Virtuální nevěra, jak se mám zachovat?
Ahoj, píšu sem pod anonymní přezdívkou, jelikož manžel o mém oficiálním profilu ví a nechci, aby to teď třeba četl. Řeším teď krizi vztahu spojenou s (virtuální) nevěrou a nevím, jak se mám zachovat. Zatím jsem s ním o tom teď napřímo nemluvila, protože nevím, zda se tím vše akorát nezhorší (vysvětlím níže).
Ve zkratce, jsme spolu 12 let (od 20 let), po 10 letech vztahu se nám narodila dcera. V době, kdy jsme byli mladší, jsem nezažila ani stín pochybnosti nad jeho věrností, i když jsme trávili dost času od sebe, každý byl sám na studiích a na Erasmu v zahraničí. Samozřejmě jsme nějaké krize řešili, ale nějaká představa ukončení vztahu vůbec nebyla na místě.
Jako už jsem i zde v diskuzích mnohokrát četla, i u nás změny v jeho chování nastaly v době, kdy jsme začali stavět dům a já jsem otěhotněla (před 3 roky). Partner začal mít zřejmě najednou pocit, že mu ujíždí vlak, že z něho bude usazený otec od rodiny a mládí je pryč. Je to asi pochopitelná reakce, ale...Od té doby je to z mého pohledu jako na houpačce, na jednu stranu je hodný, citlivý, spolehlivý, postavil napůl sám náš dům aj. Ale začal o dost více chodit do hospody a tráví hodně času na facebooku.
Většinou se jedná o nezávaznou konverzaci, ale ne vždycky nevinnou...Vím o tom od doby, kdy se provalila jeho nevěra s kolegyní z práce (tedy on tvrdí, že to žádná nevěra nebyla, jen úlet v opilosti😠). Ona ho nějakou dobu uháněla, často si psali, jemu se to líbilo...na vánočním večírku pak spolu strávili noc v jednom pokoji, prý ho tam "zatáhla a chtěla sex", ale on prý "odolal" a skončilo to tak, že si to navzájem udělali rukou (odolání si teda představuju jinak😝).
Poté si stále psali, ona měla neustálé sexuální narážky a chtěla se stýkat, on už to odmítal, no byla jsem tou dobou již těhotná. Když jsem byla v 6. měsíci, narazila jsem náhodou u něho na počítači na celou jejich konverzaci téměř rok zpátky...celkem mě to vzalo, ale snažil se to všemožně vyžehlit a vysvětlit, já nechtěla roky vztahu zahodit kvůli tomuto a také jsem nechtěla být svobodná matka...slíbil mi, že si s ní přestane psát, což asi i dodržel, ale moje předchozí 100% důvěra k němu byla pryč a asi je napořád. Mě ani tak neranil nějaký fyzický úlet na večírku, to dokážu pochopit...ale to, co jí nakecal o mně během toho, co jsem byla už těhotná, jak jsem stále doma, nic se mnou není aj. asi aby ulevil svědomí. Samozřejmě jsem v těhotenství nebyla tak akční, jak byl zvyklý, ale je to hrozné takto to podávat.
Od té doby až do svatby jsem měla pocit, že je náš vztah celkem v harmonii, radovali jsme se z dcery, nového bydlení aj. Přestože pokračovaly jeho občasné noční tahy s kamarády, neměla jsem čas ani chuť ho nějak kontrolovat. Ale na podzim jsem měla divný pocit a tak jsem mu (i když se za to stydím) projela messenger a pak ještě párkrát...no zjistila jsem, že si dost píše s kamarádkami a dalšími holkami, které potkal někde na tahu hospodami. Vždycky se pro nějakou nadchne a začne ji bombardovat zprávami. V podstatě většinou takové nevinné flirtování, případně stěžování na rodinný život (říká, že má krizi středního věku a nemůže se stále srovnat s usedlejším životem v manželství). Ale párkrát těm holkám i napsal, že se do nich "zamiloval" nejsem si jistá, zda chápe význam toho slova...většinou to zůstalo bez odezvy, ale samozřejmě některé z toho jsou hotové a pokračují v dvojsmyslných konverzacích.
V posledním případě mu ale o dost mladší slečna napsala, že ona je do něho taky "asi trochu zamilovaná" a psali si, že je škoda, že se nepotkali dříve, že mají tolik společného bla bla bla, on pak psal ještě svému nejlepšímu kamarádovi, jak ho to setkání s ní zasáhlo a jak bojuje s tím, aby si s ní něco opravdu nezačal. Nikde a nikomu ani slovo o tom, že by chtěl třeba brát na mě ohled a bylo mu líto zahodit dlouholetý vztah se mnou, které tvrdí, že ji miluje a máme dítě. Řešil jen to, že by se s ní neměl kdy a kde scházet a tak raději do toho nepůjde a vrátí se k "nudnému životu s hodnou paní manželkou".
Nechci ho ztratit a brát dceři tatínka, ale jeho chování (dokazuje si, že je ještě stále atraktivní samec a zároveň si užívá domácího zázemí) mě hluboce zraňuje, uráží a nevím jak dál 😢... Já vím, že bych mu soukromé zprávy číst neměla a kdybych to nedělala, nebyla bych pak ve splínu. Ale jak už jsem psala, od té (zřejmě!) první nevěry mu nemůžu 100% věřit a chci vědět, jak to má, sám mi nepřizná ani to, že si něco tímto chováním kompenzuje. Teď bojuji s tím, zda mu to mám říct, přiznat se k tomu, že jsem několik konverzací četla. Protože on se navenek chová, že náš vztah je v absolutním pořádku, nedává mi najevo nespokojenost, když jsem se ho ptala, zda se se mnou nudí (jelikož to psal tomu kamarádovi), řekl, že jsem se zbláznila.
Nemyslím, že by vyloženě hledal milenku na sex, i když asi by se nechal strhnout, nicméně si prostě užívá této virtuální nevěry (a pomlouvání svého "usedlého" života se mnou) a vede lehce dvojí život. Máte některá podobnou zkušenost a jak byste se zachovaly ?
Omlouvám se za dlouhý text.
@shine2015 no a to je ta otázka. Já teda vím, že já bych takovému muži už nikdy nedokázala věřit, takže bych ho opravdu už nechtěla. Život je krátký a trápit se půl života kvůli někomu, kdo mne opravdu nemá rád a vědomě mi ubližuje? Bohužel takový muž se opravdu nezmění, málokdo se dokáže v dospělosti opravdu od základu změnit, to by musel projít opravdu zásadním traumatem, aby se v něm něco změnilo. Bohužel jsou takové typy mužů. Dokonce si dovolím tvrdit, že taková je většina mužů. Protože, ač se jako lidstvo snažíme furt morálními zásadami propagovat, jak jsme "naddruh" a pánové tvorstva popřít, že nejsme zvířata, opak je pravdou. Prostě jsme zvířata a obecně je v nás zakódován pud rozmnožovat své geny. Někteří tento pud dokáží ovládat lépe někteří bohužel ne. Ale je potřeba s tím počítat a tak nějak se "nehroutit" v slzavém údolí, když ten náš dokonalý nadlidský princ na bílém koni, kterého jsme si vysnily (protože to není realita, ale naše očekávání) selže. Má chuť si něco dokazovat, rozmnožovat se? Tak ať, je to jeho volba, jeho pud, jeho podstata, ale já mu v tom pomáhat přeci nemusím.
Teorie, i když krásná, je stále jen teorií a sebelepší psycholog poradí vám, ne však hlavě a myšlenkám vašeho protějšku. To je vždy loterie, jak se druhý zachová. A já říkám, že někdy to úsilí hrát takovou hru celý život nestojí za to.
@shine2015
A jak dlouho na cekat, nez vyjde ven s tim, ze to vi? Az se s tim srovna? Muze se s tim srovnavat mesice a on to treba mezitim ukonci. Co potom? Vytahovat stare veci? Nebo mlcet a zbytek zivota zit s tim, ze ji zradil a ani nevi, ze ona to vi?
Kde je jistota, ze kdyz odejde, tak nebude prosit? Kdyby s ni nechtel byt, tak by uz davno odesel. I kdyby ho u ni drzela jen lenost a pohodlnost, tak porad ho to u ni drzi. On urcite vi, ze z 20 nic mit nebude. Ted to nemyslim spatne, ale co takova 20 mu muze nabidnout? Krome mladeho masa? Dnesni 20 lete holky jsou v 80% nevyzrale decka, ktere si hrajou na strasne dospelacky.
Ja bych to netajila, ani bych to nedokazala. Ted se ji to zda jako realne, ale jak bude reagovat, az on prijde domu? Bude ji z neho spatne a bude k nemu chladna a on to pozna.
Ja bych uvarila veceri, spolecne se navecerela a u vecere se ho s klidnym hlasem zeptala ,,mezi reci,, , ze vim, ze to tahne s tou holkou a ze sice nevim, co od toho ceka, ale ze by ses chtela zeptat, jak to teda planuje dal, jak to bude mezi nimi pokracovat, at vi, jak se ma zaridit, ze tohle ji urazi a ponizuje a nadale to troet nebude, ze za to ji to nestoji.
On bude v soku, zaskoceny a hlavne zmateny, ze je tak klidna a zacne mu srotovat v hlave to, jak to, ze je tak klidna? Jestli nekoho ma, ebo ho nemiluje, nebo ji na nem nezalezi a tak.
Zadne sceny, ale ani byt potichu. Vim, ze se to lehce rika, ale hur dela, ale prisla bych s tim tak, jak jsem psala - tvarila bych se klidne a vyrovnane. A jako tresinka na dortu - zeptala bych se ho, jak mu chutna. On zacne premyslet, jestli jsi mu do jidla neco nedala 🙂
@zvonohlik my ti tady muzeme teoreticky radit, ale ty jedina znas sveho muze. Jasne, duvera je pryc. Ale veris mu, ze te a dceru miluje? Ze by o vas obe nechtel prijit? Ted odhlidnouc od avantyr. Proste vy jako rodina. Jestli myslis, ze ano, pak je potreba si promluvit, prijit spolecne na to, co ho trapi (nuda doma? Idea ze mu ujizdi vlak? Jaky vubec, parby? Kamaradi?)
Jestli ale myslis, ze mu na vas nesejde, zeje to vse pryc, pak to nema cenu a jen ztracis cas. Mala nepotrebuje matku trosku a otce zaletnika, kteri bydli spolu v pokryteckem napeti "stastneho" manzelstvi. Potrebuje stastnou mamu, holt za cenu prestaveni zivota.
Ale ja verim a doufam, z toho cos psala, ze je to proste nejaka blba epizoda. Co muzes udelat je zavolat tomu kamaradovi (ktery vi o te druhe) a rict mu, ze ti je to fakt blby mu volat, ale ze mas proste takove divne tuseni, ze ti muz zahyba a ze on je jeho nejlepsi kamos, tak jestli neco nevi... Mas 100% jistotu, ze do 5 minut kamos zavola manzelovi, ze to vis a at si da doma bacha.
Uvidis reakci a pak muzes premyslet, jak dal
@zvedavec2 proč by si dával bacha když bude vědět ze to ona ví?
@dyslovka pokud on je teď zblby do dvacítky a nemůže si pomoct tak je dost pravděpodobně ze navrhne pauzu... a ano dělám to třeba 50%chlapu nebo nevím přesně ale důležité je když bude chtít odejít jakoze to pro někoho muže být řešením tak to mít naplánované - ona ho evidentně miluje a chce aby přišel s prosikem ale to se teď nestane - on se cítí jak nadsamec a dvacítka ho láká je z ni hotovy - psal to kamarádovi ze si nemůže pomoct.... a to na co vůbec nemyslí a neřeší je to ze to s dvacítkou nemá do budoucna perspektivu ... to on neřeší ... ona ho jen přitahuje .... a je zblbly hormonama
@zvonohlik a to je velká škoda, že my ženy se ve většině takových případů zhroutíme a nedokážeme hrát stejnou hru s kamennou tváří, jako naše protějšky. Osobní zkušenost zatím bohudík nemám, ale má velmi dobrá kamarádka si podobným před cca 6 lety prošla. A ona tedy pak prozřela, velmi brzy si uvědomila, že opravdu s takovým mužem už dál být nechce, protože proč s ním zůstávat, když jí bude zbytek života lhát a podvádět ji? Kvůli penězům? A tak se na snahu o jeho návrat vykašlala, resp. její přání bylo spíš dát mu ponaučení a ukázat mu, že ona blbá opravdu není. Takže tenkrát se dokonce sešla s tou dotyčnou dámou, za kterou jí muž odešel, šly spolu na kafe a co vím, tak se tehdy na to opravdu jak psychicky, tak fyzicky připravila (kadeřník, nové oblečení, aby fakt vypadala dobře). A tam na kafi té dámě s úsměvem poděkovala, že je moc ráda, že muž odešel k ní, že jí díky tomu ubyla spousta starostí a povinností (žehlení manželova oblečení, vaření složitých jídel, které on vyžadoval), že je ráda, že konečně začne taky žít a užívat si (jo, 1x za 14 dní volný víkend bez dítěte taky není úplně špatný ne?). Fakt jí upřímně poděkovala a s úsměvem odešla. Co vím, tak ten muž se asi za týden za 10 dní vrátil s prosíkem, ona to ta dáma nějak nerozdýchala, když si uvědomila, že by to tak růžové zas nebylo - ten chlap by přišel o část peněz (alimenty na děti, prodej domu a vyplacení manželky atd.) a neustálé soukromí na tahy by taky neměli (1x14 dní cizí děti na krku). Takže ho vyhodila a muž přitáhl s prosíkem. Ona už teda byla stejně rozhodnutá, že ho nechce, takže se mu vysmála, jestli si fakt myslí, že je úplně blbá a že měl myslet taky něčím jiným, než tím co má mezi nohama. Dnes jsou rozvedení a ona na tom zas tak hrozně není - alimenty, vyplacení z majetku, má mnohem víc času jen na sebe, je spokojená.
Takže, já bych si na tvém místě velmi dobře promyslela, jestli mi ten chlap stojí za to, jestli si skutečně myslíš, že se změní (nezmění 🙂 ) a že ti tohle už nikdy neudělá (udělá - proč je vysvětleno výše). A pak bych s chladnou hlavou jednala.
Pok
@shine2015 ja ale nepsala nic o odchodu. Ale jen vsuvka, i odchod se da naplanovat behem chvilky.
Nic proti, ale podle textu zakladatelky jde videt, ze ten chlap je z te dvacitky mimo, ale jak se zminuje o manzelce, vypovida o tom, ze ji porad nejak vnima. Neni zblbnuty az tak, ze by na manzelku zapomnel. Takze to dela vedome. A opravdu, chapu, ze jej zakladatelka miluje, ale opravdu chce byt s clovekem, ktery ji za zady podvadi a pise takove veci? V tuhle chvili z ni ta laska dela trosku a cloveka, co nema sebemensi uctu. Kdyz to udela v klidu, jak jsem psala, bude pusobit vyrovnane. A pokud ji opusti, tak co to znamena? Pro ni jen dobre. Proc se doprosovat o pritomnost nekoho, kdo s ni nechce byt? Pri placi a hrouceni se, vetsinou hrajou roli city, ktere ve vetsine pripadu nuti toho druheho s tim prvnim zustat, protoze jim je dotycneho lito. A co pak? Stejne to pak krachne. Stejne by ji podvadel dal.
Jestli neresi, ze dvacitka nema budoucnost, tak at si nabije nos. Proc by zakladatelka mela pockat, az se k ni manzel vrati, jak mu to jinde nevyjde? To je pod uroven.
Muze mit nekoho, kdo si ji bude vazit a s kym bude stastna a ne manzela, ktereho sice miluje, ale on ji podle vseho ne, kdyz beha za jinou.
@sunnurse ja si taky myslim, ze nejake planovani a podobne je ztrata casu a pod uroven. Proc se snazit o nekoho, kdo vas podvadi? Podle vseho k ni nechova uctu, ani lasku a respekt uz vubec ne, nevazi si ji, tak proc se prosit takoveho cloveka? Stejne by to udelal znovu, kdyz by mu to jednou proslo. 🤷♀️
@zvonohlik Mam s tim dost zkusenosti a kdyz se na to podivam zpetne, odesla bych od nej. Za prve je to s takovym clovekem ztrata casu a za druhe si mozna uvedomi jak moc mu chybis az kdyz nebudes na dosah. Ber to tak, ze jsi pekna mlada zenska a kdyz si Te nevazi a chova se jako srac, proc by jsi se tim mela trapit Ty? Navic temhle samcum imponuji silne zeny. Takze pokud to jen trochu jde , vybodni se na nej a zacni se venovat sama sobe. Joga, wellnes a nebo kadernik. To mas fuk, ale udelej si hezky. On to vyciti a budto prileze a ñebo za to opravdu nestoji.
@dyslovka já nemyslím být s nim na veky nebo za každou cenu - jen zakladatelka psala ze by byla rada aby s prosikem přišel a pokud odejde stát se to nemusí a měla by být připravena aby když odejde počítala s tím ze je opravdu konec aby nebyla doma na nervy bez peněz s myslenkama jak on je s dvacitkou... tot vše. 😉
@shine2015 me spis prislo, jak kdyby jste doporucovala odchod naplanovat a radila, jak manzela ziskat zpatky. Moje chyba, spatne jsem vas pochopila 🙂 ja si myslim, ze hlavni pro zakladatelku je to, ze si musi uvedomit, ze takovy chlap ji za slzy nestoji. Ani trosku. A i kdyby ted odesel, casem by s prosikem stejne prisel 🙂
@dyslovka ono to tak možná vyznívá.... kdyby to nebyla písemná diskuze možná by to bylo jasnější.... a možná je to i tím ze všude okolo když to známe nebo kamarádky řešily tak odešly nepripravene - což je blbě...ja zakladatele neříkám zustan s nim a trp ale ani odcházej, pokud k tomu nedojde sama, vnitřně si neřekne končím, tak sice odejde na doporučení nás ale pak bude v haji...
Je to vpodstatě jednoduché - buď si řekne na tohle už nemám nechci s nim být i kdyby nevím co a odejde a nebo si jistá není stále ho miluje a doufá ze se to urovna...a když v tomhle druhem případě odejde a bude na něho čekat tak se bude trápit... proto si myslím nedělat ukvapene závěry ani rozhodnuti a sama si říct jak na tom sem..... pokud nemám teď sílu odejít neznamená to žen nepůjdu za měsíc dva až si zajistim práci a trvaly příjem jiný než od manžela nebo pracaku a bydlení, ujistim se ze mi Mamka a třeba segra pomůže a to samé kamosky ze mam kolem sebe lidi kteří mě podpoří pomůžou ze nebudu u našich doma sedět a brecet a čekat až on napíšeš zavolá až se možná uvidíme nebo mi dá peníze a přemýšlet kde a s kym asi je protože pravděpodobně bude...
Proto si myslím ze je dobre se připravit co a jak. Jsou ženy které odejít nedokážou.... nepřišel jejich čas...aby si řekly tohle proste ne a měly to tak... omlouvám se za tykání - klidně mi taky tykej, ty třeba tu sílu v sobě mas....ty by ses zbalila a sla, možná by té to záleželo chvilkove ze ses v něm splelta ale vnitřně by jsi byla přesvědčena ze to je tvoje cesta a ze je správná, ale spousta žen to takhle nemá, jim trvá než ro dozraje aby to nebylo tohle teda přehnal končím a druhy den brečí ze ho chtějí zpět.... takže spis to myslím takhle. Každá to známe - někdy jsme chtěly odejít i třeba v předchozích vztazích (i z jiných důvodu) a pak zase chceme být s nimi....než dozraje čas ze ta bolest když odejdeme je menší než ta když zůstaneme.... proste se v nás něco zlomi....a víme žen je to definitivní - tady u zakladatelky mi to nepřišlo ...
@zvedavec2
@dyslovka
Já si stále myslím, že nás má rád a chce být s námi. Při minulé nevěře mi řekl, že jsem láska jeho života nechce mě ztratit. Jinak by už odešel dříve...i když je pravda, že může přijít nějaká pomyslná poslední kapka nebo "osudová láska".
Bez toho, abych to s ním zatím teď řešila, to vidím tak, že tomu druhému vztahu chce odolávat a bojí se, abych to nezjistila, ale asi si zároveň nemůže pomoci, tak si s ní a o ní zatím píše. Nemají spolu nějaký reálný paralelní vztah, aspoň zatím-potkali se na večírku, kde se líbali a od té doby si píšou. Ona mu dokonce psala, že aktuálně se cítí být na holky, takže myslím, že o klasické chození zájem nemá.
Já bych prostě fakt byla schopná omluvit úlet v opilosti, ale jak už jste mnohé psaly, problém je, že to nějakou dobu sám aktivně vyhledává nezávazný flirt, píše si s různými holkami a pak ještě o nich s kamarádem...jak jsou dobrý apod. Paradoxní na tom je, že jako rodina fungujeme dobře...i když on nebyl a není z rodičovství tak šťastný jako já a o něco mu pořád musím říkat, místo aby jo napadlo mi s tím pomoci, ale jinak jsou to spíš malichernosti. O to je těžší se rozhodnout - zůstat s někým, se kterým to v podstatě dobře klape, ale neváží si mě a využije každou příležitost k flirtu.
Tykani mi nevadi 🙂 ja sama mela problem odejit od jedne davne znamosti. Bil me, kontroloval me, ponizoval me, dosliva me terorizoval, to si nedokazete ani predstavit, ani po tom, co jsem skoncila vnemocnici s otresem mozku a byla chvili i v bezvedomi, me nedonutilo od nej odejit. Az to, kdyz mi sam dal kopacky. Byla jsem zhrozena, ubrecena, netrvalo to ani 24 hodin a prisel s prosikem a v tu chvili jsem si uvedomila, ze ho nechci, ze mi za to nestoji. Dlouho pak jeste skemral, ale ja uz ,,byla jinde,, . Ani nevim, co mi v te dobe dodalo tu hrdost a mit se na chvili rada, abych si uvedomila, ze jsem pro nej az moc dobra. Dneska to tak nemam, dneska mam problem sama sebe za neco pochvalit, mit se rada, ale uz bych se nikdy nenechala jakkoli chlapem zranovat.
Zakladatelko, mas pocit, ze te ma rad, ale podle me ( nezaujate osoby ) te rad nema. Tohle by ti nedelal, kdyby te mel rad. Nema ani odvahu ti to rict. A jeste to rozebira s kamarady, pred nima jsi uz uplne za pitomce. Tady ani neplati poreklo : udelal jednou, udela znovu, protoze uz to udelal podruhe. On se nezmeni!! Pokud nedostane fakt na nos, tak se nezmeni. Urcite bych nemlcela a rekla mu opravdu s klidem, ze to vis a chces vedet, jak si to dal predstavuje. Kdyz mu to podas opravdu s klidem a vyrovnane, tak bude i rad. Zadne sceny, nadavky, plac, nic. Nevim, ja bych to nedokazala byt potichu a vyckavat. Budes tak nicit sama sebe!! A pak to bude horsi a horsi. Ja chapu, ze je to pro vas tezke, ze ho milujete, ale takhle se budete trapit. Opravdu, hodne trapit! Pomaha vam doma? Ale stejne mu to musite pripominat? To postrada logiku. Muzete mit muze, ktery vam bude pomahat i s vecma, ktere mu nebudete muset pripominat.
Ja jsem treba nyni vdana. Mam muze, ktery nema problem mi nachystat snidani, uvarit obed, udelat veceri, uvarit caj, kavu, pomaha mi s uklidem, umyva nadobi, vzdy po sobe vse uklidi, nema problem se zvednout a donest mi to, co potrebuji nebo chci. Nemusim mu nic pripominat. Kdyby mi nepomahal, tak to je domacnost v katastrofickem stavu, protoze jsem vecne unavena z prace a poradne se mi nic nechce, ale nemusim prosit, dela to automaticky.
Jsem si jista, ze i na vas ceka muz, ktery vas zahrne nejen laskou, ale i peci, pomoci a hlavne pozornosti!!
Ted mate muze, ktereho musite upominat, aby vam pomohl, ktery si vas nevazi a jeste aktivne vyhledava nove znamosti. Pokud mate zdravej rozum a mate se trochu rada, tak jde laska a nadeje v neco nepravdepodobneho bokem a nastupuje rozum. Prece ze sebe nemuzete neustale delat pitomce. Ten vas chlap je s prominutim k zbliti, kdyz se tim, co vam dela, jeste chlubi kamaradum. Opravdu chcete byt s nekym, kdo vas taha za nos a za vasima zadama se taha s mladyma holkama? Mate tohle za potrebi? Cim dele to budete tolerovat, tim horsi to bude. A zivot utika hrozne rychle. Aby se vam nestalo to, ze si oak budete vycitat, ze nejlepsi roky jste zahodila s nekym, kdo vam za to nestoji.
Ted se omlouvam, pokud to vyzni blbe nebo to nekoho urazi, ale cca 60 az 70 % chlapu nezavadi o svobodnou matku, kor kdyz ji je 40 a vys. Ve vasich letech mate porad solidni sanci najit muze, ktery s vami bude, bude milovat i vase dite a budete mit moznost mu dat jeste i jedno dite - jeho dite.
Na zaver....je to vas zivot, vase rozhodnuti, udelejte to, co ucitite, ze je spravne. Klidne si sepiste i pro a proti, treba vam to v rozhodovani pomuze, ale urcite se nerozhodujte srdcem, ale rozumem, protoze srdce dokaze zatemnit rozum.
@zvonohlik nemyslim, ze dnesni doba je horsi, jen driv proste nebyl internet, mobil, email..,
Od svych 9ti let se pohybuju hlavne v muzskem kolektivu (sportovni turnaje) a iluze jsem ztratila jeste driv nez jsem sla na sve prvni rande. Hodne chlapu ma jen silacke reci, zaflirtuje si, koupi drink a tim to konci a spokojene se vrati domu. Par bylo fakt notorickych devkaru.
Pro me bylo vzdycky dulezite, jak se ke mne partner chova. Jestlize citim, ze jsem pro nej ta nej, nemam potrebu zjistovat a divat se do telefonu. Manzel jde treba na firemni oslavu, vrati se ve tri rano a ja mam radost, ze se dobre bavil. Plati to samozrejme naopak, nema problem s tim, kdyz si vyjedu na tyden lezt po horach s kamarady (kdyz on s nami treba nemuze jet). Jsme k sobe uprimni, mame nastavene hranice, vime o sobe, co by druheho uz ranilo.
Ale treba muj byvaly delal vzdycky silene tajnosti, Pak clovek zjisti, ze v par vecech lhal a duvera je pryc. Podle nej jsem silena zarlivka, muj manzel padl smichy ze stolu, ja a zarliva ?? Kdyz to zacalo ovlivnovat i nas kazdodenni zivot, blizil se jisty konec vztahu.
Chapu, ze tvoji duveru zklamal (uz podruhe) a ted si to musis v hlave hlavne srovnat sama se sebou. Z toho co pises se vidim sama (pred xx lety, mlada a nezkusena 😅). Clovek uz partnerovi neveri, z komara dela velblouda a nakonec hleda jakykoli dukaz nevery/lhani...
Sla bych k psychologovi, a uvidis. Urcite bych neodchazela, vzdyt vlastne ani nevis co se (ne)stalo. A treba ty zpravy muzou byt i dar, pro hodne lidi je tezke byt absolutne uprimny a rict, co nam na druhem vadi/chybi. Jestli z tech zprav mas pocit, ze na tom neco je, zapracuj na tom.
Drzim palce, a at to dopadne jakkoli, at jsi stastnejsi a spokojenejsi
@zvonohlik
Procitala jsem diskuzi a musim se priznat, ze jsem si prosla necim podobnym. Tehdy jsme nebyli manzele a nemeli deti. On se zamiloval do kolegyne z prace, prisla jsem na to obdobnym zpusobem, ze jsem mela divny pocit a musela jsem se mrknout do jeho mobilu, za coz se stydim dodnes. Po konfrontaci mi rekl, ze s ni nic fyzicky nemel, taky jsem si rikala, ze bych spis prezila nejaky opilecky ulet, nez tohle, ze tohle me strasne zranuje.
Tenkrat jsem po 8 letym vztahu naoko hrde odesla, ale porad jsem doufala, ze se vrati, davala jsem mu mnoho prilezitosti, byli jsme v kontaktu, snazila jsem se byt rozumna a ukoncit takto dlouholety vztah jako "pratele". To trvalo cca 3 mesice, s koncem roku jsem byla zoufala, ze uz se to asi nezmeni, ze se musim smirit s faktem, ze je doopravdy konec, porad jsem cekala na happy end jako z cervene knihovny, ale vybral si starsi vdanou zenskou s ditetem. A tak na Silvestra jsem s kamoskama odjela do Francie na damskou jizdu, uz pred tim ty tri mesice jsem se snazila si uzivat zivota, alespon na oko, kdyz mi to neslo od srdce. Kamaradky schvalne sdilely na FB fotky, kde jsme se "naramne" bavily. On vsechny vzdy Likekoval, nechapala jsem proc to dela...
Po Novem roce me pozval na obed, proste najednou se zacal snazit, nevim proc, ale stejne jsem z nej mela pocit, ze udelal jeden krok vpred a dva zpatky. A tak jsem s nim zacala hrat takovou hru na kocku a na mys. Presne jak psaly holky prede mnou, u chlapu krasne funguje zarlivost, chut lovit, flirtovani... Ten muj si sam ve sve fantazii vymyslel, ze randim s nejakym chlapem a ja mu to nikdy nevyvratila.
Zkratim to, duvera je velmi krehka vec, dneska jsme spolu 12 let, takze je to cca 4 roku, letos v cervenci jsme meli svatbu a cekame mimco, presto me cas od casu prepadaji cerne myslenky, v navaznosti na jeho "podivne" chovani. Myslim, ze bude trvat jeste hoodne dlouho, nez uplne zapomenu, co provedl, jestli vubec nekdy.
Muj chlap je urcite hodnej muzskej a proste mel po letech vztahu pocit, ze se to nikam nevyviji, ze se se mnou nudi, sex je porad stejnej apod. Kdyz jsme o tom potom mluvili, rekl mi, ze vlastne si s tou zenskou zacal, protoze mu lichotila, flirtovala s nim, bylo to vzruso a zacala fungovat jista chemie, ktera u nas po X letech uz vyprchala. Tenkrat mi rekl, ze nikdy nepremyslel nad tim, co kdyby, kdyby to prasklo, chtel nas obe dve, protoze kazdou z nas mel rad...
Musis vedet ty, jak to mate, ale, nedelej ukvapene zavery. Ja bych ho asi nekonfrontovala s tim, ze sis to precetla v messengeru. Mate novy dum, krasnou zdravou holcicku a jeho pali dobre bydlo, jak se rika, ale kdyby te nemel rad, nikdy by si te dobrovolne nevzal.
Spis se snaz o to, aby si pro nej byla opet objekt zajmu. Chod s holkama na kaficka, zmen si treba styl liceni, oblekani, uces... male drobne zmeny ve tvem chovani a on si urcite vsimne a zacne v nem hlodat zarlivost, pokud by se pak nezacal o tebe snazit pak je asi duvod k rozvodu, protoze lepsi uz to nikdy nebude. Drzim palce, ze to vsechno ustojite;)
@petpokr Ahoj, moc děkuju za Tvůj příběh. Jak to popisuješ, u nás to vidím docela podobně...Jen ty úlety začaly, až když jsem otěhotněla a "odsunula ho na vedlejší kolej". Můj manžel si stěžuje, že ho nepodporuju, neuznávám to, co pro rodinu dělá, neříkám jak je skvělej...takže když potká někoho, kdo mu lichotí a ještě je to hezká holka...Je to blbé, ale ty myšlenky na nevěru už budu mít asi navždy, s tím se nedá nic dělat, ale myslím, že když budeme na vztahu pracovat, přebije se to tím hezkým, co mezi námi je.
jen takovej postřeh...proc když je společné bydlení, jsou to ženy, co mají tendenci balit kufry sobě a dítěti a jít hledat útočiště?
@zvonohlik jak se to u vás vyvíjí? jinak souhlasím, nejdřív si vše rozmyslet, mít plán a pak jednat. jednání v afektu je nejhorší možná varianta...
No teda.....zeno, obdivuji te, v dobrem slova smyslu, ze jsi se dokazala prenest pres fakt, ze se mrcasil s nejakou kolegyni nekde...aje jedno jestli to bylo tak nebo onak, byl neverny. Muj nazor na neveru tu spousta holek zna, je celkem drsny. Proto ho ber s rezervou a ani ho nebudu znova rozebirat. Ja teda osobne jsem asi divna a i v situaci kdy jsme svoji a mame dite vim, ze neco takoveho udelat......leti jak namydlenej tatar, prave uz kvuli detem, co s clovekem, ktery si nevazi toho co ma, odesly mu veskere zasady a ucta vuci druhemu, to neni ten spravny vzor pro deti. Na meho muze, tehdy pritele to zacla zkouset jeho x leta kamaradka. Kdyz jsem to zjistila, udepala jsem mu takovy vyrval, a dala mu to sezrat (odesla jsem od nej), ze jeste rok a pul bojoval aby si me ziskal. A to opravdu vubec nic nebylo, jen mu mazala pres maily med kolem pusy a on ji to zacal pomalu zrat. Zakrocila jsem vcas a vi, ze udelat to jeste jednou, je konec.
Ahoj. Pár dní jsem tu nebyla, jelikož navíc řeším zdravotní problémy na gyndě. Co se týče naší rodinné situace, tak že jsem k žádným drastickým opatřením nepřistoupila...dala jsem přednost vyřešení stylem "klidná síla". Uvědomila jsem si, že manžela stále miluji a opustit ho nechci, pokud on slíbí, že na sobě bude pracovat. Představila jsem si, jaké by to bylo ho opustit a představa to byla hrozná, i když v původním afektu jsem o tom uvažovala. Několik dní jsme si vyříkávali různé věci, některé se vztahovaly i k tomu, o čem jsme v intimní oblasti nikdy nemluvili a oba před tím zavírali oči. Aktuálně to vidím jako takovou katarzi vztahu a doufám, že mu to spíše prospěje, než uškodí . Samozřejmě by bylo lépe, aby k těmto věcem nedocházelo vůbec a vztah byl "ideální". Ale přecejen, jsme spolu od 20 a to má určitá specifika, mimo jiné jsme na sebe tak zvyklí, že bez sebe asi nemůžeme být.🍀
@zvonohlik ahoj. vím, že diskuze je už staršího data, ale přece jen mi to nedá... a třeba to ještě úplně pořešené nemáte... prožívala jsem nedávno podobnou krizi, ještě se v tom trochu plácáme, ale snad je to na dobré cestě... nevěra v tom částečně taky byla, ale nakonec se zdálo, že to s krizí vztahu spíš nesouviselo nebo lépe - že to byl vlastně až spíš následek nefungujícího vztahu, ne jeho příčina. zkoušela jsi se nad tím takto zamyslet? nechybí Tvému muži ve vztahu něco? píšeš, že Ti to nechce přiznat - třeba se bojí, že by Tě ranil, nebo je to pro něho těžké si to přiznat (že ho třeba nepřitahuješ - nevím, jen střílím od boku). intimní život vám fuguje / fungoval? zhoršilo se to po porodu? jste si blízcí, milujete se? respektuješ ho jako partnera, uznáváš co pro Tebe dělá nebo na něm hledáš jen chyby? v Tvých příspěvcích se to jen hemží naříkáním, jak nic nedělá, nepomáhá Ti. dřív to dělal? jak dlouho spolu žijete ve společné domácnosti? nemáte (teda spíš on) "ponorku" a proto musí utíkat z domu (do těch hospod, jak píšeš)? každopádně věřím, že se vám podaří společně krizi překonat a najdete k sobě zas cestu. základem je komunikace, což se mi právě zdá z Tvých příspěvků, že mezi vámi moc nefunguje ☹ držím palce.
@mlynkova85 to je hrozný, držím pěsti i tobě