Zpověď ženy ke strachu o dítě kvůli otčímovi
Zdravím všechny jdu si k vám ulevit na srdci a třeba mi někdo poradí, neboť mě to trápí a nevím jak si ulevit.
Když jsem byla malá zneužíval mě sexuálně můj otčím. Nikdy nedošlo k pohlavnímu styku ale využíval mě k uspokojení jinak. Byla jsem dítě a nějak jsem to prostě chápala asi jinak než teď. Své mámě jsem to nikdy neřekla. Měli spolu další dvě děti, máma ke mě bývalá dost výbušná protože měla svých problémů dost. Takže jsem si asi myslela, že by mi neuvěřila či jsem se bála že všechno pokazim ještě víc... Popravdě nevím proč jsem byla ticho. Přetrpěla jsem to, odešla na střední na vysokou a začala žít svůj život. Jenže kostlivec ve skříni zůstal. Začala jsem trpět depresí, nenávidět se, sebepoškozování.... Je mi 35. Žiju plnohodnotný život, mám děti, jsem spokojená až na to že se mi v posledních dvou létech rozjeli slušný deprese a já nevím co dělat. Začla jsem chodit na terapii kde jsem se dozvěděla, že si nesu bolístky na duši z dětství. Konkrétně o zneužívání jsem nikomu neřekla protože se za to stydím. Ale k věci....Moje máma se svým partnerem stále žije. Deprese se mi začali rozjíždět ve chvíli kdy jsem k ní začala dávat dítě na hlídání. Je úžasná babička a vím že s mým dítkem je non-stop. Ale i přesto představa, že on je tam blízko mého dítěte mě neskutečně bolí. Jenže co dělat... Když přestanu dávat dítě k babičce, která ho miluje a neřeknu důvod proč vlastně nechci aby tam bylo...??? Vůbec nevím jak jednat 😭😭😭 ještě bych ráda řekla, že s otčímem i po tom všem normálně komunikuju, slušně. Nedávám nijak najevo svojí lhostejnost vůči němu. Možná je to divné ale ano. Samozřejmě mu nevěřím, nemám ho ráda ale dokážu vedle něj sedět na židli a bavit se.
Když se matka pořád ptá proč, tak jí bude nejlepší říct pravdu, asi Ti jinak nedá pokoje. Volila bych možnost si dopředu připravit co říct.
Víš, co je na tom nejhorší? Ty jsi obětí sexuálního zneužívání, možná i něčeho horšího, ale řešíš, jestli Tvé přiznání po letech náhodou neublíží matce a ostatním. Chraň svou holčičku a hlavně sebe, Tvé deprese samy nezmizí a děti potřebuji zdravou a pohodovou maminku. Tebe Tvá matka neochránila, neopakuj prosím stejnou chybu...
Jenže já to mámě prostě říct nemůžu... 🙄. Je šílený depkař a bojím se aby si něco neudělala.
Tak v tom případě už nezbývá než omezit kontakt s otčimem a doufat, že brzy umře 🤷♀️. Myslím, že jakýkoli kontakt s ním na Tebe nepůsobí dobře.
Píšeš, že matka je depkař. Ale má opravdu deprese jako ty? Jenom doufám, že manžel Ti věří a je na Tvé straně, to by Ti mohlo pomoct.
Píšeš, že se bojíš, že zničíš život ostatním. Ty ale nejsi zodpovědná ani za pedofila ale ani za svou citlivou mámu. Ty jsi zodpovědná za sebe a své dítě. Dítě, které vědomě dáváš do blízkosti pedofila. Mámě to říct budeš muset, bez toho by brala jako zradu, že nedáš vnouče na hlídání k nim. Rozhodně hlídání jen u vás doma. S terapií jdeš skvělou cestou, především musíš myslet na svoje dítě a na sebe.
Dopřej si čas, udělala jsi velký krok, řekla jsi to manželovi. Svěř se na terapii. Nemusíš jí to říkat hned teď. Doufám, že manžel tě podrží a ty si to v klidu zpracuj. Kolikrát se to vyvrbí samo nebo třeba sama ucítíš, že je čas jí to říct. Teď už v tom nejsi sama, může ti pomoct manžel i terapeut. Tvůj úkol je ochránit dceru, to jestli to povíš nebo nepovíš není v dané chvíli nejdůležitější. Možná tě mamka nebude chápat, nelži jí, ale pokud jí to nechceš říct, tak jí to teď neříkej. Nestresuj se a mysli i na sebe.
Přečti si knížku od Karyl McBride Budu vůbec někdy dost dobrá (rádce pro dcery narcistických matek. Nevím, jestli má tvá matka znaky narcismu, ale třeba ti tam dojde, že není zdravé pro tebe, když sebe potlačuješ sebe, jdeš proti sobě a svým dětem, aby se mamince nepřitížilo. V podstatě upřednostňuješ svou matku před sebou a svými dětmi. (Většinou si myslíme, že narcismus je nějaká přehnaná láska k sobě, ale je to trochu jinak. Narcistická matka neumí poskytovat lásku a dítě slouží k tomu, aby naplňovalo matčiny potřeby, které ale nejdou naplnit.)
Jako osoba s odstupem říkám tvl. ty jsi zažila sexuální zneužívání, ty jsi oběť, matka má brát ohled na tebe, ale ne, ty musíš brát ohled na maminku, protože je depkař... Ach jo.
Někteří lidi používají svoji slabost k ovládání druhých. Manipulovat se dá přes oběť. Např. se rozejdeš se s partnerem, potřebuješ se někomu svěřit. Logicky jdeš za mámou, ale ona začne po chvilce, mně tak šíleně rozbolela hlava z těch tvých problémů, dramatická gesta, musím si vzít prášek a ty se pak začneš cítit blbě, že matku zatěžuješ a vlastně pak kolem ní začneš lítat místo, aby tě povzbuzovala ona, tak utěšuješ ty ji.
Mámě to říct nemusíš, pokud nejsi připravená, ale špatný důvod jí to neříkat z důvodu, že by neunesla pravdu, že ji chráníš. Ona se musí naučit vyrovnat s tím, co se stalo u vás v rodině a s kým vlastně celou dobu žije. Toxické vzorce se musí vyčistit, aby se neopakovaly.
Určitě je super, že jsi to řekla partnerovi, chodíš na terapie.
Jsi statečná, že jsi to řekla manželovi. Prepokladam ze on svoji dceru taky nenechá samotnou s pedofilem. Zároveň chápu tvůj strach o matku. Já mám mamu kvůli depresím v invalidnim důchodu, má zasebou i pokus o nezití. Je těžké takovým lidem říkat špatné zprávy. Já bych možná řekla, že nechci říct konkrétní důvod, ale proste si to já a manžel nepřejeme aby tam dcera u nich byla sama. Otcim bude vědět, matka se bude ptat, ale jste dospělý, nemusíte každé své rodičovské rozhodnutí vysvětlovat podrobněji. Bude to těžké, ale možná to nebude tak těžké jako říct celou pravdu.
Je mi líto, číms prošla, to by se nemělo nikomu stát, ale bohužel se stává. A co manžel na to řekl? Souhlasí s dalšími návštěvami a přespáváním?
Docela ti rozumím, u nás bylo fyzické i psychické násilí na denním pořádku, ale moje děcka tam nikdy nespaly a spát nebudou a když je chce babi vidět, musí přijet ona sama (ale ona ten důvod zná a i tak může být ráda, že jí to dovolím, nikdy mě totiž nebránila a to byla svědkem spousty věcí) dědek nesmí.
Na tvém místě bych tam vůbec nechodila a jestli chce babi vidět děti, ať dojede ona a důvod bych ji i po letech řekla, neboj, ona si nic neudělá.
Zakladatelko, je mi moc lito, cim sis musela projit. Nečetla jsem cele vlakno, ale studovala jsem sexuologii a konkrétně jsem se zamerovala na sexuální deviace. Nezivim se tim uz, ale co vim, opravdu bych si nedelala iluze, ze to otcim nezkusi, ze se napravil. Naopak, cim je clovek starsi, tim muze mit rozvolnenejsi sebeovladani. Hur se kontroluje. Navic zije v predstave, ze mu to uz jednou(u tebe) proslo. Velmi důkladně zvaz, kam davas sve deti. Protoze ony by pak jednou mohly zazivat to same, co ty ted. Terapie urcite doporucuji, neses si ohromny balvan. Moc ti drzim palce, at se se vsim zdarne poperes. Jsi skvela, jak to zvladas. Drz se
Podle me to tvoje mama vi
@veronicka89 proč myslíte?
@veronicka89 četla jsem knihu od jedné psycholožky a ta taky říkala, že většinou to matka ví, jen se z nějakého důvodu "dívá jinam"...
Ptz to tak vetsinou byva...
@junomcgaff presne
Strach co reknou lidi, ze zustane na deti sama...finance...
Obávám se, že to opravdu máma ví... Nebo minimálně tuší, že není všechno košér... Přece jen s tím člověkem žije celý život.
Znám případy, kdy i po pár měsících těm ženám došlo, že je něco fakt špatně...
A to jedna byla dost mladá, když chodila s někým, kdo z ní jen tahal peníze, a druhá je objektivně docela slepá, když jde o chlapy, a stejně obě prozřely. Nešlo tedy o něco takového, ale u té druhé ženy, kdyby její děti v té době byly malé, tak věřím, že je to přesně ten typ, co je bude tahat právě za takto pochybnou existencí... Takže kdo ví, jak by to bylo.
Ale věřím, že tahle situace je těžká, přeju, ať se s tím popereš, jak nejlíp to půjde 🍀
Ovšem přidávám svůj hlas k tomu, že ty nejsi zodpovědná za to, jak to tvoje matka má.
Snad pomůže připomenout "Čtyři dohody" 🙂
Rozumím, že je těžký to mámě říct, protože to tím naplno potvrdíš nejen jí, ale vlastně i sobě. Uvidíš, jak to půjde po domluvě s manželem, terapeutem...
Nicméně, co se týče aktuální situace, tak tam bych asi fakt byla taky radši, kdyby dítko hlídala babička u vás doma, když u toho nebudeš.
I když na jednu stranu taky babička může vzít partnera na hlídání sebou k vám :(
Těžko říct, přece jen, celý roky nějak fungujete, taky se může dost dobře stát, že na tebe máma, případně i zbytek rodiny, budou koukat, co tak najednou...
To už pak záleží na jejich ochotě přijmout realitu.
Ale znám i rodinu, kde má část problém přijmout realitu dlouhodobě a ve více věcech, takže někdo je prostě nepoučitelný.
To je pak otázka, jak moc se snažit o to udržovat vztahy na jiné, než společenské úrovni.
Což bolí, není to fajn proces, není ani fajn, když se člověk odstřihne od rodiny, ale někdy to bohužel jinak nejde...
Přece jen, ty máš svoji rodinu, kterou jsi dobrovolně založila s tím, koho sis sama vybrala a máš právo s nima mít šťastný život 🙂
Jak je právě jedna z myšlenek "Děti jsou taky lidi", přetrhnout ten řetěz.
Děkuji všem za odpovědi. Popravdě jsem z toho úplně v háji. Skoro týden v kuse brečím protože si připadám tak nejistě. Jako zahnána do kouta. Hrozně mě bolí to kam tohle všechno došlo. Vůbec nevím jak postupovat. Doufám že další kroky půjdou tak nějak po másle... Pokud teda do té doby nezesilim
Když budu hnusná, tak to došlo tam, kam to nechala zajít tvoje matka. Ta byla zodpovědná za to, že svému dítěti do života přivede někoho, kdo se k němu bude minimálně chovat slušně.
Neudělala to, naopak přivedla někoho, kdo ti ublížil, a i přesto si dál vesele žije svůj život, zatímco ty se trápíš, trpíš depresemi a umíráš strachy, aby se něco nestalo tvému dítěti.
Takže asi takhle...
Ty opravdu nemáš cítit vinu, já vím, že se to lehce říká, ale hrozně těžko dělá...
Nedovol aby se dítěti stalo to co tobě. Ty jsi máma a máš zodpovědnost za bezpečí tvého dítěte i přes fakt, že se tvá máma zhroutí, navíc má i ona právo vědět s kým žije. Nikdy a za žádných okolností bych své dítě nedala někde, kde hrozí nebezpečí tak obeiho rozměru.
Na to se něco těžko odpovídá. Samotné je mi jako máme špatně při představě, čím sis musela projít a také z představy, že bych tam měla dát své dítě... Je hezké, že chráníš mámu a máte hezký vztah. Pravda ale je, že máma měla chránit tebe, dokud jsi toho nebyla schopna sama... v zájmu tvého dítěte bych ji s tím konfrontovala. Pokud máte opravdu dobrý vztah, tak alespoň lépe pochopí tvé jednání.
Držím palce a posílám hodně sil! 🍀 Mám kamarádku, která si hodně podobnou situací prošla a vím, jak je to pro tebe těžké. Ale už jen tím, že se svěříš, tak se ti dost uleví
Ja bych mamu pozvala k sobe.Za pritomnosti manzela bych ji to rekla.Rekla bych ze je mi lito ze jsem sebrala odvahu az ted a ze nejspis to pro ni bude sok,ale ze si uvedomujes ze s tebou to uz bude na cely zivot a jsi diky tomu na terapiich a nedovolis aby to zazivalo i tve dite.Ze to delal dlouhodobe a neveris ze je ted jiny.A i kdyz jsi v zajmu "neniceni rodiny"dokazala do ted s nim komunikovat, tak to neznamena zes zapomnela,odpustila nebo neco takoveho...Ale ze je na case aby vedela pravdu proc si neprejes nechavat tam malou samotnou.
Poradila bych se možná iv nějaké organizaci, jak postupovat, třeba Pod svícnem. Držím palce!
Ještě je možnost říct mámě, že prostě nechceš, aby tam bylo dítě samotné a máš k tomu své důvody. Chápu, že o ni máš strach. Od toho, že reje, se odprostit. Pokud nechceš s pravdou ven. Ale začala bych o tom mluvit na terapii a zpracovávala si to téma, i kvůli dceři.
Je možné, že vztah vaší matky a otčíma není idylický, možná je, ale pokud má všech 5pohromadě, nejspíš o něm ví dost. Třeba je ze zvyku, co ostatní řeknou, jak utáhne svuj zivot, třeba ji nejak vyhrozoval...jake vztahy mate mezi sebou nevim, ale promluvila bych si s mamou. Pokud to vi, ji se neskutecne ulevi a zbavi se hovada...pokud to nevi a neco by se stalo, nikdy si to neodpusti, natoz to, ze to nechala zpusobit vlastnimu diteti...je to na prd, ale to bude vzdycky. Zadna z variant, vyjma že otčím zemře nebo zmizi sam z vaseho zivota, neni dobra. Ale lepsi nez riskovat, co se stane s vasim ditetem. Ale myslim, ze bych chtela vedet s kym ziju, byt by to znamenalo naprosto rozlozit rodinu. Mne se s detma take otevrely rany z detstvi, jine, ale otevrely. Vysledek? Moje matka dela, ze neexistuju uz co jsou deti na svete, ale nikdy to nebyla klasicka fajn mama a rodina je na maderu, ja si nesu zdravotni potize....ale ziju tak, jak chci a spokojene se svoji rodinou. Oni prichazi o dost, ja ne. A to si vemte i na sebe. Chrante sebe a sve dite. Nic vic. Za mne by to mamka mela vedet. Dyt je to naprosta odpornost. Hodne sil a stesti. Po bouri vzdy vyjde slunce.
Vůbec se není co divit, že jsi z toho v háji. Všechno tě to doběhlo a je to strašně těžká situace. Je moc dobře že máš i odbornou pomoc, určitě to tam řeš. Ale asi bych se neupínala k tomu, že teď půjde vše tak nějak po másle, když už nějaké světlo na konci tunelu tak to že z tebe aspoň trochu spadne obrovská zátěž, kterou si sebou neseš. Ale je to ještě spousta práce, tohle prostě není rozbité koleno. Pevně věřím, že muž stojí za tebou.
Zpětně si říkám, jestli jsem nebyla ohledně tvojí matky moc příkrá, není to jednoduchý, určitě vztah s ní má i fajn věci, to je jasný.
Jen mi tohle prostě vadí, máme v blízkém okolí typ narcistické matky, co si ohýbá pravdu podle sebe, říká o jednom synovi hnusné věci, zatímco pro druhého dělá první poslední, i když tvrdí, že vlastně ne... A ve finále říká, že to dělá pro prvního syna, aby nemusel on řešit druhého syna...
Což jsou prostě jen lži k tomu, aby si obhájila svý těžce nemorální rozhodnutí. Nejhorší na tom je, že před okolím se tváří, jak je prostě jen chudák, co se snaží. To, že lže, až se jí od pusy práší, to nikdo nevidí.
A mimochodem, druhý syn je dospělý a stejně se k němu chová, jak k dítěti, přitom je jen prostě vychcanej, není to tak, že by byl chudák hloupější nebo tak něco.
No docílila toho, že první syn s ní udržuje kontakt právě max. na té společenské úrovni, no a druhý na ní zvysoka kašle (použila bych horší výraz, ale nevím, jak moc můžu :D )
No ovšem to už jsou jiné problémy, nechci to srovnávat se sexuálním zneužíváním, to ani náhodou, jen jsem chtěla trochu zdůraznit, jak to taky může být.
Ale věřím, že to je pro tebe hrozně těžký, přece jen je to mamka, ke který máš určitě vztah, máš jí ráda, babička je úžasná, takže chceš s ní nějak fungovat.
Ovšem do toho vstupuje jeden idiot, co prostě šáhl na dítě... To mu nikdo neodpáře...
A mimochodem, to že jsi to neřekla jako dítě, či později, to je docela klasická psychologická reakce, děti kolikrát ani nevědí, že to je špatně, popř. to je tajemství, který by maminku rozzlobilo a tak...
Tohle je právě docela popsáno v té knížce "Děti jsou taky lidi", ale sama autorka tam zdůrazňuje, že je dobré při té knížce mít terapeuta, pokud tě věci z ní zasáhnou, což tebe asi určitě ano 🙂
Ta situace je emočně náročná. Tady na tebe všechny tlačíme, co máš udělat, ale nám se to píše z tepla z domova a většinou bez sexuálních traumat. Na jednu stranu to tak nějak racionálně víme a víš to i ty, že priorita je ochrana dítěte. Na druhou stranu tohle říct nahlas a postavit se vlastní matce, je těžké.
Dej si čas. Zpracuj emoce. Pokud se rozhodneš konfrontovat matku, tak ať je u toho partner a domluv se s ním, že když to nebudeš schopná doříct, že to řekne všechno.
Můžeš si dát do vyhledáváče krizové centrum psychiatrie. Najde ti to nějaké krizové centrum, kam si můžeš zavolat a můžou ti poskytnout krizovou intervenci a psychologickou podporu po telefonu.
Je moc dobře, žes to řekla. S dětmi se z nás stávají matky lvice a kolikrát co nemáme odvahu řešit kvůli sobě, tak kvůli dětem vyřešíme. Opravdu tě chápu, také mám s tímto nějakou zkušenost, naštěstí ne s rodinou. Je to těžké, ale ty jsi silná a děti jsou naše všechno a musíme je chránit za každou cenu. Nejsi v tom sama, věřím že ti manžel pomůže. Jak reagoval? Sdílená bolest je poloviční bolest. Moc držím palce.