Frustrace z osmiletého syna: Jak se vypořádat s běžnými problémy?
Už pár dní přemýšlím, že tady napíšu a dneska už to tak nějak vygradovalo, tak se potřebuju svěřit. Máme dvě děti 8 let a miminko. Ani nevím, kde začít, ale mám pocit, že se synem pořád řeším nějaké blbosti. Zaprvé pořád docela huhňá a my mu neustále říkáme s manželem, že mu nerozumíme. Na logopedie jsme chodili. Chodí do první třídy, ve škole mluví určitě lépe, měl tady kamarádku ze třídy a viděla jsem,že více artikuluje. Říkám si, že je mu 8 let, že už by mohl jako trošku více sám fungovat. Neustále po něm musím něco uklízet. Sní svačinu v pokoji nebo obýváku a neodnese talířek do kuchyně (netrvám na tom ať to jí v kuchyni u stolu). Dneska donesl dceři hračky na zem do obývaku, tak jsem mu pak říkala, ať je odnese zpátky do pokoje. Po nějaké době příjdu a na zemi jedna hračka, tak mu říkám, že proč to neuklidil všechno. Asi mu to spadlo prý a už si nevšiml. Často nechává nedovřené dveře od záchodu, prkýnko nedává dolu, ruce si myje tak, že tam strčí snad jen prsty, pak furt řeší bublinky na ruce (hraje si), neumyje si ty ruce pořádně , řeknu mu napij se,tak si jednou lokne. MIlionkrát mu musím říkát napij se pořádně. Večer u čištění zubu, když mu dočišťuju furt hýbe hlavou, neumí normálně stát, dělá furt kraviny. Několikrát za den se mě ptá jestli se může dívat na tv, případně hrát nějakou hru. Dívá se tak hodinu denně na tv. Strašně ho baví lego ninjago a to jsou doma pořád nějaké boje, úplně tím žije...a dneska píšu, protože utíkal na záchod, po něm jsem šla já a na zemi zase načůráno, už se to stalo několikrát a taky několikrát si počůral oblečení během toho čůrání, takže jsem vyšla ze záchodu a ptám se ho jestli není počůraný, samozřejmě mokré slipy a tepláky. NO takže jsem se naštvala a dala mu na zadek a v nervech ho strčila na záchod ať tam o tom přemýšlí, že mi to měl říct a převléct se. Jestli je čuně a bude v počůraných věcech. Jo docela jsem to přehnala, ale říkala jsem mu, že když se mu to někdy stane má mi říct a přípandě se převléct. Pak jsme to probrali, omluvila jsem se a on mi vysvětlil, že se mu přilepil pinďour, tak se zčůral no a utíkal tam na poslední chvíli. Nemá nějak zájem hrát pexeso, dobble, furt jen lego ninjago a tv. Teď ven nechodíme, je nemocný. OD 4 let si furt vrtá nehty, má to jako následek nemoci ruka noha pusa. To mi taky leze na nervy..Jinak jako okolí si o něm myslí, že je to hodný, klidný kluk. Ve škole je šikovný, pečlivý. K sourozenci hodný. Nemůžu o něm vyloženě říct, že by to byl zlobivý kluk, spíš to jsou takové blbiny. I když se někam vypravujeme, zmatky ať dorazíme včas a jestli máme všechno a on místo toho, aby třeba čekal v chodbě, tak musí nahlas zpívat, případně ještě běhat po bytě. tím ten zmatek u příprav ještě zvyšuje. Nevím no, spíš je to tak, že 100x nic umořilo i vola...neustále opakování všeho, běž se převléct, běž si čistit zuby, neodcházej od jídla..Zároveň i na sobě cítím, že jsem prostě více nervozní s těmi dvěmi dětmi, leze mi na nervy po někom (manžel a syn) neustále něco uklízet...Syn mi říkal, že jsem každý večer špatně naladěná. No dcera usíná po osmé hodině, někdy bantuje až do devíti, pak sprcha syn, řešení ať si už konečně čistí zuby, ať mu je můžu dočistit. Jestli má pokoj uklizený...Večer už bych měla ráda chvíli klidu..
jsi prostě unavená a zklamaná
protože potřebuješ fungovat, musíš z těch dvou v jednou ubrat, takže... to zklamání
trochu uber z toho, co všechno by měl syn umět, dělat, atp.
zaměř se na sebe, třeba smutný je, když ti dítě řekne, že jsi furt špatně naladěná
jasně, že dítě nechápe, že musíš zvládnout vlastně všechno, ale můžeš mu třeba říct, že tě to mrzí a trápí a chceš, aby to bylo jinak, a že budeš potřebovat jeho pomoc
děti pomáhají rády
jasně, že budeš muset opakovat, a ještě asi dlouho, jde o to, abys neměla příliš vysoká očekávání, jak od syna, tak od sebe, (manžela nechám bokem, nečetla jsem celou diskuzi)
jestliže jsi s dětma převážně ty, stojí a padá to s tvou pohodou a s tvou psychikou
dobrý je, že když budeš chtít, zvládneš to, jen to chce ubrat na očekávání a přidat na klidu se kterou přijde větší pohoda.
a musí to být hrozný.
jenže představ si, že by to mohlo být horší, když by syn byl dvojmo, jakže bys měla osmiletý dvojčata, kluky. 🙂
@vendelinka08 predpokladas úplně spatne. Kdybys tady trochu cetla tak víš. Psala jsem,ze peclive myti rukou ho učíme nekolik let,to same uklizeni po sobe. Odneseni talire, spinaveho prádla po sprse, obaly od rozdělaných sladkostí. To vse mu vstepuji uz 2 roky urcite. Nektere Hermana nemusí, ale on tvrdi,ze detem se to ma vstepovat od mala,jim se to pak v hlave zafixuje. Kdo komu pomáhá,kdyz ma po sobe uklizet ? To jako,ze i ma sestra chce,at po sobe odnese pětileté dite talir,tak on ji pomaha? Nedelaji to snad i deti ve skolce?
No vsak to pisu,ze po nem vlastne nakonec uklidis.Proc to delas?
@vikinkav NO tak mě to připadá úplně normální. Kdo určuje hranice, kdy se už má dítě učit trochu samostatnosti? I ve školce po sobě musí děti uklízet, tak proč by neměly doma? Já už určité věci učím syna hodně let, něco už si zafixoval něco ne. Ségra sama říkala, že u druhého musí být prostě důslednější, že u prvního dělala plno věcí za něho a už to tak nejde. Takže 5 letý si už odnáší talíř (ne vždycky), samostatně se převlékne atd.
@xxx3d Já jsem mu to vysvětlila, já jsem mu řekla, že bych si večer taky už ráda odpočinula a že když bude večer trochu samostatnější, rychleji vyčistíme zuby, když nebude dělat blbiny, tak pak budeme mít více času na čtení pohádky, než půjde spát.
@vikinkav na jednu stranu je to potreba, na druhou stranu u deti blizko u sebe jsou na ty prvni kladene velke naroky (alespon to pozoruju u sebe), ze se dost casto vedome brzdim. Je tezke to vybalancovat.
@dard NO tak to jsem ráda, že píšeš, že podobné pocity zažívá spousta rodičů. Snažím se synovi věnovat, když dcera spí, ale když jsem s dětmi doma sama, tak prostě toho prostoru moc nemám. Dcera spí dopol max hodinu a půl, to musím uvařit aspoň. Odpolední spánek dcery trávíme venku. Malou mi babičky nepohlídají. Občas vyjimečně pohlídá má mamka, když si potřebuji něco vyřídit. Pohlídá spíš syna a syn je za to rád, že je s babičkou. Věci do školy si chystá syn sám, ty pastelky jak kdy. Chápu jak to myslíš, není příliš samostatný.
@veruuu_kubesovic Nevím, kde jsi přišla na to,že něco lustruju. Jsem tady od doby, kdy jsem byla těhotná se synem, takže už hodně let a s jednim dítětem bylo více prostoru tady být. To ale není podstatné. Ten kdo píše na sociální sítě musí počítat s tím, že o něm pak ostatní ví spoustu věcí. Je jen náhoda, že ty jsi tady psala a zrovna o tobě si pamatuju některé věci a pak ještě o Tereze, která svou Elu řeší na zdi docela často. Ty pocházíš z místa, které dobře znám, máme tam spoustu známých, tak si tě prostě jen více pamatuju. Do Buly v Kravařích jsme v určitý čas chodili hodně často, tak prostě si tě pamatuju. Psala jsi to tady několikrát, že dcera bude chodit do speciální ZŠ, taky jsem řešila prvňáka, tak to vím, taky jsem řešila mluvení u syna, tak si pamatuju dysfazii,psala jsi, že jsi doma, protože má dcera cukrovku a vařit se ti nechce, tak chodíš pro obědy. Psala jsi to a já si to pamatuju. NIc v tom nehledej. O pár holkách zde prostě základní povědomí mám. O expertce Báře nevím zhola nic a taky mě absolutně nezajímá a nemám chuť jí lustrovat.
@felixfelicis no presne, proto mam pocit, ze jsem obcas az iracionalni, zabejcena, protoze to ten nejstarsi prece “musi” vedet/umet. Navic casto kdyz mam pocit, ze se mi situace vymyka z rukou tak se ve me ozve nejaky general a snazim se aspon toho nejstarsiho presvedcit, aby me poslechnul, no jen jak to pisu, tak je to pekna ptakovina 🤦🏼♀️
Není zač👍koukám že jsem napsala sir 😁😁😁😁sýr samoz. Jo,můj Adámek je rozmazleného,ptz měl v dětství vážný úraz hlavy a já na něj prostě od tý doby trpím.nejvic se o něj bojím,často se mi o něm zda,že je v ohrožení ... A tím že teď se narodila holka,tak mě vlastně vnitřně štve,že už se o něj tolik nepostaram.no na druhou stranu z něj nechci udělat mamana,co se sám ani nevyčura 😄
Ještě poslední pokus zde objasnit trošku toho syna. Popíšu dnešní den. Mě se to teda ok nezdá, byla tady se mnou mamka a uznala, že komunikace se synem je občas opravdu vysilující...to ale ona ví už dávno a říkala mi to několikrát. Takže dneska ráno počůraná zem na záchodě, neřeším, včera jsem řekla synovi, že zítra si dá pauzu od sladkého, že si dává každý den. Už 2x se mě dneska ptal jestli si může dát nějaké sladké. Potřetí, když jsem mu řekla, že mu jdu nachystat svačinu se mě zeptal jestli si k tomu může dát nějakou sladkost. Ráno u snídaně dcera v lehačce, hraje si s něčím. Syn jí chce dát do ruky něco jiného na hraní (nedávno si hrála s balíčkem kypř.prášků). Syn jí vytáhne velký balíček koření na perníky, dceru to nezaujme. Synovi řeknu ať jí dá něco jiného, menšího, ať vytáhne ten balíček s kypř.prášky. Syn se neustále přehrabuje v šuplíku, tím tam samozřejmě vše rozhazuje a vytahuje jedno koření na perník, druhé koření, pak vytáhne puding, který je stejný velikostně jako to koření, podruhé mu opakuji ať jí vytáhne ten balík s kypř.prášky. Ráda bych si jako dojedla jogurt, navíc dcera je relativně v klidu, zabavená sama sebou. Ráno synovi říkám, ať se ke mě otočí zády, je poštípaný od komárů, včera i dneska jsem ho kontrolovala. Nereaguje, podruhé mu říkám ať se ke mě otočí zády. To samé bylo včera, 3x jsem mu to opakovala..Dneska mu v kuchyni říkám, že mu musím vše opakovat, že proč to musím pořád opakovat. Syn mi na to řekne, že si zvykl, že mu všechno říkám víckrát, že mu to vyhovuje. Mamka mu ráno říká ať se převlékne, vezme si čisté spodní prádlo. Neustále s ní diskutuje, že si může nechat spodní prádlo ze včerejška, přitom si prádlo mění každý den. Dneska se mě ptá syn jestli si s námi může zahrát hru i plyšák, že on pojede za něho, odpovídám mu, že nemůže a jestli ví proč. Odpovídá mi, že ano, že včera na tu stejnou otázku jsem mu řekla, že s plyšákem hrát nebudeme, že by to dlouho trvalo, že až bude doma taťka, tak si zahrajeme všichni tři. Ano zkouší to, ale myslím, že není třeba pořád vše opakovat. Když jsem mu řekla, že je fajn, že dcera spí, že je chvíle volna a že se asi za chvíli vzbudí, tak mi na to řekl super..Moc dobře přitom ví, že není super, že se za chvíli vzbudí, protože tím budu mít méně času na něho. No je 12hodin a myslím, že pro dnešek už toho bylo dost. Vypínám PC a jdu si se synem hrát hru, kterou on navrhnul. Jinak rozházené lego panáčky v kuchyni, obývaku i pokoji neřeším, papírek od svačiny na zemi taky ne. Pokud mi na to něco napíše
@felixfelicis
@sylvka
@xxx3d a třeba i nějaké jiné fajn holky, které tady slušně reagovaly budu ráda.
@sylvka siru jsem si ani nevšimla 🙂 To se synem chápu. Úraz musel být moc náročný na psychiku. Já si myslím, že každá mamka má tendenci trošku ty děti obstarávat. Navíc náš syn byl dlouho jedináček, byl zvyklý, že se mu prostě věnujeme. Manžel mi několikrát řekl, že jsem taková jaká jsem, že jsem pečlivá a starám se o ně. Možná se ale starám až moc.
JO a ještě doplním. často mluvím na syna a on mi prostě neodpoví. Říkám mu haloo, slyšíš mě? Jedeme v autě, mluvím na něho a nic. Nebo mu něco řeknu a pak se zeptám co jsem říkala a on mi řekne, že neví. Prostě vypne, neposlouchá. Ale odkýve mi to. To už je fakt vše.. Ale jo, podle některých jsem děsná matka, protože matky musí u dětí tolerovat asi vše..
Já na tom tvém popsaném dni nevidím nic nenormalniho 🤷🏻♀️
Nechci být urýpaná, ale asi budu...syn ti řekl, že mu opakování všeho třikrát vyhovuje, protože si na to zvykl, tedy jsi si ho na to naučila. Takže kdyby jsi ho od malička nechala v tom trochu vykoupat, tak by si dal pozor.... možná... Jako jak z toho ven nevím, jedině mě napadá léčba šokem, řekneš, jednou, max. dvakrát a holt si naryje pusu, ale to musíš ustát to, že to bude tvrdé...
Mně se třeba i líbí to, že navrhl, že bude hrát s vámi plyšák, abyste byli 3, že pojede za něj, to mi přijde kreativní, je dobře, že má fantazii, nebo proč je to špatně?
Jestli má rád sladké, a kdo nemá že, tak odnaučovat ho od sladkého bude náročné. Cukr je návykovější než kokain. Děti o sladké škemrají. Takže mu ještě řekneš minimálně stokrát, že sladké ne Ideální je to nekupovat a říct babičkám, aby to k vám domů nenosily.
On mi trochu z popisu přijde jako typ roztržitého vědátora, co má třeba neuvěřitelný znalosti o vesmíru, ale nákup je pro něj horor.
Mám kamaráda, na kterého jeho matka ječela, on se naučil to vypnout, prostě jak spustila, přestal ji vnímat.... S tím odkýváním, ti to odkýve, aby měl klid, protože řešit třeba co zrovna dělá Superman a Batman je zajímavější, než pokyn mámy😂
Ty pořád chceš slyšet, že syn je naprosto strašný dítě a ty chudinka matka. Tohle ti fakt neřeknu, on není tak strašné dítě a ty nejsi taková chudinka, jak si myslíš. Hodně uživatelek ti tady napsalo, že jsi přetažená a že si za některé věci můžeš sama, ale stejně to nevidíš. Ty pořád chceš, aby se změnil syn, ale u sebe odmítáš sebemenší změnu.... Když něco změníš u sebe, přijde změna i u syna.
Padl tady návrh na psychologa, to jsi negovala, že se odmítáš, aby jsi se před někým musela hrabat ve svých problémech. Přitom by ti mohl poskytnout jiný vhled do situace, ale to bys to musela chtít řešit, ne si tady stěžovat na syna.
Ad to slavné loupání nehtů, bylo ti řečeno, že to má z tebe, ale ty tvrdíš, že to dělá od 4 let, co měl nemoc ruka, pusa, noha. To sice začalo v nemoci ruka, pusa, noha, ale dá se to charakterizovat jako uklidňující činnost? Za mě ano. Klidně to může mít z tebe, jak jsi pořád frustrovaná, protože to je pořád syn je hrozné dítě, udělal, neudělal, diskutuje, neslyší atd.
@levandule_k ale ne,ja fakt nechci slyset,ze syn je strasne dite. Ja si to o něm ani nemyslim. Ale myslim si ze jako nektere veci by delat nemusel a mohl by reagovat aspon napodruhe. Ja jsem si ho to naucila ale tak jsem asi ocekavala ze s vekem uz to bude tak nejak asi prirozene lehci,bude reagovat ne porad na potreti. Fantazii syn ma,vyhraje si hezky. Ja jssm přetížena,ja si to samozrejme uvědomuji.
Ja mu sladke uplne zakazovat nechci. To by snad mohl pochopit, ze se sladke nemusí kazdy den. Hele v dnesni dobe snad deti mají vybirat i dovolenou nebo co. Kdysi deti mely vsechno,neposlouchali snad rodice?
K nehtům. Syn si je vrta uz 4 roky a 4 roky fakt protažena nejsem 😀. To jako neni možné ze je to zlozvyk jo? Opet za to muzu ja. No samozrejme ne . uz me opravdu opousti chut tady cokoliv psat.
No mně podle popisu přijde jako úplně normální DÍTĚ. Je to prostě dítě, nebude všechno dělat podle šablony 🙂 .
To vypnuti je u deti normalni, ze jakoby neslysi, zkus si neco precist o vyvoji, oni jsou zabrani do nejake cinnosti nebo do svych myslenek, a nevnimaji svet okolo.
No dovolenou děti vybírat nemusejí, ale měla by se jim přizpůsobit. Některé hotely a restaurace jsou baby friendly, takže není problém, že tam dítě poletuje a nikdo nemá osypky z toho, že si dítě zpívá a některé jsou zase pro seniory a ne pro děti a je tam důraz na klid. Plus i ten program vybírat tak, aby to bavilo tvé dítě, jinak to není dovolená, ale mírná forma mučení pro všechny. Nj. Asi podle tebe adoruji děti :D
Ta generace, která skvěle poslouchala, otec zařval a byl klid, to fakt není můj vzor. Některé děti poslouchaly, ale ne protože věděly, že je to správné to nedělat, ale obavou z trestu a některé stejně zlobily, tak byly řezány jak žito.
On se nenaučí být samostatnější s věkem, pokud mu nedáš tu volnost, ale to bude ze začátku těžké pro obě strany, on nebude vědět, co s tím a ty ho budeš mít tendenci pořád korigovat, aby to byl ok.
S tím sladkým, to měla být poznámka, že je to strašně těžké to omezovat. Já sama se musím přemáhat, abych si nekoupila zmrzlinu pokaždé když kolem ní jdu, ale já jsem dospělá, já vím, proč ji nemám jíst. Chce nastavit pravidla zmrzlinu dvakrát do týdne a když je zmrzlina žádné jiné sladké ten den.
Tak já nevím, jaká byla atmosféra u vás před 4 roky, ale přijdeš mi trochu perfekcionistka a v napětí a byl to námět na zamyšlení. Pokud je jen to zlozvyk, je na tobě, najít cestu, jak se zlozvykem poprat u syna.
Ja jeste nepsala, ale ctu to tu od zacatku.
Cocku si dostala peknou, za me uz to bylo prehnane, ale pravda je na obou stranach.
Neco zbytecne hrotis- znam to od sebe, taky s tim obcas bojuju. Cim vic syna prudim, ti vic "prudi" on me. Kolikrat me pak nastvou i malickosti, ktere bych normalne vubec neresila. A je to zacarovany kruh.
Chodi tvuj syn s kamarady ven? Ze byste si od sebe odpocinuli, procistil se doma vzduch...
Napsala bych vic, ale prave se mi s mladsi snazej zabit na gauci, tak to musim korigovat 😀
mně přijde, že si frustrovaná ze sebe
promiň, jestli to vyzní blbě, ale na tom výčtu, co jsi napsala mi nepřijde nic extra vybočujícího, až na to jakoby opakování, kdy ale... jak ti syn řekl, je na to zvyklý, takže...
takže vlastně než se mu narodila sestřička, bylo to všechno ok, jako z jeho pohledu, on se prostě jakoby dál chová podle standardu a
a ty si najednou jakoby víc uvědomuješ, že až malá "povyskočí" bude to náročnější, když už teď je to vysilující
mně to přijde, že sis myslela, že to bude jednodušší, když je syn už velkej, že mu nebudeš muset všechno opakovat a že už nebude dělat blbiny (opakování, poskakování, atd.) a zjišťuješ, že to nesplňuje to, jak sis myslela, že to bude, že to jako přirozeně vyplyne
nevím co bych ti poradila, ani mi radit nepřísluší, já na tvém místě bych ubrala u sebe, promluvila bych se synem, že už mu nebudeš všechno tolikrát opakovat, že bys ráda, aby ti pomohl, aby si třeba uklízel hračky, když nebude, nějaký (adekvátní) trest, vytyčit ty hranice, když si zmínila Hermana, budeš vědět a pak to dodržovat.
hlavně si uvědomit, že syn jsi vlastně ty, že něco dělá xkrát proto, žes ho to naučila, nebo takový to na mě dělá dojem, než se narodila malá.
nemyslím si, že bys byla šílená matka, děsná, apod. ale pokud pojedeš v tomto tempu, zešílet bys mohla a to bych nerada, přičemž na mně jako na cizí vůbec nezáleží.
Nějak jsem neměla sílu přečíst to tady všechno .
Můj pohled na věc. Mám 6leteho syna a jsem samozivitelka. Pomáhá mi můj tatínek, který syna vodí do školky (i kdyby by nemusel, chce to tak) a prý ho bude vodit i do školy.
Veškerá péče o domácnost je pouze a jen na mě.
Syn je od malá naučený na to, že má pomáhat, uklízet. Fungujeme na vlně vzájemné dohody - něco za něco.
Občas mám pocit, že mu některé věci opakuju taky 100x. Dennodenně ho upozornuju buď na talíř na stole, neuklizene pyžamo, vytahane hračky.
A zjistila jsem, že jeho chování je přesným odrazem mého chování. Čím víc jsem unavená a protivná sama sobě, tím víc je protivný i on.
Pak ale to musím být já, kdo to utne, já musím udělat ten krok z kola ven. On je jen ta lodička ve vleku událostí.
Podle mě - zpomal, urči si, co je pro tebe důležité - naklizeny byt? Obstarane děti? Zážitky? Výchova? ... Cokoliv. Nastav tomu žebříček důležitosti.
Já za sebe říkám, že pro mě je nejdůležitější, aby syn byl spokojený a veselý, a že mám už týden nevyzehlene prádlo mě opravdu nerozhodí, stejně tak, že jsem ještě neumyla okna (teď jsme dělali fasádu, tak mi tam ještě stojí lešení). Mám ve dřezu neumyté nádobí - no a co, raději si půjdu se synem kreslit, nebo se spolu podíváme na film.
Máme psa, 2x v týdnu mi tu projede robot-vysavac, o víkendu se snažím dělat větší úklid, ale ne vždy se zadari a fakt mi to žíly netrhá.
Prostě "Calm Down"
A není Tvůj syn trochu flegmatik?A taky podle mne je to typicky chlap....když žena mluví ,tak vypne 😂😂Já bych si to na Tvém místě tolik nebrala....
Ahojky, nevím,jestli ti už tohle někdo psal,no u nás jediné co trochu zabírá,jsou důsledky. Neplnění povinností=žádná zábava. U nás je to x box a televize. Mám dva kluky 10 a 8. Starší je akční, pracovitý, divočejší,no víc pomáhá a poslechne, protože pochopil,že bez práce nejsou koláče. Mladší je opak, pohodlný, líný, není moc ochotný, stokrát jestli ustlal postel a vyčistil zuby, stejně to zapomene,má svůj svět, povinnosti ho otravují 🙈 Podle mě ho vedeš správně,jednou to budoucí partnerka ocení,že umí doma něco udělat. Očuraný záchod máme pořád,hlavně v noci. Prostě je pak naženu, ať si to jdou umýt,né vždy,ale aby se nebáli vzít štětku do ruky.Tenhle styl výchovy je náročnější. Taky by to byla větší pohoda neřešit, jenomže výchova je náročná. Ono má asi každý jinak míru,co doma za bordel snese. Mám kámošky, které jsou víc v pohodě,no bojíš se u nich doma sednout a napít se z hrnku,tak asi tak.
Jinak pro zajímavost,co je za znamení?😁
Jako bych četla o sobě.. dceři teď bude 10mesicu..jen synovi táhne 5let..muž je 6dni v týdnu v práci. Většinou odjíždí kolem 8, vrací se v lepším případě v 6..od února, co jsme měli všichni covid, se dětem věnuje vic, snaží se mi pomoct, ale po svém.. ze je čas mytí, spaní musím připomínat ja..čištění zubů, uklízení hraček taky..když už si po sobě odnese nádobí, tak to dá v lepším případě do dřezu, do myčky to pak naskace samo asi..apod..
A syn..je tedy mladší než tvůj, ale taky si myslím, že by některý věci měl chápat ..hlavně to, když mu řeknu, že se to nedělá a proč...jako to podstrkovani nevhodných hraček malý.. ted ji neustále poponasi nebo někam popotahuje ležící nebo sedící..ruší, když ji uspavam, vesi se na jídelní židličku a nedá si říct po dobrém ani po zlém.. zřejmě žárlí a špatná pozornost je lepší než žádná..on má ale od začátku pozornosti dost..Malá hodně spala a byla bez údržbovy miminko, takže jsem na něj měla času dost..hrála jsem si s ním s autickama, zapojovala ho do pečení, vaření, úklidu.. všechno ho strašně baví a dělá to rád, ale stejně je to málo a navíc má svou hlavu a nenechá si říct..mám pocit, že jsem unavená hlavně z něj..a nestačim se divit, co to otvírá ve mně..
Myslim, že jsem ve spoustě věcí polevila, ale prostě prkynko od WC patří dolu 😁
Taky ho uspavam. Co jsme se vrátili z porodnice jsem s ním chodila, protože malá šla po 6 a on v 8 ..takže mě měl pro sebe i večer, ale ty jo 🤷♀️ neumím si představit, co by dělal, kdyby malá byla uplakana a neodlozitelna
@cumprlicek taky jsem se chtěla zeptat na znamení a podle toho našeho, to vidím na Stira
Mne to prijde jako cele psane ze srandy no 🙈 ale necetla jsem celou diskuzi
Ja mám 10ti letou dceru, 7mi a 4 letého syny. Ze zkušenosti, co projde klukům, neprojde Anežce. Musím se krotit, ale tím jak se nejstarší, nějak podvědomě na ni kladu vyšší nároky. Což si prostě musím sama uvědomit.