Tchýně si o mně myslí, že jsem budižkničemu a zlatokopka

ahoj holky, chtěla bych znát váš názor, postěžovat si... zpočátku byl vztah s tchýní ok, pak se začal zhrošovat, ani přesně nevím proč a kdy.

S přítelem jsme spolu přes rok, v říjnu čekáme chtěné a plánované mimi. V době seznámení jsem měla nějaké brigády v brně, pak jsem se odstěhovala k příteli, začali jsme hodně cestovat a brigáda by nebyla ani možná, studuju Vš, budu muset přerušit kvůli mimi, tudíž vlastně ještě nejsem "ničím". Přítel má vlastní rozjetou firmu, vydělává hodně, tudíž práci nepotřebuju, než abych za pár šupů trávila dny za pokladnou, raději jsem doma a starám se o dům, psa, chlapa (tak to přítel chtěl a já souhlasila), rpostě druhý příjem fakt nepotřebujeme. Přítel i finančně občas podpoří svou rodinu, tu něco tomu koupí, tu tomu zaplatí něco, byli jsme na společný drahý dovolený apod., prostě nikdo fakt nestrádá na můj úkor.

Kdykoliv se však vidíme s tchýní, cca 1x týdně, trpím, protože ona očividně ve mě vidí budižkničemu a jen že využívám přítele. Pořád má narážky typu "však ty si stejně doma a nemáš co na práci", "mě takhle manžel nikdy nerozmazloval" nebo schválně nahlas mluví o nějaké paní co je celý život v domácnosti, jaká je to kráva, že nic nedokázala, jen se nechala živit... Já se snažím už tohle ingorovat, usmívat se, nekomentovat, ale v duchu pěním a jsem z toho hrozně smutná.
nikoho se neprosím o lásku, ale spíš o to aby mě nechala být a řešila sama sebe (jsou rozvedený, ona žije sama). má dva syny, já jsem prostě ta špatná, kdežto od bráchy přítelkyně hvězda. moc to nechápu, protože sice ona vydělává (ve fabrice, tudíž zas tak moc ne), ale o toho chlapa se prostě nepostará, neuklidí, neuvaří, nic. Prostě tohle nepochopím, kdyby raději byla ráda že její syn je spokojený, má v domě pořádek, vždy čistý věci, co jíst apod.!! Podle mě je v ní zakořeněný pocit křivdy, nebo její manžel - přítelův otec - se k ní takto nikdy nechoval, finance byly problém doma, ona musela mít i nějaké úklidy apod. já to chápu, je mi to líto, ale když se ona neměla dobře, tak nikdo?? Samozřejmě že chci v životě pracovat, popř. aspon nějaké "závazky" (např. se starat o pronájmy "naší " chalupy apod.), ale prostě přítel má jako prioritu abych se v prvé řadě postarala o děti apod., finanace řešit nemusíme, a já se nikoho o tohle neprosila.
ještě je dost vtipné, jak tchyně vždy zdůraznuje "petříkovo"! to se vždy mále po.eru smíchy, protože to je vždy" no u petříčka na chalupě ..." "no petříček doma má..." "petříček mě odvezl" "petříček mi koupil" - to že žijem společně, jeli jsme pro ni spolu, nebo tak, je samozřejmě plně vedlejší!!!!

přítel se k tomu staví tak že ten problém vnímá, štve ho to, ale ví že s tím nic neudělá, pořád mi říká že to chce čas, že ona si zvykne apod., a at si toho nevšímám, at si řekne svůj názor, ale že já ho poslouchat nemusím, že je to hloupý jak to pořád takhle říká, občas, když je to nesnesitelné, tak jí něco řekne apod. ale ona si stejně pokoj nedá.... ¨

mám na ní fakt už averzi, mnohem raději a mnohem snáz se domluvím s její mamkou, protože ta je prostě normální a do života se nám nemíchá, ona byla ta co mi nabízela pomoc když jsem musela ležet apod, kdepak tchyně 😀 ta neudělá nic co by mi pomohlo, naopak, ještě by mě potopila aby před synem vypadala jako ta "hvězda a superžena", no když se spolu bavíme samy tak je docela ok, ale jakmile je poblíž "petříček" tak mi přijde že hrozně předvádí aby její syn viděl jak ona je ta dokonalá a já ta lemra líná...

chu, co mám dělat? :_D
docela se mi příčí jí dávat dítě na hlídání, nechci aby za mnou přijela do porodky, protože stejně jí nepůjde o mě ale jen a jen o vnouče (pořád od ní slyším jak jsem "měkka", že ona rodila taky bez chlapa, tak proč bych tam petříčka chtěla, že ona ty bolesti zvládla levou zadní, jak ona vždy vše zvládla a já "fnukám" - přitom JÍ NIKDY nefnukám...)