Těhotná se ženatým
O vztahu se ženáčema a neplánovaných těhotenstvích se tu už něco napsalo..vím že si asi většina z vás pomyslí že jsem hloupá naivka..přesto bych se potřebovala vyžalovat a doufat že mě aspoň někdo neodsoudí...Stalo se mi to, že s kamarádem kterého znám už léta jsme si najednou "všimli" že si spolu hodně rozumíme. Začali jsme se scházet a s údivem zjišťovat jak moc si rozumíme docela v zásadních životních otázkách. Naše náklonnost přerostla v lásku a nešlo to zastavit. Já svobodná a 35 letá, bez dětí, on starší, ženatý s dospělými syny, manželkou která ale už jako manželka nefunguje dobrých 10 let..vím to protože se známe a vím že to tak je. nechtěl se rozvádět jen proto že to nějak vyřešil po svém...sport, práce, čas s dětmi...a manželka doma jako kus nábytku spokojící se stím že muž přinese peníze...ale nežijou spolu přátelsky, sexuálně, partnersky..no a naše zamilování zaskočilo nás oba..a o co víc když selhala antikoncepce..a já zjistila že jsem těhu..děs z odhalení a ostudy mi tlačil do hlavy jen jediné řešení a to jít na interupci. s tím se bil můj věk a to že bych s ním i to děťátko chtěla..navíc by se mi klidně mohlo stát že bych už otěhotnět nemusela..řekla jsem mu to a on reagoval stejně..chce nás oba..ale jako jse čas, vidím že ač má smysl pro odpovědnost, chce se postarat, ale obava z rozbití původní rodiny ho předce jen ochromuje..já ho do ničeho netlačím, ale předtsva že budu osamělá svobodná matka mě strašně děsí..a myslím že bych to sama nedala...moje rodina mě odepsala a stydí se za mě, jsou šíleně konzervativní..mám byt a práci, přesto pochybuju že sama to zvládnu...přítel mě nepochybně má rád, ale když čtu všechny ty příběhy jak to dopadlo v drtivé většině návratem nevěrníka domů i když to nemá doma uplně ok, mě straší že můj případ předce nebude tou zářící výjimkou...ach jo... ☹
@tulikiss Ale asi není vztah jako vztah, že? 😉 Já taky některé vztahy taky končila prakticky lusknutím prstu, a některé mnohem hůř, a třeba i na několikrát...myslím, že s klidem můžu říct jen to, že člověka dokáže většinou to jeho "já bych vždycky" a "já bych nikdy" někdy pěkně zradit... 😉
@chris_n kdyby mne měsíce chlap neřekl, že má rodinu a j to netušila 😕 , tak bych to brala , že asi to nemám v hlavě v pořádku, vždyť je tolik příležitostí to zjistit, nemožnost mu kdykoliv zavolat, výmluvy proč u mne nemůže přespat, trávit svátky, víkendy, jet na dovolenou a podobně
@chris_n Já bych se odmilovala okamžitě, bez ohledu na to, jestli má doma hysterickou fúrii a jestli má malé či velké děti. Rozhodně bych se ho na to, jestli má nějaký vztah, dopředu zeptala v rámci přátelského rozhovoru (to není slídění, ale vzájemné poznávání osobností) a pokud by mi popřel, že má přítelkyni či manželku, tak by mi vlastně lhal. Lháře nesnáším a to, co bych mu následně sdělila, by si tedy za rámeček nedal.
Ještě pochopím, když muž nemá odvahu vlastní ženě říct, že má milenku, ale tahat za nos i poctivé děvče? Hnus.
@fallingstars Souhlasím s Tvojí poslední větou, ale zároveň si myslím, že se zvyšujícím se věkem člověk také méně často je tak razantní, že tvrdí, že něco určitě udělá či neudělá.
@chris_n Upřímně se doznávám, že v šestnácti letech (a i trochu více) jsem měla, řekněme, uvolněnější názory ohledně vztahové politiky..ovšem vždy se jednalo jen o osoby obdobného věku a nešlo o nic vážného. Byla jsem ještě mladá, no. Dnes jsem vyzrálejší a milenecké trojúhelníky (a víceúhelníky), pokud nejde o otevřený vztah, nepovažuji ve většině případů za správné.
Asi takhle. Podvest me chlap, jsem nastvana na nej. To on mi slibil vernost a lasku ne ta zenska se kterou me podvadi. Ale to nic nemeni na tom, ze si o ni nic hezkeho myslet nemuzu.
No a jinak k te hledani viny i na svoji strane... Kde byste u sebe hledaly chybu, kdybyste zjistily, ze vam muz zahybal od uplneho zacatku? Kamaradka se rozvadi, zjistila ze ji muz dlouhodobe pidvadi s riznymi zenami a ze dokonce v dobe, kdy spolu zacali chodit udrzoval soucasne s ni vztah s jinou. A jeste ke vsemu to ukoncila ta milenka a ne on. Co krom toho, ze se zamilovala do bezcharakterniho hajzla, udelala za chybu? Bohuzel to vyslo vsechno najevo az po dlouhe dobe kdy uz byli svoji a meli 2deti. Respektive jedno a druhe na ceste.
@marsrutka asi mluvíme každá o trochu jiném vztahu. Já nepočítám s tím, že by se člověk po dvouměsíční známosti hned k sobě stěhoval, trávil spolu veškeré svátky a jezdil na dovolené 😉 a i za dva měsíce můžeš být až po uši zamilovaná. A v té době ti může jen tak mimochodem neříct o rodině... to má ta "zamilovaná" dvojice, jiné starosti.
A v té době ti může jen tak mimochodem neříct o rodině... to má ta "zamilovaná" dvojice, jiné starosti.
jedině, že by mi lhal, ale to jsou základní věci, které mne zajímají, ale některé asi ne..ono asi je divné, když mu nemůžeš zavolat kdykoli, když u tebe nemůže přespat kdykoliv, když tě nikdy nepozve domů, taky asi těžko, když asi ve třech v posteli spát nebudete 😒 , když víkendy nemůže, protože je z rodinou atd.atd...
až přežiješ šestinedělí, tak zjistíš, že dítě je to nejlepší, co tě v životě potkalo.. 🙂 Ale začátek bude hodně drsný, ale věř tomu, že se to zlepší rychleji, než bys čekala..
Víš, proč by jsi se měla ospravedlňovat a stydět? Myslím, že není za co. Jednak takových lidí je, kteří to mají vztahově zamotané a navíc v tomto věku lze asi těžko potkat někoho, kdo je čistý jako lilie a nemá někde závazky 😀, takto mohou idealizovat lidé v pětadvaceti. Dítě je to nejkrásnější co tě mohlo potkat a věř, že důležitější, než nějaký chlap 😎 (to poznáš až porodíš). Navíc tvoje situace je poměrně dobrá, přítel je sice ženatý, ale žije v nefunkčním svazku, což ty máš dlouhodobě ověřeno a navíc má již plnoleté dítě. Nebude nakonec pro manželku odchod vysvobození? Dítě to v tomto věku zcela jistě zvládne, už má stejně zájmy orientované spíš mimo rodinu, než vně. A i kdyby přítel vyměkl, tak ty dítě zvládněš sama, kolikrát znám případy, kdy to chlap spíš komplikuje. A tví rodiče, jistě zjihnou, když uvidí malé vnouče. Držím palce a užívej si náležitě těhotenství!, vždyť v tomto věku je na první dítě opravdu nejvyšší čas 😉
Ahojky, úplně Ti rozumím. I já mám dítě s ženatým... jen u nás k početí došlo trochu jinak. Otěhotněla jsem ve skoro 37 poprvé, jako svobodná, bezdětná. O děťátko jsem ho vlastně poprosila... a on souhlasil... vzniklo z téměř 3leté lásky (neuměla jsem si představit, že budu hledat jiného, moc jsem ho milovala) a u něj vlastně paralelního vztahu. Jsem na dcerku sama a pomáhá mi jen mamka a to vlastně jen o víkendech, protože stále pracuje. Neboj se, zvládneš to i bez něj, pokud by Ti alespoň pomáhal finančně bez své přítomnosti, jak to mám já. Ten "můj" už od začátku věděl, že chce zůstat se svojí původní rodinou. Tak nás odstřihl a už pro něj neexistujeme, je to pro mě strašně těžké, a to v tom emocionálním smyslu, ale jsem za malou strašně šťastná a vím, že jednou nebudu sama.... chlapi přicházejí a odcházejí, ale děti zůstávají. A rodina to pochopí, až dítko uvidí, věř mi. Přeju hodně síly a klidu, ať je mimi v pořádku!
@jolima Z pohledu miminka mamka zůstává, chlapi přicházejí a zase odcházejí. To je vážně fajn...
@marketa233 Ne kazda zena si muze "vyzkouset" co to je nenajit partnera a citit, ze dite bud ted nebo nikdy. Kazdy snadno a rad odsoudi. Ja jsem nazoru, ze i sam rodic, pokud zije v harmonii s okolim a s ditetem, dokaze vychovat skveleho cloveka.
@jolima Souhlasím s tebou. Ne každá žena čeká do 37 let, aby pak si pak pod tlakem (svým nebo obecných očekávání?) splnila své ryze sobecké přání. A máš pravdu, i taková žena dokáže vychovat skvělého člověka. Možná, někdy...
Dle mého záleži na jediném. A to na Tobě. Roli zde nehraje ani věk, ani partner, ani Tvoje rodina. Rozhodnutí dětátko mít je právem každé ženy, ovšem rozhodnutí by mělo pramenit z chutě mít miminko, ne ze strachu miminko nemít (např. obavy z věku, dalšího partnera atd). Vše pramení z lásky k sama sobě. Pokud si člověk váží sama sebe a činí rozhodnutí v souladu sám ze sebou, vše dopadne krásně. Pokud ovšem sám sebe zažene do kouta, zpravidla se mu to vrátí a ocitne se v situaci ve které být nechtěl. O to těžší ten návrat může být.
Velmi se mi osvědčilo být v těhotenství pozorná své intuici. Velmi mě navedla a pomohla mi si uvědomit, co si opravdu přeji. S rozhodnutím miminko si nechat začíná nádherný úsek života. Je bez potřeby teď řešit zda partner bude či nebude, zda bude pomoc rodičů či ne, finance. Za velmi důležité vnímám vyčistit sama sebe, být si jistá a to bez návaznosti zpětné vazby z okolí. Přece člověk je šťastný tím, že je a ne tím, jak se k němu jeho okolí chová. Nejsme oběti 🙂 a pokud se máme rádi, tak nenecháme ostatní nás do této role vpasovat.
Za mě tedy. Soustředila bych se na sebe. Ne na miminko a ne na partnera, ale na sebe. To je podle mého základem proto, aby vše dopadlo správně a ty byla šťastná. A jestli to bude s tímto partnerem nebo sama nebude najednou ani trošinku důležité, pokud budeš spokojená sama se sebou. A budeš li spokojená sama se sebou, bude spokojené i miminko 🙂
@marketa233 Bohužel ne každá žena má to štěstí potkat toho správného partnera. My ženy jsme bohužel z biologického hlediska oproti mužům diskriminovány, neb naše plodnost je omezená. Podívej se na to, jaká je současná rozvodovost a kolik dětí migruje mezi rodiči. Svým způsobem je to sobecké mít sama dítě, protože dítě by mělo mít oba rodiče... ale.. kdo chce psa bít, hůl si najde. Žena, která nemá dítě/děti je zase odsouzena z téhož, že je sobecká, pokud se rozhodla se starat celý život jen sama o sebe. A na závěr k tvým komentářům... každý by si nejdříve měl zamést před vlastním prahem.
@jolima Štěstí, co je štěstí? Muška jenom zlatá... 😀
@marketa233 Je děsně jednoduchý soudit, složitější uvědomit si, že ne každý může žít život podle nějaké šablony. Ale to už vyžaduje trochu těch životních zkušeností a méně té zmiňované sobeckosti (jen můj pohled je ten správný)... 😝
Já jsem to v 18 měla taky jasně nalinkováno - dostuduju gympl, pak vysokou, to vše s mým tehdejším partnerem, pár let budu pracovat, vezmeme se z romantické lásky, dům, auto, dovolená v Jugoslávii, první dítě, dovolená v Krkonoších, druhé dítě... 🙄 Jenže tak nějak se to semlelo úplně jinak. Někomu jeho plány vyjdou a je to fajn, někomu prostě ne. To, že já nebo @jolima nežijeme život, jaký by podle Tebe měl být, ještě neznamená, že žijem špatnej život... 😉 Netvrdím, že to bylo, je a bude vždycky lehký, taky bych to chtěla někdy jinak, snáz, ale kdo to má úplně jako z pohádky? Nejtěžší bylo asi si přiznat, že to holt nepůjde tak, jak jsem si těch 10 nebo 12 let myslela, že by mělo, a že je správný. Ale pak jsem si řekla, že to, že to nebude, "jak to má být" ještě neznamená, že to bude špatný. A strašně se mi ulevilo. Jsi víceméně šťastná, jak žiješ? Super. Já taky. Pak nemá cenu rozebírat, čí muška má větší váhu 😉
@fallingstars Stoprocentně souhlasím. Samozřejmě si uvědomuju, že všechno vždycky nejde, jak si vysníme. Sama jsem prožila sedmiletý vztah, který nevedl nikam, stál mne vlastně spoustu času a mohl stát jeden rozvod, dítě bez otce atd. Přesto je třeba říct, že někdy volíme prostě jen méně špatnou možnost.
@fallingstars Moc hezky jsi to napsala! Já jsem si zas uvědomila, že i když nemám partnera, tak vidím vše skvělé ostatní - jsem zdravá, mám krásnou zdravou dceru, mám kde bydlet a co jíst a i když jsem přišla o pár přátel (nyní už mě to nemrzí, protože se aspoň ukázaly v tom pravém světle a pořekadlo "v nouzi poznáš přítele platí 100%ně), mám tu nejúžasnější mámu na světě, za níž bych dýchala. A to je sakra hodně, koho a co v životě mám! 🙂
@chris_n no rekneme ze jsme ukoncila vztah i kvuli mensi lzi nez ze je zenaty, takze muzu s klidnm rict ze by u me skoncil.