Vztahy v rodině
Dneska nějaký špatný den. Moje máma sem ke mě domu ráno přišla, že pohlídá malého (1rok) a já jdu se starší dcerou (4,5 let) do školky, kde je do dvanácti h, máma mi hned vynadala, že jsem venku na terase večer zapomněla dceřinu čepici atd. já odvedla dceru přijdu domu a máma mi vynadala, že malý zatímco ho hlídala šáhnul na krb a má špinavé prsty, že to jako nemám uklizený ty saze. Já říkám no je to krb, v noci jsme topili, ráno jsme to vypnuli a ráno je fofr jak odvádím dceru na 8h do školky, tak holt jsem okolo krbu to neuklízela ráno! pak máma odešla. Už jsem z toho zoufalá to je furt dokola, že něco nemám uklizeno, pořád slyším, že je tu nic nemá řád, nic není v pořádku atd. a pak na to řekne (mamka je jediný člověk, který mi hlídá děti, manžel je furt v práci a o víkendu dělá na zahradě), že už sem tedy nebude chodit (protože já už vybuchla) a at si dceru odvádím ráno do školky i se synem a vůbec...... Navíc máma ze své iniciativy, aby můj manžel nepěstoval rajčata na terase a bylo to tu pěkný a syn měl na jaře kde jezdit odrážedlem, aby tu nevadily ty velké nevzhledné květináče, tak se pustila do rytí na naší zahradě do nového záhonu, aby tam manžel umístil letos rajčata atd. Tak to víte, to je dřina to rytí, takže ona tu sice maká fyzicky hodně, já jsem vlastně ráda, fakt to byla zrůdnost ty květináče na terase, ale fakt si to také vymyslela a navrhla sama, manžel říká, že jí do toho nikdo nenutil. Tím chci říct, že máma má pocit, že tu dělá.....ale dělám já toho doma málo, že mi pořád jen v podstatě nadává, co nemám nebo mám špatně doma?? Manžel chodí do práce a nakupuje potraviny, o víkendu dělá na zahradě. No a já? já mám na starosti děti ( 1 rok a 4,5) a domácnost uvnitř domu. Spíme s manželem odděleně, aby se manžel mohl vyspat, syn 1 rok spí pořád mizerně, v noci se probudí tak v 1 -2 h ráno a už nechce spát (kdyby se budil na kojení a pak zas usnul, tak ještě ok), jenomžel nechce pak spát, tak ho dám k sobě do postele, kojíme, pak ale neusne a nadále u mě v manželské posteli blbne, což hrozí, že by spadl z postele, jelikož já v tuto noční dobu nemůžu zaručit, že neusnu třebas na krátký mikrospánek.....no tak pak pustím tv a dám ho do postýlky, chvíli kouká a já můžu podřimovat vedle v posteli, pak ho to přestane bavit a jen řve a řve - chtěl by ke mě do postele.....njn chvíli ho nechám křičet, pak zas beru k sobě kojíme, pak zas do postýlky, mám ji na kolečkách, tak třebas vozím, pak už jsou 3 nebo se to blíží ke 4. ranní, tak ho zas nechám řvát, to se unaví a usne, pak před šestou ranní je zas vzhůru. Asi mu rostou zuby, ale to je proces, který trvá už řadu měsíců a nechýlí se ke konci, je pravda, že je trochu nastydlý teď. Jinak máma mi na to, že se nevyspím pořádně a jsem na to v noci sama řekne, že si za to můžu sama, že takhle blbě spí, že jsem ho od malička naučila spát u mě v posteli....!!!! no já ho kojila v leže a když křičíval, tak k prsu a ke mě do postele (je pravda že párkrát mi ale z postele spadnul), prý jsem ho neměla od urč. měsíce v noci kojit a nedávat do postele, pak prý by spal.....no tak to je noc, přes den dceru odvedu do školky, vracím se domu (mamka totiž bydlí pár minut od nás), kde mamka hlídá malého, já snídám, pak uklízím, vařím, buď jdu pro dceru na dvanáctou nebo na 15,30h. Pak jdeme na hřiště, pak je večeře a večerní ukládání obou dětí (také dělám sama, manžel mi pomůže v tom, že malého svlékne a podá mi ho do vany, já ho vysprchuju a mokrého předám manželovi na utření), pak už si ho oblékám, čistím mu zuby, kojím ho a ukládám ho do postýlky. Pak jdu na druhé dítě, dceru sprchuju, čtu jí pohádku, ta pak usíná sama. Manžel mezitím už má zprávy v TV, když jdu dolů je už tak 21-21,30h. Přijde mi, že už víc zrychlit nemůžu, jsem asi pomalá, ale snažím se dětem věnovat, mít doma uklizeno, každý den luxuju a vytírám přízemí, myčku vyndavám jen já, malého přebaluju jen já, dceři čtu večer pohádku jen já, na hřiště chodím s dětmi jen já, prádlo uklízím jen já atd. K doktoru s dětmi chodím já.....Mamka hlídá ale třeba malého abych mohla vzít někam za zábavou dceru (ma mamka má svoji vnučku ráda a chce, aby měla zábavu, tak malého hlídá), třeba s dcerou chodím 1x za 14 dní na stadion bruslit nebo jsem s ní jela do města do divadýlka a na oběd. Mamka měla jenom mě, já sama jsem jedináček. No a třeba včera se stalo, že jak jsem doma uklízela, pak běžela s malým pro dceru do školky, pak domů, dát jim svačiny a pak bylo pěkně, tak jsme šli na hřiště, z hřiště jsme přišli v 18,15 h až a jak bylo pěkně slunečno, dceři jsem na hřiště měnila teplou čepici za lehčí, tak jsem tu teplejší nechala venku i s čelenkou její. a po příchodu večer z hřiště dát dětem večeři a večerní jejich ukládání no a já zapomněla na to oblečení venku na terase.....což dnes ráno mamka objevila a bylo zle....jak bylo v úvodu příspěvku. Já vůbec ted nějak zapomínám, po 5 letech na mateřský asi ten mozek není tak cvičení, no.....Holky je to normální nebo toho fakt dělám tak málo?? Hodně času mi žerou i fotky, má záliba, strašně ráda umělecky fotím své děti, pak ty fotky upravuju, zálohuju a dávám dělat klasické fotografie, také dětem dělám fotoknihy a píšu deníček, kde mají i nalepené fotky. Baví mě i plánování nákupů hraček pro ně k svátkům, narozkám a Vánocům, nebo jim dělám narozeninové oslavy - přípravy dopředu, kdy se snažím výzdobu sladit do jednoho stylu a vyrábím jim dekorace, což tedy ocení vždy dcera - na jaře jí bude pět, bude mít výzdobu jako překvapení.
@leikkka jejímu synovi je teprve rok. divadlo pro roční dítě asi těžko. to samé bruslení, když sotva chodí. za rok už to bude zase jiné, ale teď má dvě možnosti. buď to starší brzdit ve vývoji a šidit o koníčky kvůli mladšímu nebo jim občas některý čas rozdělit a věnovat se vždy víc jednomu, podle toho v jaké je fázi, co ho zrovna baví a zajímá. já to občas dělá taky. s mladší jsem sama kdykoliv je starší ve školce, tak jaké ochuzování? spíš ten starší nemá maminku už nikdy pro sebe, protože je ve školce a pak jsou doma oba. naopak starší děti to mají těžké, protože přijde mladší "vetřelec" a maminku mu vezme. syn miloval, když jsem nechala dceru na hodinu doma a šla s ním cvičit do sokola. nebo do toho divadýlka. teď budeme brát mladší do divadla poprvé taky a to už tak jsou divadla většinou 3+ a ona má 2,5 roku. jako odkládat mladší pořád a věnovat se jen staršímu je blbost, ale o tom zakladatelka nic nepsala. psala o tom, že jednou týdně věnuje odpoledne jen starší a mě to přijde v pořádku.
@blahova_andrea
Ano přesně tak to se mi fakt dotklo ze syna sidim
Naopak jsem s nim Furt dcera chodí do školky a doma se sama zabavi sama vecer usina
Přesně co je špatného na tom jít s ni na bruslení jednou za čtrnáct dni?
@leikkka taky mas synky tak ti min zarli, dcera skoro čtyřletý když se syn narodil žárlila hodně prvni půlrok byl peklo, to jsme se ji všichni věnovali víc syn stejně hlavně spal no a teď po roce je to pohádka moc se miluji a dcera skoro pětiletka fakt mi s nim pomáhá moc ho miluje i mi ho pohlídá -a synek ten ji pusinkuje je to velká segra takže vztah mají teď suprovni
@feedoo vůbec nic. toto vidím u vás fakt pozitivně a neměnila bych to. i dcera potřebuje maminku jen sama pro sebe, aby na bráchu nežárlila a měli dobrý vztah. my se přestěhovali, tam, kde jsme nemá syn mimo školku kamarády, nejsou tam žádné aktivity kam s ním jít a jemu to chybí. dceři se můžu po dobu jeho pobytu ve školce věnovat podle jejích i svých přání. někdy ji beru do města sebou, někdy jsem ráda, že nemusím. ale ona jezdí ráda, tak se stane, že babi nabídne hlídání a já s díky odmítnu, že malá se těší na výlet. jindy sama o hlídání požádám. dost mě mrzí, že teď vlastně nevěnuju čas samostatně synovi. on je citlivý a vnímá to a chybí mu to. sice sestru miluje a teď se třeba těší, že půjde poprvé do divadla s námi, ale taky by mě rád měl občas pro sebe sám. začal projevovat zájem o to kino, na to je mladší malá, tak uvažuju, že až něco budou dávat, že ho vezmu. zase jen my dva svátečně a ona se připojí až jednou dozraje taky. jsou věci, které on chce zkusit, baví ho a ona se bojí, nebaví ji to, nudí se, tak proč ji tahat sebou a trápit? třeba bobování. pro ni strašák, je to taková bojácná dámička. no tak byla hodinu s babi a my se starším vlítli na nejbližší kopeček a bylo dobře oběma. on že může, ona že nemusí 😀 muže mám pracovitého, ale na děti tak nějak to máme doma stejně jako vy. prostě to máme rozdělené jinak než co by byl třeba jinde ideál. já po něm nechci, aby věděl, kde mají čistá trička a on zas po mě nechce, abych věděla jaké izolace jsou k čemu na stavbě potřeba 😅 věřím, že syna neodstrkuješ. jen vnímáš jejich individualitu a občas jim chceš každému dopřát dle jejich věku. já mám občas děti čtyři a dá se zvládat se všemi, ale je to od všech snaha a kompromis. zavděčit se ve větším věkovém rozptylu všem je těžké. není nad to, když se některé věci pak berou po jednom 🙂 ale tím nezhazuji, jak je úžasné být spolu a dělat něco společně. je to neskutečný a rodiče jedináčků to fakt nezažijou. ale zase není potřeba na tom trvat vždy u všeho a na 100%. mezi námi je rozdíl jen v tom, že tobě muže "nahrazuje" maminka a mě tchýně 😀 prostě to chce min. dva a když muži nechtějí nebo nemohou, nejsou...no tak díky bohu za jinou duši, pomocné ruce. jen to u vás chce si s mámou promluvit a fakt si stanovit ty hranice odkud kam a kde konec. do čeho jí nic není, co nemá komentovat a řešit. slušně, asertivně, v klidu třeba u kafe nebo na procházce. já se svou mámou hledám velmi těžko společnou řeč, takže ti to nezávidím. ale je to nutné 😉
@feedoo ahoj, nečetla jsem vše.
Jednak mě k tomu napadlo, že se přece vůbec nemusíš ospravedlňovávat (notabene tak blízkému člověku jako je matka) ohledně toho, co děláš, nebo neděláš. Prostě to tak mám a basta - máš s tím problém? Fajn, je to tvůj problém. Máš problém, že jsem nechala čepici svýho dítěte na terase? Fajn, třeba se stav na hlavu. Mě je to fuk.
Takže to zaprvé. Nedělej z jejích problémů svoje.
Hlavně - úloha tvojí mámy jako mámy skončila, ona už nemusí vychovávat tě, to, co "zanedbala" (s nadsázkou řečeno 😉) kdysi, už teď nedožene. Možná by bylo fajn jí to připomenout...
Dále - psala jsi, že by ti cizí osobu (hlídání nebo uklízečku) manžel nepustil přes práh. Wtf? Absolutně se neúčastní domácích prací a hlídání, ale tohle ti zakáže???
Říkám si, jak jsi na tom s prosazováním vlastních názorů? Minimálně ti dva jmenovaní - máma a partner, na mě působí trochu dominantněji než ty, ale samozřejmě to může být značně zkreslené třeba výběrem slov...Jestli ne a trefila jsem to, tak bych doporučila naučit se dupnout si. Pokud ty jsi ta, která táhne domácnost, tak ty máš největší právo se na něco vys*** 😉
Ale samozřejmě, mámy i partneři budou asi vždycky občas pindat, takže pokud je to v nějaký normální míře, tak bych to asi neřešila, ale těžko určit, co ty sama považuješ za "normální"...
@blahova_andrea teď s tebou do puntíku souhlasím se vším , jj me muže s hlídáním nahrazuje mamka a ano je třeba s ni nastavit ty limity
S mým mužem chci dal žít, tak proste tak to je s nim a basta, ale je to tak trochu my a on, ale rozvádět se kvůli tomu nebudu, navíc jak je dcera větší tak mu řekne třeba trati pojď udělat se mnou to a to a to pak tatínek jde když mu to říká dcera, nebo ho dcera zasahuje do hovoru, takže si s ni pak povídá, něco ji ukazuje a tak
A s tím věnovaném se indiv dětem přesně jak si napsala, starší ve školce s mladším jsem Furt a jednou týdne s dcerou akce a to bruslení je v době kdy syn spí to snad ani nestojí za řec
To jak výše jedna mamina psala ze vše společně to je nemožné uspokojit oba porad dohromady vždyť je to propast na rozdíl pět a jeden rok a jste holka kluk
Koupala jsem ze ma děti dva roky od sebe tak to ještě šlo počkat až vyroste i to mladší, ale tady přeci pětileté nebudu říkat ze ty věci viz výše muže dělat až za tri roky kvůli brachovi! Vždyť co kdybychom měli za dva roky třetí ? To by se do divadla nedostala asi vůbec teda! Třetí teda neplanujem 🙂
Jinak ze školky ji vyzvednutí po 15 a pak uz do večera jsou sourozenci spolu, včera na hřišti to bylo nádherný, dcera syna učila dělat bábovicky, bránila ho když mu cizi kluk chtěl vzít na hřišti hračky a syn ji tam objal, to byl tak nádherný! No a Zitra jde dcera s babi do kina, syn ale bude se mnou doma, tak to taky je OK dcera bude mít zážitek a syn bude s maminkou, žádné dite nebude stradat, nač držet dceru doma. Ona kdyby nebyla školka a ty akce občas, kdy i ja vyjde s ni ze stereotypu a výjezdu do civilizace města, a dcera by měla byt jen doma v pěti letech, tak to by se teda unudela nudou
Jinak s tím kojením - jsem taková ta matka pro dlouhodobě kojení, to mám jinak jak uz třetí neplánujem, tak si to chci užit ja považuje kojení za jednu z nej věci na světe, dceru jsem také kojila do dvou let a to je myslím tak akorat to není zvyk jsou tam protilátky ja mám mléka porad dost, s dcerou jsem to udělala tak ze od deseti měsíců jsem ji jen kojila vecer a ne v noci, naučila se to tak to samé musím tedy udělat se synem
@feedoo S tím různým programem pro děti buď v klidu, podle tvého popisu nemám pocit, že by jedno bylo protěžované či odstrkované, s tím mladším si celou dobu, co je starší ve školce, tak není důvod, proč bys nemohla být pak jen se starší...
A pro dlouhé kojení jsem taky (no pravda, lehce po 3. roce už jsem odstavila malinko násilně), ale přijde mi, že chceš jít z extrému do extrému - buď mu pouštět TV nebo ho chceš nechat řvát v postýlce, přitom je spousta kompromisů mezi, buď ho nechat v posteli, no a když spadne, tak spadne, o co jde, postel není tak vysoko, aby to bylo nějak nebezpečné a i to dítě po jednom či pár pádech pochopí, že se tam neblbne, nebo ho prostě chytit, "přitulit" k sobě a nenechat ty blbosti dělat, povětšinou pak usnou rychle.
Četla jsem jen úvod. Maminku poslat do háje a zaplatit si chuvu.
@feedoo Řekla bych, že mám ty vztahy trochu podobně. Rodina mi do dost věcí kecá a já mám také problémy si uhájit to své. Vlastně tím, jak mi do všeho kecají celý život mám i problém zjistit, co to to "mé" vůbec je. Rodiče se mě také snaží podporovat. Jenže podpora je problematická v tom, že to v sobě skýtá také jisté nevýhody (závazky). Asi jako u tebe - "když to máš od nás, tak se k tomu musíš chovat tak, jak bychom se k tomu chovali my", když se proti něčemu ohradím, tak jsem nevděčná, špatná. Taky se sama o nic neprosím a vše je z jejich iniciativy. Když se chci v něčem nepodvolit, mám pořád v hlavě, že dělají to a to, takže se přece musím chovat podle toho, jak chtějí, nesmím se chovat podle toho, jak chci já. Takže vždycky musím přesvědčit sama sebe. že na to mám nárok. Taky mívám problém s tím, že když je mi něco vyčteno, tak začnu přemýšlet nad tím, jestli to opravdu nedělám špatně. A snažím se to dělat podle toho, jak chtějí. Musím se dost snažit, abych si uvědomila, jak to chci vlastně já a dokázala se proti tomu ohradit. Takže pokud ti přijde ten popel OK, tak bych mamce řekla, že ti to přijde v pohodě a že je to tvá domácnost, tak ať ti do toho nekecá. Pokud ti to OK nepřijde, tak bych jí řekla, že děláš co můžeš, ale nejsi robot. Já sama teda jsem zjistila, že potřebuji být na rodině co nejvíc nezávislá, prostě ty rady, kontroly atd. nedokážu vydržet. Tak se snažím co nejvíc nabízenou pomoc odmítat a co nejvíc dávat najevo, že mám svou hlavu. Myslím, že tobě by pomohlo to samé. Trochu omezit tu závislost, začít dělat rozhodnutí sama za sebe, odmítat pomoc, kterou nepotřebuješ. Mě přijde, že tvoje mamka se k tobě chová jako k dítěti, ale na druhou stranu mi přijde, že ty se jako dítě chováš. Mi přijde, že když jsi manželem, tak bys měla řešit vše hlavně s manželem. Ale u tebe mi přijde, že věci plánuješ hlavně s mamkou. Jako kdybys byla v páru s mamkou a ne s manželem. A ještě k tomu v páru, kde se k tobě partner nechová zrovna moc hezky. Ale tohle plánování s mamku patří opravdu spíš k dětství než k dospělosti. Proč mamka rozhoduje o lyžařské škole? Proč rozhoduje o malování? Proč rozhoduje o přesazení rajčat? Moje mamka se snažila ze začátku mého vztahu také o tohle pojetí. Musela jsem jí holt dát jasně najevo, kdo je můj partner. Jo, vím, že všechny ty věci, které mamka rozhodla, se vlastně hodily, ale na druhou stranu tě to staví do podřízené role a v dlouhodobé rovině je to podle mne spíš nepřínosné. Myslím, že by vám to mohlo pomoci i ve vztahu s manželem. On je tam teď vlastně takový ten člověk navíc, který není ani moc potřeba. Myslím si, že to je dlouhodobě neúnosné.
@feedoo já první nekojila, druhou do dvou let. už jsem cítila, že prostě nemůžu a že ona toho zneužívá. neříkám, že kojení jí už nic nedávalo, to ne. ale já už prostě nemohla. pro dobro celé rodiny jsem to rázně utnula a bylo lépe. na ni totiž postupné ubírání nezabíralo, nefungovalo to. kdyby se kojila jen na pomazlení před spaním, tak kojím klidně ještě teď 🙂 ale byla horší jak novorozenec
@j.a.n.i my máme postel tedy hodně vysoko a ani pády je nanaučily dávat si pozor. ale s přitulením souhlasm. dceru jsem musela prostě zabalit do deky, aby se nemohla hnout, v té housence pak z donucení usnula
@feedoo myslím, ze pravé pro děti JE důležité, aby občas byly zvlášť a měly maminku jen pro sebe. Obzvlášť ta starší.. A chtěla bych vidět, vzít malé mimino do divadla, aby rusilo ostatní. Taky chodím s malou bruslit a když se to učila, nemohla bych tam mít mimino apod. Kojení je ideální plně do půl roka a částečně do roka, pak uz to je absolutně bezpředmětné (i dle WHO). Ty akce s TV v noci nic moc, já jsem také dost noci nepsala, ale nenapadlo me zapnout tak malému dítěti TV. Ani v 3,5 letech, kdy měla dcera par dni nespavku a vyžadovala ji. A co se týká toho Vašeho problému s mámou, tak chápu a nechápu. Ja to mám takto: moje matka naprosto manipulativni, generál, ona ví vše nejlépe a všude byla 2x. Když ma přijet, psychicky se na to chystám a přesto, ze se snaží hodně pomoci, je to těžce vykoupeno. Za víkend jsme vysati, i když se již několik let snažíme o asertivni jednání. Musíme přesto opatrně, ale stále poslouchám, jak v 37 letech se neumím postarat o dceru(dej ji ponožky, je ji zima; tohle nesmí mít oblečené; takhle sama nemůže na kole..)-sama nás od všeho izolovala a nepřirozeně ofukovala, jak neumím řídit (Ježíš auto; červená; sloup...)-v Pze by ani neridila, ona vari tohle takhle (vařit opravdu neumí). Sama nakoupí a hned jak vstanu, měla bych "rozvarit" to co ona chce..OK, ale začínáme vařit po 11te, hned úkoluje manžela apod. Když ji člověk neco řekne, je schopna se sbalit a jet 300km domu a pak se nebavit. Je to hrozné těžké, v leccems pomohla. Moje sestra s rodinou s ni bydlí a je to hrůza, když tam příjedem, je to negativní atmoska.Segra i švagr rezignovali, za ta léta nejsou schopni nic říct a dělají ji poskoka. Jsou vyčerpání, ona jim tam chodí kdy chce a jak chce, vše komentuje a ví nejlépe i za co mají utrácet, co s dětmi, hlídá kam chodí. Parkrat se zkusili vzepřít a měli peklo. Já si s mámou zkusila několikrát promluvit, ale nejde to. Ihned to začne obracet. ALE: když bydlíte tak blízko a je tam tak často, měla byste to řešit, protože se to bude stupňovat. Ale přijde mi, ze je Vám pohodlnější, ze Vám zraje záhon a pohlídá dítě.My hlídání nemáme, moje máma nam začala pomáhat až jsem šla do práce (dcera necelé dva roky a přijela 1-2xmesicne na dva dny, jinak dcera byla v jeslich a zbytek jsme vykryvali z dovolených. Ještě ze mám super chlapa, který, přesto ze ma velmi psychicky náročnou práci, miluje dceru a stará se, děla věci bez rikani, bere ji na hřiště, na plavání, do koutku, doma staví lego, čtou, koupě, vaří..Věřte, ze to bylo daleko náročnější skloubit vše a ještě naše koníčky, nikdy nemít možnost požádat někoho o vyzvednutí apod-tchyně je 15 km a v důchode a cely den cumi na bednu.Ale alespoň ji nemusím byt za nic vděčná. Když jsme byli oba nemocní a museli se starat apod., tak ji to nezajímalo. Nikdy jsme ji nezajímali a to je mi líto nejvíce kvůli dceři-nikdy nam nenapekla buchty, nikdy se nezeptala, zda neco nechybí, ale když tam 1xza čtvrt roku prijedem, tak ji jen rozkazuje nebo vyhrožuje (když za mnou nepůjdes, nedostaneš zmrzlinu..) a to jsem s ni hned hotova. Diví se, ze k ni nejde a říká, ze je orvana a zase k ni nejde, ale ze to je především na ni, si ji získat, ji nedochází. Takže, záleží na Vás, zda chcete stát na vlastních nohou i za cenu těžší cesty, bez pohodlícka nebo držet pusu a krok.
@blahova_andrea Aji nečetla jsem to celý, ale zaujalo mě, jak popisuješ, že muž, který rád tráví s dětmi čas a ještě rád sám od sebe dělá něco doma je jako ze sna. Zapomněla jsi na mého Lukáše ? :D Ten to vše dělá a podotýkám bez nátlaku a výčitek🙂 Přijde domů, sundá bundu a kolikrát si nedá ani večeři, až poté, co děti usnou. Chodí s nimi sám na bazén, na kolo, když jsem ve škole nebo v práci a hlídám.. Od narození obě děti koupe, přebaluje, hraje si s nimi, čte pohádky, blbne, mazlí se, každý den, v domácnosti taky nelení, rád vaří, občas něco ukutí v bytě.. a myslím, že jsme v pohodě. Máme to rozdělené fifty fifty a babičku a dědu tu nemáme ani jednou, oba 300km daleko. Nicméně tákoví tátové NEJSOU SCI FI, existujou 🙂 A ještě umí zabezpečit svou rodinu a jsou hodní na své ženy, umí je pochválit, ocenit a být hodní nejen k dětem. A na mužnosti to neubírá.
@latkovkybrno veru, nezapomněla jsem na tvého lukáše. ani na některé další světlé výjimky. vím, že tací jsou. ale je jich tak šíleně málo...! ☹ verunko, vy jste pro mě jedna z mála opravdu krásně fungujících rodin a vztahů mezi partnery a dodává mi to moc do života. že svět ještě není ztracený, že je na něm ještě dobro a láska 😉 jsem moc ráda, že jsem měla tu čest a znám vás! 🙂 bohužel rodiny jako vy nejsou standardem, který člověk vidí nejčastěji ☹
@blahova_andrea Aji, neblázni, my sme úplně normální, máme svoje mouchy, taky se dorafáme nebo se provokujem, ale máme se rádi a tak většinou jsme v pohodě 🙂. Však vy nejste o moc jiní než my, jediný rozdíl je ten, že váš táta má o hodně časově náročnější práci + stavíte dům. Ale jinak jste taky moc fajn rodina a Míša s Moničkou jsou velmi dobře vychované a hodné děti.
@latkovkybrno já to mám taky tak a vidím i jiné známé, co to mají stejně. A nikdy mi manžel neřekl, ze se musí vyspat, i když občas děla celou noc a já ho zas nechávám přirozeně o víkendu dostat třeba do 11:00...
@marion2017 Ano, to je i u nás. Nebo naopak on nechával vždy o víkendu vyspat mě, když jsem v noci vstávala k miminkům. Je pravda, že občas, když toto některá kamarádka slyší, tak mi říká, že se mám fakt dobře a popíše mi jak se chová její partner a to se pak vduchu zamýšlím proč s ním tedy je... Já jsem si muže vybírala z lásky, ale rozhodně tam bylo i to, že bych ráda vedla spokojený rodinný život a ne se honila jako otrok a ještě poslouchala, že nemám uklizeno, navařeno nebo že bych mohla zhubnout ☹
@latkovkybrno já jsem také vybírala a dlouho-vydávala jsem se ve 30-ti. Ale manžel me taky štve, jinými věcmi, ale ma nás rad a dceru stále mazli, pořad se na ni divá, snaží se ji ve všem podporovat. A říká, ze by nikdy nechtěl takový vztah, jaký on ma s rodiči, kdy matka je chladná a v ničem nepomůže, nepodpoří a otec si mysli, ze vrcholem výchovy je to, ze za komancu měl jako první americkou bundu...ale to, ze děti k nim vřelý a hezky vztah nemají nějak nevidí. Teď jsem těhotná a manžel zabral na plné otáčky, přijde z práce a uz se šine k plotně nebo k nějaké práci. O víkendu, když se vyspí a nemáme spol. Plán, tak dceru na par hodin někam vezme-pro ty, co zase budou říkat neco o pospolitosti a o tom, ze se vše ma dělat společně: jsem šťastná, ze oni mají jen svůj čas a já trochu času na regeneraci nebo úklid 😥...chlapa macha jsem nikdy nehledala, naštěstí jsem v zahraničí příčichla k tomuto modelu a rozsvitilo se mi včas.
@latkovkybrno já myslím, že nás táta je přeci jen trošku "hůře" nastavený vnitřně vůči dětem než ten váš, ale jo...snad je to jak píšeš...díky za milá slova 🙂
@latkovkybrno veru, s tímto si vybírá muže většina žen, ale těch mužů, s kterými jde takto hezky žít je fakt hodně málo. většina má smůlu. hodně věcí toho nelze poznat předem. ať už je to naše zaláskovaná slepota nebo jejich přetvařování nebo prostě jen se toho sesype víc a pak se teprve ukáže s čím si člověk poradí a co už je moc ☹
@feedoo
Mama ti muze kritizovat co chce, ale to neni tvuj problem. Ja treba zehlim manzelovi jen kosile.. kdyz prijede tchyne, tak mivala tendenci se divit, ze nezehlim jeste to a tamhle to.. proste jsem se zasmala, rekla, ze tohle nezehlim, ze me to nebavi a ze mi to za to nestoji.. a hotovo. Uz se ani nepta. Kdyz nekdo prijede a mam na zemi bordel, tak co? Je to muj byt nebo jejich? Je to muj byt.. tak mi do nej nema nikdo co kecat. Pokud se tvoji mamce neco nelibi, to proste neni tvuj problem. Tohle je proste o tom, jak si to nastavis v hlave.. ona ti nema absolutne co kecat do toho, jak ty mas doma nastaveny uklid.
@marion2017 Mě manžel vůbec neštve. Neexistuje nic, co bych na něm změnila. Nic, tak, jak je, tak tak je fakt skvělej 🙂 se vším všudy. My trávíme čas i společně, i jen já s dětmi nebo jen on s dětmi (jedu třeba na víkend za babičkou 2-3krát do roka bez něj a on jede na hory, nebo on je s dětmi a já jedu na hory, nebo jdu jen se synem do kina a on je s dcerkou a nebo naopak, většinu času jsme ale spolu všichni 4. Chlap macho, EXTRÉMNÍ macho je můj táta a i když je to fajn chlap, nežila bych s ním jako jeho žena ani týden.. Ne, to jsou fakt typy, co hledají služku a tu já muži dělat nebudu. Perfektně se postarám o děti, to bez diskuze, ale dospělý chlap ať se o sebe stará co nejvíce sám. Jinak to někde podělala jeho máma...
@blahova_andrea To nevim, nemohu posoudit, mě ale přišel fajn🙂
@blahova_andrea To je něco, co si neumim představit.. v dnešní době, kdy spolu lidé chodí dlouhé roky, absolvují několik dovolených, bydlí spolu atd než se vezmou... nebo než mají děti, tak mi přijde tak divný, aby se ten člověk fakt tak potom změnil... nevim, moje zkušenosti jsou jiné, ne jen s Lukášem
@latkovkybrno moje máma byla s tátou x let, brali se, když už měli dvě děti a prý hned ve svatební den ji velmi nemile šokoval, že nechápala, koho si to vzala. tak nevím...i u nás to vypadalo dřív na trošku něco jiného. když jsme byli jen sami dva, brali si jen občas ty starší dva na víkend, výlet...ono občasné tatínkování, když je čas a nálada a ta denní rutina je prostě něco jiného. hodně lidí netuší, co je to mít rodinu, co je čeká a ukáže se to až je vlastně pozdě, jak to dávají nebo nedávají ☹
@blahova_andrea Chápu. Nás s Lukášem hodně otestovala moje vážná nemoc, které jsme několikrát čelili. Tam se ukázal jako chlap do maximální nepohody a že je na něj spoleh a nerozhodí ho, když věci neklapou růžově. Naopak, byl jako princ a rytíř v jednom a bojoval se mnou. Ale pokud někdo nic takovýho nezažije a řeší jen idylu, tak chápu, že možná pak je v šoku.. ale že by mě muž šokoval po dvou letech v den svatby ? Neumím si to představit... to už pak možná je i v něčem jiném, než že by předtím hrál divadlo, ne?
@feedoo MYslím, že bys při tom všem měla taky myslet na sebe a pracovat na svém sebevědomí a asertivním sebeprosazování, protože nepovažuju za šťastné, když tebou takhle zmítají pochybnosti- jak psal někdo výše, manžel i matka tě evidentně dokáží slušně převálcovat.
Zapojení manžela do chodu rodiny mi přijde minimální, chápu náročnost práce, ale i tak doma dělá v zásadě to, co chce on- maká na zahradě, malou vezme na kolo- ale to jsou věci, co baví jeho? Zatím jsi doma, ale vypadá to, že tyhle povinnosti na tobě budou pořád, asi jsi s tím už smířená, vzhledem k tomu, že tvoje jediná seberealizace je kolem domácnosti a domu, neseš těžce matčiny narážky. Musíš se hlavně srovnat sama se sebou, pak tě takový poznámky nerozhodí..
@leikkka a co syn rad děla? Je mu přece 15 měsíců, tak rad se mazlí tuli se mnou, do teď byl jen ve sportaku venku včera poprvé dostal boty na ven a poprvé šel venku, byla jsem s nim na hřišti a byl par z hopacky nebo když jsem ho držela na skluzavce, doma rad se vozí v tatre a miluje auta, no ale k zážitku mu stačí takhle málo, vždyť teprv objevuje svět, jinak zítra jde dcera do kina, ja budu se synem doma, takže opět budu se synem.....