Už mi dochází síly i trpělivost...
Ahojky holky... Třeba tohle taky některá řešíte nebo řešila a třeba poradíte, protože já už si nevím rady... Jsme spolu s manželem teprve rok a půl a máme 5ti měsíční dcerku. Zezačátku bylo vše fajn, těhotenství přišlo po 2 měsících vztahu, ale miminko chtěl. Rovnou podotknu, že je o 6 let mladší než já. Celé těhotenství bylo vše fajn, pomáhal mi, jen jsem ho celou dobu prosila ať doma nekouří...ignoroval mě, ale to by ještě šlo. Od té doby, co je malá na světě mi s ničím nepomůže, celé dny kmitám kolem malé, luxuju, uklízím, venčím pejska, starám se o vše doma, nakupuju, myju nádobí...jen občas nádobí uklidí nebo sem tam pověsí prádlo...ale on má pocit, že furt s něčím pomáhá. Ale hlavní problém je v tom, že malou nepřebalí, nevykoupe, nenakrmí, nechová, když nemůže spinkat, nejde s ní ven s kočárkem. Přebalil jí za celou dobu asi 5x. Kdykoliv po něm něco chci, tak se strašně pohádáme, že on dělá, co může, že maká a že nemá sílu ani náladu doma cokoliv dělat. Takže já chodím 3x ven s pejskem, dělám doma vše a plně se starám o dcerku jen já. Pak přijde a očekává teplé jídlo, každý den maso, takže já každý den nedělám nic jiného než že myju hromady nádobí, venčím a uklízím do půlnoci, pak jdu nakrmit dcerku a spát. Nestíhám se ani najíst. A další věc peníze, on odmítá jezdit do práce mhd, takže každý den autem, platí si kde co, pořád něco dělá na autě, malé nekoupil jedinou věc do výbavy, nemá tušení, kolik stojí plenky, nic. Jsem totálně bez peněz, vše vrážím do nákupů jídla, do dcerky a nájmu, snažím se přivydělat prodejem věcí, ale to opravdu nestačí, ale jeho to nezajímá, on potřebuje na měsíc min. sedm tisíc jako kapesné, ale to že já jsem v mínusu a pro sebe si nikdy nemohu nic koupit, to ho nezajímá. Nezajímá ho, že jsem unavená, že nemohu ven, protože on nedokáže dceru pohlídat, nemá na ní nervy, když pláče, nehraje si s ní. Jsem už šíleně vyčerpaná, zdeptaná, každý den se hádáme a já přemýšlím, co mám dělat...už kvůli té malé... Když požádám, zda dojde večer s pejskem, že mi je zle, řekne, že ne, tečka... Ale podle něj dělá vše správně a může se pro nás přetrhnout... Už si nevím rady, večer doma brečím, protože on se v deset sebere, že jde spát a já začínám uklízet... Já tu kmitám, dělám večeři, chovám malou a on sedí u počítače a hraje... Pokud jste některá dočetla až do konce, máte můj obdiv! A pokud máte některá zkušenost či radu, sem s ní, prosííím!!!!!
@alen_ka Jo, to je ta lepší varianta 😀
Teda přečetla jsem jenom první stranu diskuze, ale mně to přijde, že spousta z vás asi nečetla pořádně příspěvek zakladatelky. Jako je opravdu vtipné radit jí, aby si tvořila finanční rezervu, když píše, že je totálně bez peněz, protože celou domácnost táhne ze svého. Paní píše, že je na všechno sama, chlap odmítá cokoliv doma dělat, kromě hraní her na PC a hrabání se ve svém autě, finančně táhne všechno taky sama, chlap nemá ani ponětí, kolik co stojí, manželku má totálně na háku a o dítě se odmítá starat a vy jí tady radíte, ať si s ním vyrazí na večeři nebo ať si zajde s kámoškou na kafe a dítě strčí jemu. Nebo rada ať si pořídí paní na úklid, když je paní finančně na tom tak, že musí rozprodávat věci. Docela mě překvapuje, kolik z vás její situaci zlehčuje a kolika z vás přijde celkem v pohodě, že chlap doma nic nedělá.
Moje rada?? Opustit! nekompromisně...nikdo se nedokáže změnit! Možná, když mu promluvíme do duše, což asi zjevně ignoruje, tak se začne chovat OK, ale jen a nějakou dobu...den, týden, měsíc...ae pak to zajede do starých kolejí.....prostě takovej je, nikdy nebude jiný. Já bych s takovým chlapem nebyla.
A zůstávat s ním kvůli dceři? Spíše ho kvůli dceři opustit. Dcera potřebuje vzor (otce a matku a vzor rodiny). Opravdu chcete, aby si do života odnesla to, že je normální, že máma se sotva drží na nohou a kmitá celý den, zatímco otec nedělá nic a ještě se mu to nelíbí? Aby byla svědkem neustálých hádek apod.?
Myslím, že si určitě dokáže najít partnera, který vás bude milovat jako partnerku a zároveň dá té malé svoji veškerou pozornost.
Takhle bych se zachovala já. Ale nikdo z nás tady nedohlédne do všech koutů vaší rodiny, takže rozhodnutí je jen a jen na vás....bez ohledu na kterýkoli názor tady 🙂
doufám, že by brzo budete šťastná a spokojená mamina 🙂
@matla8 ja myslim, ze tak jednoznacne to neni... nevim, jestli mate dalsi deti, ale s detma teprve zacinaji prave potize a prava nedorozumeni. a ta je treba se naucit resit (z obou stran) a ne se rozchazet, ze nekde bude muz, ktery... ostatne co nam jde do cesty, to si zaslouzime, takze zakladatelka diskuze proste temito potizi projit musi a ma se z nich poucit, stejne jako jeji partner musi prestat byt ten chlapec, ktery se chova jako u sve maminky.
hledat kompromisy, podle me lepsi reseni nez odchazet. ale pokud kompromisy hleda jen jeden, to je pak jina, samozrejme 🙂
(pozn. ja dvakrat od muze odesla, tak vim, jak to chutna a jake jsou navraty a co na to psycholog... a jake jsou dalsi dusledky...)
@verusky děti nemám...jsem těhotná. Ale jen jsem podala můj názor....nevim, jestli je to správná rada a jestli toto rozhodnutí bude to pravé...ale jen jsem napsala, jak bych se v dané situaci zachovala já sama 🙂
Určitě je lepší být spolu a hledat způsob, jak spolu žít...ale tady si myslím, že to prostě nevyjde...jsou spolu chvíli...třeba by s ním paní nebyla, kdyby s ním neotěhotněla atd....myslím, že by se měla líp (psychicky, finančně) kdyby přítele opustila.
Ale sto lidí sto názorů 🙂
Určitě se bude muset nakonec rozhodnout sama. Každá z nás máme jinak nastavený hodnoty, a hranice toho, co jsme schopný tolerovat a co už prostě ne.... 😉
@matla8 tenhle pristup je presne ten duvod, proc je u nas rozvodovost tak vysoka. A samozrejme nejde jen o rozvody, ale i rozchody. Utikat od problemu neni reseni, zakladem je problemy resit, na vztahu pracovat. Rozvod, pripadbe rozchod by melo byt az to posledni reseni. Samozrejme nesouhlasim s tim, aby clovek cely zivot setrvaval v nefunkcnim vztahu, ale predne by se to mel snazit napravit nez rozchazet, to az kdyz nepomuze nic jineho. I dcera potrebuje videt, ze problemy se maji resit.
@kacca11 ano řešit to, co řešit jde. Taky nejsem zastáncem toho, aby hned po první hádce bo větší krizi šli partneři od sebe.
Ale tady nejde o hádky a tak ale jde o povahu toho přítele. O jeho vlastnosti a nastavený hodnoty. A většina z toho už se nezmění. Taky nejsme s prvním klukem, kterýho poznáme, ale vybíráme si, rozcházíme se, sbíráme tím zkušenosti a hlavně si utváříme obraz o tom, co rozhodně v dalším vztahu nechceme.
Myslím, že partner se nezmění, tím se nezmění situace v rodině a paní bude v depresích, díte vynervované, atd atd. Myslím, že radši než toto, tak bych zvyšovala statistiku rozvodovosti 😉
@matla8 to že sa ľudia nemenia nie je pravda. Každý sa mení, vyvíja sa, formuje ho život, okolie, skúsenosti, ale i vek. Myslíte si, že dnes ste rovnaká ako keď Vám bolo 10, 20? To že sa teraz chová ako sebecký rozmazlený fracek neznamená, že z neho jedného dňa nemôže byť perfektný otec a manžel. Nikto učený z neba nespadol. Chce to ale spolu komunikovať, situáciu riešiť, pokiaľ nič iné nezaberie, tak áno, aj zbaliť sa a odísť a nechať ho nech sa rozmyslí, čo vlastne v živote chce.
Samozrejme sa môže stať, že sa nezlepší, nezmení, že ostane taký aký je - ale utiecť ešte pred tým, ako zadavateľka vyskúša všetky iné dostupné možnosti je zbabelosť a ostane len ďalšia smutná rozpadnutá rodina do štatistiky.
@mika251 takže paní bude dál chlapovi doma zajišťovat za své peníze full servis a čekat, až pán milostivě třeba za 10 let konečně dospěje......nebo taky ne? Tady je holt problém, že paní otěhotněla po dvouměsíční známosti a ještě s člověkem, který na otcovství evidentně nebyl připravený, s tím už ale nic nenadělá. Věřila bych tomu, že má smysl dát vztahu šanci a usilovat o kompromisy, pokud to neklape třeba v jedné oblasti, třeba že chlap vydělává, doma pomáhá, ale třeba se nezapojuje do péče o dítě, nebo naopak třeba vydělá kulový, ale zase má krásný vztah s dítětem a snaží se aspoň doma udělat něco kolem baráku......Ale tady ten chlap nefunguje v ničem a přijde mi, že řešit nehodlá nic - jak psala zakladatelka - prosila ho, aby nekouřil doma - ignoroval to, chtěla po něm, aby šel se psem ven - řekl, že nejde a tečka.......Fakt si myslíte, že z tohoto chlapa jednou bude perfektní otec a manžel???
@matla8 ja tenhle nazor nesdilim. Sama jsem se svym pritelem temer deset let a nejak nemam potrebu se rozchazet, abych zjistovala co chci a nechci. Ja vim co chci, vim s kym jsem a ja i muz dokazeme na problemech pracovat. Samozrejme, ze se lide meni, ovlivnuji jeden druheho a spolecnou praci a chuti se daji dokazat zazraky. Ja si myslim, ze kdyz je clovek jednou ve vaznem vztahu, mel by to brat vazne a ne jako prestupni stanici na ceste nekam jinam. Ja nevim, jestli se zakladatelce podari vztah zlepsit, souhlasim, ze poridit si dite po chvilce vztahu nebylo moudre reseni, ale stalo se a ti dva z nejakeho duvodu zustali spolu a zacli spolu zit, maji zavazek. Tak jena miste spis ta prace nez rozchod.
@tetrix Může z něj být jednou perfektní otec a manžel, ale dá to práci a hlavně musí chtít něco dělat on sám. Taky nesdílím názor, že hned od něj pryč, stejně tak ale nesdílím názor, že by zakladatelka měla čekat, až se změní. Pokud s ním na téma finance a spol nebyla řeč, a nepomohl by ani nůž na krku, tak některým chlapům to "docvakne" až poté, co je partnerka opustí i s dítětem/dětmi, a nikde není řečeno, že ta odluka musí být trvalá.
@somalicats no právě, že hlavně musí chtít s tím něco dělat on sám a to mi právě z jejího příspěvku nepřijde jako moc reálné
@tetrix ale to tim nikdo nerika, aby zakladetlka delala full servis do sebezniceni. my jen rikame, ze se to musi resit a ze se take tomu musi nechat cas. muj ex taky zkraje nefungoval, pak jsem z nej vychovala celkem slusneho tatinka a pak uz byl sikovny tata sam. rozchod byl kvuli nejakemu nasili ze zarleni (na ktere se ted s odstupem taky divam jinak..., jinak jsem se ucili spolu zit a nebylo to tak zle. nejhorsi bylo, kdyz jsem byla v zatezi (coz je ted zakladatelka) a cloveku ujizdi nervy, citi se zneuznaly, nemilovany, nepochopeny. a to vse s pominutou zatezi zmizi. psycholozka jasne rekla, ze odchod je krajni reseni a ze se clovek v zatezovych situacich chova jinak nez v norme. tenkrat jsme chodili i do manzelske poradny a rikala, at se na to podivame v dobe, kdy deti budou ve skolce, a my oba v praci... no a to to zacalo byt mnohem prijemnejsi, protoze ja byla z prace spokojena, ze se realizuju, deti uz byly samostatnejsi atd. atd.
problem bude mozna v komunikaci, tak to byla u nas. ja si stezovala, pak stekala, tim se zavrel a delal naschval ( se psem nepujdu...).
a zlepsit se da vazne hodne. jen zakladatelka musi doresit finance, aby se podileli dva a pak musi i odpocivat.
@luciashek jdes na to spatne. Vsechno mu naservirujes az pod nos, tak se nediv, ze si milostpan na to zvykl a nic menit nebude, takhle mu to prece vyhovuje. Nech to klidne byt spinavy nadobi ve drezu (třeba v patek, aby si toho přes vikend vsiml) a jdi si s malou lehnout. At si taky vsimne. v sobotu dopoledne bez na prochazku a on zjisti hned, ze není navareno a není z ceho varit, když tam lezi to nadobi. Ty si namaz chleba, malou nakoj a bud v klidu, at si milostpan poradi, ma prece taky 2 ruce a nohy. Jen nechapu jednu věc, jak muzes vse financovat sama, když jste manzele? prece mate spolecne finance a majetek ne?
u me si manzel taky na vse zvykl, ze ja ho nechtěla zatezovat, když ještě stavime, ale fakt to nejde. Ted mu nechavam deti u tv v obyvaku a budim ho, ze odjizdim do práce at je odvede. Predtim jsem se nervovala, abych je stihla odvest, dojet do práce, přitom stat v zacpe, atd. Dneska vynesl plasty a odpadky a říká mi fuj, takova práce se v tom hrabat a tridit to. Rikam vidíš mas to jednou za cas a ja to delam porad. Takze ona ta neudelana práce neutece, nemá nozicky 😀
Já bych především přestala s tím servisem - finančním i pracovním. Absolutně nechápu proč by při tom zápřahu s dítětem měla být povinnost ženy vyvařovat chlapovi denně teplé jídlo, když on pro ni zjevně nedělá vůbec nic. Ať si nakoupí a navaří sám. Nechce se podílet finančně? Začla bych se starat jen o sebe a dítě, však on podle tohoto popisu nedělá nic jiného.
A vůbec - neustále zastánci tradičního rozdělení rolí argumentují že žena se stará a muž ji živí. Proto nechápu i rozpočítávání nákladů napůl, jak ji teda ten muž živí když ona přispívá půlkou peněz na provoz? On by neměl dávat půlku, ale větší část, od toho je živitel rodiny, vždyť má větší příjmy právě proto, že žena je doma a stará se o jejich společné dítě a domácnost. Pokud se mu tato role nelíbí, měl by se teda rovnou měrou podílet pracovně na péči a žena si může sehnat přívydělek. Ale aby nedělal nic - chová se jak vyžírka.
Absolutně nerozumím tomu jak to tady někdo může obhajovat, že chlap musí postupně dospět a žena na to má brát ohledy? Kecy v kleci, tenhle chlap především musí začít makat a být otcem od rodiny a ne rozmazleným puberťákem, ona taky musí být matkou na 100% i když se jí zrovna nechce.
A čí je teda ten pes že se o něj stará zase jen ta paní?
Těžko teď radit jak z toho ven, ale tato situace je neúnosná a pro ženu ponižující. Především bych chtěla vzkázat tazatelce že není ani slabá ani divná ale že slaboch je bohužel její chlap, který se nechová jako partner ale jako absolutní sobec. A že v sobě musí najít sílu se vzepřít a přestat mu dělat služku. Prostě mu nenavařit, nevyprat, nic mu nekupovat s tím, že na to nemá peníze ani čas. Když on jde spát, jít taky. Nelíbí se mu to? Tak ať se zapojí. Nemůžete požádat o pomoc někoho z příbuzenstva? Jak to chodí u chlapových rodičů? Toto přece nejde dál.
@luciashek a pokud by mel blby kecy, tak bych postupne přitvrzovala, aby mu to zaclo docházet....není navareno a proc? není maso, tak není z ceho varit. Sebe bych na par dni odbyla studenou kuchyni nebo bych si uvařila něco, co on neji, schvalne at ho hlad nauci. Nemas co na sebe a proc? nikdo nevypral, ja se staram o malou 24 hod. denne - to je me zamestnani a pokud mi nepomuzes, pak ja nemam cas delat tu něco navíc pro tebe.....Pokud by to nepochopil ani po par dnech, tak bych přitvrdila ještě vic, sbalila se a docasne odesla k rodicum nebo ke kamarádce, at se chlapec zamysli..
tak já bych primárně v těhotenství nenechala nikoho kouřit mi doma, bych ho vypakovala ven i kdybych na něj měla někoho zavolat.😀
Ešte raz by som chcela upozorniť, že sme počuli len jednu verziu príbehu. On ten chlap občas fakt netuší, že je niečo špatne.
Ženy majú občas sklony hodiť sa do role nešťastnej trpiteľky, ktorá čím viac chlap nevidí, čo všetko pre neho robí, tým viac na seba nakladá a potom v noci nešťastne plače do vankúša, pretože to ten chlap neocení a vôbec si jej prínos do domácnosti neváži.
A žena je stále nasranejšia a chlap stále zmetenejší, pretože on má pocit, že robí až až /a sama zadávateľka písala, že jej muž si myslí, že pomáha dosť/ a žena je nešťastná, pretože si nikto nevšíma jej absolútnu odovzdanosť veci.
Tu nejde o to, že by ten chlap bol lempl, alebo neschopák, on proste NEVIE, že nerobí dosť. A nie, to že mu žena nasrane povie "Mohol by si aspoň raz toho psa vyvenčiť ty?" situáciu nevyrieši, pretože on stále nechápe, že tá žena sa ho nepýta preto, že ho chce silou mocou úkolovať, ale že už fakt viac nevládze.
On niekedy ani jeden poriadny rozhovor nestačí. Sú témy, ktoré so svojim mužom riešime na etapy - pri prvom rozhovore mi povedal "Hm, ja si myslím, že si to moc berieš, nesúhlasím s tebou", po mesiaci sme sa k tomu vrátili a ako sa mu to rozležalo v hlave, tak pristúpil na fakt, že by to mohlo byť tak, ako celý čas tvrdím. Občas sa nezhodneme ani po treťom rozhovore. Ale nesmieme to riešiť s horkou hlavou, pretože to sa akurát zhádame. Občas, keď rozhovor nepomáha, tak mu to napíšem. Položiť myšlienky na papier a nechať toho druhého, nech si to v kľude preberie, je niekedy tá najlepšia možná varianta.
@mika251 Takže co teda? Z vašeho příspěvku mi vyplývá, že mlčet a trpět, popřípadě mluvit v náznacích a doufat, že to chlapovi docvakne, není dobré, protože by z toho byl chudáček zmatený, ale jasně vyslovený pokyn taky situaci nevyřeší, protože on stále nechápe. Čili ona kmitá jak barevná a ještě bude vymýšlet, jak tomu lemplovi na etapy vysvětlit, nejlépe ještě písemně, že domácnost a dítě je obou?
@tetrix nechápem tento apriori agresívny tón, ale budiž.
Áno, občas je nutné to riešiť na etapy, občas je nutné hľadať cesty, pretože každý sme iný a to čo platí na jedného, neplatí na druhého. Cesta za pochopením je častokrát dlhá a náročná, stojí to úsilie - samozrejme že sa musia snažiť oba. Sú páry, ktoré sú prirodzene na rovnakej vlne a rozumejú si dokonale. Sú páry, kde to dá viac práce nájsť pochopenie a ten správny komunikačný nástroj. Zadavateľka píše, že sú spolu rok, pri všetkej úcte, rok je úplné nič pri budovaní vzťahu, budovať vzťah môže trvať roky. Ono je samozrejme omnoho jednoduchšie sa na to vykašlať, vyhlásiť že to nefunguje, zbaliť si svojich 5 slivák a odsťahovať sa a hľadať šťastie inde.
Viete, že väčšine ľudí, ktorým sa rozpadlo prvé manželstvo, oni si našli nového partnera a vzali si ho, nevydrží ani to druhé? Žeby mali takú smolu na správneho partnera? Omyl, akurát problém nie je v nesprávnom partnerovi, ale v slabej vôli zostať spolu a konflikty riešiť.
Samozrejme sa tu nebavím o závažných charakterových patológiách, tam nie je čo riešiť a brať nohy na ramena je jediná možnosť. Ale nemyslím si, že toto je problém zadavateľky. Zadavateľka má ten problém, že si vzala nevyzretého nezodpovedného sebca. A tam nádej na zmenu a zlepšenie je.
Ahoj, začátek vztahu máme podobný, také jsem s manželem byla tři měsíce, když jsem otěhotněla...nyní máme už dvě děti a musím říct, že v nějaké slabé chvilce bych v pěti měsících svého prvního dítěte možná napsala i hodně podobný text...dnes se vše otočilo, on je zlatý, automaticky pomáhá, snaží se...i když já pořád vidím, že tam jsou rezervy🙂)...
Nikdy jsem v tvém příspěvku nečetla o tvých citech...zda vlastně chceš být s ním, jak se chová jako chlap, zda si rozumíte jako pár...pokud ano, ty cítíš, že ho miluješ a že by si s ním chtěla být, tak existuje řešení...on si zvykne. To, že malou nepřebaluje a nekoupá - to nedělá spoustu chlapů a neznamená to, že jsou špatní otcové. Pro něj je to stále ještě malé miminko a neumí si s ním tak poradit jako ty. Uvidíš, že až malá začne mluvit, chodit, bude samostatnější, že se to zlomí - u nás to přišlo někdy kolem dvou let a dnes se o ní stará po příchodu z práce víc manžel než já. A o druhého, který je mimi, se zase starám já...
S těmi penězmi je to potíž - ne nadarmo jsou peníze nejčastějším důvodem k hádkám...to chce prostě mluvit, mluvit, mluvit a apelovat na něj, že už se nestará jen sám o sebe...hlavně ze sebe nedělat hrdinku, všechno platit ze svého a nějak to zvládat. Nene, hezky ať platí on - chceš k večeři maso? Tak ho cestou z práce kup a já ti ho zítra uvařím. Jen tak do práce mu zavolat, zlato, můžeš cestou domů koupit pleny, mám tu poslední...to, že poslední není vědět nemusí a tato osobní zkušenost mu třeba otevře oči, že nic není zadarmo a dětské potřeby obzvlášť ne🙂...
Hlavní podle mě je začít na to jít diplomaticky, snažit se udržet emoce na uzdě...nesnaž se být matka Tereza, která bude mít uklizeno, navařeno a vše mu strčí až pod nos...naopak, jdi si lehnout, odpočívej,ať máš dost energie. Snaž se na něj být milá, uvidíš, že třeba se to změní samo - jak dítě bude růst, on si bude víc uvědomovat, že se musí postarat...Hlavní je, aby váš vztah fungoval - takže místo mytí nádobí si k němu lehni a třeba to zase bude dobrý. Už kvůli té malé to stojí aspoň za zkoušku🙂
@luciashek v prvni rade, mas muj obdiv, ale takhle to fungovat nemůže. Podobně se odrovnala moje mama. jen co mě teď napadá - sepis mu měsíční náklady že svého. Jídlo, služby vše. Nevím, jestli ti něco přispívá, nebo ne, diskuzí radši nectu🙂 a prostě bych to s ním probrala, zeptala se ho, jestli by si to s tebou vyměnil a jestli mu to takhle připadá fer že ty nemáš ani na tričko a on má kapesné 7000. Rozhodne bych se mu vykaslala na teplé večeře. Chceš večeři? Fajn, hraj si s malou a já mezitím uvarim. Další věc, zeptala bych se ho, jestli mu nepřijde ani trochu blby, že on jde spát a ty dal kmitas. Sepsala bych mu na papír tu jeho obrovskou pomoc třeba za týden a vedle toho sepsala co děláš ty od té doby, co přijde domů.nebo klidně celý den bez jeho pracovní doby. Bohužel mi to připomíná typického chlapa, který sinmysli, že při mateřské sedíme na gauči a cumime na televizi, zatímco dítě asi uklizi a vaří...☹ držím palce, ať se to pomalu začne hýbat k lepsimu
@mika251 Mě jsou právě zas cizí ty nadměrné ohledy aby náhodou chlápek nebyl příliš překvapený tím že musí taky něco pro rodinu obětovat. Samozřejmě že ženská MUSÍ být do značné míry diplomat a naprostá většina z nás si plně uvědomuje že pro fungující manželství je potřeba občas spolknout vlastní ješitnost a prostě být chytřejší než chlap. Jenže toto je podle mě opravdu už o něčem jiném. Tady už není prostor na nějaké zdlouhavé chození kolem horké kaše, rok že je prd na budování vztahu? Tak kolik let mu ta paní bude posluhovat a částečně ho i živit a doufat že mu to při opatrném vysvětlování nějak dojde ? Na to by byl možná prostor kdyby už nebyla na světě ta holčička.
Kromě toho si myslím že tady už nejde o "budování vztahu" ale kompletní změnu především ekonomického uspořádání (a do toho zahrnuju nejen peníze ale i člověkohodiny domácích prací). Ať se nám to líbí nebo ne, vztahy fungují i na ekonomických principech, něco za něco. Žena investuje do dítěte mimo jiné zdraví, bolest, osobní svobodu, možnost budování kariéry, muž investuje mimo jiné práci, finance a také osobní svobodu. Pokud tohle nefunguje, vztah není vyrovnaný, tak to prostě je. Není zdravé a dlouhodobě únosné se obětovat pro někoho kdo nedává něco recipročně, takhle to v realitě podle mě nefunguje.
A neříkám že ho má tazatelka opustit, ale prostě to chce razantní změnu, je už kruci dospělý a jako takový musí nějakou zodpovědnost unést. A ne aby ona při všem co má na starosti ještě bude řešit jeho psychickou pohodu aby ho to náhodou příliš nevyšokovalo a složitě vymýšlet řešení na etapy a kdesi cosi...
@mika251 Neměla jsem v úmyslu, aby můj příspěvek vyzněl agresivně. Možná je to tím, že na budování vztahů máme obě úplně odlišný názor. Mně právě přijde úplně samozřejmé, že do vztahu jdu pouze s člověkem, se kterým jsem na stejné vlně. Jasně, že asi nikdy se nenajdou dva lidi s úplně shodnými názory na každou maličkost a v případě drobností je opravdu na místě hledat kompromisy nebo třeba správně zvolenou taktikou zpracovat chlapa k obrazu svému, ale fakt nechápu ty tanečky, co některé ženské dělají kolem svých chlapů a jaké omluvy si dokážou vymyslet, aby si zdůvodnily, proč setrvávají v nefunkčních vztazích. Vztah musí být vyrovnaný. Perfektně to napsala @alkuska
Ty jo, holky...teď jsem vše poctivě dočetla a ani by mě nenapadlo, že se tu rozjede taková diskuze 🙂 Jste všechny moc hodné za rady, tipy, nápady a hlavně příběhy ze života. Zkusím to tak nějak shrnout, protože odepisovat každé zvlášť, to bych tu asi seděla do rána 🙂
1) Peníze - asi jsem to napsala špatně, bydlíme v pronájmu a nájem platíme napůl, jenže já zaplatím půlku nájmu, vše co potřebuju na mimi (ještě ke všemu jsem přišla o mlíčko, takže musíme kupovat umělé), svoje měsíční platby (životko, mobil, stavebko, penzijko atd.), no a tím to hasne, pro mě mi nezbyde nic. Ale já hloupá mám kreditku a aby bylo doma jídlo, tak to musím koupit z toho, takže se dostávám do dluhů. On dá půlku na nájem...no a tím to pro něj hasne, takže mu zbyde cca 11 tisíc, občas udělá menší nákup a pak nemám tušení, kam peníze mizí. Když jsem chtěla, aby mi posílal dejme tomu 12 tisíc z jeho výplaty, že to bude fér, že to pokryje měsíční náklady na bydlení, dcerku, jídlo, internet apod., tak řekl, že ani náhodou, že mu nějakých 5-7 tisíc měsíčně pro něj nestačí a že mi prdí na nějaký mhd, jezdit tím nebude. A to v práci každý den na dýžkách vydělá cca 300,-...kam ty peníze mizí? Neřekne...do benzínu, furt něco kupuje na auto, cigára, energy drinky, (teď si všechny budete klepat na čelo, proč s ním vůbec jsem, páč já osobně to nenávidím) za trávu...což je další problém, rok ho prosím ať to nechá, nejen že za to měsíčně dá 3 tisíce, ale je to hnus odpornej!!!
2) Domácnost - nějak mi jedno, že mi nepomáhá, ale přesně, on nevidí, co tady vše dělám, musím vytírat každý den, máme 2 kočky a psa. Ale to není jen to, že jo...je to malý byt, takže neustále prach, chlupy, kočky lítají, sem tam něco shodí, starat se o zvířátka, chodit s pejskem 3x denně ven, denně mytí nádobí...je to byt 1+1, takže každá věc někde je už bordel. A on přijde domu a rozčílí se, že je doma akorát bordel furt a všude se válí moje věci...podotýkám třeba jeden svetr, když mi je večer zima...ale to že se na sedačce válí jeho trenky...to je v pořádku.
3) Dcera - to je věc, se kterou se nedokážu smířit...měl by se jí věnovat a ne sedět na počítači a pařit tanky a nechat jí brečet, když já kmitám kolem plotny, páč chce jídlo. Nepřebalí, nenakrmí, nevykoupe, neuspí...já nikam nemohu, protože jakmile se vzdálím z domu, za chvíli mi volá ať se hned vrátím, že malá ječí a že neví, co s ní. Jednou jsem zkusila to, že jsem přišla později domu, aby se naaučil s ní něco udělat...řvala celou dobu, co jsem byla pryč a on si jí nevšímal...nechá jí klidně hodiny pokakanou, protože to on přebalovat nebude... Tohle je prostě věc, kterou já nikdy nepochopím...je to přece i jeho dítě a měla by být pro něj pocta a radost jí uspinkat nebo vykoupat...pro něj je to jen povinnost a od toho jsem já doma.
4) Mateřská a jídlo - má pocit, že doma nic nedělám, válím si šunky a "Jak je sakra možný, že ostatní ženský zvládájí starat se o dítě, domácnost i vařit a ty ne?"...Jenže se dostáváme k problému, co se jídla týče, je od maminky rozmazlenej až škoda mluvit, nejí 95% jídel a jen masooo a masoooo! Nejsou na to peníze a když už jsem se matlala se svíčkovou třeba, tak druhý den to už páneček nejí, páč druhý den se jídlo nejí...takže navařit nemá význam.
@luciashek Zeptám se na rovinu - máš ho ráda nebo jsi s ním jen ze zvyku? A druhá otázka - jak si představuješ svůj život řekněme za 5 let? Tohle jsou dvě naprosto zásadní otázky na které za tebe ale nikdo neodpoví. A až budeš mít v tomhle jistotu, budeš vědět co dělat, ať už bude tvé rozhodnutí jakékoliv. Myslím že tohle si musíš ujasnit sama, já za sebe bych takové uspořádání ale neakceptovala. Působí na mě jako lempl.
@somalicats třeba se to chlap časem odnaučí, až mu malý hodí klíče do záchodu nebo rozpitvá peněženku 🙂