Mím jít kamarádce za svědka, ale nejsem ta, co by jí nadšeně ke svatbě tleskala

18. bře 2024

Ahoj, resim takovy svuj vnitrni rozpor. Nasi spolecni - vlastne nejlepsi - kamaradi, do toho v lete prasti a nas si s manzelem vybrali za svedky. Obe rodiny se zname hromadu let, mame stejne stary deti, vime o vsech svych neduhach i krizich, co jsme jako pary prozili.
No a to je prave ten problem. Ja jsem uz za ta leta v manzelstvi k manzelstvim obecne tak strasne skepticka, ze bych ji nejradeji rekla, at se na svatbu rovnou vykasle, ze si tim akorat zkomplikuje zivot 🙄
S mym muzem jsme se brali pred x lety z velke lasky, oba jsme meli hole zadky a vse, co jsme ziskali, bylo nabyto za manzelstvi. Vse je tedy nase spolecne a v pripade rozvodu se musime spravedlive rozdelit.
U nich je to tak, ze on je pomerne majetny muz. Dum, ktery si postavili, je ciste na jeho jmeno. Ona v nem "pouze" vychovava jejich spolecne deti a je tam jakysi najemnik, kdyz to reknu takto syrove. Svatba by tohle vsechno mohla zmenit, ze. Aby mela jakousi jistotu. Jenze on uz ma pripravenou podrobnou predmanzelskou smlouvu, kde vse, vcetne domu, kde bydli v pripade umrti/rozvodu/jine nenadale udalosti dum a veskery dalsi majetek pripadne pouze detetem. A dokonce tam ma snad i osetrene, ze i cast vydelanych penez nebude spadat do SJM... Prijde mi teda uplne zbytecne se brat 😅 Prijde mi to takove dost nespravedlive. Kor, kdyz barak postavili v dobe, kdy uz meli deti a ona byla na materske. Tudiz on, aby mohl nadale vydelavat, tak ona se vzdala sve kariery, aby mohla pecovat o jejich spolecne deti.
No a ve me se vnitrne pere tady to "vycurane" boreni hodnot manzelstvi (ze si ji vlastne bere jen na oko, aby se nereklo, s tou predmanzelskou smlouvou), a protoze dale vim, jaka je manzelstvi (nebo celkove dlouhodobe partnerstvi) drina a ze uz bych se NIKDY znovu nevdala. Ackoliv mam samozrejme sveho muze stale rada, tak dost casto si rikam, ze bez nej by mi mnohdy bylo daleko lip 🙄😅
Proste jak uz jsem stara (40 let) a mam uz v tomhle ohledu neco odzito, tak nedokazu nadsene tleskat tomuto pocinu.
Jeste podotykam, ze nic proti zenichovi nemam, ale holt se na nej divam kritickym pohledem uz jen z podstaty, ze to je jesitny chlap, byt je to nas spolecny a velmi dobry kamarad. Jak byste se k takovemu svedectvi postavily vy?

matusoni
20. bře 2024

Kdyby ji měl opravdu rád, tak nebude zaŕizovat nějakou smlouvu o majetku, že její nic nebude...

makmak28
20. bře 2024

Naprosto tvou situaci chápu, byla jsem v ní celkem nedávno, ale jak tady již zaznělo, jejich manželství a smlouvy nejsou tvá zodpovědnost. Jestli máš o ni obavy, prober to s ní, ale pokud se pro svatbu rozhodne, podpoř ji a za svědka jdi. Kamarádky mají podle mě "v dobrém i zlém" i bez oddacího listu a jelikož nejspíš nemáš křišťálovou kouli a nevíš jak to dopadne, raději bych na tvém místě stála při ní než abych litovala, že jsem to neudělala. Pokud to nedopadne, padouch bude její ex, ne ty, že ses jim pod to doslova podepsala. 😉

somalicats
20. bře 2024

@cherie24 A o tom to je. Je to jejich sen mít takovou svatbu, tak ať mají. Pro jiné je svatba příležitost zapařit, nebo se berou na nějakých nezvyklých místech, nebo cokoli jiného. Ale fakt ta míra financí a úroveň svatby nesouvisí s rozvodovostí. To když už, tak spíš míra "kecání" do svatby ze strany rodičů ať už ženicha, nebo nevěsty (nebo obou) 😀

oveckaluky
20. bře 2024

Nijak, nepochopí to, protože to pochopit nechce. My měli na první svatbě za svědky dobré kamarády, a byť jsme se "museli" brát, protože dcera byla na cestě, oba mi to rozmlouvali. Já to brala jako "svatební vtipy" - do roka jsme šli pak od sebe, dceři bylo 5 měsíců, od té doby ji viděl jednou asi ve třech letech u soudu, když jsem neměla hlídání a musela ji vzít s sebou, a podruhé, když jí bylo 18 let... je jí 22 let. Oba naši kamarádi, byť původně to byli jeho kamarádi, on nás seznámil, z toho pak byli špatní, že nám to "špatně odsvědčili". Spolu se vídáme dodnes, s ním se neviděli, co jsme se rozešli...