Nedokážu se smířit s tím, že už nebude druhé mimi. Jak se s tím vyrovnat?

@anonym_autor Nevím kolik ti je roků. Ale napíšu moji zkušenost. Máme s manželem dvě děti. Vždycky jsem chtěla tři děti. Manžel třetí ďítě nechtěl. Nechala jsem to být, občas jsem tohle téma otevřela. Vždy neúspešně. Až po několika letech se mu to rozleželo v hlavě a teď třetí dítko chce. Takže za mne pokud tě úplně netlačí čas , že by jsi musela otěhotnět hned teď dala bych tomu čas. A spíše se zaměřila na sebe a manžela a na váš vztah. Možná až budete zase v pohodě třeba svůj názor přehodnotí.

@anonym_autor Kolik ti je let? Pokud tě netlačí čas, urovnala bych především vztah s manželem, on pak může změnit názor. Nema smysl pořizovat dítě v nefunkčním vztahu.

Já sem se špatně vyjádřila...Mi nemáme žádný problém jako že bysme se hádali a bylo něco špatně...Růžové to není protože můj tlak na něj je asi moc veliký mě štve že on nechce druhé sem z toho nervózní a on je nervózní protože na něj tlačím pořád o tom mluvím atd...mě je 34...přítel je bohužel o 13 let starší...Jo máme věkový rozdíl veliký já vím a to je asi taky ten kámen úrazu...já se jen potřebuju dám asi do pohody a smířit se s tím...pak bude nejspíš vše zase zalité sluncem...

On uz chce klid

Mam staršího o 12let. Teď mu je 50. Máme jedno. V jeho 40, když se holka narodila a první roky se nedalo srovnávat s tím, co je teď. Je aktivní - ale sám pro sebe. Jsi mladá, pokud chceš víc dětí, běž o dům dál.

Aha, tak promiň, to bylo opravdu špatně pochopeno. Potom hraje největší roli asi ten věk a vůbec se mu nedivím. Vím, že nejsem svým názorem úplně populární, ale je to můj názor a každý se může zařídit podle svého. Myslím, že člověk by měl k rodičovství přistupovat zodpovědně. Plánovat dítě ve 47 je fakt dost pozdě. Spočítej si jeho věk v době, kdy by teoreticky další dítě mohlo maturovat. Představ si, že by dítě šlo na vysokou. Tou dobou by už tvůj partner měl být v důchodu, jak byste to utáhli? Nemluvě o tom, kdyby ještě navíc nebydlelo doma. On sám asi cítí, že už má raději svůj klid, ne probdělé noci, běhání za batoletem, další období vzdoru, potom škola, úkoly, učení, puberta... Vím, že jsou tu ženské se staršími partnery a malými dětmi, je to jejich věc. Já tam vidím hromadu negativ, nemluvě i o obřím generačním rozdílu mezi dětmi a rodiči, který pak cítí i ty děti, což mi potvrdila spousta kamarádů jak dřív, když jsem byla mladá a oni mi záviděli mé mladé rodiče, tak teď, kdy jsou moji rodiče ještě stále aktivní, zatímco jejich už buď nežijí nebo s nimi mají úplně jiné starosti...
Rozumím, že ty to teď cítíš jinak a emoce jsou silnější jak rozum. Mít jedináčka není žádná ostuda. Nezkazte si to doma. Nevím, kolik je synovi, zkus se třeba i dívat na pozitiva toho, že už je větší, šikovnější, dá se s ním ledacos podniknout. Jestli je tvůj chlap fajn, můžete být skvělá rodina. Mnohem lepší než ty sama s nějakým novým chlápkem, který ti rychle udělá další dítě, ale tvůj nynější syn ztratí rodinu.

Doplňující komentář, který jsi sem dala, je důležitý. Přiznám se, že rozumím manželovi, že ve 47 letech už dítě nechce. Kolik je staršímu synovi? Kdybych měla děti "na stará kolena" a chtěla jich víc, plánovala bych je co nejdřív po sobě, s max. dvouletým rozdílem. Ono totiž každé miminko vás zas hodí na startovací čáru. S přibývajícím věkem rodičů je to pak čím dál náročnější. Mně i manželovi je 43 let a hodně často si říkáme, že to nejlepší, co se nám povedlo, bylo to, že jsme stihli 4 děti celkem zamlada, do našich 35 let.
Hodně mě ale zaujala tvoje věta: "představa že budu žít s člověkem se kterým mě už nic nečeká" . Jako bez miminka už vás nic nečeká? To je divný pohled na společnou budoucnost. Já se právě těším, že nás toho ještě spolu čeká hodně, když úplně odpadnou rodičovské starosti.

Chápu tvé pocity, ale vezmi rozum do hrsti. Asi tady dostanu sodu za názor nesebevědomé ženy, ale když si představím, že v tomto věku opustím vztah, který víceméně funguje, zůstanu sama s malým dítětem a začnu nahánět ženichy... Jak bys chodila na rande, jak dlouho by trvalo než bys "sehnala" vhodného chlapa, se kterým by sis uměla představit založit rodinu, jak by ho přijalo tvé dítě a on jak by přijal tvé dítě. Něco jiného je, když jsou dva dospělí, kteří jdou každý svou cestou, ale ty už dítě máš a předpokládám, že je pro tebe na prvním místě, takže nestačí, že to ladí ve dvou, musí to ladit ve 3, a to víš, že dítě chce, aby máma zůstala s tátou. Další můj asi blbý názor je, že chlapi ve věku 35let výš jsou buď zadaní, nebo rozvedení (většinou s dětma), nebo divní (bydlí u maminky apod.), takže když vezmu druhou kategorii, zvládla bys přijmout jeho děti, starat se o ně a hlavně líbila by ses ty jim? Taky to může být fajn chlap, ale mít už třeba své 3 děti + tvé jedno dítě, šli byste společně do dalšího a zvládli 5 dětí... Jako je tam hodně faktorů. Další věc, šlo by vám to? Připadá mi, že je tam strašně moc rizik na to si postavit hlavu a opustit fungující rodinu. Třeba ještě manžel povolí nebo to bude osud, ale počítat s tím nemůžeš. Bohužel, u počtu dětí neexistuje kompromis, buď dítě máš, nebo ne. Chápu, že to bolí, ale vezmi si, že jsou ženy, které těhotenství a mateřství nezažijí nikdy.

Ach jo doba komunismu v naší společnosti zasela, že děti mají mít lidi do 30, nejlépe ve 20. Takhle to nikdy nefungovalo. Ano rodič klidně může být v důchodu když je dítě na vysoký. Vysoká není nárokovatelné, spoustu mých spolužáků si vzdělávalo samo, to že je někdo v důchodovém věku neznamená že je v důchodu. Navíc může mít na to našetřeno. Ale hlavně nikdy se nepodaří dítěti dát úplně stoprocentně to , co by člověk chtěl. Mohou přijít nemoci, žena spatně vybere partnera, může být kdoví jak mladý, ale když je to debil... Mohou spadnout do dluhů. Podle mě záleží víc na lásce, než na věku a penězích.
Můj muž byl ještě o 2 roky starší než tvůj. (Ale do třetího taky nechce jít, ale vlastně ani já ne, jen mě je líto, že už nezažiju miminko...)

Ale je dost blbý, že to přehodnotil. Radu nemám,jen pochopení. Vůbec nevím co bych dělala. Můj muž nechtěl nikdy děti,ale bral si mě s tím, že já chci 2. Takže mě tak bral (buď nic nebo já a 2 děti)

@anonym_760cec souhlasím. Chápu, že spousta lidí věku podléhá a má takovéto "na tohle už jsem starý", ale oni by si zase měli uvědomit, že to tak nemá každý. Já dělám stejné věci jako jsem dělala ve 20 nebo ve 30 a věkem se omezovat nehodlám - stejně jako můj manžel. A ano, moje nejmladší dítě bude mít "staré rodiče" a ano, až bude maturovat (nevím, proč tohle všichni počítají jako ten strašně důležitý mezník), tak mi bude 60 a manželovi 75 let. A? Co se financí týče, hádám, že každý zná svou finanční situaci a je schopen ji přizpůsobit okolnostem. To je jako radit někomu, ať si pořídí dítě, až bude mít splacenou hypotéku...

@anonym_autor "Partner mi říká že pokud je moje touha po dítěti větší a důležitější než máš život ve třech můžeme se rozejít" - moc hezké. To je evidentně on, pro koho vztah není priorita a je ochotný ho zahodit, ne ty, i když to takhle pěkně překroutil. Já neříkám, že má mít dítě proti své vůli a nemá nárok ho nechtít, ale hádám, že ty mu to taky nestavíš jako buď/anebo. Co s tím - těžko říct. Můžeš ho zkusit ukecat. Samozřejmě se s ním taky můžeš rozejít a mít dítě s někým, kdo o ně stojí, ale to ti je určitě jasné, že kvalitní partneři nejsou na každém rohu a že slepované rodiny taky nejsou úplně ideál. Upřímně, já bych asi tlačila - protože když ustoupíš, tak bude sice on spokojený, ale ty ne.