Život v rodině s dvěma dětmi a dvěma pracemi manžela

@jetelacka ja mam dve deti a manzela, co pracuje na vysoke pozici - nejsou to dve prace na smeny, ale jeden hodne nabity hlavni pracovni pomer. Vydelava absolutne nadstandardni penize, bydlime v krasne lokalite kousek od Prahy ve vlastnim velkem byte.
Vzdycky chtel dum, je tak zvykly z detstvi a vlastnit pudu/nemovitost je pro nej dulezite. Takze ted chystame projekt na stavbu domu. Budeme mit vysokou hypoteku.
Ja jsem s detmi doma, nepracuju, deti maji 5 a 2.
Od zacatku byla moje priorita, ze se chci venovat detem, ze prace pocka, az pujdou do skoly (vim, ze kdyz pracuju, mam taky tendenci nandavat si na sebe hodne, chci vsechno dodelat, pracovat me bavi a vim, ze by me nicilo pracovat pri detech, kdy bych mela pocit, ze se ani poradne nevenuju detem ani praci - navic teda kdyz se podivam, jak to u nas vypada a jak uz ted nestiham, tak nevim, jak bych zvladala jest praci).
Resime podobny “problem” - manzelovi zalezi na materialnim zabezpeceni, mysli hodne do budoucna, snazi se nas zabezpecit, az budeme v duchodu (je o 11 let starsi nez ja vycita si i to, ze se “rozhoupal” pozde, ze deti mel pozde, mam pocit, ze ted trochu prochazi krizi stredniho veku, ze ma pocit, ze uz je starej atd.), snazi se hodne setrit atd. Dovolene mame taky vzdycky s tim, ze varim (u nas je to jeste dane i alergiemi deti), ale mohli bychom si klidne dovolit koupit luxusni dovolenou u more na dva tydny, ale on radeji ty penize chce nastradat na to, aby bylo na dum atd.
Ja jsem zase vyrostla v panelaku, jsem typicky bytovy dite - v tydnu v Praze v byte, na vikend na chatu - takhle by mi to stacilo. Urcite bych nikdy nenasetrila tolik co muz - vic bych ty penize pouzivala na “zabavu”, na cestovani.
Shodujeme se v tom, ze nemame potrebu utracet za materialni veci - oblikame se relativne obycejne na to, jaky mame prijem, nakupujeme pro sebe minimalne, detem kupuju nove obleceni, ale maji proste dvoje slusne kalhoty, par teplaku, jednu zimni bundu atd, nemame narvane skrine vecmi. Mame slusne, ale nijak luxusni auto (navic odkoupene od firmy) a druhe je manzelovo firemni.
Neshodneme se v tom, ze manzelovi vyslovene dela dobre setrit a ukladat finance do investic - jako treba ten dum, ja povazuju za dulezitejsi zazitky, cestovat, neco videt, neco zazit, to naplnuje muj zivot.
Mame kolem toho spoustu (ostrych) debat, je to tezke, protoze manzel je takova ta ciste racionalni, tezce konzervativni povaha, ma pocit, ze spravne je to tak, jak to dela on a neumi se tolik na to podivat ocima nekoho jineho (priklad: kdyz jsem delala VS, nechapal, jak se muzu ucit v noci, proc rano nevstanu a neucim se pres den, protoze prece on se ucil vzdycky pres den a tak to ma byt 😀 tezko jsem mu vysvetlovala, ze jsem sova a on skrivan, takze mame logicky jina nastaveni - to se zase hodi ted s detmi, on s nimi o vikendu vstane a ja se o ne vic staram vecer a pracuju do noci na vecech, co jsou treba, kdy on uz usina).
Tohle cele resim tak, ze se na to snazim divat jeho pohledem - minule mi to pri jedne debate podal tak, ze ma pocit, ze je na to vsechno sam - z hlediska toho zabezpeceni a financi - vnima to tak, ze ja chci jen brat a nema pocit, ze bych ocenovala, co pro nas dela. Ja jsem se mu snazila vysvetlit, ze ja mam ten stejny pocit, kdyz z neho mam dojem, ze bere automaticky, ze se o vsechno postaram a ze vlastne “moc nedelam”. Nechape, ze uz proste po 5 letech doma neni kazdy den uklizena kuchyn treba prave proto, ze uz nemuzu - ano urcite mam kapacity delat vic a lepe, ale uz nemam kde brat silu a energii.
Takze je to presne, jak rikas - oba mame pocit, ze ten druhy by mel delat vic a lepe a ze jsme oba chudaci 😀
Mne pomaha o tom casto mluvit, a zejmena to vedomi, ze je to proste takhle bezny ve vic rodinach, ze je to dusledek stresu, ta zmena v rodine je obrovska, dve deti uz jsou znat, obzvlast pokud to nejsou takovy ty klidny spaci, samostatne si hrajici miminka.
U nas je to jednoznacne dane i tim, ze manzel je zvykly ridit a rozdavat ukoly - ocekava, ze vzdycky bude nekdo, komu ukol prideli a ten druhy ho splni. U me v tomhle narazil - ja jsem dostatecne dominantni a tvrdohlava na to, abych kolem nej skakala a taky to casto davam jasne najevo.
Rikala jsem mu vickrat - kdybych vedela, ze problem je v tom, ze on ty kapacity proste nema - casovy, inteligencni, jakykoliv, tak bych to brala jako jeho
“handicap” a zabrala bych za oba. Ale kdyz vim, ze jsme na tom vicemene stejne, tak se nedam.
Taky jsem si to castecne udelala sama tim, ze jsem bohuzel ten typ, co chce vsechno zvladat sam, jinak mam pocit selhani - kdyz jsme meli jedno dite, zvladala jsem absolutne vsechno, manzel byl minimalne polovinu noci z mesice na sluzebnich cestach, jinak v praci do sesti, do sedmi, a zvladala jsem sama - jsem sobestacna, ridim, nemam problem odjet s detmi sama na dovolenou, poradim si, zvladala jsem domacnost, krouzky, veskery zarizovani vseho. Syn byl do dvou let kojeny a hodne uzkostny - napriklad trvalo, nez byl ochotny jit spat vecer s tatou, abych mohla nekam jit, takze ja jsem nemela (a nemam - druhy syn je totez 😀) zadne svoje aktivity - manzel pred covidem chodil jednou tydne na fotbal a pres zimu jednou tydne na hokej. Obcas nejaka hospoda s kamosema, ale to spis vyjimecne (vzhledem k tomu, ze byl porad pracovne pryc 😀).
Pak se narodil druhy syn, v jeho peti mesicich zacal covid, takze “idealni” kombinace..
Do toho barak - na projektu delam ja - protoze zase - manzel je takovy, ze se spokoji s prvnim navrhem, uz by to nekomplikoval, hlavne abychom uz staveli, ja, kdyz uz jsem tedy ustoupila, ze pujdu do baraku (opet - uklizeni, zahrada bude samozrejme na mne), tak chci, aby to bylo co mozna nejidealnejsi, takze uz pul roku neustale premyslim, vymyslim, posouvam, snazim se prijit na vsechny mouchy.
Manzel jen utrpne ceka, az reknu, ze takhle dobry - muzu mu to vycitat? Ne. Muzu cekat trochu pochopeni a podpory? Podle me ano.
A o tu podporu a pochopeni jde asi nejvic - manzel nema nejmensi tuseni, jaka je to zatez treba jen zaridit darky pro celou rodinu na Vanoce, najit, objednat, povyzvedavat, zabalit. Vytvorit kalendare babickam a podobne.. a to je kapka v mori.
Proc ho v tom “nevymacham”? Zaprve to vzdycky nekdo odnese - on by mel “ponauceni”, ale nekdo dalsi by byl zklamany.
Je pravda, ze ani ja nijak zvlast nevyzdvihuju, ze pracuje a ze toho ma hodne, obcas mi vycte, ze se ani nezeptam, jak se mel, co v praci. Neptam, nemam na to kapacitu.
On se sice zepta, ale odpoved uz nevnima 😀
Nemame prakticky zadne hlidani, ted teprve obcas zacina hlidat moje mama, takze spolecny parovy zivot je temer na nule. Ale obcas si na sebe chvili udelame a tehdy citim, ze se mame radi.
I jindy si to vzdycky nakonec uvedomim - ze tam je ro spolecne pouto. Ze jsme spolu trinact let a porad to mezi nami jiskri (kdyz je cas a sila 😀), ze mame spolecne hodnoty, ze rodina a deti jsou pro nas nejvic, jen to proste bereme trosku kazdy za jiny konec 😀
A ze jsme ted v nejakem nouzovem rezimu (na tom jsme se shodli, ze to vnimame stejne), ze ted jsou na prvnim miste deti, my jdeme stranou, ze je toho proste moc, a obcas to resime hadkou a obvinovanim toho druheho ze vseho mozneho, ale ze se proste mame moc radi.
Manzel nikdy nepochopi, jake to je, byt 24/7 nekolik let s detmi, ja uz jsem zase zapomnela, jaky stres a nervy to kolikrat jsou v praci, kdyz ma clovek nejakou zodpovednost, navic mu samozrejme vycitam (a to mi vadi hodne i kvuli detem), ze je v te praci v myslenkach porad. Ze uz nedokaze poradne vypnout, ze ho vidim, ze tu s nami proste kolikrat je jen fyzicky. Ale v hloubi duse vim, ze kdybych byla v jeho pozici, tak bych na tom byla podobne - ja ale jako mama mam ty deti na prvnim miste proste od prirody, tak to pak neni tak tezke.
A taky je pro me zasadni, ze deti miluje, ze jim to dokaze rict, ze se jim snazi venovat kazdou volnou minutu, neutika nikam za svymi konicky a podobne.
Hodne se mu snazim vysvetlovat otevrene, jak to citim, ceho se bojim, co mi nedela dobre, snazim se nahlas pojmenovavat i jeho chovani a jak na me pusobi a myslim, ze k nejakymu malymu posunu doslo 🙂
Cimz samozrejme netvrdim, ze neprijde za tri mesice s tim, ze odchazi za svoji 21letou asistentkou, ktera je vzdy mila, usmevava a upravena, je jim zcela ohromena (coz ja nejsem, a to je taky problem, ze neumi drbat za uchem 😀) a ze to neni takova opotrebovana furie jako ja 😀 Ale s tim jsem smirena - mame to “v rodine” - i babicka, i mama zustaly samy, takze ja jsem pripravena 😀

@andelka je vidět, že se tim poučil. Manžel s bývalo zenou deti chteli. Snažili se kolik let a nakonec se rozvedli, protože manzelka otěhotněla s jinym. Občas si říkám, že je neponaucitelny. Vůbec mu tyhle věci nedochází ☹ a děkuji za zprávu. Také pomoct nepotřebuji, ale spíš aby se zapojil vic kdyz po dětech tolik touzil

@jetelacka nevidíte si do financí... to je možná kámen úrazu. Nemůžeš vědět, jestli nesplácí nějaké závazky z minulosti, o kterých ani netušíš. Že má dvě práce může mít úplně jiný důvod než si ty myslíš.

@irmamala právě, to má každý jinak. My jsme hodně emoční, kontaktní, mně vůbec nevadí, když je třeba na nemocenské (třeba 2-4 týdny) nebo má delší dovolenou a on je aktivní i doma, takže že by se nudil mimo práci a neměl do čeho píchnout, to nehrozí, malé projekty dělá doma. My máme malého pořád doma, hlídá ho jen babička a zatím jen u nás. Takže toho využíváme, když máme v plánu něco mimo domov (kino, večeře, návštěva, wellness..) Další dvě děti máme doma tři čtvrtiny času, ale ty už chodí i k babičce na noc. No, sami doma jsme nebyli 3 roky. A večer osamotě doma taky ne, malý chodí spát až s námi. Sex bychom chtěli častěji, ale moc se to nedá. Ale snažíme se, abychom byli spokojení oba, a kolikrát si na to čas vyloženě vyhradíme, uděláme, naplánujeme..není to takové, jako když nebyly děti, ale taky to hodně udělá ve vztahu a pro takovou tu citovou spokojenost.

@jetelacka no ono záleží i na té druhé straně. Jeho ex není nějaký extra domácí mateřský typ, pro ni je taky práce důležitá a přístup k financím a požadavky zvláštní. To fungovat prostě nemohlo. A jemu až zpětně, a hodně právě až v soužití se mnou a dětmi došlo, jak to bylo blbě a co mu uteklo, a jaké to mohlo a mělo být. Takže teď opravdu se snažíme o tu rovnováhu. Protože malý je poslední dítě, a další šance už nebude. S rodinou jsme teď, ne za 20 let. Společný život, zážitky, trávení času, zájem dětem peníze nenahradí.

Asi tě svou odpovědí nepotěším. Manžel má krátky/dlouhý týden (denní, noční 12 h) a Tedy když nemá denní tak dceru do školky a ze školky bere on. Abych co nejdříve mohla do práce a tím pádem i z práce. Doma občas vysaje, vytře, umyje koupelnu atd, ale většina domácích prací je na mně. Jsem ráda, že zaopatří dceru, občas jí vezme po obědě, protože tohle bych já nestíhala.

@jetelacka musíte si vysvětlit svoje priority doma spolu. Každý může dělat to chce, ale také tak, aby na tom ten druhý nebyl bit. Je to náročné a je to nafurt, to pořát takto nějak ladit. Ale to je prostě partnerský život. Ty se nesmíš bát mu říct ať cokoli udělá, jinak by to mohlo sklouznout, kam nechceš. Každý musí občas ustoupit, ne jen jeden. Také s tím bojuju, ale dá se. On to po letech časem pochopí😉 Ten můj taky nechápe proč chodím spát už v 22h, klidně bych šla i dřív mít na to klid. Prostě jsem odjakživa tvor co spí víc (těch 8 h), manželovi stačí i dlouhodobě 6 nebo i 4. A po dětech mám deficit, který asi už nikdy nezmizí, takže prostě ani nechodím s mužem na akce do noci, na konzerty. Což je prý divný. Naštěstí už s sebou může brát kluka, sám by nešel. Jinak je taky workoholik, teď tedy není už tolik v práci, ale zase ani už tolik nejezdíme spolu na víkendy, protože sedí doma se svým koníčkem. Doufá, že by ho to mohlo jednou i živit, tak tomu věnuje teď úplně všechen čas. Krom puberťačky se také zapojujeme, jinak bychom spolu nebyli skoro vůbec.

@rencinka87 panejo no je mi to nějaké povědomé 😁😁😁 naposledy když jsem dopoledne napustila vanu protože jeden byl ve školce a druhý spinkal, tak samozřejmě potom sex a jak jsme tam leželi v posteli, přišla jsem si jako kdyz jsme začínali. Strašně příjemný pocit. Me to prostě v tomhle přijde ta druhá strana taková, že si toho času pak vážíme, jak jsme spolu méně. Nejsem zvyklá mít chlapa doma to ano, jen by nemusel hrotit no ☹

@konidana jo mluvit. To jsme si ujasnili. Tak mluvil 😁 někdy si říkám, jestli to občas moc nehrotim. To s tim koncertem to by ten muj nikam nesel. Ten má nastaveno nikam sam, jen se svou ženou 😁😁

@elinka90 jojo tak to dělá i brácha. Ty uz ale přeci jen chodíš do práce. To ja jsem zatim na mateřské s druhym. S praci ten partnerský život asi utrpí co?

@andelka vid. Rikam si, ze to dětství strašně uteče a jednou toho bude litovat

@irmamala a mimochodem o té vitalnosti. Ten můj přijde domu a skuhra 😀D dokonce i na rehabilitace jsem ho musela objednat ja 😄 někdy mi přijde, že mám děti tři

@jetelacka u nás má taky dycky přednášku jen on🙄😅. Ale prostě jsou věci od kterých už neustoupím a holt si to nějak musí přebrat. Na koncert by taky sám nešel, ale právě ono to baví už i syna, tak jdou spolu🙂 Jinak bych musela jít já. Ale je fakt, že když byly děti menší (ale tak od dvou let výš, mimina ho nebrala vůbec), tak toho času s rodinou bylo víc, aspoň ty víkendy. Přes týden doma nebyl. Jo a taky byl 2 roky s dětma na rodičáku, to bylo super. Teď to už jsou puberťáci, nikam s náma nechtejí, muž má svojí zábavu, tak se to tak trochu rozpadá...

@zuzineckah jo i to je možné, ale takové věci by si dva lidi měli přeci říct, kdyby tam něco takového bylo. Ale pochybuju o tom. Je zásadně proti půjčkám. Hypotéku má sice, ale co dělat, když chcete stavět ☹ myslím, že to má spíš jen naučené od mlada a nevzdá se toho

@jetelacka to bych se radši vykašlala dětem na spoření a trávila s nimi čas...

@jetelacka strašně to letí. A zvlášť teď s tím posledním to je hodně vidět. Starším dětem je 16, 11,5 a 9 a to už je jiné, než s těmi prťaty. A uteče to, ani se člověk nestihne otočit. Nejmladší půjde v září do školky (nemám se kam vracet, tak nemusí hned ve třech, mám RD na dýl) a už teď vzpomínáme, jaké to bylo, když byl maličký. Později, když jsou oba v práci, děti školka, škola, je to už jiné. V něčem lepší, lehčí, v něčem ne. Obojí má něco. Blbý je, když chlap to má pořád stejně, ať je sám, nebo má děti, menší, větší..a měnit život musí jen žena.

@konidana to si taky rikam, ze az jednou přestane tolik makat, kluci budou puberťaci a Táto naval klíče od auta a my jedem 😀D že je už zajímat táta nebude jako když jsou mali. A to starší včera v posteli Tatínku ja te miluju 😀D to je vždycky na hadry

@jetelacka ja tomu rozumim, je to otazka - je sobecky od nej, ze nechce ubrat, nebo od tebe ze ho k tomu nutis? To je proste odveky problem v paru - najit nejaky kompromis…

@andelka a to je právě ono. Ja Svůj život otočila a manžel jede vlastně to samé. To se mi na tom nelibi

@rencinka87 přesný. A pořád dokola

@skarol je to pul na pul. My jsme v podstatě oba ze sociálně slabé rodiny a zažili jsme si šikanu na škole kvůli tomu jak jsme byli oblékani a tak podobně takže se snažíme o to aby naše děti takhle nedopadly ale samozřejmě to neznamená že se jim tatínek nemá věnovat.

@jetelacka no, já si myslím, že by ten nový systém prostě měl sedět, oběma, aby nikdo neměl pocit, že dělá moc, že je nedoceněný, nevyčítali si navzájem..To je mor. Každý má pocit, že dělá maximum, a stejně to nefunguje.

@jetelacka chce to míru. Všeho moc škodí. Děti sice budou mít první poslední, otec bude mít pocit, že jim dal to, co on neměl a že musí být spokojení, že udělal maximum..jenže zas někde to bude chybět, že s nimi, vámi nebyl, a v rovnováze to nebude.

@jetelacka Mne pomaha divat se na to jeho ocima. A nebrat si osobne, kdyz on to neumi 😀
Takze myslim na to, jak a v cem vyrustal, jak byl vychovany, jak ho ucili, co je a neni v zivote dulezite - a lip mu diky tomu rozumim.. Beru v potaz, ze se odstehoval od rodiny do jine zeme 650km daleko, a ze potrebuje sobe dokazat, ze to melo smysl, ze to, ze jeho mama nevidi vnoucata casteji nez parkrat do roka, je vykoupeno necim jinym - ze muze byt v klidu, ze se vsichni mame dobre.
Ze kdyz byl nauceny, ze pozemky maji hodnotu - proto, ze kdysi davno jeho prapradeda odjel tezce pracovat do Ameriky, aby pak za vydelane penize pozemky nakoupil, jeho potomci si diky tomu mohli postavit domy a dobre zit - tohle se pak predava z generace na generaci..
Ze je to dane i povahou, ze musim respektovat, ze jsou pro nej dulezite jine veci nez pro me (a vedela jsem to, kdyz jsem do toho vztahu sla, nebo teda bylo to jasne minimalne predtim, nez jsme se vzali, takze mu nemuzu nic vycitat), a ze kdyz nechci, aby on vycital mne, ze ma zajimaji akorat dovoleny, protoze me mrzi, ze me nechape, tak nemuzu vycitat jemu, ze ho zajima prace a vydelavani penez, protoze to zas ublizuje jemu.
A kdyz chci, aby se naucil videt vic veci myma ocima, tak proste stale cas od casu, kdy mi pretece pohar (zejmena tyden pred MS 🤣), vysvetluju stale dokola a dokola moje postoje, davam nazorne priklady, a podobne 🙂 A doufam, ze me aspon z 5% poslouchal 😂

@andelka ty jo tak to máme uplně stejně a díky za to 🙂

A co se tyce tech deti, jak rika @andelka - nikde neni psano, ze nektere z tech deti nebude mit povahu po tatovi a naopak si bude strasne vazit toho, co pro nej tata udelal a dela - to nemuzes vedet 🙂
Takhle jsem si to uvedomila, kdyz jsme mely debatu s kamaradkou, ktera mela a ma takhle zamestnaneho tatu, co porad jen vydelaval (on teda s nimi ani na dovoleny nikdy nebyl - mel hospody, takze byl porad tam) - a ona se na to diva jeho ocima, strasne si ho vazi a pro svoje deti dela to stejne, ma pocit, ze to zabezpeceni a start do zivota, moznost tem detem zaplatit skoly treba a podobne, vynahradi ten spolecne straveny cas 🙂
Takze to asi fakt tak jednoduse rict nejde a myslim, ze jediny recept je kopa porozumeni, kdy se pak zacne vracet i tobe - a pokud je jinak vsechno u vas ok, tak verim, ze muz ubere castecne sam, kdyz uvidi, zes mu ty vysla vstric 🙂

Ja ti nevím, ale tohle je o celkovém nastavení... Chlap má taky dvě práce-jednu normální, druhou jako koníček. Obě teda dělá převážně z domu, ale fakt to není tak, že by nás zanedbával - a to na něm vidím jak moc je utahanej... pohrát si s dětma, vzít je ven je pro něj priorita, to pak jde vše stranou. Doma delime práce jak to zvládá, to samé vyzvedani děti že skoly/školky... Občas třeba fakt nemůže, má toho moc, ale pak jim to vynahradi... Já když vidím že ma hodně úkolů tak dělám většinu věcí sama, ale pak zase třeba jedu ke konim a půl dne se stará on... Prachy jsou fajn, ale děti jsou malý jen jednou a k čemu je dítěti nová hračka, když s pak s ním s tou hračkou táta nechce hrát.

@rencinka87 je fakt, že to chce prostě míru a kompromis. A dívat se na věc i očima druhého, to rozhodně. Ale nejen ona jeho, ale i on jejími. Materiální věci čas, kontakt, zážitky, sdílení nenahradí. Na druhou stranu snaha zabezpečit rodinu, dopřát, nemít finanční starosti, to je taky forma péče. Jenže všeho moc škodí. Vždyť nemusí život a činnosti překopat a skončit úplně. Ale tak, aby to bylo schůdné pro všechny.

Jat vám všem moc děkuji za příspěvky, protože ze všeho jsem si něco vzala. Opravdu díky moc. Popravdě teď jdu dohánět to, co jsem neudělala v průběhu čtení a psaní tady 😄😄😄😄😄 jste zlatý holky a všem krásné Vánoce. Určitě sem ještě nakouknu 🎄🎄🎄😘