Jaký byl návrat do práce po rodičovské?

Do práce jsem šla po 3,5 letech a s 2 dětmi, které denně rozvážím 🙂 Do práce jsem se těšila, za prvé kvůli penězům, za druhé už jsem doma šílela.... Adélce už jsem neměla "co dát" a když jsem po pár dnech viděla, jak je spokojená ve školce, tak i poslední pochyby opadly. Pro náš vztah můj návrat do práce znamenal, že už jsem nečekala jenom doma s obědem, ale scházíme se až večer. Vše je o komunikaci, když je problém, mluvíme 🙂

já šla do práce po 4 letech, hrozně jsem se těšila, myslela jsem, že už doma zmagořím, stále jen to samé dokola. Takže paráda, zase začala žít běžný život. Nejdřív jsem nevedela co si nima povídat, fakt jsem znala jen kolik toho malej snedl, jak v noci spi, jeslti breci atd atd., ale rychle jsem privykla a paráda.

šla jsem pracovat, když bylo Apolence 3r a 9m, nesla jsem odloučení dost těžce, stýskalo se mi, přece jen, do té doby jsem ji viděla pořád non-stop, a pak buď od 16:30 nebo z odpolední od 18:30 do 20h, kdy usínala..školku nesla slušně, i když ráno plakávala, byla po našem odchodu v pohodě..no a teď se bojím moc - mladší Evelínka je na mě hodně závislá, i když ji sem tam hlídá babička, je hodně náročné dítě, ubrečená, tvrdohlavá se záchvaty vzteku, neposlouchá, nepodřídí se autoritě, v kolektivu dětí to příliš nejde, bere hračky, pláče, nechce se oblékat atd..no a starší bude ve 2.třídě /chci jít pracovat po prázdninách, i když mi rodičák končí v červnu, neměl by je celé prázdniny kdo hlídat/, ty rána s odchody budou příšerný..budu hledat něco poblíž, nejlépe na zkrácený úvazek, takže plat to asi nebude nic moc.

Pro mě byl šílený, poslední týdny jsem probrecela, měla jsem pocit, že vše hezké končí, co jsme nestihli už nikdy nestihnem...opravdu šílené, zralá na psychologa, že školky jsem odcházela ubrecena, malý byl spokojený, vysmaty...asi hodně za to mohlo i to, že jsem nastupovala do práce, kam jsem moc nechtela, ale jinou jsem v té době neměla, a taky už jsem byla čerstvě tehotna, což jsem nevěděla.Ale jak to vidím zpětně, šla bych k psychologovi, fakt to bylo na sesypani....

Jsem sedmým rokem doma (hned od začátku prvního těhu a plynulý přechod na druhou mateřskou) a jelikož jsem dostala nabídku na 2,5 hodiny denně, tak jsem po tom skočila. Ale skoro toho lituji....kolegyně kráva, vycouvat už z toho nechci, jelikož je to dobrá praxe do budoucna. Ale někdy si říkám jestli mi to za ty nervy stálo. Jinak organizačně jsme to zvládli docela dobře, musely se zapojit babičky, manžel se tradičně nezapojuje téměř vůbec (on přece chodí do práce!!!) - takže až budu chodit na plný úvazek (doufám) tak budu buď padat na hubu, nebo budu muset vyhodit manžela, abych doma neměla tolik práce 😅

Do práce jsem šla v necelých třech letech syna a bylo to fajn. Akorát jsem pořád v noci nespala. Syn nespal dlouho.

Ahoj tak my to bohužel nezvládli! Do práce jsem se vrátila po 7 letech, šla jsem na dvanáctky! Každý měsíc jsem měla 19 dvanáctek ☹ bylo to hoodně náročné-nemáme babičky ani chůvy takže jsme museli sami! Holky často nemocné, chlap problémy v práci-nestíhal! Takže jsem ve zkušební době odešla ☹

Je to každopádně změna. Do práce jsem šla téměř po 4 letech a je to třeba zkombinovat. Pár měsíců jsme dolaďovali, byla i krize, než partner pochopil, že teď jedeme opravdu fifty, fifty a tím, že dělám až do večera, se celé dny stará o malého sám. Hlavně tedy nákupy a vaření byl celkem problém. Než pochopil, že k "běžnému" nákupu patří i maso, ne jenom salám, sýry a pečivo a k vaření i něco jiného než těstoviny. Ale už se to celkem srovnává. Taky se musel smířit s tím ,že jsem doma jen jeden víkend v měsíci, tím pádem musí vymyslet prckovi na víkend program. Ale jsem za to ráda, konečně pochopil tu mojí rodičovskou "dovolenou". Po rodičovské jsem se neměla kam vrátit, takže jsem nastupovala do nové práce a musím říct, že v pohodě. Člověk sice měl obavy po tolika letech, ale znalosti jsem oprášila poměrně rychle a už se tu po necelých 5ti měsících cítím jako ryba ve vodě. Hrozně to letí.

Změna to byla - asi měsíc jsme si zajížděli režim - pak už si to sedlo. 🙂 S partnerem vztah lepší - příjdu víc mezi lidi, jsem spokojenější, máme víc peněz...
Jen ten první rok byl malý často nachcípaný, takže jsem mívala paragraf - nemáme hlídání, ale naštěstí šéfka to bere v klidu, sama mi říkala, ať s tím počítám, že to tak bude...

Zrovna včera jsem byla u kamarádky, v práci už je rok, nastoupila na 6 hodin a z toho 2 dny v týdnu může pracovat z domova, ale i tak je pořád vyčerpaná (do práce dojíždí skoro 3 hodiny denně), dokonce už si byla i pro prášky na spaní a pořád vnitřní boj, jestli s tím má seknout nebo ne. Maso 😔 Má dvě děti a žádnou babičku ani nikoho jiného, kdo by vypomohl☹.

Já šla do práce po 3 letech. Naštěstí jsem se do toho dostala celkem rychle, jen ze začátku mě bolela hlava z věčnýho koukání do PC. Na vztah to mělo pozitivní vliv, konečně jsem měla i jiná témata k hovoru, než co jsem zažila s prckem 🙂 Jediný mínus bylo to ráno, syn často brečel, že nechce do školky a musel tam být chudák až do půl pátý a pak ty choroby... s těma bojujeme dodnes, hlídání máme od našich, ale samozřejmě ne vždy. Celkově bych to zhodnotila rozhodně pozitivně, jsem ráda, že jsem se měla kam vrátit 😉