Vlastní mamce se nedá zavděčit
Milé maminky, zkusím se podělit o své problémy s mamkou, třeba mi dojde samotné, co se děje/co dělat, když je napíši. Mám dvě holčičky, 22 měsíců od sebe (2 a 3/4 a skoro 1 rok). Předtím jsem studovala dvě vysoké školy najednou a pak čtyři roky pracovala, kariéra nic moc, nejsem loktař, ale zpětně vzato ji ani tak moc nepotřebuji... mamka mi dnes řekla, když jsem zmínila, že plánuji 2x do měsíce chodit do práce a zmínila svého potenciálního zaměstnavatele, že si vybírám, aby to šlo taky dohromady k rodině, zároveň slušná kariéra, že by byla ráda, kdybych ve svém zaměření využila i druhou školu.... to upřímně jde i nejde, prostě nemůžu se rozkrájet a teď je mojí prioritou navíc i rodinný život. Ve stejném rozhovoru zmínila, že je nezodpovědné si pořizovat děti 2 roky od sebe... stále ve stejném rozhovoru zmínila, že stále mluvím jen o penězích, přitom je pro mne aktuální otázka, zda si pořídit třetí dítě, když jsme v Praze sice ve vlastním bytě, ale v paneláku 3+1 a dětský pokoj má 10m2 - v podstatě bydlení je v mých očích jediný limit, proč bych si ev. třetí dítě nepořídila, nevím.... když jsem řekla třetí dítě a pokud možno těsně do tří let věku druhého, tak mi hned řekla, že jsem se zbláznila, že mám dvě maličké a ještě k tomu třetí - snažila jsem se jí vysvětlit, že je mi 32,5 roku (a mladší dcerce bude rokú, tedy bych třetí dítě měla plánovaně v necelých 35 letech, pravda, dalo by se počkat, ale z biol. hlediska už toho času zas tak moc není, manžel je skoro o 6 let starší. Dále také fakt, že mám smlouvu na dobu neurčitou a mateřskou celkem asi 175tis. Kč, v případě návratu do práce bych třeba výhledově na toto nedosáhla, musela bych řešit, kam přechodně s malou mezi 3. narozeninami a nástupem do školky... vyslechla jsem si, že mne nemusí zajímat, co bude za deset let, že to už tu nebude ani ona s tátou a že by možná bylo lepší, kdyby tu nebyli už teď... že prý už jsem jako šílená, že bych měla jít do práce, že o ničem jiném než je práce nemluvím, přitom pracuji jako lékařka a mít 3 děti v rozestupu 2 a 3 roky znamená 8 let mimo medicínu, tedy se snažím mezi dětmi sloužit/poradnu/publikovat, abych byla aspoň trochu v kontaktu, i když jsem došla k závěru, že atestace, byť mi chybí jen kousek, se prostě musí odložit až na čas po dětech, protože vyžaduje intenzivní práci (na poloviční úvazek), prostě se mi zdá, že není praktické se mezi dětmi vracet do práce... mám dojem, že ať řeknu nebo udělám cokoliv, tak si musím vyslechnout nějakou jedovatost. Dnes jsem to mamce řekla, že nevím, co mám dělat, aby se ke mně takto nechovala, abych nemusela poslouchat takové věci, odpověděla, ať se zamyslím sama nad sebou. Nějak ale nepřicházím na to, co mám vidět - jsem s druhou holčičkou rok doma, zvažuji návrat do práce na 2 služby v měsíci u nového zaměstnavatele, kterého si vybírám tak, aby mi výhledově mohl pomoci k atestaci... mně se zdá, že nemám nějak iracionální úvahy.
Podle me to delate vsechno moc dobre!mam hodne podobne plany.a maly rozestup deti pokud si na to clovek trouchne je skvelej,nasi kluci si spolu krasne hraji...jinak co se tyce maminky tak bych rekla ze ji se nikdy nezavdecite a vzdy bude mit komentare.poradila bych vam si s ni o tom uprimne promluvit,rict ji ze vas to vazne hodne zranuje apod,ale obavam se ze to nebude slyset a bude si mlit tu svou stale dokola..v tom pripade to budete muset asi vydrzet a pripadne si drzet odstup a neprobirat s ni sve plany apod.ale je to skoda.ja mam takoveho tatu. taky jsem se mela nad sebou neustale zamyslet a hledat sve chyby protoze v tom je preci pravda apod.ja jsem na tyhle vety teda uz alergicka.u nas to bohuzel dobre nedopadlo,vzdalovali jsme se vic a vic a ja uz mu pak o sobe nechtela vubec nic rikat a uz spolu ani nejsme v kontaktu.hold na vztah musi byt dva...drzim palce at dopadnete lepe...p.s.a nechcete zkusit terapii?mne to hodne pomaha se vyrovnat s vecmi ktere se mi deji a zvlast na materske ktera je podle me velmi narocna hlavne psychicky je to vazne k nezaplaceni....
@biciklissie díky, insppirativní rada 🙂, vážně! V otázkách práce/počet dětí - v tom mám jasno, jediné, co je trochu těžší, je bydlení, ale to tady nechci rozebírat...
@ammp obdivuji a hluboce se klanim, že jako matka toho zvládáš tolik, a naprosto chápu, že jako lékařka nechceš být mimo obor. A ohledně vděku - můžu být vulgární? Vyser se na to. A čím dřív, tím líp. Opravdu. Vykonáš sobě ohromnou službu. A jak píší holky, takový lidé mezi námi prostě bohužel jsou, vyvolají tyto pocity, že se jim musí někdo zavděčit, ale nemusí. A bohužel jsou to často rodiče (vlastni zkušenosti - otec taky lékař, máma též pracuje ve zdravotnictví, nikdy jim není nic dobré, fakt ne, tam jsem se na to vysrala a je mi krásně). Chce to nastavit si to v hlavě jinak, prostě proč máš tu potřebu se jí zavděčit?
@ammp z toho co píšeš mi spíš vyplývá že tvoje mamka ještě vůbec nepochopila, že jsi dospělá žena s vlastní zodpovědností za svůj život a svojí rodinu. Podle mého názoru to je především o tom přestřihnout už konečně pupeční šňůru.resp. dát mamce najevo, že je přestřihnutá. a to už nějakou dobu. Píšu to, protože jsem si prošla něčím podobným (ve vztahu byl zase jiný problém ale jádro stejné : skutečně se osamostatnit - hlavně v hlavě :D -a navzájem se začít respektovat jako dvě dospělý ženský) Ten proces byl hodně bolestivý a docela dlouhý, ale posledních pár let jsme skutečně s mamkou byly schopné vymezit vlastní hranice a navzájem se respektujeme (i když ne vždy souhlasíme). Jo jinak - máme tři děti a dětskej pokoj má 6,2 m 😉 dali jsme jim tedy ložnici... a máme se hezky. když se chce tak jde všechno že. 😉
@ammp No, jasne,vim, ze slo o tu mamku... Vis co, ja mluvim (pisu) z vlastni zkusenosti, ale taky to muzu mit racionalne vsechno poresene a pak bum, zase jsem zklamama, ze jsem pro rodice zklamani, ze me neustale kritizuji (a kdyz ne, tak stejne vim...), davaji nevyzadane rady a porad nad tim premyslim, resim to, pitvam, co kdo rekl, co tim myslel, co si mam myslet ja. Asi v kazdem z nas, nebo ve vetsine z nas, drima ta holcicka, co se chce zavdecit mamince a tatinkovi a teprve pak je svet stoprocentne v poradku. Jenze to nejde, i o tom je hodne dospelost a samostatnost. Tak hodne stesti...
@ammp nechci být ošklivá, ale není maminka starší generace? Tohle jsem měla se svojí mamkou (teď ji je 72let). Ten věk je hrozně znát. Taky jsem si vyslechla jak špatně všechno dělám, od školy, přes práci, po koupeni bytu a odstehovani. Teď co mám malou (14 měsíců) tak taky nic neudělám dobře. Ale když jsem přišla, že jsem podruhé těhotná (teď jsem 34tt) tak si nejdřív taky klepala na čelo a těch keců... 🤦 Jenže pak ji došlo, že mi bude (nyní už je) 35 a stejně jsme druhé chtěli (i když ne tak brzy po sobě 😁). Najednou obrátila a že se mi bude snažit pomoct když ji to zdraví aspoň trochu dovolí.
Tím nechci říct, že se srovnala, i když z větší části jo, ale taky to je tím, že já už tady psali nade mnou, přestala jsem se ptát. Prostě oznamuji. Kolikrát na mě zkoušela různé jak Jsem pitomá atd., ale když jsem si pak dupla a řekla, že si nemusím nic obhajovat, že ona si také nic neobhajuje, tak se dala na ústup.
Je to 14 dní zpátky, co jsem se s ni bavila, že chceme koupit dům. To zase bylo keců a ty jedovaté a zlustepacne poznámky... Tak jsem ji prostě řekla, že jestli se se mnou nechce bavit normálně, tak se s ní o to prostě bavit nebudu a tečka. Že to prostě nemám zapotřebí. A ejhle, druhý den když jsem se u ní stavovala, tak se s ní šlo o to bavit úplně v klidu.
Nedej se, podle toho co píšeš, moc dobře víš co děláš a snažíš se jak nejlépe můžeš aby to vše do sebe krásně zaklaplo. Chápu že to není jednoduché, ale maminka by si měla uvědomit, že tímhle chováním si moc nepomůže a že jsi dospělá, chytrá ženská. Hodně sil a držím palce
Problém není ve Vás, ale ve Vaší mamce. Má nějaký problém sama se sebou. Ona si to určitě ani neuvědomuje. Sama ani neví, co chce a hledá příčinu své nespokojenosti u jiných. Podle mě by potřebovala dlouhodobou terapii, ale těžko by na něco takového přistoupila, protože problémy hledá u druhých, než aby pochopila, že je to v ní. Tímhle komunikačním stylem dovede k terapii všechny kolem, ale nezmění se.
Myslím si, že by Vám krátká terapie mohla pomoci a nemyslím to nějak ve zlém. Prostě aby Vám někdo pomohl s uvědoměním si a zvnitřněním toho, že ji nezmenite a že i když uděláte cokoliv, tak si vždy něco najde. A jak bylo napsáno výše, jste tu především pro svoji vlastni rodinu ne pro svou matku. Teď už jste dospělá a nemusíte plnit nesplnitelná přání své matky. Máte jako člověk hodnotu Samu o sobě bez toho, co si myslí Vaše mamka. Mimochodem máte můj obdiv. Dvě vysoké školy, z toho jedna medicína. Dve malé děti a k tomu chodíte do prace, a takhle náročný obor. Třetí dítko z vlastní zkušenosti doporučuji. Nejlepší rozhodnutí, pořídit si třetí miminko. Držím Vám palce, abyste se vyrovnala s chováním Vaší matky.
Nečtu diskusi, jen mě k tomu napadlo jedno - včera jsem si přinesla domů nedonošence, skoro celou dobu těhotenství mi máma pořád radila, co s dítětem ano a ne a nejčastější bylo: "Však si to dělej, jak myslíš, ale ..." a když se mi narodilo dítě předčasně, jenom se to stupňovalo, až jsem to trošku začala ventilovat i ven na neonatologii - a tam mi jednoznačně a jasně řekli, že vše v péči krásně zvládám a že si to máme udělat sami podle sebe, jak to chceme my. Že poslouchat řeči kolem, co a jak musíme a nesmíme, že to je přesně to, co nemáme dělat.
Jinak děti 2-3 roky po sobě jsou asi to nejlepší - jsou to parťáci, co si pohrají spolu, zpočátku náročnější, ale ono se to vrátí.
@ammp mám s našima bezva vztah, ale 100% se zavděčit asi nejde :D :D Naši se celkem v názorech dost krotí, ale jsem s nima asi 10 hodin každý všední den (pracujeme spolu, máme společnou firmu) a protože bydlíme v jednom domě tak se dost vídáme i o víkendu, takže sem tam nějaká ta "kritika" přijde.
Beru to celkem v klidu, asi to tak má být. Když už jsem moc vytočená tak odpovídám, že je to můj respektive náš život a, že děkuju za názor, ale my to uděláme tak a tak.
Ale je pravda, že kdyby měla moje mamka nebo táta neustále něco proti něčemu tak by to asi takhle nefungovalo.
Co se týče věkové rozdílu, mám děti od sebe rok a čtvrt a nemůžu si to vynachválit. Velká výhoda byla i to, že jsem "zameškala" velmi málo v práci :D
@ammp tak hlavně s mamkou neprobírám vlastní vize a plány. když na to přijde řeč, tak jí to řeknu, ale rozhodně to s ní odmítám rozebírat a odlůvodňovat. Už jsem dospěla do stavu, že jí řeknu, že to nechci rozebírat, že to je moje věc. Když toho nenechá, odcházím . JInak bysme se akorát zhádaly. žiju si svůj život po svém, ne abych se zavděčila rodičům 😉 Na něco holt máme rozdílené názory.
Nečetla jsem předchozí komentáře,jen ten Váš mě zaujal.Jsem taky lékařka,sice nyní už v důchodu,ale před xxx lety jsem řešila to samé.Měla jsem červený diplom,jsem maximalistka ve všem,bohužel myslím,protože neumím absolutně nic dělat napůl a to je šíleně vyčerpávající.Mám 2 dcery v rozmezí 22 měs.třetí dítě tehdy nepřicházelo v úvahu,už jsem byla stará/ 30 let/ačkoliv děti miluju,bývala bych chtěla... od 14 let jsem vozila okolní děti v kočárku a svého Milánka🙂 mám stále na očích,je i můj pacient 52 let.Ostatní holky randily,já vozila.S dcerama jsem byla 6 let na MD-na tehdejší dobu nevídané.Pak jsem si sehnala práci internistky v nemocnici Na Františku,ale hned první měsíc mi vypsali služby a já se téměř zhroutila,že nebudu se svýma holčičkama.Tak jsem hned naklusala na ředitelství a změnila si mou odbornost na praktické všeobecné lékařství,/ pak jsem atestovala a pracovala jako obvoďačka až do penze,teď ještě chodím zaskakovat pravidelně/.A to byl pro mé rodiče kámen úrazu.Můj táta se zhrozil, že budu dělat " trotla" na obvodě,přesně takhle mi to řekl, chtěl ze mě mít kardioložku,když jsem tedy byla tak úspěšně studující.Dost dlouho se na mě zlobil,ale časem se to upravilo.Ach jo ty rodiče,občas říkají,co by neměli.Já od té doby dcerám vštěpovala,ať budou dělat cokoliv, jen že si přeju,aby byly ŠŤASTNÉ.Držte se svých představ, Vy budete žít Váš život, ne maminka.A držím palce,ať se vám daří v práci,v rodině a vztah se urovná jako u mě. 🙂
Reakce "zamysli se sama nad sebou" je vypovídající sama o sobě. Typická hláška manipulátora, gaslightera. To vůbec neber vážně, když ti to někdo řekne. Matce dej důrazně najevo, že si život umíš a chceš zařídit podle sebe, a to klidně i bez její účasti, pokud se k tobě nezačne chovat jinak.
Opravdu nechápu, co se tvé mamce nelíbí, já mít takovou dceru, tak jsem neskonala pyšná...😍Netrap se tím, je to pouze rozdílností názorů, co vyhovuje jednomu nemusí vyhovovat druhému a přecec ani jedna varianta není špatně. To, jak si to v životě zařídíš, je pouze tvoje věc...
@ammp moje mamka je daleko drsnejsi, muj muz tez. me pomohlo mbti diagnostika. mrkni na to. lide typu judgers soli jednu kritiku za druhou, ale to neznamena, ze nepremysli o tom, jaka jsi skvela, delaji to proto, aby ti pomohli😀 Ja jsem treba opak, vzdy jen chvalim, ale diky mbti jsem si uvedomila, ze si kriticky veci myslim, ale nerikam, pac takhle si ja predstavuju, ze pomuzu.
Jeste dodam, ze kdyz si to clovek takhle cte, tak mamka vypada jako san. Ale to si musis rozhodnout sama, jaka vlastne je, jestli ma srdicko. A co jsi ji v te hadce rekla take ty a zde nenapsala a jestli treba ona se take netrapi z toho, jaky ma vztah s tebou. Podle me vetsina matek takhle radi svym detem, cetla jsem si komentare ostatnich, zaujalo me, jak odula pise, ze si mamka neuvedomila, ze jsi dospela a samostatna. Ja si myslim, ze kdybys chtela byt v tomto duchu dospela, tak byste podobne diskuze vubec nemeli, vedela bys, co ji rikat, co ne. Mam dojem, ze diskuze vznikla tak, ze jsi od ni chtela potvrzeni sveho postoje, jako dcera, ktera mamu potrebuje. Ze problem pro tebe je, ze ma jiny nazor na tvuj zivot, nez ty. Je me trosku tvoji mamky lito🙂 Kazdopadne, jak jsem psala, moje mamka ma take takovyto temperament a trapilo me to hodne mezi 20-30, pak jsme pochopila, ze me ma rada a zacalo se to mezi nama lecit. Dneska se malokdy pohadameTak drzim palce, at se to stane i vam dvema. Myslim totiz, ze maminku potrebujeme i my, dospeli🙂
@kaja2016 diky, potvrzeni rozhodnuti prave ne. Vzniklo to tak, ze nam v rodine deda sam prisel s navrhem pomoci k domku. Jenze jsou v rodine i jina vnoucata...nakonec to vypada tak, ze se nyni domek nekoupi a k nam se neco dostane pripadne az v ramci dedictvi, nicmene rikala jsem mamce, ze vse ma svuj cas, ze pokud domek, tak by bylo vyrazne s vyhodou nez dam deti do skoly, ze to pak bude komplikovanejsi, ze ted setrime, abychom meli treba ve veku kolem 12 let nejstarsi penize na to se prestehovat do vetsiho, ale ted to neni vhodne... no a tak to pokracovalo, ze mam pockat, ze za dva roky budu v praci, dale ze nam staci pro dve deti 3+1... tak jsem zminila, ze mame plany jine. Atd... takze ja bych to nerikala, kdybych nevidela, ze mama ma nejake zcela jasne predstavy a mysli si, ze setrime z lakomstvi ci co.
@ammp delej, co chces ty, ne tva matka. Rekla bych ji, pokud je hodne jedovata, neco v tom smyslu, ze kdyz sama nebyla schopna se realizovat ve vlastnim zivote ani vystudovat dve vysoke, protoze na to nemela, at se realizuje jinak a jinde nez urazenim vlastni dcery. Normalne bych ji to takhle rekla (pokud teda nema dve vejsky).
Jeste mne napadlo - kdyz byses neodvazila k razantni reakci - komunikuj s mamkou pred partnerem, domluvte se na ni, at se te zastane, kdyz bude mit reci, obejme te, souhlasi s tvymi nazory..... At si mamka uvedomi, ze mas bez ni pevnou pudu pod nohama a nepotrebujes ji. Ze jsi dospela.
@ahyt milá paní, děkuji mockrát za milý komentář! Představte si, já pracovala v NNF před mateřskou 2 roky! Předtím rok a půl mimo Prahu. Mezi dětmi jsem si také chvíli přivydělávala v oboru VPL, mám ale pocit, že místo v nemocnici mi sedne líp. Interna mi nesmrdí, tak doufám, že se v dnešní době najde časem pracoviště, kde mne nechají pracovat v režimu kompatibilním s rodinou...
Trošku sebevědomí,nemusíš přece mamu přesvědčit o své pravdě a svých plánech. Ona ti řekne svůj názor, ty svůj a hotovo. Asi by ses cítila jistěji kdyby ti to schválila. Ale už kopeš sama za sebe. Můžeš říct mami děkuji za názor. A řídit se po svém. Ona ti určitě nechce ubližovat, jen ti říká svůj pohled a názor.
Rovněž mám komplikovaný vztah s mamkou. Celý život se ji snažím zavděčit, nepřesvědčil ji ani červený diplom, ani doktorát, dokonce jsem porodila druhou holčičku. Když ji vezmeme v létě na dovolenou, tak se celá dovolená točí jen kolem ní. Moje mamka dokonce ani neví, kde jsem pracovala před MD. A pořád je něco špatně. Moje sestra je jen "zdravotní setra", vždy perfektně namalovaná, učesané, nehty, oblečení dle posledních trendů. A ta je pro ní bohyně. Nežárlím, jen konstatuji. Já mám jiné priority, chci se vrátit do práce a skloubit kariéru s rodinou. A také se již od ledna snažím ukončit toxický vztah s mojí mamkou. Snažím se být asertivní, s nadhledem analyzují její chování apod.. Někde uvnitř se je mi smutno, moc bych si přála mít doo mámu, která mě obejme. Ale život je příliš krátký a přitom, tak krásný.
Moje sestra studuje medicinu. Sama moc dobre vi, ze si vybrala snad nejslozitejsi karierni cestu co mohla. 6 let studia plus atestace a praxe, vubec nevi kdy a jestli vubec si bude moct dovolit mit deti, sama rika ze by byla skoda studovat tak dlouho a pak jit 3x na 2 roky na materskou kdyby chtela mit tri deti, ze stihne max jedno. A nez by odrodila a vychovala deti tak ji bude 37 let a co ma pak rozjizdet za karieru? Docela koukam, ze vy chcete tri deti a jeste v rade za sebou. Trosku i vasi maminku chapu. Urcite vidi jak jste uhonena, 2 male deti, prace a chcete treti do maleho bytu. . .jako co me zivot naucil je ze maminka ma vzdycky pravdu at je jakakoliv. . . Ale lepsi je si zivot po**** podle svyho nez podle toho co mi radi ostatni. . .
@martina1317 sestra zatím studuje, po dvou letech v praxi si možná životní priority uspořádá jinak... Není to tak že bych ja nebo kolegyně z práce stihly max jedno protože uteče kariéra... Ani sem nikoho neslysela to říct, max na te škole kde to vsecko vypadá dost jinak než to pak je... Tím jen na okraj diskuze chci říct že jde skloubit práce lékařky a matky více než jednoho dítka (a to i u kamarádek v nemocnicích typu ikem, fakultní, kde se počítá i s nějakou vědeckou a pedagogickou činnosti). Takže je to věc volby, ne že by to neslo. 🙂
@corry21 tak doufam, ze se neteri nebo synovcu dockam 🙂
@ammp Tak jako urcite nema smysl reagovat na dilema prace x rodina x treti dite x bydleni x apod. To si musite s partnerem vyresit sama. Spis ten vztah s matkou, ano, jsou proste lide, kterym se nezavdecite, i kdyby jste se rozkrajela, co vzdy budou mit svuj nazor, svou pravdu. A muzou to byt zrovna nasi rodice. To je kazda rada draha, musite se smirit, ze dle ni nikdy nic spravne neudelate. Veci oznamovat, neradit se. Snazit se odpoutat od toho pocitu, ze se chcete zavdecit, ze chcete neco schvalit, podporit, poradit... Z toho pak plynou ta zklamani... Ale jak to udelat, to neporadim, sama s tim hodne bojuju. Hold jsme dospele a samy musime vedet, co je pro nas a nase rodiny nejlepsi...