Je nutné slavit narozeniny?
Budu mít narozeniny a nechce se mi je slavit. Vlastně budu slavit cokoli, jen ne mé narozeniny a můj svátek. Moje tchýně mě za to dost peskuje, že je třeba slavit, aby děti viděly... Však ony mi popřejou, uvidí, jak mi jejich tatínek dvá pusu a kytku a není třeba dalších aktrakcí. Nebo jo? Jak mocně slavíte?
P.S.: S mou rodinou se vídám i mimo významná rodinná data
Slavíme - ale jednoduše proto, že chceme. Jedná se tedy o naše rozhodnutí - nikdy bych se nenechala tlačit do něčeho, co nechci. Slavíme společně (s prarodiči, rodinkou mého bráchy). Slaví se vše, svátky, narozeniny, výročí svatby... Dělá nám to dobře 🙂
@krystalka No klučík byl přítomen jen odpoledne, na večer měl hlídání. Viděla jsem jen fotky a stačilo mi. Povinná fotečka s každou muckající tetkou a pak ještě stopadesát snímečků s dortem a s každou hračkou, co dostal.. A nejlepší na tom je, že se jedná o rodinu, která není bůhvíjak finančně za vodou. Tak nevím, komu to celé vůbec prospělo. 😅. Celá moje širší rodina slaví i svátky. Já se těchhle šarád neúčastním. Mám klid a ještě ušetřím. 😅
Tak u nás jsou takový oslavy taky duvodem abysme se všichni jako rodina setkaly dohromady, je nás hodně a vídáme se i tak, ale přece jen na ty narozeniny a Vánoce se nám to povede opravdu najisto..🙂 pokecáme, zasmějeme se atd. máme nachystáno plno jídla a pití..(ovšem je to z mé strany) rodina přítele to mají neformální, spíš jen posezení na zahradě. ale je to samozřejmě na každým jak jezvyklej, jak mu to vyhovuje atd. Takže je to tvoje volba a tchýně pokud chce ti popřát přece muže i bez toho, aby jste slavili a hodovali. Ono ji to naříkání taky jednou určitě přejde 🙂
@krystalka Jo, byla objednaná kapela a malý už toho měl tak akorát. Já se mu nedivím, já bych z těch ušišlaných tetiček byla hotová už po gratulacích. Já dítě ještě nemám, ale už dopředu odmítám slavit jeho narozeniny nějak víc než setkáním s prarodiči u kafe a pokecu. Bez třípatrových dortů a "hépybrzdéjtůjů" na celé kolo.
@veraga - tak můj syn odmalička nesnáší větší množství lidí, hluk a hrající hlasitější hudbu, takže ten by se otočil na patě a zdrhal 🙂 , možná by se přemohl na předání dárků, ale asi bychom museli dost brzy odejít....stejné to bylo vlastně i se všemi dětskými akcemi, kde byl větší šrumec....takže my taky pěkně doma s prarodiči, uděláme si dobrý oběd, domácí dortík, svíčky a pak si může v klidu hrát s dárky, nebo jsme na zahradě apod...
Ve velkém jsem slavila jen 18iny, to bylo hezké. Jinak jsme si doma popřáli, dort většinou nebyl (jsem povánoční a vždycky jsem ho hrozně chtěla a rodiče přecpaní cukrovím protestovali 😀) O to víc jsem si vážila každého, kdo si na mě vzpomněl i přesto, že jsem neměla každý rok monstroslavu 🙂
U nás se sejdeme jako rodina dohromady (i se sourozenci, jindy se dohromady všichni nesejdeme) a třeba opečeme buřty, nebo prostě doma nějaký oběd a hotovo. Jinak oslava jakože trochu větší, by podle mého měla být na kulatiny. 🙂
@izzybickerstaff - já si osmnáctiny taky dobře pamatuju, sice nebyla žádná pompézní oslava, ale dostala jsem od našich 18 růžových růží, které jsem tehdy milovala 🙂
@krystalka v rodině to bylo myslím stejné jako vždycky (tzn. hlavně neroďte děti o Vánocích!! 🙂 🙂 ). Ale se třídou jsme pořádali společné oslavy - všichni se sešli ve stravovacím zařízení, oslavenec zaplatil sekt na přípitek a veselilo se do rána. To pro mě bylo důležitý, ale letos mě čekají třicetiny a už zas se mi nechce - svátky u manžela v rodině jsou hodně velké a když se blíží Silvestr, už se těším, až to skončí...a taky letos byla svatba - naslavená jsem až až 🙂
rodinné akce mám ráda, ale v menším počtu - stejně jinak jen všichni halasí přes sebe a s nikým se člověk pořádně nepobaví ani jako host, natož jako hostitel 🙂
To je na každém jak to chce a jak to má rád 🙂 My třeba slavíme i svátky s dortem v ruce 😀 pro mě je to extrém, ale mamka se podruhé vdala do rodiny kde se to takhle dělá a dělat bude.. Jinak narozeniny slavím ráda 🙂
@big_el Prej, ze deti maji videt, jak se slavi. Ze se neco dela jen z toho duvodu, ze se to tak ma delat. To je neco, co me muze vytocit.Jako delat to, kdyz mi to neni prijemny, ale udelam to, ze se to tak dela? Dalsi veci je muj skvely povahovy rys - jak mi nekdo neco zacne prikazovat, tak jdu proti tomu
@izzybickerstaff Taky jsem byla po svatbe "uslavena" a to byla v cervnu a narozky mam zacatkem listopadu 🙂. Syn ma narozeniny zacatkem zari a dva tydny po me ma babicka, kde se rodina slejza kazdorocne, na kulatiny i z sirsich kruhu. A moje narozeniny? Neni co slavit 🙂 . Leda podekovat mame a tatovi, ze me vyrobili
@hadruska tak já myslím, že v životě jsou duležitý pro děti jiný věci než oslavy narozeniny, hlavní je, že děti ví, že se máte rádi, cítí z Vás lásku a to si myslím jim bude užitečnější do života víc než nějaký slavení narozenin přece..držím palce, at sebereš odvahu a ustojíš to....🙂
@hadruska syn uvidí, že se slaví jeho narozeniny, to by tchýni mělo stačit 🙂 Líbí se mi různé rodinné zvyklosti a tradice - ale jednak vás do toho nemá co kdo nutit, a jednak je úplně jedno, co to bude...spokojená rodina může být i bez narozeninovýho dortu 🙂
Ježiši, děkuji za tento příspěvek. Myslela jsem , že jsem jediná, koho ten tlak okolí ubíjí. Nějaké moje námitky jsou všem ukradené, prostě se přiblíží datum mých narozenin a začne mi volat celá rodina, kdy mi můžou přijít popřát. Dostávám z toho osypky, je to celé takové tak nucené. Nevadí mi, když se někdo staví na návštěvu, ale má to být kdykoliv jen tak, když má někdo náladu a ne že je říjen, musíme přijít, musíme něco koupit. A já musím něco upéct, musím udělat chlebíčky a musím se bavit, i kdybych měla zrovna chřipku.
Je to stejně nesmyslné jako když se lidé slézají na hřbitově jednou do roka na dušičky. Nemá to nic společného s láskou k zemřelým. Je to jen okolím vynucená povinnost, aby je nikdo nepomluvil a aby před okolím demonstrovali svou chválihodnou morálku. Už z tohoto důvodu nikdy na památku zemřelých na hřbitov nechodím. Raději se u hrobu prarodičů zastavím kdykoliv jindy, abych se nemusela předvádět.
@banitram To ja mam Dusicky rada, ale na ten hrbitov zajdu kdykoli na podzim. Ted jsem tam byla v sobotu, mam to rada, jak je tam to listi a tak si tam povidam s temi mymi. Ale stejne je mam v sobe a u sebe celorocne, takze to citim stejne.
A co se tyka tech nucenych veselosti... Brrr. Brachovi projde, ze nikoho nepozve na svoje tricatiny, toz at ode me necekaj, ze budu cely vikend silet a stat v kuchyni kvuli 34 🙂 . Jo, se segrou jsem domluvena, ze dojede na hummus a cajik, ale vi, ze nechci zadnou oslavu a v klidu to prijala, moc rada ji s detma uvidime
Slavím ráda a celkově i moje rodina. Nicméně kdybych slavit nechtěla tak bych neslavila. Ani kvuli tchýni ne 🙂 Řekni jí že ty narozky nejradši slavíš tim, že je neslavíš a hotovo 😀
@mandala nechtěla jsem se nikoho dotknout, ale sama jistě víš, že naprostá většina obyvatel ČR nejsou věřící, takže ty hromadné nájezdy začátkem listopadu na kýčovité věnečky a plastové svíčky v Tescu, nemají v této zemi s vírou moc společného. Jsem obecně proti demonstrativnímu a davovému projevování citů - ať je to vzpomínání na zesnulé v přesně stanoveném termínu nebo vynucené oslavy narozenin, kdy se všichni prostě "musí" bavit podle data v kalendáři.
Pořád si ještě vybavuji to křečovité mávání mávátkem a provolávání stupidních hesel v prvomájovém průvodu - jak nám bylo vždy vysvětleno, není to povinné, ale kdo tam nepříjde a nebude mávat, bude mít neomluvené hodiny. Možná z toho plyne má nechuť k tomu načasovanému povinnému slavení čehokoliv... Člověk by se měl scházet s přáteli nebo vzpomínat na své blízké kdykoliv a spontánně
@banitram já si zase říkám, aspoň že na ten hřbitov lidi kvůli dušičkám zajdou jednou v roce...
@hadruska u nás v rodině se vždycky slavily ve velkém tak maximálně padesátiny, jinak se prostě popřálo při nejbližší příležitosti a nic víc se neřešilo, tvoje tchýně to nějak moc prožívá
oslava narozenin je věc oslavence a ne příbuzných, kteří cítí příležitost k tomu, nechat se někým celý den obskakovat
u manžela v rodině se slaví trochu víc, ale slaví jenom ti, kteří chtějí a které to baví organizovat
Neslavit vůbec je fakt divný. I když se přiznám, že když byl synkovi jeden rok, tak jsme to my rodiče úplně zazdili:D . Ale přáníčko kytka, to je v cajku. Nemám ráda velké oslavy. Děti vždy něco dostanou k narozeninám i k svátku, s mužem si k svátku kolikrát popřejeme akorát po telefonu. Na narozeniny jeden dáreček nebo aspoň přání. Kulatiny občas slavíme s kamarády ve velkém, naposledy to nevyšlo, tak se děsím těch příštích:D
Když děti chtějí vlastní oslavu i pro kamarády, tak jich pár pozveme k nám domů na dort, a když je snědýno, tak si jdou hrát ven před barák, neb doma je těsno.
My s manželem neslavíme, jen dcerky narozeniny s nejbližším kruhem příbuzných. Mě moc nebaví gruntovat a cídit a ještě se dělat s občerstvením, tak nám to jednou za rok stačí. Až bude malej, tak 2x 😀
neslavíme je vůbec, vždy si jen popřejeme, většinou si kupujeme láhev vína a něco k tomu, popovídáme a je to. Na svátek to samé. Přiznám se, že narozeninovou oslavu pro dceru jsem dělala jen na první narozeniny, na druhé mi to přišlo zbytečné a na třetí, bylo po rozchodu s jejím tátou... Dárek ale vždy koupím jak rodičům, ségře a babičce (prostě jen úzký kruh), tak dceři.
@hadruska - nemám ráda velké oslavy....narozeniny všech členů rodiny slavíme v úzkém kruhu a většinou tedy na několikrát...no, slavíme....uděláme si obvykle k obědu pečenou kachnu se zelím a knedlíky (jindy to neděláme) a samozřejmě dort, doma dělaný....oslavenec sfoukne svíčky, popřejeme si a prostě si povídáme, hrajeme, jdeme na zahradu nebo na procházku....prostě takové příjemné rodinné odpoledne....jednou si uděláme takový den s jedněmi prarodiči, příště s druhými....stejně slavíme i Vánoce apod....nescházíme se všichni najednou.....máme to raději takhle, protože si víc v klidu popovídáme a užijeme se....a náš 7letý syn zatím ani neměl oslavu pro kamarády, většinou si popřáli ve školce, ve škole....teprve letos se zmínil, že bychom příště mohli pozvat jeho kamarády, až bude mít narozeniny....doteď o to nijak nestál....