Těhotenství po rozchodu: Mám dítě vychovávat sama?
Vážené dámy,
toto je úplně poprvé co se potřebuji s někým poradit, získat zcela objektivně názor ostatních a udělat zdravé, správné rozhodnutí.
Čtení některých diskusí z každodenního života lidí a stejně tak jako já potřebují pro jednou pomoc a vyřešit příběh, který inspirativní určitě není.
Je mi 32let a jmenuji se Sára. Mám slušné zaměstnání, vlastní zázemí, nějaké finance ale milionářka nejsem. Vždy jsem měla velké ambice, ohledně života jak by měl asi vypadat a šla životem.
Sama jsem nebyla téměř nikdy, mám super rodinu, pár přátel, nechala za sebou několik vztahů a hodně dřela, abych měla.
Známe to asi každá, časem už jen chybí, pravá láska, statný muž, prstýnek a 2 děťátka.
...... a tak bylo nebylo.
Muž a žena se potkají, začátky krásné na nic se netlačí,..ani nemrkneš, rok je pryč a nikdo se nemračí. Navrhnout společné bydlení byl můj nápad, souhlasil.
Jeho byt se měl pronajmout a můj, o metry větší oběma stačil.
Nikdy jsem nezakazovala nic, jeho návštěvy, vyjít si s přáteli,místo kde pracoval a to vše jedna čtvrť, kam i za rodiči jezdil. Nemusím snad ani vysvětlovat, že ten byt se nikdy nepronajal a tak platili 2byty a začalo mě to časem,s... u mě všechny věci, super servis a tak chodil. měli rodinné potíže, byt nabídl, udělala bych to samé. NE, zbytečně,.. vždyť to jsou peníze, nedodržel slib a tou dobou bez Prace.
Od té doby hádky, přidali se k tomu lži, hospoda, čekání na něj a ignorace. co jiného a tak jít od toho.
Mílé dámy stalo se. 2 měsíce jsme se neviděli, ne že bychom po sobě nečuměli, a na problém pěkně zadělali. Potvrzeno lékařem, pozitivní gravidita,... ? ano podpořil to, to je pěkný ale mužů mu věřit? je to mé první a chtěla bych si ho nechat, ale nechci ho pak vychovávat sama.
Ve 32, s prací, zázemím, dobrou rodinou, nějakou podporou od otce bych se nerozmýšlela a dítě měla. Na ideální život snad už dávno nevěříš. Musíš hrát s tím co máš. A nezaleknout se zodpovědnosti.
píšeš, že máš vlastní zázemí, vydřela sis spoustu věcí...zvládneš i dítě. Ať už s ním nebo bez něj. Z toho co píšeš, tak já bych si dítě určitě nechala (ale já bych nedala, troufám si říct, nikdy)
děkuji za odpověď, každý názor je podpora.
ani já nejsem dokonalá, nikdo neočekává perfektní vztah.
přeci jen bychom rádi tatínka, ale nejsem si jistá zda i on unese takovou zodpovědnost. je trochu línější, sám děti žádné nemá, nebydlíme v jedné domácnosti.
jak šetrně o tom mluvit s ním,
chápu že mé otázky mohou být pro někoho hloupé, je to pro mě mimořádná situace a udělat zásadní rozhodnutí v tak krátkém čase, když tady 60% diskuzí končí, nevěrou, jsem na to sama, 2 děti kam nimi půjdu a podobně..
všechny jste u mě hrdinky, jak to všechno zvládáte.
moje maminka je zásadně proti,.
Proč je proti?
Proč s ním chceš mluvit šetrně? Mluv normálně. Věcně. Konkrétně. Nebudeš první ani poslední, která nežije s otcem dítěte. A mnohé žijí, ale jakoby nežily. Po 30 už by lidi fakt měli být schopní zvládnout postarat se o dítě, i se nějak domluvit na jeho výchově, i když spolu nebudou v partnerství. Tím, že budeš mít za svobodna dítě, život neskončí, neboj.
vlastní zkušenost. bojí se, že když nebudu mít dostatečnou podporu partnera a zůstanu sama. zničím si ,co jsem budovala než z toho trochu vyroste.
kamarádky jsou bezdětné, s kým si pak má člověk popovídat.
@saradvorska chápu, vlastní špatné zkušenosti, opatrnost..ale ono nikdy se nedá spoléhat,že vztah vydrží. A mnohdy člověk musí něco obětovat,kvůli dětem.
Ve 32 fakt nemáš kamarádky s dětmi? To se divím..
@saradvorska jako děckem se člověk nezničí, vážně ne. Dítě bude mít rodiče dva, prarodiče taky, přátelé jsou i s dětmi, v tomto věku přirozené.
Zvláštně napsáno, do poloviny běžně, pak divné veršovánky.. No co, ve 32 letech, s nějakým zázemím jako bydlení a rezerva, bych se nerozmýšlela a dítě měla.