Zmatek v hlavě. Mladší brácha čeká s přítelkyní mimi

@livand ahoj, u nás máme podobnou situaci. Mladší sestra mého přítele se snaží o miminko skoro rok, když jím přítel oznámil v červnu 2014, že čekáme miminko, taky z toho nebyla dvakrát na větvi. Nikdo to samozřejmě po ní nechtěl, zvlášt když ona si to moc přála a nic. Nám se zadařilo po třech měsících. Taky nerada člověka soudím, ale s jeho sestrou za dobu dvou let sem téměř neprohodila slovo, ona moc komunikativní neni. Bohužel v červenci těhotenství skončilo zamlklým potratem, ale s přítelem jsme se nevzdávali, a řekli jsme si, že po šestinedělí se budeme pokoušet znovu. Mně jeho sestra nic neřekla, ale s přítelem se bavili a na to mu řekla, že než aby se jí tohle stalo, že si počká. Po šestinedělí se nám zadařilo po druhých měsíčkách a nyní jsem v 16tt. Ani jednou mi jeho sestra s jeho rodinou nic neřekli na nynější těhotenství, nezeptali se mě na miminko. Jen pořád vyzvídaj od přítele a občas si neodpustí kousavou poznámku, jak nám to šlo hned atd. Dokážu se vcítit do druhých a chápu, že to pro ní nemusí být příjemné, ale také by mě za tohle nemusela zavrhovat.

@livand já mám za to, že ty sama jsi dospělá, pak nechápu, jak ti může tvůj úsudek ovlivnit to, co si o tom myslí vaši rodiče. oni přece mají právo mít úplně jiné názory a pocity než ty.

@livand ty ji do rodiny vůbec přijímat nemusíš, jen proto, že mají dítě 😉 a mimo to...proč ji za ty dva roky vůbec neznáš? čí je to chyba? chceš jít vůbec poznat? hodláš jí dát vůbec šanci, nebo jsi ji rovnou zavrhla? na toto by sis měla odpovědět a začít třeba jednat, aby jste se hnuli z místa. co ty víš...třeba je to fajn ženská a budete super švagrové a ani to teď nemusí tak vypadat. brácha měl slečnu 8 let a já ji skoro neznala, mohl za to on i její vytíženost, rozhodně ne, že bychom se vzájemně poznat nechtěly. až krátce před jejich rozchodem jsme se viděly víckrát a na delší dobu a teď se rády vidíme, i když oni dva už spolu nejsou. jak bude nějaká dámská jízda, kde sbíráme ženské z rodiny a jdeme si odpočinou od dětí a chlapů, tak jí voláme, prostě mezi nás patří a je jedno, že vlastně nepatří 😉 ty bys měla srovnat své myšlenky a fakt se zaměřit na své vztahy. takto si jen sama znepříjemňuješ život

Ahoj, nečetla jsem všechny příspěvky. Rozumím tvému smutku, nebo tomu že neumíš úplně pojmenovat to, co se děje ve tvé hlavě, někdy je to moc těžké. Ale co se týká brácha - "aby nezjistil, že to není ta pravá" - to už přebíráš zodpovědnost za jeho život na sebe. Možná to zjistí a možná ne, ale pokud by se to nestalo, tak by to zjistit nemohl. Jak už někdo psal, vše má svůj čas a důvod, proč se to zrovna děje. Zkus se více zaměřit na tady a teď a nemyslet na budoucnost, neboť takové myšlenky nás dělají úzkostnými. Přeji jen to krásné a ať se ti vyplní to, co si přeješ 🙂

@jahodi Ahojky, my se taky o mimčo snažíme nějakou dobu...a stalo se mi to samé, nejen že otěhotněla švagrová, které je 37 a 20 let brala antiko, ale otěhotněly i všechny kamarádky vždy na 1 max 2. pokus, nemám kolem sebe nikoho, kdo měl s početím problém...ty sem našla až tady na diskuzi. Přála bych ti vidět mé reakce při každém oznámení těhotenství, bylo to něco mezi vztekem, radostí, neuvěřitelnou závistí, zlobou, pocitem nespravedlnosti. Chtěla sem někam zalézt a jen řvát zoufalstvím, proč zrovna já. Byla sem strašně ráda, když sem se o nějakém dozvěděla přes email...protože sem se mohla alespoň připravit. Nejhorší bylo, že některá těhotenství mi přítel tajil protože si myslel, že mi tím pomůže a že mám divné reakce.Takže nejen že jsem byla zoufalá sama ze sebe, že nemůžu, byla sem zoufalá z ostatních a ještě sem se obviňovala, že jsem závistivá mrcha. Pak sem začala víc hledat na netu a číst knížky o neplodnosti a našla sem tam zajímavou věc...říkali, že tyhle reakce jsou naprosto ale naprosto normální, že je to úplně přirozenej proces truchlení tak, jako bysme brečely kdyby nám někdo umřel. Tak sem si prostě řekla, že jsem v truchlícím stádiu nad svym vlastním dítětem, který nebudu mít a začíná mi to být čím dál tím víc jedno, závist je normální, zkus se někde vyřvat, ale neměj to sestře za zlé....lidi, co se o dítě nesnažili to nikdy nepochopí, co je to za strašnou bolest. Zkus třeba ségře vysvětlit jak se cítíš, dej jí knížku kde je popsáno, že takové výlevy jsou normální, aby tě pak třeba nezásobovala detailama o kopanečkách, mlíčku apod. Já už se teď na dítě švagrové ale i ostatních kamarádek moc těším a taky se těším, že jednou budu mít své nebo adoptované, prostě nějaké🙂 Holt některé věci nejdou naplánovat tak, jak chceme.

ono je to u těch sourozenců vždycky trochu těžké, když se věci nevyvíjí popořadě, já jsem naštěstí mladší, tak jsem měla radost jak z bráchovy svatby, tak z jeho prvního dítěte (sama jsem se ještě na tyto věci v tu dobu moc necítila), ale manžel má o pět let starší sestru, která nemá ani stálého partnera ani dítě, snaží se to brát statečně a tváří se, že je nad věcí (ostatně co jí taky zbývá), ale uvnitř asi svádí boj, protože skrytě touží po rodině od té doby, co se s manželem známe, teď se snažíme o dítě (i když okolí tvrdíme, že ještě vyčkáváme - chceme se aspoň chvilku vyhnout dotěrným dotazům typu "Už??"), tak snad, až se zadaří, ji to bude víc těšit než soužit