Až moc přecitlivělé 9leté dítě
Prosím poradí mi někdo, já už nevím a jsem z toho docela zoufalá ☹
Mám syna, v lednu mu bude 9 let. Od malička je spíš samotář, v poradně nám bylo sděleno že má ADHD s hypoaktivitou. Ve škole mu to jde, teda mimo češtiny a prvouky, na vysvědčení bude mít 4x dvojku. To nám nevadí, naopak jsme s přítelem rádi za tento výsledek, protože opravdu bojujeme. Ale jde o to, že je syn extrémně přecitlivělý a už nevím jak to řešit. Nejhorší je, že to neustále řešíme i se školou (kde podle nich není "normální"). I já sama jsem z toho už unavená. Ve škole se mi třeba začne stýskat, nebo něco neví, nepochopí, dostane špatnou známku a pláče. Doma je to stejné. Nebo pláče i kvůli tomu, že ho poprosím aby vynesl odpadky, nebo že půjdeme udělat úkoly ať to máme za sebou. Na kroužky chodí, ale pouze na výtvarné, jiné nechce. Nevíte jak na něj, abychom ten pláč alespoň v té škole nějak omezili? Kvůli pláči tam má jen jednoho kamaráda, ale bojím se, že pokud přijde i o něj, tak už to ponese hodně špatně ☹
@nosfinka jj je to dost o ucitelkach...kdyz se ji ptam, jak resi, kdyz malej breci ze neco nepochopil a nestiha rika, ze ho posle pryc at prijde az se uklidni...ze zdrzuje celou tridu :( taky jsme uvazovali o zmene, ale jak tu bylo nekolikrat receno, myslim, ze by to nenesl dobre kvuli kamaradum atd...
Synovi budr v rijnu 10, ma vyvojovou dysfazii. Od malicka byl silene uzkostny. On je takovy, ze slzy nikdy nechtel dat znat, tak je drzel, byl nervozni atd. Ja to resila od skolky malym kolektivem. Ted chodi do jednotridky (12 deti ve tride, z cehoz druhaci jsou i s nim 4), ma uzasnou ucitelku. Ve skole uz nebreci, nebo minimalne, je to o vnimavosti a podpore pedagoga. Porad ma nervy z toho, ze mu neco nejde, ale zlepsuje se to. Chce to neustale podporovat sebeduveru ;)
Jinak ulevy bude mit ted od treti tridy - opet posilovani sebeduvery, netlacit, vic casu na kontrolu, nejet na rychlost, nehodnotit chyby vyplyvajici ze zakladni diagnozy. Budou mit novou ucitelku a mam trosku strach, jaka bude. Jinak syn je premiant, je hodne chytry, ale neumi to "prodat".
Okrem vecí, ktoré tu už boli spomenuté (tj. rozmluva so zúčastnenými osobami o adekvátnych reakciách na synov plač) by som sa snažila nájsť cestu, ako zvýšiť jeho sebavedomie. Potreboval by úspech ako soľ. Nešlo by ho napríklad prihlásiť do skautu? On by na začiatku asi nechcel, ale s deťmi v takýchto skupinách pracujú pekne a s rešpektom, mal by často šancu zažiť pochvalu, plniť úlohy, ktoré by mu mohli ísť lepšie ako tie v škole a čím viac takých situácií by zažil, tým lepšie by to pre neho bolo. Lebo jedna vec je chváliť doma a inú váhu pre neho bude mať pochvala od nejakej autority z vonku.
Vetsina deti s nejakou neurovyvojovou poruchou - ADHD, VD, dys atd) maji tu nervovou soustavu citlivou, neveri si, casto bud hodne placou nebo se naopak vztekaji. Syn se fakt vekem zlepsuje, jak se jeho porucha kompenzuje. Umi s tim uz pracovat, chce to fakt cas a podporu.
@plea tak přihlásit do skautu za účelem posílení sebedůvěry bych nedoporučovala. Mám ve svém okolí několik skautských vedoucí a když vidím, co vymýšlí za hry a přijde jim to normální ... Např. přepadení a únos cizím člověkem do lesa, lanové hry ve výškách s nedostatečným zabezpečením apod.
Syn chodi na sachy a na sportovni krouzek v ramci druziny a na anglictinu. Nic zamerene na vykon by nezvladl psychicky zatim...
Ahoj, taky jsem byla jako malá citlivější a spíš to bylo dáno tím, že jsem byla málo "otrkaná" - jedináček, hlídaný na každém kroku, žádná školka, a najednou bum škola a ŠvP... Učivo mi naštěstí šlo samo, takže tím jsem se trápit nemusela, jedině pak vztahy se spolužáky. Nejlepší by podle mého bylo ho přihlásit na nějaké kroužky - třeba ten skaut (také jsem tam pak chodila), zkrátka něco, kde se bude muset rozhodovat za sebe, za něco bojovat (třeba i za "tým") a vůbec se chovat samostatně, nejlépe v různých prostředích (výlety). Jakmile bude mít pár úspěchů za sebou, zvýší se mu sebevědomí a potom vše půjde řešit lépe. Druhá třída ještě nic není, to podle mého hodně dětí je citlivějších. Musí si holt něco zažít, vyzkoušet si různé situace, nabrat trochu nadhledu a potom to bude vše mnohem lepší. Učení se třeba pak zlepší, zatím bych to tragicky neviděla. Třeba to nebude premiant, ale půjde mu to tak nějak normálně.
Vhodny krouzek je dobry napad. Dcera si vybrala rucni prace a zdrave vareni - nic vykonostniho, ale pro potechu. Chodila tam natesena a citila se dobre, ze vi, jak to chodi v kuchyni. 😉
Ja byla hodne nespokojena s ucitelkami ve skolce. Nezmohla jsem nic, reditelka nad nimi drzela ochrannou ruku, s ucitelkami jsem mluvila pravidelne a nezmenilo se lautr nic. Proto si myslim, ze i kdyz kamarad je pekna vec, spatna ucitelka se na dusi podepise vic.
Myslím, že člověj je plačtivější, když se cítí sám a nepochopen.
Třeba by synovi pomohlo bavit se o tom, že pláč je normální, že i ostatní pláčou (ale nechávaj si to na doma) ... Možná by pak lépe zvládal situace "venku"
Třeba pomůže i tahle inspirace: http://www.aharodicovstvi.cz/tajemstvi-vychovy-...
Přeji mnoho úspěchů při budování sebedůvěry
školu řešit ve škole s ředitelkou (učitelka bohužel nevypadá moc empaticky), školním psychologem a poradnou, a jinak bych určitě se synem zašla k normálnímu psychologovi. povídat si, dost možná taky do určitý míry odkrejt, kde je zakopanej pes...
zeptám se úplně blbě...mluvíte o tom se synem? ptáte se, co konkrétně ho tolik vzalo, že na to reagoval pláčem? samozřejmě neptat se hned potom.... ale když má nějakou "normálnější" chvíli... neptejte se vágně "proč brečíš? vždyt je to jen prkotina...", zkuste OPRAVDU pátrat po tom, co ho na tom tak bere. dávat konkrétní otázky, abyste k něčemu dospěli. cejtí se nedostatečnej? nejistej vaší láskou a přijetím? má strach z neúspěchu? ze selhání před sebou sama? atd...
může tam bejt sto a jedna věc. souvislosti se sourozeneckejma konstelacema, vztahama s kamarádama, rodičema, jinýma příbuznýma, povaha, neuvědomený traumata...ale s tím by měl pomoct hlavně psycholog.
no a hlavně, nebagatelizujte to, zvlášť před ním. sice mi přijde divný, že dítě brečí, protože mu řeknete, ať jde s košem, ale asi to bude věc tý diagnózy, která prostě říká bacha na jeho hlavu. tím, že citlivýmu budete říkat, že o nic nejde, a ať není tak citlivej, z něj odolnýho, dobře fungujícího a spokojenýho člověka neuděláte.
zamysli se, jak na syna a tyhle jeho projevy reagujou ostatní dospělý, sourozenci.
Nemám vlastnú skúsenosť, ale z pohľadu pedagóga / trénera. Mám pri sebe v tíme jedenásťročného chlapca, ktorý má ADHD. Chodí do piatej triedy a vystriedal už tri základné školy. Kamarátov našiel až v tejto poslednej škole. Nikto sa mu nesmeje. Či už na neho príde obdobie plače alebo hnevu. Berú ho takého aký je a on sa pomaly lepší. Vlastne za posledný rok o veľa. Získal sebavedomie, ktoré mu chýbalo. Keď ho mám na športovom tréningu, tak sa často stávalo že na výhrady reagoval zlosťou a alebo to potom ďalej bojkotoval. Moc sa mu nedarilo. Začala som občas do tréningu začleňovať veci, ktoré on (pretože je to silový typ) by mal zvládať lepšie ako ostatní. Tá radosť, keď sa to cvičenie podarilo iba jemu. Prekonal samo talenty a ešte mu za to zatlieskali. Ja chválila. Takto to robím skoro pol roka. Je tam veľký posun. Zrazu sa dokáže vyrovnvat ostatným v tom ostatným a dokáže zažiariť aj "bez pomoci". To si preniesol aj do zápasov a sebavedomie ide zdravo hore. Skús zvážiť nejaký šport. Dohovoriť sa s trénerom. Niečo, kde naozaj kladú dôraz nie na individualitu, ale na spoluprácu, aby sa nikto nepovyšoval nad ostatné ..
a snad nevadí, že to tady vytáhnu, koukala jsem k tobě do profilu, kde na mě křičí problémy s (ex)manželem.... neshody, hádky, rozchod dítě a jeho vztah s rodičema samozřejmě taky dost poznamená... nepozoruješ třeba od většího hrocení vašeho vztahu zhoršení citlivosti u syna?
@normalnimatka právě, že to řešíme už i s psycholožkou normální a zatím nic. synovi doporučila magnesium a omegu a abych pravdu řekla, tak mi přijde že ty dva roky to bere úplně zbytečně, jelikož to nijak nepomáhá ☹ syna se ptám proč pláče, co se stalo atd, ale on mi vždy odpoví že neví a nebo že se mu prostě chce. je to neustálý kolotoč.
ano před rozvodem to bylo u nás doma napjaté, ale po odchodu jeho otce od nás se to uklidnilo. naopak mě u syna dost překvapilo jak moc v klidu a bez problémů vzal rozvod a odchod otce. teď ho pravidelně navštěvují, volají si.
Moc a moc děkuji všem za rady a komentáře, jste zlaté 🙂 ani jsem nestačila koukat po příchodu do práce co komentářů a rad tu přibylo a moc si toho vážím 🙂 děkuji 😘
@nosfinka no právěže ptát se "proč brečíš" je blbý... musíš konkrétně... rozzlobilo tě to a to? nebo to a to? prostě jít za tím.
magnézium a omega určit ěk ničemu není, ale je otázka, v jakejch dávkách to bere, aby to vůbec mělo nějakej účinek.
to, že navenek syn nesl rozvod překvapivě dobře neznamená, že to právě má v sobě někde zadupaný, potlačený, nevyřešený...
no a změnila bych psychologa. není sranda najít dobrýho, ale pokud tam už nějakou dobu chodíte a pokrok žádnej, zkusila bych popátrat jinde.
souhlasím: otázka "proč brečíš?" (tazatel žádný důvod k pláči nevidí) dává dítěti najevo, že vlastně není důvod k pláči - o to víc se pak cítí nepochopen
pro uklidnění může pomoci i meduňka - můžou jí i děti, může se i dlouhodobě
přesně, jak píše kamste.... slovo "proč" zkus vymazat ze slovníku:D ze začátku je to těžký, ale pro děti dost blbý slovo.
a jak jinak reaguješ na ten pláč? určitě bych to v tu chvíli nezačla pitvat...přijdeš a obejmeš ho, mlčky, než přestane? nebo ho utěšuješ? nebo kontakt odmítá?
a psycholožkou si o něm doufám mluvila nějak o samotě...přece na něco aspoň musela přijít za tu dobu, ne? + nějakej nápad, jak tomu pomoct..
@normalnimatka jediné co se nám na jeho pláč osvědčilo, je to, že se jdu uklidnit do pokojíčku. až přijde a už je uklidněný tak si povídáme, pomazlíme se a vše si v klidu vysvětlujeme. jenže tohle bohužel nejde praktikovat ve škole :-/
bohužel nee o samotě, sedíme tam vždy oba i když já bych snad byla radši aby si s ní povídal sám, takhle po mě pořád pokukuje...jinak nápad měla jediný - omega a magnezium, což je totálně na prd. a další nápad co měla je to, že se musí cítit milovaný, hodně mazlit, povídat si.a to vše děláme, v poradně mi naopak řekli, že je moc rozpatlaný tím jak je citlivější, že se k němu máme začít chovat jako k 9ti letému klukovi 😀 a teď babo raď, taky si myslím, že by se měl v chování k němu zohledňovat doma věk, já už se snažím, ale babičce to nijak vysvětlit nejde 😀
Já mám bohužel doma úplně to samé co zakladatelka. Synovi je 7 let, chodí do přípravky, ale je taky strašně přecitlivělý. Nesmí se na něj ani trošku zvýšit hlas, nesmím po něm chtít žádnou činnost ( uklidit si pokoj, nebo pomoci s nádobím). Hned se rozpláče. U psycholožky jsem s ním byla, prý to má v povaze....
@garlic čo si budeme hovoriť, ono záleží hlavne na osobnosti vedúceho/trénera... Ja poznám jednu vedúcu z Pionýra a je skvelá, zvláda u seba aj deti, ktoré majú špecifické potreby a v skupine netoleruje žiadne posmešky a náznaky vyčleňovania z kolektívu. Takže ideálne krúžok, kde je takéto chápané vedenie no...
@nosfinka ono omega a magnézko by mali trochu dopomocť k dozretiu centrálneho nervového systému a mozgu ako takého, aspoň tak nám to vysvetlovali, keď sme riešili nepozornosť a neschopnosť sa dlhšie sústrediť u nevlastnej dcérky. Ja si teda myslím, že váš syn dozreje a trochu sa "zocelí" časom, ide o to, aby dovtedy na ňom kvoli absencii tolerancie nenapáchal nejaké škody...
@nosfinka no tak to teda za dva roky nic moc pokrok...
určitě bych nešla tou druhou cestou, nedej na to, že je "rozmazlenej", tohle je věc povahy pod. rozmazlenost je úplně o něčem jiným, spíš o materiálnosti a když může všechno, co se týče chování.
to je skoro ztráta peněz, zkusila bych fakt psychologa změnit. a možná že by bylo lepší, aby tam byl sám. jinak o samotě jsem myslela, jestli ty s ní někdy mluvíš o samotě, kde ti říká co a jak..ale to asi jo. no je to blbý. ale vyroste z toho částečně a částečně ne a bude to prostě senzitivní jedinec. ber to jako velký pozitivum. kdyby byl každej na světě takovej, není násilí, války...:D ale jako fakt...
@normalnimatka jj to máte pravdu 😀 tak snad z toho alespoň trošku vyroste. on byl pořád takový "otloukánek" ve škole i školce, až nedávno dostal konečně poznámku protože si nenechal líbit ránu od spolužáka a vrátil mu to 😀 no co budu povídat, celá rodina ho chválila, že konečně si něco nenechal líbit a celá rodina se pod poznámku podepsala 😀 tak uvidíme co a jak dál bude já doufám, že to bude jen lepší a lepší snad už 🙂
Ještě mě napadlo: povzbudit ho pomocí pohádek
např. "Jak vycvičit draka" - tam je taky hlavní hrdina "divnej" - prostě úplně jinej než ostatní - a díky tomu je pak všechny zachrání
@nosfinka určitě z toho vyroste částečně...tady jde jen o to, aby tak nějak přežil ideálně bez újmy ty blbý léta, kdy děti okolo sou prostě blbý, vyčleňujou, šikanujou, smějou se apod...ale to trvá docela dlouho no:(
chápu, že to musí hrozně bolet jako mámu, že tvoje dítko vlastně trpí subjektivně víc, než je nějaká "norma", a trpí ještě tím, že trpí víc..
jde o to,a by se se svejma emocema naučil nějak pracovat, fungovat... potlačovat je na hovno. z čeho asi je tolik takzvanejch nemocí? pochybuju, že hlavní podíl na tom jsou smažený jídla a glutamáty:D neprojevovat emoce je pro tělo zlý. myslim, že ne nadarmo se chlapi třeba dožívaj míň let... nevykecávaj se s kamarádkama o svejch trápeníčkách a myslej si, že je nic netrápí, ale většinou to jen potlačujou, protože se to v naší společnosti přeci nenosí, aby chlap pořádně projevil emoce, brečel apod.... může max. tak řvát, to je přípustný:D
Tak jsem včera byla v pedagogicko psychologické poradně a juchůůů, syn bude mít individuální výukový plán, alespoň něčeho se nám podařilo dosáhnout. Paní psycholožka ho prý dát chtěla, ale speciální pedagožka řekla, že je to zbytečné mu to dávat. Nakonec jsem se dohodla s psycholožkou a ona mu to napíše 🙂 tak jsem zvědavá co na to ve škole, tam se to moc líbit nebude. A další úspěch - už dva dny bez pláče 😀 to asi vidina dvou měsíců bez školy 😀
@nosfinka gratuluji. Citlivé děti potřebují čas na dozrání (vidím to doma). Zlepšuje se to, ale mílové kroky to rozhodně nejsou. Teď je konec školního roku a i když je premiantka a ve škole rozhodně žádné problémy nemá, je pořád venku s kamarádkou a ségrou .... tak stačí když dostatečně rychle nevstanu, že mám jít si s ní vyčistit zuby. Už brečí - já chci maminku, pojď se mnou, maminkoooooooo 🙄
A pokud máš IVP, tak učitelka má smůlu. 😉 určitě s tím zajdi do školy a rovnou za paní ředitelkou (nebo zástupkyní).
@nosfinka mame podobny problem, nas kluk je ve 3.tride a ted na vysvedceni prijdou dve trojky...s tim se nejak naucime zit, nikdo po nem same jednicky nechce, ale u nas je opak v tom, ze je mu to vsechno jedno, i kdyz treba ne, do hlavy mu uplne nevidime..ale proc reaguju...mame asi stejny typ ucitelky a mame prave ty zkracovani diktatu atd, ale co me hrozne stve ze u kazdeho diktatu ma napsano "zkraceno!!!!" Jako by nam chtela rict "i presto ze ma zkraceno ma spatnou znamku" ..tim chci rict, ze nam to vyjadreni z ppp k nicemu neni :(