Ahoj holky, zajímají mě vaše zkušenosti a názory, protože já sama už tomu nerozumím. S manželem jsme spolu 9 let, máme 2,5 letou holčičku a náš vztah byl vždy skvělý. První velké trhliny nastaly po narození malé, kdy jsme hlavně ze začátku byli oba hodně nervózní, nevyspalí a často nevěděli, kudy kam. V poslední době jsme se občas pohádali - většinou to začalo kvůli hlouposti. Z pár vět se ale najednou stalo spoustu hodin křiku, slovního útočení, odcházení a zase vracení se. Vždy jsme to ale dokázali ustát, odpočinuli jsme si z hádek a pak zase fungovali v pohodě dál. Po poslední hádce řekl manžel, že končí. Od té doby mi tvrdí, že vztah se mnou už nechce. Zatímco já brečím, on je ledově klidný. Jako rodina fungujeme - chodíme na procházky, povídáme si, žertujeme s malou; jakmile ale dojde na nás dva, je to divné. Manžel se opět spojil s kamarády, které dlouho neviděl a zdá se, že se ze dne na den rozhodl vyrazit jinou cestou. Je to vůbec možné - v jedné chvíli říkat "miluji tě" a v druhé "už tě nechci"? Zažily jste něco podobného? Jak to dopadlo? Jak a díky čemu jste to zvládly?
@espada jsem z toho znechucená a falt tomu nerozumím, co se to všechno děje... už abych měla za sebou rozvod a byla od toho, co nejdál... a co se týká jejího manžela, doufám, že brzo prokoukne... a co se týká mého muže, to už je mijedno, a´t si klidně dál nechá ubližovat... at si to užijou oba dva..
Tak další info, ti dva skutečně nevědí, čí to dítě je..ona to táhne na obě strany a zřejmě vyčkává, co ukážou testy... S mým mužem se oňuchává, ale žije dál s manželem, který nic netuší..je to nechutný... a můj muž asi doufá, že je to dítě jeho, aby ji získal...absurdní...
Ahoj, tak vše špatně. Manžel se vrátil, ale já nemohla vstát z postele, v pondělí urgent na sál a operace. Nejsem zatím nic schopna dělat a tak se musí postarat o holkÿ a o vše, co teď nezvládnu, jsem ráda, že jsem ráda. Budeme to řešit, jakmile se mi udělá lépe. Teď se ukáže, co dokáže. Nechám ho jít a on to asi také tak cítí, jen nemá odvahu odejít, na holkách a na mě mu prý záleží, ale nemůže si pomoc ji miluje.
@codal, tobě hodně síly, ale jak říkáš, že jsi byla trochu ráda, je to dobře, nemáš si co vyčíta, ještě si myslím, že tvůj manžel bude litovat.
🙂 😉
@jezuras To je mi líto, ty si to vyžíráš na plný čáře...to je šílený... teď se ukáže, jestli je tvůj můž charakter a zodpovědnej otec a postará se o tebe a vaše dcery, když jsi takhle dopadla..a jestli ta jeho kopretina je tak tolerantní, aby to rozdýchala, že se třeba neuviděj... ať je ti brzo lépe, po těle i po duši...
Tak změna, její muž to ví, že je to 50:50, kdo bude otcem... ona to táhne na dvě strany, oba jí to tolerují, oba jí milují, ani jeden o ní nechce přijít a tak prostě čekájí, čí to dítě bude, aby se krasavice mohla rozhodnout, s kým milostivě zůstane..oba jí zobou z ruky jako dva poslušný pejci...masakr...je to čím dál tím horší... Já fakt nestíhám valit oči... na porodní sál půjdou asi kluci oba, jeden bude fotit a druhý kamerovat:-/...
@codal slušně si to zařídila...to už si skoro i zaslouží obdiv... já chci taky dva tatínky pro dítě, co mě budou milovat a zobat z ruky 😀 jeden může být v domácnosti, druhý vydělávat... paráda 😀 a když se něco zvrtne, furt tu je ještě ten druhý..navíc - 2x víc dárku na narozky.. 😀 😀
ne sranda...
codal, nechceš to přestat zjišťovat? jako ano, čtu vaše příběhy od začátku a takhle na odlehčení, je to zajímavé počtení, ale když si člověk uvědomí, že je to realita... nebylo by ti líp se na to vybodnout?
@xveronikaxx Je to kapku děsivé, když si člověk uvědomí, že to není špatný film, ale můj život.. naštěstí už jen okrajově, jsem moc ráda, že se mě to netýká... nezjišťovat, já bych i nezjišťovala, ale svět je malý a "dobré" zprávy se šíří rychle, i když o ně třeba ani nestojím... a tím, že se neskrývají, tak se tomu prostě nemám šanci vyhnout... a jelikož se kolem toho šíří různé fámy (nebo já si myslela, že to jsou fámy) a už mi to lezlo krkem, tak jsem se manžela narovinu zeptala, aby bylo jednou pro vždy jasno..nečekala jsem, že mi odpoví a už vůbec jsem nečekala, že to všechno, co se mi doneslo je pravda... byl to hodně velký šok...ale v podstatě se mi ulevilo..uvědomila jsem si, že jsem si celo dobu myslela, jak je šťastný a spokojený se svou láskou a já sama, nemilovaná a nešťastná, ale ono je to úplně jinak... takže tak, mě tyhle informace nijak nezraňují, nemiluju ho a nechci, aby se vrátil, pouze jsem znechucená a šokovaná z toho, jaký charakter se z něho vyklubal a jak si dokázal podělat život... a co se týká dané paní, tak tu nekomentuju, nikdy jsem o ní neměla vysoké mínění, ale tohle už je vrchol všeho... ale kdo chce kam...ono se jíto vrátí i s úroky (možná už se tak stalo)..boží mlýny fungují a já mám konečně pocit, že se můj svět vrátil do určité rovnováhy... je pravda, že jí taky svým způsobem obdivuji, umět si zaháčkovat dva chlapy takovým způsobem, oběma jim ubližovat a přesto být milována až za hrob... ale opět si myslím, že je to jen přechodný stav a že se může nakrásno stát, že jim oběma dojde trpělivost a ona nakonec zůstane s miminkem sama... chudák to dítě, narodit se za takových podmínek, v takové situaci, to ho musí poznamenat na celý život... brr... jsem opravdu ráda, že jsem jen znechucený pozorovatel...
@codal to je síla, víš trochu mi to připadá, jako by to bylo u mě, jen obráceně, manžel miluje jinou,ale na mě mu prý také záleží, teď je se mnou pouze proto, že je mi fakt zle, je to hezké,ale co potom. Fakt jsem momentálně úplně neschopná a on musí vše zvládnout. Miluji ho také a nechtěla jsem ho nechat jít bez boje, dnes vím, že je to špatně, on mě nikdy nebude milovat tak, jako dřív. Přeji ti hodně štěstí a ty ho mít budeš. 🙂
@codal Přesně tak. Je super, že ho už nemiluješ a že tě to už tak nebolí. Něco na těch božích mlýnech možná přece jen bude. Já se zatím trápím fest, ale čím dál víc jsem více a více přesvědčená, že není cesty zpět (i když nevím, co by bylo, kdyby se chtěl vrátit). Já jen nechápu ty chlapy, co na těch mrchách vidí?! Ale vidím to kolem sebe pořád, mrchy se mají a hodné holky chodí samy s pláčem. Snad je to jen dočasně a jednou se to obrátí.
Ahoj, tak dnes po druhém zákroku, v pátek jsem byla znovu na sále, jsem úplně vyřízená, celé včerejší odpoledne a noc jsem prozvracela po narkóze asi, jsem fakt KO, manžel nevydrží aby ji nevolal, nepsal, nebyl s ní aspoň trochu v kontaktu, moc to bolí. Stará se je hodný,ale také jsem se dozvěděla, že jsem hysterka a herečka, nu co se dá dělat, byl naštvaný. Miluji ho stálle je to pro mě hrozně těžké, držet se a občas mu něco neříct, ale už mu nic říkat nebudu, raději budu rpět, abych mu nic nevyčítala. Jen mi říká, že ona to nedělá, nejde prý o ní, on nechce být se mnou. tak to jsem se zase dozvěděla něco nového, Ať už je mi dobře, musíme to dořešit. Tak zatím pa holky, moc Vám děkuji. 🙂
@jezuras Ne, není hodný, jestli Ti říká takové věci, zvlášť když na tom nejsi zdravotně dobře. Když čtu, jak z Tebe dělá viníka všeho a ze sebe vlastně oběť, úplně mi to zvedá tlak. Přeju Ti, abys teď měla hodně štěstí a rychle se postavila na nohy.
Heký večer, tak novinka, teď mi oznámil, že chce zítra za ní odjed, chce se vrátit ve čtyři, je mi zle, ale nevydržela jsem a řekla jsem mu ať to ani nezkouší, urazil se,Stejně asi odjede, Mám včeho tak akorád, Jsem na něj naštvaná. Stále ho ale miluji. ☹
@codal už jsem to i nadhodila, ale vím, že teď musí být tady, aby mi pomohl, nemám nikoho, je mi strašně. Nevím, co se bude muset ještě stát, aby pochopil, jak ho miluji,ale vím, že je konec. Bolí to. Asi není návratu, ne z jeho strany. Musí jít. Děkuji ti, že mi pomáháš. Je mi strašně.
@codal děkuji ti, jsi moc hodná, já ale silná nejsem, kdybych byla, už tu není a netrápí mě, stále tvrdí že mu na mě záleží? Nevím, co si o tom myslet, když vzápětí jde volat jí. Víš, už nemám sílu, ale ani sílu na život, jsem jen uzlíček nervů, Vše mě ničí, tak strašně ho miluji. 24 11. bychom měli výročí 18 let, Nic už nebude, tak tu teď sedím srdcemi puká, slzy tečou po tvářích, jen si říkám, ať už je lépe, bohužel srdci neporučíš. Jen musím doat , dnes neodjel, tak mi to podal, že tedy dnes zůstane doma, Před hodinou odjel na nákup, jenže vím, že ji volá, nic s tím neudělám, Jen to vše strašně bolí. Nevím, jak se tohle dá ještě dlouho vydržet, už asi dlouho ne. Jen vím, že moje city se nezmění.
Moc všem děkuji za rady komentáře Nemám ikoho s kým to probrat. Děkuji.
@espada
@laurital musím přiznat (asi je to hnnusný), ale že se mi tak zvláště ulevilo a měla jsem tak trochu škodolibou radost... stydím se za to, ale je to tak..