Zůstat ve známém prostředí, nebo se vrátit do Prahy?
Ahoj, budu moc ráda za nezaujaté názory lidí, kteří třeba řešili podobnou situaci.
Před několika lety jsem se kvůli partnerovi přestěhovala z Prahy na Moravu do menšího města (cca 5 000 obyvatel). Máme šestiletého syna, který letos nastupuje do první třídy. S partnerem jsme se rozešli a najednou přemýšlím, kde vlastně chceme se synem žít.
Srdcem pořád cítím jako domov Prahu. Žije tam moje rodina, kamarádi a mamince je už 73 let. Čím je starší, tím víc mám pocit, že bych jí měla být nablízku a pomoct jí. Vlastně jsme za ní stejně téměř pořád jezdili.
Máme navíc možnost bydlet u maminky v rodinném domě a syn by mohl nastoupit do školy, která se mi moc líbí a o které si myslím, že by mu vyhovovala.
Na druhou stranu jsme si za ty roky na Moravě vybudovali zázemí, syn to tu zná a pro dítě mi přijde malé město v mnoha směrech skvělé – klid, bezpečí, příroda, všechno blízko. Opravdu vidím, že i tento život má spoustu výhod a nechci říct, že je jedna varianta správná a druhá špatná.
Jenže já sama se pořád nedokážu úplně sžít s maloměstským životem. Chybí mi kultura, kavárny, akce, možnost jen tak někam vyrazit, pestrost a celkově ten městský život. Přijde mi, že na malém městě se lidé mnohem víc znají, řeší a pomlouvají jeden druhého, a to mi není moc blízké.
Zároveň si ale říkám, jestli není rozumnější zůstat tam, kde už máme zázemí a jistotu. Bojím se ale, že pokud zůstanu, bude mě to stejně podvědomě pořád táhnout zpátky do Prahy a jednou si budu vyčítat, že jsem ten krok neudělala.
Prosím, otázku bývalého partnera neřešte- případné stěhování není z jeho strany překážkou, pracovní možnosti má flexibilní.
Zajímaly by mě hlavně zkušenosti lidí, kteří řešili něco podobného:
* Přestěhovali jste se s dítětem kolem šesti let do jiného města?
* Jak to děti zvládaly?
* Litovali jste někdy, že jste zůstali, nebo naopak že jste se přestěhovali?
* Co byste dělali na mém místě?
Budu moc ráda za vaše zkušenosti a názory. Třeba mi pomůžou podívat se na celou situaci z jiného úhlu.
Stěhovali jsme se z Prahy na Moravu, když bylo staršímu deset a čekala jsem mladšího. A bylo to náročnější v tom, že musel měnit školu. U vás by to bylo jednodušší v tom, že by nastoupil do první třídy už v Praze. Ségra se taky stěhovala a i když neteř měla hodně kamarádů ze školky, tak do školy už šla v novém městě a zvykla si, myslím, vcelku rychle. V tvém případě bych neváhala a šla bych do toho, vidím tam samá pozitiva.
Ja jakozto mestska holka, s zijicim otcem na vesnici, trpim pokazde kdyz tam jedu. Vubec si neumim predstavit tam zit. Takze rozhodne se prestehuj zpet. Maminka te bude potrebovat. O to snadnejsi to mas, ze dite jeste neni ve skole.
My se stěhovali jen o kousek dál a bez rozvádění. Člověk to musí mít v sobě dobře vyřešené, protože dítě má občas takové ty otázky, co člověka zamrzí. Proč nemůže být tam co jsme byli, bylo to tam lepší... Ale je to spíš tím, že jsem citlivá. Já zastávám názor, že by měli být spokojení hlavně rodiče. Nedokážu si představit stěhovat se nebo žít někde jen kvůli tomu, že je to pro dítě lepší (ono může být lepší obojí - je lepší mít možnost volně běhat venku a stavět si bunkry, nebo moct chodit na kroužek který dítě opravdu zajímá, popřípadě péče kvalitního fyzioterapeuta, psychologa, či čehokoliv bez toho aby dojíždění za péči člověk strávil celý den..)
Já za sebe bych se klidně vrátila do Prahy (pokud bych ji měla ráda), ale nikdy bych se nevrátila “k rodičům” vyjma situace, kdy zůstanu sama s dítětem na rodičáku a hrozí mi, že umřeme hlady. Mám s rodiči dobré vztahy, mám je ráda, ale podle mě to nedělá dobrotu, dává to rodičům jisté právo kecat dospělým dětem do života a tomu bych se snažila vyhnout za každou cenu.
Nestehovala jsem se s dítětem, ale těhotná a opuštěná otcem dítěte 🫣ve 3mesici se se mnou rozešel přes sms... takže po letech, kdy jsem bydlela ve městě pres 100tis obyvatel jsem se vrátila zpet k rodičům na maloměsto -3tis obyvatel🙂a bylo to to nejlepší co jsem mohla udělat, jo asi si o mně lidi drbali,ale měla jsem tam nejlepší kamarádku ze skoly, zname, klid a rodiče... naši mi opravdu moc pomohli, psychicky a celkově...ale teď uz tam zase nebydlime, našla jsem si manzela z jineho mesta a kdyz bylo dceri 6let stehovali jsme se...
@info1 Tak já bych především probrala s otcem dítěte, zda by vůbec s tím stěhováním souhlasil. Možná se ti to totiž vyřeší samo.
@j.a.n.i vždyť píše přímo v textu, že toto mají vyřešeno.
@info1 já ti to popíšu z pohledu dítěte, když mamka chtěla po rozvodu do velkého města, já nechtěla, dělala scény a stejně jsem se tam přestěhovala. Nicméně byla jsem na ZŠ, puberta. Změnit prostředí před začátkem školy mi přijde ok. Malé dítě se adaptuje rychle. Máš zázemí, nemusíš řešit pronájem a ceny. Navíc při věku maminky si neumím představit pendlovat, kdyby se něco stalo, změnilo s jejím zdravím.
@j.a.n.i vždyť píše přímo v textu, že toto mají vyřešeno.
@info1 já ti to popíšu z pohledu dítěte, když mamka chtěla po rozvodu do velkého města, já nechtěla, dělala scény a stejně jsem se tam přestěhovala. Nicméně byla jsem na ZŠ, puberta. Změnit prostředí před začátkem školy mi přijde ok. Malé dítě se adaptuje rychle. Máš zázemí, nemusíš řešit pronájem a ceny. Navíc při věku maminky si neumím představit pendlovat, kdyby se něco stalo, změnilo s jejím zdravím.
@anonym_a8ea7b No, z jeji formulace to vyřešené necitim, to, ze ma flexibilni zamestnani jeste nemusi znamenat, ze by se stehovat chtel.
@info1 Před 11lety jsem se synem přestěhovala za manželem z Moravy do Prahy, syn měl tehdy 5let, takže chodil v Praze ještě rok do školky, než nastoupil do školy. Letos jsme se s manželem rozešli s tím, že i rozvod už běží... Já mám ale opačný problém než vy, mě to zase táhne na Moravu, mám tam rodinu, kamarády a na Prahu jsem si za tu dlouhou dobu prostě nezvykla. Takže plánuju návrat na Moravu za dva roky, až syn dodělá školu. Jsme tak předběžně i domluveni, jeho to tam taky táhne, má tam kamarády.. Ex je pracovně na půl v Praze a na půl na Moravě, takže on se stěhováním taky nebude mít problém, i když je pravda, že až se budu se synem stěhovat, už bude dospělý.. Takže pokud můžu poradit, jděte tam, kam vás srdce táhne.. Já jsem tu 11let dá se říct nešťastná a kdybych mohla vrátit čas, neudělala bych takové zásadní rozhodnutí znovu... né kvůli chlapovi. Hodně štěstí🍀
Nečetla jsem celé…
Já se vrátila k rodině a kamarádům, ale jen 50 km.
Později přečtu celé a kdyžtak napíšu víc.