jsem tím myslela. Naši prarodiče nejsou zvyklí nosit, bolí je z toho záda, rodíme pozdě, někdy jsou naše matky i staré na nošení, dítěte. Tohle jsem myslela tím, že si z té kultury můžeme vzít to hezké. Prostě vzít to hezké, co lze a přizpůsobit to našemu životnímu stylu a možnostem. Dnešní tatínkové jsou často moc pěkně kontaktní, děti mazlí, blbnou s nimi, nosí je v nosítkách a krosničkách. Ne všichni samozřejmě, ale lze si vzít, prostě jen něco. Kolik, kdo z nás může a kolik, kdo z nás chce. Někdo šátkuje a nekojí, někdo i šátkuje i kojí, někdo kojí, ale nešátkuje, někdo spí s dětmi, někdo ne, ale nenechává dítě vyplakat a vždycky pochová. KR má strašně moc forem, každý člověk si to udělá podle sebe. Někdo nenosí kvůli zádům, nebo mu to jinak nevyhovuje, někdo nekojí z různých důvodů, ale blízkost nahradí dítěti jinak. V KR přece není povinné. jsou jen nástroje, způsoby, jak být kontaktní. Někdo si vybere všechny, někdo jen některé, někdo jen jeden nebo dva způsoby, které KR zastává a podporuje. nesmí v tom být křeč. Musí to vyhovovat i rodičům i dětem. Tak jsem to myslela. Můžeme od kmenů okouknout uzle na šátcích, oni to fakt asi umí. Můžeme okouknout kojení, způsob chlácholení dětí. Ale nemůžeme okouknout společné rituální umívání v řece(alespoň většina z nás). Protože máme špinavou Vltavu a malé koupelny v panelákách.

Takto to bylo z mé strany myšlené.

@pincola hele, kdyz uz tedy chces tohle probirat do hloubky...cituji:

Ve zkratce-matka dvouletého dítěte pokud je kontaktní, chce být nablízku, nechce dítě dávat na celý den mimo svůj dosah, není nijak sobecká, není to projev úzkosti a není to projev žádné zvrácené formy KR ani ničeho jiného zvráceného, co se za KR snaží své podivné chování skrýt. Je to přirozené, normální, zdravě kontaktní, v souladu s tím, co většina dvouletých dětí potřebuje.

Tak jen tak pro informaci. U mnoha prirodnich narodu dvoulete dite davno neni jen povesene na matce. Dvoulete dite je naopak v peci celeho spolecenstvi, kde ma kazdy nejakou svou funkcionalni, ci strukturalni pozici, ktere se vzajmene doplnuji, aby spolecenstvi vubec fungovalo.

Poud bychom cheli prejimat plne KR ve sve prave podstate, tedy imitovanim chovani prirodnich narodu, tak predne by zeny nemely 3 roky uzakonene RD, ale po sestinedeli by s navazanym ditetem pekne chodily do prace. I tam je znat podstata toho, ze dite NENI jen a pouze s matkou, ale naopak. Jiz od nejutlejsiho veku je kojenec vystaven ruznym lidem, kteri ho stimuluji ve vyvoji. Ano, nosi ho v te dobe hlavne matka, ale ne vylucne. Nosi ho i sourozenci, v hamakach s ditetem casto lezi prarodice. Matka NENI brana jako jediny zdroj kontaktu s ditetem, jak je to predsatvovano casto v nasich zemepisnych sirkach.

@pincola no a jsme u dalsiho problemu dnesni doby. Cituji:

Co si vzít nemůžeme- nemohou nosit dítě celé rodiny ve smečce, protože naši muži i naše matky většinou chodí do práce, bydlí často daleko, není fyzicky možné žít takhle pospolu. Starší sourozenci naších dětí jsou ve škole a na kroužkách, nemohou až tak pomáhat většinu dne při výchově. Naše děti se nemohou batolit od mámy k tetě, pak ségře, babičce, protože prostě nejsou většinu dne doma.

Takze sama priznavas ze podstata KR je v tom, ze dite ma siroky prostor pro navazovani socialnich vztahu. Jenze to neni VZDY pravda, ze to nelze. Casto by to slo, ale matka to casto nedovoli. Protoze neduveruje, ze nekdo jiny je schopny se o dite postarat. Ne proto, ze tito lide nejsou v dosahu (ted pisu bez ohledu a priklad zakladatelky). nebo nemaji zajem.

Mmch, take nosim (ne tedy v krosnicce, ale v nositkach a satcich), take mame nosiciho tatinka, deti mam vecne bose a polonahe, protoze verim, ze kontakt s pudou je pro ne nenahraditelny a pres mega vrstvy obleceni ani nemohou vnimat energii prirody. Nevadi mi, kdyz si ochutnaji pisek, nebo dalsi veci. Nevadi mi byt za divnou. Ale docela mi vadi, kdyz nekdo za KR a RR schovava vlastni problemy. A vadi mi to proto, ze tim velmi efektivne hnusi tyto pristupy ostatnim, kteri se o ne radeji ani nebudou zajimat.

@nonnni Já se ti snažila vysvětlit své myšlení tak nejlépe jak umím a aby bylo patrné, že mi nejde o nic špatného, o konflikt ani demagogii. pokud mne nechceš pochopit, tak není mých silách to změnit. Já nikde nepsala, a´t okukujem vše od kmenů. Tos psala TY proboha, že nejde vykuchat jen něco se nám líbí. Já tu vycházím ze zásad KR a z vývojové psychologie. Ne z koknkrétních kmenů. které se též určitě liší jeden od druhého. Každý kmen, každý národ, každá rodina, každý člověk jsme jiní!!!!!! KR slouží k uspokojování potřeb dítěte ( a druhotně i sebe). A potřeby dítěte jsou dané fází jeho vývoje (proto jsem tu psala o vývojové psychologii). Já nevím, jak to chodí v milionech různých kmenů a nevím ani proč byh měla opisovat všechno i s chlupama. I naše matky někdy musí do práce a volí se co nejmenší zlo-hlídací babička, nebo alespoň hodná hlídací teta. A i pracující máma, co prostě musí dítě na 8 hodin opustit i když pro něj to není žádný med, má-li pod 3 roky, může být kontaktní máma (nosit o víkendech, spát s děckem, na noc kojit). Dělá prostě maximum toho, co je možné.

Pokud ale do práce nemusím, mám dvouleté dítě, jsem úplný laik a nedělá mi dobře když dítě je velkou část dne ode mne pryč, nemusí to znamenta nic divného. když otevřu knihu vývojové psychologie, dočtu se tam, že rodiče často jednají přirozeně správně a nevědí proč. Je to zařízené přírodou. A to že mi není příjemné, že dítě zmizí na celý den s babičkou v Zoo je přirozený instinkt, který mne vede k souladu s potřebami dítěte. A velí mi nedávat dítě pryč na noc a na mnoho hodin, protože je ve fázy vývoje, kdy mne potřebuje mít co nejvíc nadosah. Stejně tak zjistím, že mi instinkt velil mluvit na osmiměsíční dítě hodně zblízka a pomalu i když mi nemůže rozumět. Ale my matky to děláme, aniž víme proč a je to přírodou dané, aby dítě vidělo na mluvidla, neumí ještě zaostřit na velkou dálku, tak to příroda zařídila, že i když nás to nikdo neučil, tak to děláme. A další a další věci. I to KR. Když dítě pláče, máme potřebu ho chovat, některým z nás samo začne vytékat mléko. A někde kolem 3 nebo 4 let si zas řekneme, že je fajn, když je dítě ve školce, sbíráme energii, trochu se odpoutáme. A pak se nám začne stýskat a jdeme si pro něj a můžeme ho umazlit, protože ta separace teprve začíná, pro oba a bude pokračovat celý život a máma na ní mnoho let a nemusíme jí utrhnout za jeden rok.

Je jedno co dělají támhle v tom kmenu anebo támhle v tom jiném kmenu. Důležité je jedno a to je obrat k mateřské intuici a ten máme s těmi kmeny společný, úplně všechny národy, kmeny, všichni můžem naslouchat své intuici a potřebám dítěte a to v kmenu, nebo v moderním mezonetovém bytě. Nemusíme opisovat do svého chování všechno z nějaké kultury-jak jsem to psala. Dokonce ani z knih. Nasloucháme rodičovské intuici-své vlastní a když si přečtem něco o psychologii dětí, zjistíme, že řadu doporučených věcí děláme, aniž víme, jen trochu pochopíme proč to děláme. A dokonce nás to může uklidnit, že to co se u nás děje je normální, že jde o vývojovou fázi, přestaneme se na své děti zlobit, přestaneme se zlobit sami na sebe. Nejde o to něco násilně a nuceně od někoho přejímat. Ani KR nikomu nenutí přesný návod. Jsou tam možnosti a přesto každá máma je kontaktní jinak, každý otec, každá babička, každá žena v tom samém kmenu, natož ženy v různých kmenech v různých dobých.

A to co zůstává obecné, že třeba technický pokrok není všechno i když je důležitý a víc než předražené hračky jsou inetraktivní hračky, které si sami děti mohou nějak vyrobit, nebo vybarvit i když předtím je bylo potřeba koupit v hračkářství. že hrací kolotoč je fajn a když funguje tak proč ne , ale když fungovat na dítě přestane, je tu maminky, která utiší spolehlivě a když ani to ne, tak slespoň nepláče to dítě samo a je u něj jeho blízká osoba. V případě kojenců po porodu jejich druhá půlka já (nevědí, že matka je někdo jiný než oni).

Snažím se psát srozumitelně, ale za konflikt mi to nestojí a hlavou proti zdi taky nepůjdu, je to pro mne hrozná ztráta energie. Vše co jsem chtěla jsem napsala. Kdo chce být v opozici bude, i když se na hlavu postavím.

takže na závěr nechci kuchat žádnou kulturu, abych 5 minut na to naopak zkostnatěle trvala na její ucelenosti. Nemám k tomu žádný motiv, k takovým nelogickým způsobům myšlení. KR je pro mne svobodné, otevřené a není nijak přísně ohraničené. A vývojová psychologie důležitá a KR má podle mého názoru fungovat v jejím souladu. Ni víc v mých zprávách není, nehodlám slovíčkařit, hašteřit se, prát se tu o nějakou pravdu. Co jsem mohla to jsem napsala a dál je to na vás. Já už vše řekla. Dál opakovat to samé by bylo jít hlavou proti zdi.

@nonnni Dodatek-o bláznivých matkách, které separují dítě od okolí, protože jsou úzkostné jsem tu už psala. O tom jak narušený člověk převrátí jakoukoliv ideologii, nebudu už se rozepisovat, vše je v tom příspěvku. Některé matky mají ale svůj důvod proč dítě izolují, je to případ od případu. To tady nerozsoudíme, jak to která má konkrétně. Jsou takové i takové matky. Vše je v tom příspěvku.

@nanysek123 asi takhle.... je to tvoje dítě, ty rozhoduješ, kdo ho bude hlídat. ALE co je daleko? 40 km?? Když moji rodiče jednou za rok berou Klárku k sobě na noc, je to 35 km tam a 35km zpět. Měla jsem obavy, ale musela jsem je zvládnout. Byly to moje obavy, ne dceřiny. Ta to zvládla. Samozřejmě se jí stýská, ale jsou mobily, auta.... Samozřejmě se může stát cokoliv, když bude s někým jiným. Může vběhnout pod auto, zlomit si ruku apod. Ale to samé se jí může stát, když bude s námi.
Až bude tvoje dítě ve škole, co budeš dělat, když se mu bude stýskat? Když bude přecitlivělé, protože to převzalo od tebe? (Ano, děti hodně přejímají pocity od nás). Poběžíš do školy a budeš tam s ním? Nebo ho budeš vzdělávat doma?? Nic z toho není ideální cestou.
Pokud se bojíš ty, měla bys s tím něco udělat. Třeba si popovídat s tchýní, vysvětlit jí, proč se bojíš apod. Popřípadě bych si našla psychologa. Protože o děti se budeme bát až do smrti a nikdy nemáme vše pod kontrolou 😉

@domca89 já tě chápu.... tchán holky neviděl půl roku... jednou přišel k nám domů (bydleli jsme v bytovce v patře nad nimi), manžel byl 200 km na montáži, tchán připitej a začal na mě řvát, ať se jim neseru do rodiny.... otočil se a odešel.... v manželovi to bouchlo, po telefonu je seřval a od té doby nikdo s nikým nemlluvil... tchán dělal, že mě nezná, s holkama a kočárem mi pomáhali sousedi.... tchýně k nám chodila za holkama jen když nebyl její vlastní syn doma.... pak jsme se odstěhovali (tahle situace to jen uspíšila a jsme za to rádi), my udělali první krok, pozvali jsme je do našeho nového domu.... pak to bylo OK a za rok a půl se situace opakovala, tchán se zas připil, u nás doma, manžel ho slušně požádal, aby šel od plotu, že pes štěká a nechceme problémy se sousedy a pokud chce k psovi, ať jde za ním do zahrady.. začal sprostě nadávat, přestal s námi mluvit, ani s vnučkou nepromluvil a pak odjel s tchýní domů. Skoro 2 měsíce s námi nemluvil, ani na pohřbu tatínka tchýně nás nepozdravil. Pak jsme zas udělali první krok, tchýně nás pozvala, my jeli, tchán kouknul na vnučky (jeho jediné 2 vnučky) a jen řekl "vy jste tak vyrostly!". Jsou to dva roky a je klid. Odpustila jsem mu to, ale nezapomněla. S vlastním tátou mám vztah-nevztah, neustále mě shazuje, komunikujeme minimálně, ale když chce Klárku na noc, nebráním mu, Klárka si to užívá. Ale kdyby udělal něco proti mému přání, bylo by zle... a u tchýně to platí taky...

Jinak já si pro radu chodím k tchýni... maminku už nemám, jsem ráda, že mě tchýně přijala do rodiny. ALE nejdůležitější je pro mne manžel a děti... takže kdyby za jedna nebo druhá rodina prudila, mají smůlu 😀

@pincola tak predne, zrovna jsem dodela statnice z psychologie a nikde ve Freudovi, Pieagetovi, Mahlerove, nebo treba Eriksonovi jsem nenasla nic o tom, ze je potreba mit dvoulete dite porad na dosah. Uspokojovani potreb ditete v kojeneckem veku, v prvnim roce zivota ma prave dite pripravit (vybudovat v nem sebeduveru v sebe a duveru v okoli) na objevovani a to neznamena pouze objevovani s matkou za zady, ale prave v sirsim spolecenskem meritku.

Pises: Já tu vycházím ze zásad KR a z vývojové psychologie. Ne z koknkrétních kmenů. které se též určitě liší jeden od druhého.

Protirecis si. Odkud myslis, ze je ten zaklad KR, kdyz ne z prirodnich narodu? A pokud nechces "kuchat" kulturu, tak to je docela smutne, protoze ji nikdy nebudes schopna plne pochopit. A ani veci z teto kultury vzesle nebudes schopna ucelne aplikovat.

Dale pises o materske intuici. Trufam si rict, ze intuice je v nas ve velke mire silne potlacena prave neurozami, ktere efektine casto predavame dal. A vydavame je za neco, cim nejsou. Za KR. Strach neni intuice. Strach neni dobry radce. A njemene prospiva prave diteti.

Je na kazdem, aby se zamyslel, nakolik je jeho chovani ovlivneno intuici. Nakolik iracionalnim strachem. A nakolik se dite pouziva jako predmet vydirani, nebo upevnovani i vlastni pozice, kde je dite ciste rukojmi. A s porominutim, kazdy, kdo se o diteti vyjadri ve smyslu, ze HO NEBUDE PUJCOVAT je davno za hranici intuice, KR a vseho dalsiho.

@pincola Psala jsem, že vidíš věci černobíle, protože jakmile tu někdo namítnul něco proti některé formě KR (abych použila Tvou terminologii), tak ses okamžitě ptala, co máme proti KR. Proto se Ti snažím vysvětlit, že proti vlastní myšlence nic.
Jinak k Tvým příspěvkům - načtenou psychologii máš slušně (to neber nijak špatně, já to nemyslím vůbec pejorativně), jenže právě proto, že každý je individualita, včetně dětí, tak se podle toho dá jen velmi obecně řídit. Sama se musím někdy smát, jak mají dnešní matky načtené knihy, ale vlastní mateřskou intuici někde zapomněly. Moje intuice mi sdělí, kdy je moje dítě připravené na to spát u babičky, moje intuice ale může fungovat jen tehdy, pokud potlačím svoje "majetnické" pudy vůči dítěti.
Dneska v noci jsem se vrátila z třídenní pracovní cesty z Vídně. Pracuju v oboru, ze kterého nemůžu na x let vypadnout. Když jsem odjížděla, děti převzal muž, další den pak ještě dorazila babička - moje tchýně. Sama jsem zvyklá děti nosit (v šátku pěkně tělo na tělo), spím s nimi - ovšem totéž dokáže i můj muž, babička už se o techniky úvazů šátku zajímala taky, aby měla volné ruce v případě potřeby. Jasně, že se mi po dětech stýskalo, včera už jsem se těšila, až večer sednu do autobusu a pojedu domů. Ale to stýskání je můj pocit. Děti jsem tu našla v pohodě, ráno se budily tak, jak jsou zvyklé se mnou, nejmladší jsem brzo ráno krmila už já, a smála se na mě z postýlky. Jo, nejsme kmen, tatínek i babičky chodí do práce a já jsem ta, se kterou děti tráví nejvíc času (a ještě nějakou dobu trávit budou). Ale když se sejdeme, tak nemám problém s tím, aby děti trávily svůj čas i s ostatními - jasně, tříměsíční na celý den na výlet těžko někam pojede, ale dvouleťačka se na výlety těší. Je prostě taková a nemá problém s tím, že se na celý den odloučí od maminky - protože ze mě vnímá a cítí to, že jsem tu pro ni, že když mě bude potřebovat, budu u ní a že se k ní vždycky vrátím. Nedávám jí najevo to, že je ve věku, kdy by podle knížek měla trávit prakticky veškerý svůj čas se mnou, řídím se tím, co mi říká intuice. Nejmladší je zatím ve věku, kdy chce tělesný kontakt, ale ještě tolik neřeší, že ji zrovna nechová maminka, až přijde období separační úzkosti, tak těžko na nějakou pracovní cestu do zahraničí pojedu. A jak se bude chovat ve dvou letech, je zatím ve hvězdách. Možná nebude schopná zvládat celodenní výlety, možná ano. Každopádně zase to budu posuzovat podle ní, ne podle sebe.