Život po rozvodu: Jak čelit kritice a najít nové bydlení?
Tak jsem rozvedená a vrátila se zpátky k rodičům.
Té slavobrány mě nečekají, bylo jasné, ale tohle. Trochu podpory by neškodilo. Místo toho mám na talíři denně, jak jsem hrozně zklamala. Odešla do světa, vdala se, povila dítě a vrátila se s outezkem. Zato Anička od sousedů, ta si zařídila hezky život už dávno, Betka odnaproti, ta s mužem už 10 let hezky slušně žije, Zuzanka seshora ta má super práci a taky už má může, dokonce mladšího. A takové srovnávání, co kdo kde a jak má a já jsem skončila ve svým pokoji a jsem ráda, že ne ulice nebo azylak, kde jsou jen cikáni. Praci zatim nemám, ale hledám. U nás celkové možnosti extra nejsou. Asi nebyl ten odchod úplně dobrej, ale aspoň bydlení je vyřešeno. Ceny nájmu jsou šílený, tam práce byla, ale to bych byla s penězi ná štíru, náhodou marod já nebo dítě a jsem nahrána. Nevyjdu. A dítě je nemocné za rok klidně i 4-5x. Pořád něco. Ex koupil bydlení za svobodna, alimenty posílá symbolické. Prý víc nemá, i když vím, že jo. Jeho kamarád taky, ten má barák takový minizamek, že v každé koupelně má televizi, ale dětem posle usnudlanych 1500 korun měsíčně a kasa se, jak je vyživuje. Chlapi mizerni.
Taky nemůžu nikam chodit, protože toho nejsem hodna. Nemám práci, jsem odpad, dno, spodina. Jsem až na posledním místě. Mám zákaz najít si jiného muže, někdy. Mám dítě a to je outezek do konce života. A potkala jsem sousedku Mirku, co má jo jen řeknu, návštěva asi ne, když trvale. Hlavně ať to nezjistí Božena, ta to roztroubi hned v první dny, budou i v krámu po nás ukazovat. To je ta a ta. Copak jsem jediná rozvedená s dítětem ve světě? No stalo se, no. Já vím, zklamala jsem, ale až tolik vyloženě pohrdání, to snad ne. A pak si mám najít dobrou práci..
Já to asi napíšu hnusně, ale mě by hanba liskala, jak se u nás říká, kdybych se s dětma měla vrátit k rodičům. Neměla jsem nic, ale během 2 měsíců jsem si našla místo (pomocná kuchařka, ale prostě potřebovala jsem příjem), byt, školu i školku (v červnu!) a zvládla to se dvěma dětma.
Kor když ti říkají takové věci.
Jen doufám, že všechny ty hnusné řeči ti neříkají před tím malým, to bych fakt nedala. Uvědom si, že pokud někdo haní jednoho z rodičů, to dítě to přebírá na sebe jako svoji chybu. Chceš aby syn žil a poslouchal to co ty?
@zuzkasim celá manželova rodina bydlí daleko, ještě víc než on
A nejeví míč zájem, tedy zájem tam snad nebyl nikdy. Hlídání, jakože hlídání jen se mnou, čili nic.
Vyběhat nějakou krátkodobou pomoc od státu a osamostatnit se. Jediná možnost. Jinak ty se zblázníš a oni z tvého syna udělají uzlíček nervů.
@mourovatakocka Nojo, ale to si nejdřív musí vyběhat to osamostatnění se a bydlení a pak teprve může žádat, takže zásadní chyba byla vracet se do pokojíčku k rodičům.
@j.a.n.i A já bych třeba byla ráda, kdyby se moje děti v dospělosti v případě nějakých takových error případů vrátily na přechodný čas ke mně. Tady to asi úplně ideální nebylo 🤷, ale nám se to hodnotí.
Promiň, ale jak "víc nemá"? Alimenty přece určuje soud na základě příjmů otce dítěte. Nájmy jsou opravdu hrozně drahé, sama platím 20.tisíc měsíčně a když je dítě nemocné a nemůže do školky, přijde ho hlídat babička, abych mohla pracovat. To bylo jediné řešení. Tobě by takový model nevyhovoval?
@hojda Jak jsi na to přišla? Pořídil si bydlení ještě za svobodna, má tady kamarády, zřejmě práci, takže i kdyby cizinec, je tady etablovaný. Otec mého dítěte je také cizinec, žije v ČR už deset let, má výborně placenou práci, nedávno si koupil byt a alimenty mu soud určil na 11. tisíc v době, kdy dceři byly dva roky. Nevím, kolik je dítěti autorky, ale i ona sama má nárok na výživné do doby dvou let dítěte.
@goldenova no manžilek udělal tu věc, že smlouvu si dal upravit na téměř životní minimum a zbytek mu dávají na ruku jakoby pohyblivou mzdu. Ale jinak vydělává solidně. Prostě má právníky, kteří mu takhle ,,pomáhají". A řekl, že když mi bude málo, tak to může být ještě míň. Vždyť mám rodiče.
@hojda cizinka jsem spíš já.
@goldenova dítě má 4 roky, čili nic.
Zvláštní…napřed mělo dítě 5, skoro 6 a najednou má 4.
Tak to nechápu. Jak ty jsi cizinka, vrátila ses domů do Čech?
Zkontaktuj se s OSPODEM nebo nějakou poradnou pro matky samoživitelky. Je zdarma. Nebo si najdi svého právníka a na tyto věci se zeptej. Tyto skutečnosti nemohou být soudem ignorovány (ještě by z toho měl problém, pokud by vyšlo najevo, že obchází zákon, tak ať přestane mlžit a platí. A mimochodem, platit ti musí, jinak na něj bude uvalen exekuční příkaz a může jít i do vězení. Mám takový pocit, že jste snad ani alimenty soudně neřešili?). Pokud máš důkazy, nenechej se "očůrat" a trochu za svoje dítě i za sebe bojuj. Vím, že asi teď nemáš moc sílu, ale věř mi, jde to.
Ahoj, tak v tomhle "podporujícím" prostředí bych teda nebyla ani minutu navíc. Heleď, taky jsem se vrátila k rodičům s dcerou (bylo jí půl roku) a do konce RD jsme u nich bydlely. Nebylo to jednoduché, hlavně s mamkou, protože jsme byly v lecčems stejné. Pocházím z menšího města na severu Čech, ale věděla jsem, že dcera nastoupí do školky v Praze a do Prahy se vrátím. S kamarádkou jsme šly do spolubydlení, našla jsem si práci, dceru mi vzaly do školky přednostně (v Praze jsem si nechala prozřetelně trvalé bydliště, byla jsem samoživitelka a měla jsem práci), takže jsem se trhla. Pak jsme s mamkou zas viděly rády a teda oba vždycky ochotně pohlídali. Celou dobu, co dcera byla ve školce, tak jsem si dálkově dělala VOŠku s vidinou toho, že prostě získám lepší práci, což se povedlo. Často jsem padala na držku: vyčerpáním, nedostatkem peněz, ale dala jsem to. Pro nás, pro budoucnost. U nás to ale nebylo, že by mě ponižovali, ale naopak podporovali (a to samé i sourozenci a širší rodina). Být Tebou, tak se přestaň litovat. Pardon, ale Tvoje mamka je sama vnitřně zraněná a v něčem v SOBĚ zklamaná a Ty jsi její hromosvod a navíc, Ti pěkně systematicky léta podkopala sebevědomí. Seber se! Řekni jí, že jsi dospělá, je to Tvůj život a tohle už nemusíš poslouchat a buďte spolu jen na ten nejnutnější čas. Máš zdravé dítě, Ty jsi zdravá, přemýšlej o možnostech, jak i s dítětem odejít. Není to snadné a spolubydlení (třeba i s jinou mamkou ve větším bytě) není často jednoduché a chce to velkou toleranci a respekt, ale jde to. Dvakrát jsem si dokonce našla spolubydlící na inzerát a taky to klaplo. S jednou z nich jsem v kontaktu dodnes. Dá se. Všechno se dá, ale musíš chtít.
@felis já už rodičům řekla, že tam teda nutné být nemusim. Vědí, že odejít jaksi nemám kam, no tak jsou na koni. Azyl jsou prý samé cikánky a co by řekli lidé, že mám tam rodiče a musím žít mezi cikáni v azylu? Taky spolubydkeni s koním maminkou odbili s tím, že kdoví s kým bych skončila, možná by přestala platit a já bych musela platit i za ní. Hned ze vším hotovi. A to rychle.
Tak to řekli a co? Kolik ti je? 15? Snad máš svůj rozum. Začni opravdu něco dělat, přece nechceš, aby syn v tomhle vyrůstal?
A jak je to teda s tím věkem?
@felis no jo, já byla celý život blbá na to, aby nějakej názor měla, takže rozhodli oni. Vybrali mi i střední školu, protože oni vědí nejlíp, co mi jde a bude mě bavit. Po skončení školy jsem mohla jít leda do práce, která mě ubíjela a nebavila. Pořád chtěli jakoby nadvládu? Nejdřív jsem musela poslouchat do svych 18.let, pak dokdy bydlímpod jejich střechou a jim jejich chléb, pak dokdy budou žít. Já totiž toužila mít vztah a někoho milovat. A máma hned, že dokdy bude žít ona, tak můžu milovat ji. Takže s maminkou budu mít děti, maminku si vezmu, že...
Po tom, co tady píšeš, bych začala hledáním psychologa. Až se trochu srovnáš, půjde všechno líp.
Já k němu taky chodila.
Mám několik známých, které bydlely nějaký čas v azyláku, ani jedna není cikánka. A i kdyby, tak co? Cikánka sousedka je něco hrozného? V azyláku se musí dodržovat určitý režim, pravidla jsou pro všechny stejná. Začni přemýšlet nad sebou a svým dítětem, názory svých rodičů můžeš vyslechnout, ale nemusíš následovat. Přesně, jak pásky holky nade mnou. Tvoje chyby, tvoje zodpovědnost, ale taky tvoje výhry. Postav se na vlastní nohy, už je na čase.
@jancazao ty se hlavně můžeš liskat za nejzbytecnejsi komentář. Holt každý nene tak dokonalej.
Neutoč, já to nemyslela vůbec špatně. Jsi od mala ovlivňována a je potřeba s tím něco dělat. Na chození k psychologové není nic špatného.
Mnohem víc než o tobě a dítěti je tahle diskuze o tobě. A tvoje komentáře opravdu působí věkově na 15. letou pisatelku. Což ti nezazlívám, pokud tě rodiče nějak naprogramovali, duševně ses asi v tom věku někde zasekla, alespoň co se sebevědomí týče. Právě proto tady leckdo navrhoval psychologa a já taky. Sama jsem k němu chodila. Dnes k němu chodí téměř každý. I zvířata🙂 Neber to zase tak tragicky, to není žádná prohra. Obávám se ale, že pokud budeš zůstávat v toxickém prostředí, moc práce na sobě neuděláš, maximálně si vybuduješ vyšší toleranci, ale sveze se to po tvém dítěti, které tu atmosféru bude vnímat. Kolik je teda tvému dítěti? Chodíš do práce? Jaké je tvoje vzdělání nebo pracovní zkušenosti? Dnes je průměrný plat takový, že 1 plus 1 z něho zaplatíš. To by bylo dočasné. Můžeš taky zažádat o městský byt, to bych udělala co nejrychleji. Dále na soudu o zvýšení alimentů. Celkově se mi zdá, že fokus je nyní víc na tebe, ale měl by být na tom, abys jednala pragmaticky, zajistila si co nejvhodnější praktické podmínky pro sebe a dítě - alimenty, práci, byt, poradnu. Skončit s pasivitou a začít bojovat. A kdyžtak se rodičů zeptat, pokud jsou tak chytří, jak by ve tvé situaci nyní jednali oni.
A upřímně, pokud ti tvoje matka řekla, že dokud bude žít bude ti substituovat partnerský vztah, by si taky zasloužilo pozornost psychologa. Pokud to nemyslela žertem, tak to působí jako chování narcistické matky, kdy jedním z mnoha projevů je potřeba naprosté kontroly, pozornosti, dramatizace a podrývání sebevědomí jejích potomků. Maminka by s psychologem asi taky neměla váhat. Kdy mimochodem jsou i rodinné poradny.
No, upřímně a cos pro řešení situace udělala ty? Nic, akorát ses nakvartyrovala k rodičům, bez pravé a jediné co děláš je, že si stezujes, jak za všechnoize ten či onen.
Chápu, hlavně se to musí hodit tatínkovi, jasně 😁 Tchýně, švagrová, nikdo není použitelný? Někdy se to tak blbě sejde. Na druhou stranu, mám kolegyni, která si pořídila dítě, otce nikdy neuvedla, nemá vůbec žádné hlídání, naopak jezdí pomáhat rodičům. Je už 12 let na dítě skutečně jen sama. Výhodu měla v tom, že měla aspoň vlastní byt. Ale zvládá vše. Tím chci říct, že ono to jde. A ty to taky zvládneš, nenech se manipulovat svými rodiči, že ti nevyšel vztah ještě nic neznamená, nejsi ani první ani poslední a vše je nějak řešitelné. Přeju hodně odvahy!