• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zlomila jsem si kotník, manžel to těžce nese..

24. července 2010 
Ahoj holky, nejak se dnes potrebuji vypovidat a jinou moznost nez to napsat tady v podstate ani nemam. Jsme s rodinou v cizine, kamosky tu jeste nemam.. :unamused:
Ted prochazim neprijemnym obdobim, pred par dny jsem si na vylete s rodinkou zlomila kustku v nartu a mam zasadrovanou nohu na ktero nemuzu stoupat :frowning2: Manzel je cely den v praci a ja jsem doma s rocnim deckem co zacne za chvilu chodit.. Je to prvni moje zlomenina a je to dost neprijemne, jsem odkazana na pomoc manzela, nemuzu se dostatecne starat o sve dite, sotva se pohybuji po byte o berlich (zvykam si) :pensive:
Kdyby jen to, tak toto sem nepisi a neresim. Ale co se to stalo tak mezi mnou a manzelem je odcizeni :frowning2: Zacalo to tedy jeho reakci na to co se se mnou stalo.
Od chvile co se to stalo byl bez nalady a zamraceny, odcizoval se.. Popisi vse podrobne aby to nebylo vytrzene z kontextu .
Byli jsme na prodlouzenem vikendu na vylete s kamarady co prijeli k nam na navstevu. Posledni den dovoleny, tesne pred odjezdem zase k nam domu jsem si blbe slapla na schudek, uklouzla a zlomila jsem si kustku v nartu. Tenkrat ale jsem si myslela ze je to jen vyvyrtnuty kotnik, nic vic.
Bolelo to moc, udelalo se mi nevolno a mela jsem zavrate, takze me manzel odnesl si sednout a jsme to ledovali pres hodinu (diky tomu vlastne se pozdrzel nas odjest z rekreace). Pak jsem uz nebyla schopna se postarat o naseho maleho a tak vse musel zaridit manzel (sbalit veci, prebalit maleho, odnosit vsechny veci do auta a jeste nakonec i me odnest do auta). No, od chvile co se mi to stalo manzel byl zamraceny, zamysleny, odtazity..
Ale delal vse potrebne. Pak nasledovala 4hodinova cesta domu. Vecer jsme tedy byli uz u nas doma a nohu jsem mela moc oteklou.. Kamaradi se balili na cestu do Cech, protoze druhy den uz se vraceli do CR. Proste bylo pylno..A ja jsem do toho rekla, ze je potreba jet se mnou do nemocnice, noha nevypadala dobre. MAnzel tedy me odvez, kamaradi zustali doma s malym. V nemocnici nam tedy rekli ze mam zlomeninu, dostala jsem sadru..Po ceste z nemocnice manzel se stavil v lekarne a koupil mi berle. Domu jsme se z nemocnice vratili pozde, manzel byl uz uplne "hotovy" totalne bez nalady, zamysleny, podrazdeny. Ovsem chapu, ze pro nej to nebyla prijemna situace, bylo take jasne ze sama se o maleho nepostaram.. bylo treba neco podniknout a nejak to resit.. tak jsem navrhla, ze by mohla k nam prijet jeho mama pomoci.. Na co on necekane ryhcle vypalil, ze to nepujde, protoze by nemohl chodit pak do hospody (jeho mamaodsuzuje hospody ,on proto nerad pred ni dela neco co se ji nazamlouva).
To me tedy prekvapilo.. Ale nic .to neni podstatne.. Nakonec jsme se ten den na skypu domluvili s babou ze prijede. Manzel tedy musel zaridit letenky.. Pro nej to byla take palka a dalsi starost.. Vse co citi a proziva bylo videt na jeho vyraze (otraveny, zniceny).. Nicmene to vse zaridil. To ocenuji, ale vadi mi to jak k tomu vsemu pristupoval a ze se vubec nezajimal o tom jak mi je, nestaral se vlstane o me pokud jsem ja o neco nepozadala (o maleho naopak se vzorne staral). Nevim, nemela jsem z nej dobry pocit, pripadala sjem si na obtiz a vycetla jsem z jeho chovani jen to ze mu zpusobuji dalsi starosti, zadny soucit a pochopeni jsem nepocitla :( To bych ani tak neresila dokud mi vecer nerekl, ze valstne za svoje zraneni si muzu sama, ze sem neopatrna, detinska, nezodpovedna apod..(vlastne proto se tak i chova ke mne). To mi rikaval i drive, ze sjem naivni a nekdy se chovam detinsky, ze to ho rozciluje a vadi. Ten vyrok me trochu zklamal a hodil do lehkeho smutku. A vecer si manzel sel spat do jineho pokoje sam, ja zustala s malym v loznici :frowning2:
Druhy den vecer kdyz jsme po koupani prevlikali maleho do pizama na prebalovaku jsem skoro spadla, a abych se udrzela tak jsem se chytila toho brebalovaku ze jsem ho posunula dopredu svou vahou. Na to manzel hned neprijemnym tonem zareagoval "jeste mi tady spadni, tohle jeste chybelo".. Nepamatuji si presne ten vyraz ale neco v tom smyslu.. Toto se me uz dotklo...takova necitlivost vuci me a memu zraneni..
Rano si me ani nepozdravil kdyz sel do prace, jen kluka :( tvaril se vazne a jako cizi.. Na a v noci toho dne jsem si sla na toaletu a udelalo se mi nevolne, ztratila jsem na chvili vedomi a spadla na chodbe. Manzel vybehnul, odnesl me do loznice na nasi postel kde uz spal maly (obycejne maly spi ve sve postylce, porad kojim v noci. Jelikoz nemuzu stoupat na jednu nohu neumim si ho dat do postylky, tak jsem ho nechavala u sebe ). Kdyz manza uvidel ze maly spi v nasi posteli tak mi to vycetl a rekl at ho davam do postylky..(manza je nekdy az moc uzkostny a opatrny a mysli si, ze maly muze z postele spadnout). Zase ten neprijemny ton a to tesne po te co se mi udelalo spatne a jsem byla mimo, tocila se mi hlava..
Druhy den rano zase odesel do prace jako by byl cizi, s vyrazem otravenym. To uz me nastvalo a to byla posledni kapka. Vse jak se choval ke me doted po urazu jsem si pretpcila v hlave a bylo mi smutne. Pak v tomto smutku a hnevu jsem mu napsala na skype do prace vse co si teda o jeho chovani mYslim.Neco v tom smyslu ze je sobec, necitlivy apod. No a vecer kdyz on prisel z prace tak byl nastvany, nemluvil, a kdyz sjem se ho zeptala proc tedy nemluvi a ani nejde za nami do obyvaku rekl ze jsem mimo, ze ho porad jen kritizuji a ze si nevazim toho co mam apod.. Pohadali jsme se..
Utkvelo mi v hlave jen to ze rikal ze sjem mimo a ze mam neco delat se sebou, ze sjem vztahovacna a jen osocuji..
Ted jsem tak trochu na rozoacich, jestli treba nejsem opravdu mimo.. proto to pisi sem..
Pripada mi nespravedlive jeho chovani ke mne, navic kdyz jsem ted takova "bezmocna" a potrebuji peci a pomoc. Vubec jsem necekala ze takle zareaguje.. Nikdy se tak nechoval kdyz jsem mela zdravotni problemy. Navic zrovna ted uz dlouho jsme meli klidny a spokojeny obdobi. Spoustu problemu jsme prekonali ve vztahu, ovsem ne bez me ochoty, toleranci a snahy.. Ale prece. Nechapu takovou zmenu u nej, vadi mi to, mam i svou hrdost a je to neprijemne byt nekomu koho milujes a veris na obtiz, neprijemne kdyz je nekdo v okamzik me slabosti nepekny, kdyz milovany clovek neprojevuje vrelost a pochopeni..
Ovsem chapu, ze jsou to malichernosti, drobnost, ze hadky a nedorozumeni do vztahu parti..Jen mi bylo z toho dnes hodne smutno, potrebovala sjem se z toho vypovidat a hlavne vedet vas nazor, jestli treba neprehanim, jestli jsem opravdu precitlivela..
Dekuji za nazory
2. čer 2010 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
katty tak jsem všechno přečetla a ještě jsem to všechno zpracovávala v hlavě :sweat_smile: Můj názor je, že vina je na obou stranách. Na straně tvého manžela, že by měl pochopit, že některý věci prostě s úrazem nezvládneš. Na druhou stranu je perfektní, že se takhle stará o malýho a to bude asi i trošku kámen úrazu, protože na to není zvyklý a určo je i kvůli tomu otrávený. Ty by jsi zase měla víc ocenit, že se tak snaží s malým a víc ho chválit. Je to přece jenom chlap. A taky si myslím, že vám hodně chybí komunikace a necháváte věci zbytečně vyhrotit. Měli by jste si hned na začátku při vidině sebemenšího problému říct co a jak a pak by to všechno asi nenarostlo to takových rozměrů.
2. čer 2010 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
lamarika, dekuji za nazor. Souhlasim s tebou, ze problem bude v nedostatecne komunikaci.. to u nas je casta vec.. :stuck_out_tongue_closed_eyes: manzel je uzavreny a nerad diskutuje o problemech, radsi to nosi v sobe.. ja kolikrat za nim chodim a taham z nej nazory apod. Ted jsem to nechala byt a dopadlo to jak dopadlo :unamused:
2. čer 2010 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
katty vim o cem mluvis. U nas je to obdobne. Z manzi samotnyho nkc nevypadne, ale ja uz jsem se poucila a taham to z nej dokud to nevysype. Snad se to u vas zlepsi az si o vsem promluvite. Drzim pesti
2. čer 2010 ve 23:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Katty, promiň, ale tvúj manžel je normální sobec - co kdybys měla rakovinu? Taky by byl naštvaný, že mu přiděláváš starosti a musí se starat o své vlastní dítě? Podle mě na 100 % jo a je to pěkně nechutný. Starost o vlastní dítě by ho neměla otrávit, max. unavit, nezlob se, asi ho máš ráda, ale do budoucna to žádná opora nebude. A kdyby se něco stalo jemu bude určitě čekat s úplnou samozřejmostí maximální nasazení od tebe a ještě bude chtít litovat. A že nemúže do hospody a proto nemúže přijem mamka ti pomoct - ó jak myslí hlavně na svého synka - houby akorát na sebe. Je to podle mě pěknej zmetek - bič a pryč!
3. čer 2010 v 08:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
plne souhlasim s esuskou :pensive:
3. čer 2010 v 08:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj,říká se,že nemoc bud rodinu zblíží,nebo rozdělí a to teda platí doslova,podle toho se pozná,jak je pevný vztah,a já to mohu ze své zkušenosti jenom potvrdit!když nám dcera v sedmi letech onemocněla rakovinou,tak přesně tohle nám na onkologii řekli,že bud to lidi sblíží,nebo naopak rozdělí,nás to sblížilo hodně moc,ted jsem dostala invalidní důchod,protože jdu na těžkou operaci páteře,do září,než nastupuji chodím taky jenom o berlích,nemůžu vůbec nic doma taky dělat a řekla bych,že nás to zase sblížilo ještě víc,rodina drží více pohromadě,ve tvém případě bych řekla,že tomu je přesně naopak,váš vztah nejspíš nemá silné základy,manžel mi přijde jako sobec a ty by jsi se asi neměla tolik litovat,tak uvidíš,třeba se to ještě spraví a pokud ne,tak v tom případě takový vztah by jistě jednou ztroskotal třeba zase na něčem jiném,přeji brzké uzdravení :slight_smile:
3. čer 2010 v 09:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Katty 6 - možná je to něco jiného, ale neumím si představit, co by jste dělali, kdybys znovu otěhotněla, měla velmi rizikové těhotenství a do toho jste se museli starat o první dítě. Ono se pak často musí něco překousnout - jak manžel, tak i ty.
Třeba já jsem se v 5. měsíci rizikového musela starat o manžela po velmi vážném úrazu, byla jsem v šoku, jak mi ho mohli v tom stavu pustit po pár týdnech domů, bylo to pro mě náročný, ale že bych někdy cítila vztek? Proč jako?
V těchto situacích by se partneři měli spíše podržet, něco jiného je situace, kdy vážně onemocní dítě - jak píše Radka, tam je ta situace a to emoční vypětí zdaleka jiné a pochopitelné, když to pár neustojí. Ale zlomený kotník aby vážně narušil vztah? Pokud by ten vztah byl kvalitní a stabilní, tak asi ne.
3. čer 2010 v 09:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mě osobně by pro posouzení zajímal i názor druhé strany, já teď byla nemocná (ještě teda jsem), byla to jen angína a občas mi taky přijde ,že manža se stará málo, že když on byl nemocnej, já jsem se starala víc atd., ale když se na to pak kouknu zpětně, vidím, že dělá co může... Tím nechci říkat, že si ketty vymýšlí, to vůbec ne, ale člověk, když mu něco je bývá víc přecitlivělej. Každej chlap je jinej a mýho manžu štve, že když mi je blbě, nemá mi pořádně jak pomoct a pak je z toho podrážděnej, není to tím, že by mu vadilo, že se o mě musí starat, ale prostě ho štve ta bezmoc, že mě něco trápí a on s tím nemůže nic udělat a pak je prostě protivnej...
Každopádně on si manžel ketty fakt může myslet, že dělá maximum a snaží se, jak může a pak nechápe, co jí ještě vadí... Jiná kapitola je, že nechtěl poprosit o pomoc svou mamku, protože by nemohl chodit do hospody, to už sobecký je, ale jinak mi to přijde spíš jako hodně velká mezera v komunikaci.
Podle mě by se místo osočování manžela z toho, že je sobec a necitlivej atd. měla ketty zajímat o to, co mu v té hlavě leží, proč je na ni takovej...
3. čer 2010 v 10:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tomu manželovi třeba nemusí vadit to, že by nemohl chodit do hospody, ale to, že ho prostě maminka jakýmkoli způsobem omezuje a nepřeje si, aby se jim někdo nabourával do chodu domácnosti, to zase já chápu. A pokud třeba chodí 1x týdně na pivo, jako sraz s kamarády, tak mu to opravdu mamka nemá co zakazovat - toť můj názor. A i když je Katty nemocná, tak pokud prcek po uložení spí, tak si určitě manžel může udělat chvíli čas pro sebe (a je jedno, jesti u televize nebo s kamarády na pivku - pokud to samozřejmě není nějak často).
3. čer 2010 v 11:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, dekuji za nazory. Vidim, ze jsou ruzne.. Jsem rada ze prece jsem to jsem napsala, uz jen to mi pomohla a ulevilo.
Ted uz jsem v pohode a snazim se normalne fungovat, navic dnes uz konecne prijede baba a pomuze.. :slight_smile:
Vrati mse k vasim reakcim.. Porad se utvrzuji v nazoru, ze manza je tak trochu sobec a vse co ho omezuje mu vadi :(
Proto jsem napsala o jeho prvni reakci ohledne prijezdu baby (jak by ho to omezovalo a nemohl by chodit na pivo, hlavne nemohl by chodit domu pozde). Tady pro me znamenalo predevsim ze v tuto chvili mysli na sebe a ne na me a dulezitejsi veci :( Co se tyce baby a omezovani nas, tak ona neomezuje, nezakazuje mu nic.. Jen ma na to svuj nazor, nelibi se ji kdyz se chodi z piva domu pozde a v znacne podnapitem stavu. Manzel asi s ni souhlasi ale ne vzdy se mu podari toto dodrzet a tak je pro nej neprijemne ze bude mu nekdo pripominat o jeho selhani i byt jen pouhym pohledem..
Take mi vadi, ze neni schopny v tyhle situaci se naopak priblizit ke mne, podporit i psychicky, proste se zajimat jak mi je, byt laskavy. Fakt jsem byla prekvapena nemile jak reaguje, hlavne jeho poznamky ohledne me, kritika a odcizeni, necitlive poznamky ze valstne si za to muzu sama :( Prave v tu chvili jsem myslela na to co by bylo kdyby se mi stalo neco horsiho apod..
A co se tyce komunikace, tak u nas jsem to ja kdo vzdy je ochoten o vsem diskutovat, chodi za manzou a vyptava, snazi se ho podporovat, chapat.. Ted jsem to nechala na nem, prootze jsem byla v pravu., a vubec mi prislo prirozene kdyz on by se nejdrive zajimal jak mi je, nebo alespon nechal jizlive a necitlive poznamky pro sebe.. NEjhorsi je, ze on nikdy nesouhlasi s mym vykladem jeho chovani, vse popira ale zaroven neni schopny vysvetlit tedy jak to myslel a co proziva apod. Uzavre se a nemluvi a cim vic po nem neco chci tim se vice izoluje.. Je to na palici, nekdy fakt nevim co s nim a jsem z toho unavena, chci byt opecovavana..
Na druhou stranu zabezpeci nas, pomaha v domacnosti, take se vzorne stara o maleho.. Je to to, co vzdy prevazi u me a zapomenu na ostatni nedorozumeni :stuck_out_tongue_closed_eyes:
3. čer 2010 ve 12:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak trochu sobec nejspíš bude, o tom žádná :stuck_out_tongue_closed_eyes:
3. čer 2010 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
katty - můj se chová podobně, když mě něco postihne, nedejbože vyřadí z provozu. Neumí poskytnout oporu, neví co to je, doma to neměl kde okoukat. Chlapi se cítí bezmocní, když nemohou pomoci. Fakticky ti nohu neopraví, takže se cítí zbytečný. Ovšem to neopravňuje k tomu, aby ti vyčítal, že si za špatné šlápnutí můžeš sama. Taky mě tohle chování uráží, jsem už tak soběstačná, že občas nevím, na co toho chlapa mám :unamused: Je jako zábradlí, které spolehlivě uhne, když se ho potřebuješ chytit... A to není dobrý stav.
Když ležím doma po lumbálce neschopná si jen sednout, točí se se mnou postel - zahlásil, že tak zle mi zas není, abych si to kafe /čaj, vodu) nemohla donést sama.
Jsou to hnusné stavy a úplně ti rozumím. někteří muži - a nepochybuji že i ženy - jsou takoví, nedokážou mít soucit a dát ho efektivně najevo formou pomoci.
MM se cítí být zneužíván a manipulován čímkoliv, o co poprosím, aby udělal. Unavuje to nekonečně a otravuje. Říkám se občas, že je snad lepší najmout si pomoc, než o ni žebrat, když je to něco, co fakt nedokážu udělat sama.
Taky za všechno můžu. Recept neznám - jen když on je sám spokojený, a jistý si sám sebou, dokáže být mnohem smířlivější. Je to o jeho vyrovnanosti, jak je spokojený a cítí se být v pohodě. Proč je takovej, ví jen on sám - resp. neví, protože si to vůbec nepřizná. A když mu to někdo řekne, stejně mu nebude věřit.



3. čer 2010 ve 14:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
katty6: úplně mě to vyděsilo, to co píšeš a souhlasím s esuskou. Partneři by si měli pomáhat - náš vztah s manželem taky není nijak pohádkový, ale když mi je hodně špatně, je schopný přijet z práce domů a postarat se o mě a o syna. Samozřejmě, že je to náročný, ale manžel byl zvyklý se starat o babičky atd. Jak píše kubaka, pokud chlap není tak vychovaný, už s tím asi nic nenaděláš.
3. čer 2010 ve 14:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Katty já teda nevím jak se tvůj manžel chová i v jiných "krizových" situacích, ale spíš mi přijde, že se jenom cítí nedoceněnný a prostě si to jenom vylývá na tobě. Asi čekal pořádnou pochvalu za to jak se pěkně stará o malýho a místo toho dostal opak. Ano v některých situacích se zachoval dost sobecky, ale to může vycházet z toho, že se cítí nedoceněnný.
Opravdu by to chtělo víc komunikace a vyprdnout se na to kdo je v právu a kdo by měl přijít atd.
Každopádně by mě zajímal i náhled tvého muže na věc. Ono se takhle strašně špatně posuzuje a ještě o to hůř radí když jde o jednu situaci a nikoho z vás dvou ani neznáme.
3. čer 2010 v 15:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já být v situaci, kterou popisuje třeba kubaka, tak si zase nejsem jistá, jestli bych ten vztah chtěla držet dál. Pociťovala bych velký zklamání a neuměla bych žít s chlapem, který mi nedokáže být oporou v jakékoliv situaci. No máte můj obdiv, kdo dokážete tohle odpustit nebo to zvládnout.
3. čer 2010 v 17:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Kubaka: Je, tak to je mi lito ze mas to s manzelem podobne. Moc dobre vim o cem mluvis, rozumim tomu, i kdyz u me je to spise vzacny jev nez pravidlo. Prave proto me toto jeho chovani ted nemile prekvapilo. Kdyz si vzpomenu jak se choval v krizovych situacich, tak muzu rici, ze vzdy mel rezervy, nezvladal to , kolaboval. Vzdy se uzavrel do sebe, nechtel to probirat se mno, nekdy az se izoloval ode mne.Trvalo mu to nekolik dnu nez dokazal se o problemu bavit, nakonec ale problemyy vyresil, nebo se vyyrovnal.. ale trvalo mu to dlouho.. To ja jsem se vsim rychla.. optimisticka..Ted se na to asi nalozilo i to jeho presvedceni ze za to si muzu z velke miry sama (ze jsem neopatrna), diky tomu ma pro me mene pochopeni a mene soucitu..
Jinak to si nedovedu vysvetlit, jelikoz v jinych situacich kdyz jsem byla nemocna (mela sjem zapal plic) byl vlidnejsi a laskavejsi i kdyz to take tezce nesl. Take u porodu byl bajecny, delal co mi na ocich videl a i vice, byl pecujici a starostlivy. Asi tady fakt hraje velkou roli to jeho presvedceni o tom ze si za sve zraneni muzu sama :(
Lamarika: pises, ze se ma vyprdnout na to kdo je v praviu a kdo neni.. Akorat v takovyhle situacich, kdyz potrebujes pomoc a podporu tezko se budes starat o toho druheho, a i psychicky, prootze sam potrebujes tu pomoc.. Rikam si, ze ono mozna je obcas dobry ho dostat do jine pozice nez je zvykly (u nas valstne ja jsem ta prvni kdo se snazi podporovat a ma pro vsechno
pochopeni), alespon ho to donuti se zamyslet a mozna i menit jeho zakotvene formy chovani....
Co se tyce puvodni rodiny, tak manza byl vymazlene dite, matka pro nej delala to posledni a on si na to rychle zvykl. Nekdy mam pocit, ze najizdim na tuto roli jeho matky, vse zaridim, o domacnost a jeho se komplet postaram, on resi fakt jen finance.. Jeste mu delam sem tam psychoterapeuta :sweat_smile:Asi fakt nevi co to je starat se o nekoho (zase na druhou stranu s malym si hraje, je na nej vzdy pekny, postara se. Mozna je to tim, ze maly je ted jeste moc maly a toho zase tolik nevyzaduje.Mozna az bude starsi bude potrebovat vice komunikace a zacleneni tak manza to prestane zvladat. Uvidime).
Nicmene, zatim s manzou o tomhle nemluvime, je to jeste moc cerstvy a ani ja ani on nemame chut to resit, navic pred babou.. Az kdyz se to usadi (je to dulezite pro manzu) tak snad zacneme to resit.. ale pravdereceno nechci zase byt ta kdo to zacne resit prvni a manza bude zase uhybat :stuck_out_tongue_closed_eyes:
3. čer 2010 v 18:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
ach jo..máme podobnýho chlapa viz moje diskuze o něco výše v seznamu :frowning2: :frowning2:
3. čer 2010 v 19:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Katy, schválně nečtu příspěvky nade mnou, aby mě neovlivnily .. toto je jen takové zamyšlení. Někde v půlce čtení tvého příběhu mi napadlo, že problém se možná neobjevil ve chvíli,kdy ses zranila, ale byl tam už dřív, jen sis ho nevšimla. Byli jste společně s kamarády na víkendu, neodehrávalo se tam něco, co postupně zavdávalo tvému manželovi k rozladění vůči tobě, ale ty sis toho nevšimla (třeba proto, žes měla plno práce s malým, zábavu s kamarády, dobou náladu atd.) a začala jsi to vnímat až v momentu, kdy se ti udělalo zle a rázem se ti změnila optika vnímání? Nemohl manžel třeba žárlit, že flirtuješ s někým z kamarádů? Nebo, když zmiňuješ, že ti opakované vytýká dětinské chování, nebyl na tebe už před tvým úrazem vnitřně naštvaný, protože ses chovala spontánné, rozjařeně, radostně .. z jeho úhlu pohledu dětinsky, zbrkle, nepozorně .. a nakonec sis ublížila, čím jsi tomu obrazně řečeno "nasadila korunu"? A už se to vezlo, on se zachmuřil, protože samozřejmě okamžitě viděl tu řadu problémů a obtíží, které se před vámi objevily (postarat se o tebe, bez tvé pomoci postarat se o dítě a balení, tebe dostat do špitálu, následně jak zajistit péči o dítě a tebe ..) a zároveň ty jsi pod vlivem bolesti, nevolností, lítostivosti začala reagovat přehnaně, třeba plačtivě, vyčítavě, manipulativně (nevím, to jsou jen návrhy) aniž by sis to uvědomovala .. a on z toho byl/je jen čím dál víc otrávený?

Někdy to je prostě taková spirála, po které se to veze, člověk ani neví jak. A když je člověku špatně (myslím tím úraz, bolest, nevolnost, do toho kojíš) tak se jeho chování prostě promění, aniž by sis to uvědomila (a nikterak to nekritizuju, považuju to za naprosto normální) no a ten druhý potom reaguje .. navíc si nese v sobě své starosti atd.

Nevím no, možná by bylo fajn si v klidu promluvit, povědět mu, jak to vidíš ty, zeptat se, jak to vnímá on, vyjasnit si své pocity a postoje. Třeba by to vyčistilo vzduch a dost by vám toho objasnilo.
4. čer 2010 v 01:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
cetla jsem ted super knizku od J. Praska: Asertivita v partnerstvi. Zkus si ji sehnat, lze ji objednat i pres net. Myslim, ze by vam mohla dost pomoct.
4. čer 2010 v 10:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky já si myslím, že chlapi obecně mají problém se vcítit do toho, jak to vnímá žena.Já věřím, že můj chlap by se v tomhle konkrétním případě zachoval líp, ale my řešíme hodně city a pocity, oni uvažujou víc racionálně. Přesně si dokážu představit, že kdyby se to stalo mně, tak bych taky uvažovala jako Ketty, chtěla bych pofoukat bebínko, a zájem o to, jak se cítím, a MM by se akorát rozběhl v hlavě film, jak nám to zkomplikuje život, kolik nových povinností mu přibude, a asi by byl taky dost naštvanej. Čímž nechci manžela od Ketty obhajovat, zachoval se fakt dost necitlivě a řekla bych, že pokud se někdo choval dětinsky, tak to byl on, s tou hospodou například. Ketty, já bych to nebrala tak tragicky, třeba se neumí s tou novou situací rychle vyrovnat, nicméně by mi zablikalo v hlavě výstražné světýlko, protože pokud není schopen zvládnout takhle banální věc bez toho, aby to házel takto na tebe, tak co by bylo, kdyby se nedejbože stalo něco horšího?


@kubaka Moje máti se s otcem rozvedla, protože byl k ničemu, měla dvě malý děti, on ji s ničím nepomohl, peníze jí sice dal, ale když je chtěl na něco, tak si je zase vzal zpátky a máti sice věděla, že už s ním nechce žít, ale pro klid svědomí se šla poradit k psycholožce. A když jí povykládala ten neveselý příběh svého manželství, tak psycholožka jí řekla: Říkám to málokomu, ale vy s rozveďte co nejdřív, to nemá žádnou cenu. A pak jí ještě říká: Víte, ta ženská musí toho chlapa někde cítit. Buď v posteli, a pak mu i odpustí, že třeba nedonese domů tolik peněz, a nebo zase přinese peníze, a pak mu odpustí, pokud to v té posteli není ono. Ale pokud nefunguje ani jedno ani druhý, tak to manželství nemá vůbec cenu.
6. čer 2010 ve 22:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vlastovka385 - moc pěkně jsi to vystihla. to je prostě rozdíl mezi ženským a mužským mozkem a feministky se můžou třeba na hlavu postavit. Přírodu neoklameme.
7. čer 2010 v 09:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka Já jsem pak reagovala na tu Tvoji větu, že nevíš, na co toho chlapa máš. Ono jak ženská začne bilancovat svoje manželství, tak je to vždycky blbý, protože když už začne přemýšlet, co jí ten chlap vlastně dává a jestli by jí bez něho nebylo líp, tak to málokdy pro toho chlapa dopadne dobře.
7. čer 2010 v 11:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
A ještě jedna věc, moje ségra mi vykládala krásný příměr partnerského vztahu. Že je to jako loďka, na které oba veslují jedním veslem a loďka jede dopředu. Když se stane, že jeden už nemůže, tak ten druhý převezme jedno veslo a vesluje za oba, ale dlouho to nevydrží, protože se rychle vysílí, takže ten první se musí rychle zmátořit a zase převzít to svoje veslo. Protože kdyby to neudělal, tak by tomu druhému rychle ubývaly síly a loďka by stála na místě a ten druhý by začal přemýšlet, jestli by nebylo lepší, kdyby na té loďce byl sám, stejně vesluje jenom on a aspoň by loďka byla lehčí, takže by se mohla pohnout kupředu. A přesně tak to je.
7. čer 2010 v 11:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
vlastovka krásně to tvá sestra vystihla :wink:
7. čer 2010 v 11:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
vlastovka - tak to taky bezvadně vystiženo , ty pocity o lehčí loďe - to se pak člověk na toho druhého skoro kouká jen jako na břemeno, zátěť, bez které by se veslovalo lehčeji.
- i předtím s tím bilancováním manželství. Když už se začne takhle uvažovat, tak to je vážně nahraně :confounded: - no, teď to celkem klape.
7. čer 2010 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katty6 možná je to tou bezradností, tím že neví, jak na to. zksu to u sebe - polituj se, ale jen trochu, a od něj to prostě nečekej. je to jen zlomená noha, vím, blbý, ale sparaví se to ajedete dál. stručně moje story se zlomeným kotníkem:

upadla jsem na konci 38tt, operace, současně císař a noha, po 8 dnech další operace - šroubování, po 8 týdnech další operace, po roce dlší. prvních 8 týdnů s malým jsem měla jizvu po sekci a berle, takže to všechno spadlo na petra, ale usím říct, že nás to hodně stmelilo - naučil se dělat věci, které jsem nemohla, koupat, přenášel malého po bytě, první dny doma mi ho dával v noci na kojení, pak jsem se už naučila s berlema všechno sama. dodneska si myslím, že to pomohlo vzatu malý-velký petr, koupání vlastně neznám, to je jejich denní rituál. a malej tátu miluje.

tak to nějak ted vydrž a noha bude ok, a vy taky potom, uvidíš....jsou horší věci.
7. čer 2010 ve 14:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
jinak souhlas s tím, že chlapi jsou racionální a ty city - i když jimi disponují, prostě nezvládnou víc věcí najednou - bud maká a pomáhá a přemýšlí, jak to vyřešit, nebo lituje a šišlá něžný slova. obojí málokdy zvládnou....bud ráda, že se postará o malého, že jsou spolu.

brzo se uzdrav.
7. čer 2010 ve 14:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vlastovka385 :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
ja milujem taketo priklady! zaujimave, ako sa javy v zivote podobaju a opakuju....
7. čer 2010 v 15:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
můj kamarád je čerstvě ženatý a jednou mi na pivě popisoval, jak jeho ženě bylo zle, říkal to stylem..no vrátil jsem se z práce unavený a ještě jsem musel vařit čaje, atd....nic jsem mu neřekla, ale trochu mě to šoklo, že to bral spíš jako zátěž....protože je to jinak starostlivý člověk a svou ženu moc miluje...
někteří chlapi to prostě asi neznají, nebo neumí.....
7. čer 2010 ve 20:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
jak se rika... muz a zena, kazdy je jiny zivocisny druh.
8. čer 2010 v 08:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
1 2 3 ... 10
Tvůj příspěvek