Šikana - téma
Ahoj, tak jsem pročítala různé příspěvky na emimino, také nedávno na serveru o módě, no a spousta slečen okolo 20ti tam píše o svém ztíženém startu do života na ZŠ, díky šikaně, která trvala několik let. Tak o tom přemýšlím, je toho nějak moc. Jak je možný, že to trvalo tak dlouho a nikdo s tím nedokázal nic udělat? Jako škola, rodiče, holka sama.... Zajímá mě to z pozice rodiče budoucího školáka. Setkaly jste se s tím a jak jste s tím naložily? Jaký to mělo efekt?
@lilibeth jedna se o metodicky pokyn MSMT
http://www.kr-kralovehradecky.cz/cz/krajsky-ura...
Já si myslím že nejzásadnější u šikany je to, nebát se svěřit - hlavně rodičům, kteří můžou ledasco udělat (i kdyby to mělo být převedení na jinou školu). Taky pak záleží, jak se k tomu budou stavět ty rodičové a pedagogové, nicméně pořád je podle mně důležité, aby se o tom vědělo - jinak se nedá dělat zhola nic :(
@lilibeth jako rodic, pokud se o sikane dozvíš, musíš za tridni učitelkou, když ji nevěříš, tak ze metodikem prevence, zástupcem nebo poslední instance je reditelka. Ucitelka by mela dite vyslechnout v soukromi, pak vyslychat "svedky" - opet v soukromi s tim, ze deti o tom nesmí ve tride mluvit. Nasleduje vyslech, spis konfrontace agresoru. Prizvani rodicu agresoru, event. OSPOD, Policie a vychovna komise. Potrestani. Rizbor situace ve tride, vhodnou formou, upevneni vztahu ve tride. Sledovani situace, seznameni učitelského sboru. asi tak....
Ale, jak to udělat zprávně ti neřeknu. Chtělo by to vždycky vidět do hlavy toho agresora a přesně vědět, co na něj zabere.
@lilibeth Ahoj. Já mám na tebe otázky, jestli nevadí. Pokud nechceš odpovědět, nebo třeba ne veřejně, tak samosebou neodpovídej, nebo mi napiš kdyžtak sz. Díky. Ta otázka je, proč jsi se nikdy nepokusila to utnout, a jak jsi to mohla vydržet? Jak tě to poznamenalo? Proč jsi nešla za rodiči, vypovídá to něco o vašem vzájemném vztahu? Jaká mám jako matka být, abych to poznala, nebo aby za mnou dítě přišlo? A ohledně přeložení na jinou školu, to je bohužel opravdu časté řešení, a já mám za to, jestli to není pro toho šikanovaného ještě horší...bylo by ti to tehdy vyhovovalo? A také mně zajímá, jestli jsi měla kamarádky, se kterýma jsi to aspoň řešila, které ti pomáhaly, a jestli jsi někdy v životě pak nepřešla do pozice toho, co šikanuje? Jakou formu měla šikana? 😅 vím, moc se ptám, a mimochodem vůbec jsem nebyla svatá jako malá. Párkrát jsem ukazovala na jednu mladší holku, že má hlavu jak lampička. Byla jsem blbá, ano, a vůbec bych nechtěla, aby ona kvůli mě nějak trpěla, mě to totiž ani nenapadlo, že by si to tak brala. Proto říkám, že jsem byla blbá. Je jasný, že pokud to asi někdo zažije z více stran, od více lidí, tak ho to ovlivní. Mimochodem, už na střední jsem věděla, že takový krásně zrzavý vlasy jsou rarita.... Na mě se zase na zš chodily koukat holky z vyšší třídy a posmívaly se mi kvůli nosu, tak jsem neměla nějakej čas ráda třeba svůj nos, ale opravdu si nejsem vědomá nějakýho cílenýho ubližování tělesnýho či duševního, trochu tedy tápu i v té hranici, kdy to šikana je a kdy ne. Protože asi neexistuje dítě, kterému se občas někdo nevysměje, a dítě, které se občas nevysměje jinému... A když jsem byla z těch holek třeba zoufalá, nepamatuju si všechno dobře, ale vím, že jsem na ně také pak vystartovala a řekla jim zase jaký nedostatky mají ony, ty zůstaly koukat a časem přestaly chodit. Tehdy ty děti asi byly "měkčí", stačilo málo aby daly pokoj. Také jsme měli jednu učitelku, po které jsme se dost vozili, ale jednou z nás byla tak špatná, že měla slzy na krajíčku, a tohle nám stačilo, věděli jsme, že jsme to přepískli, zamysleli se, kam až jsme to zašli.... Pak už měla klid.
Jako pedagog a vystudovaný etoped: metodický pokyn MŠMT je sice už léta vydaný, ale praxe je úplně někde jinde. Tak jako ve většině případů, pánové "nahoře" na ministerstvu se s praxí moc nesetkají. Šikana je velký problém a chce to řešit individuálně a s citem. A to je právě většinou kámen úrazu, protože školy, ředitelé, učitelé a koneckonců i děti se k tomu staví různě. Bohužel i dnes se najde spousta ředitelů, kteří si myslí, že zavíráním očí před problémem vlastně problém zametou pod koberec a nebude. Moje máma byla léta výchovný poradce a myslím, z profesního hlediska - nikoliv z hlediska dcery, která obdivně vzhlíží ke vzoru maminky🙂, že konkrétně ona si s tím uměla opravdu poradit..... chce to hlavně individuální přístup podle osobnosti agresora, oběti, člověk by měl ty děti znát, aby s nimi mohl pracovat.....to je další problém - často se šikana "vyřeší" = udělá se "tytyty" na agresory, a tím to hasne, ale ona je potřeba i práce se skupinou, ve které se šikana objeví a to je práce, do které se bohužel učitelé moc nehrnou....
Na tohle téma jsem psala i bc. práci. Kdybys chtěla tak klidně IP. Mám totiž i osobní zkušenosti...takže ne jen nastudované, ale také prožité.
No možná bych formulovala takový otázky, pro ty, které myslí, že k tomu mají co říct:
1) pomohl by přesun na jinou školu nebo spíš nepomohl?
2) co byste doporučili rodičům, opět z osobní zkušenosti, co mohli vaši rodiče udělat jinak?
3) je šikanovaný vždycky spíš introvert? Nebo to nesouvisí?
4) pokud se povedlo: co to zastavilo?
@uztotakbude určitě mě zajímají osobní zkušenosti 🙂
Já jsem se setkala s dost brutální šikanou na 2. stupni ZŠ. Naštěstí ne v roli oběti, ale jako přihlížejícího. Bylo to vlastně celé ty tři roky, pořád se někdo šikanoval. Bohužel si myslím, že když už se do toho dítě dostane, už to nemá moc žádné řešení, než čekat až to vyšumí, nebo v nejhorším přestup na jinou školu. Protože jakmile se do toho vloží rodiče, nebo učitelé, tak je dítě okamžitě za žalobníka a bude to mít ještě horší, nebo se s ním nebude nikdo bavit. Je to hnusné, nechutné a doufám, že se s tím moje děti nikdy nesetkají. Jediné co se dá dělat, je se snažit tomu předejít tím, že z dětí vychováme sebevědomé, společenské a silné lidi, kteří se šikanovat nenechají. Ale to je asi hlavně otázka vrozené povahy, z introverta lva salónů asi nikdo neudělá.
Šikana je peklo vážení, z osobní zkušenosti vím, o čem mluvím a nemluví se mi o tom dodnes lehce. Ve třídě (zš) se prostě našel blbeček (dnes feťák a vůbec troska) byl to syn bohatých rodičů a protože kupoval ostatním čokoládu a nevím co ještě, tak mu v tom ostatní pomáhali, když nepomáhali, tak mlčeli - metoda výslechu učitelem je marná, nebo aspoň v mém případě byla, kdo mu nepomáhal tak aspoň ho stejně nepráskl (měl by peklo taky) a já měla pocit (nevím zda jsem si to nějak nevsugerovala), že mi nikdo, ani třídní nevěří, prostě O. je sice lump, ale tohle co říkáš fakt ne. Takže jak to probíhalo - vzhledem k poúrazovému stavu napadám na nohu - začali mi říkat hopíku a pak vzhledem k přímení za svobodna ještě kotlíku. Začali předvádět, jak pajdám, pak to gradovalo (několikrát jsem dostala např. pravítkem) máma byla ve škole, tak slíbili, že se to bude řešit. Třídní, byl to tehdy mladý kluk po škole s tím neměl moc zkušeností a ředitel to vzhledem k rodičům toho kluka chtěl zamést pod koberec. Proběhla nějaká domluva možná důtka a začlo to nanovo O. doma vysvětlil, že to on neudělal a že to já na něj nosím do ředitelny špínu, jeho matka se pohádala s mojí stylem O. nic on muzikant, to bylo v šesté třídě. Přestup do jiné třídy zamítl ředitel, že tam je nadstav, přišla jsem si v tu chvíli opravdu jako lhář, ale věřte mi, udělali to ze mě oni. -na jinou školu jsem (nevím proč) nechtěla já v sedmičce se to trochu uklidnilo, v osmičce nanovo, ve chvíli kdy O. propadl byl klid, pak i třídní uznal, že udělal chybu, že se do toho měl opřít. A poradit si sama? To nešlo,pokud proti vám stojí půl školy jen díky tomu, že otec toho kluka je podnikatel (bůh ví, kolik ho stálo "sponzorských darů" aby kluka nedali do zvláštní nebo do polepšovny (dělal jiné průsery např. postiženou obyvatelku obce kde byla škola zmlátil březovou větví) tím že ho rodiče bránili mu prokázali medvědí službu, dopadl tak, jak dopadl protože on přece může kde co, protože táta to zaplatí. No a já? Školu jsem nesnášela, chtěla jsem učňák a vypadnout. Tehdy mě přemluvili, šla jsem na střední s maturitou až tam jsem si uvědomila, že nejsem já ta špatná, ale že prostě souhra okolností a to že jsem narazila na špatný lidi zapříčinila to, že jsem naprosto ztratila sebedůvěru a dávala jsem si za vzniklou situaci vinu. A rada maminkám, které posílají dítě den co den co školy? Buďte vnímavé a snažte se zachytit i nejmenší známu problému (umazaná bunda, potrhané rifle nemusí znamenat, že vaše dítě je čuně, ale to že má nějaký problém) většina dětí to neřekne, buď mají pocit, že je to jejich vina nebo se bojí reakce rodičů. Zkoumejte, pátrejte, kde je problém, ptejte se svého dítěte, ale třeba i jeho spolužáků. Buďte důsledné, když už se na to přijde trvejte na změně třídy, v případě, že jste si jistá, že je obětí vaše dítě trvejte na tom, nenechte si namluvit, že ono je to špatné. Věřte svému dítěti. V nutném případě změňte školu. Hovořte o problému s třídním, s ředitelem (i když ne vždy budou vstřícní). Boj s šikanou je těžký a nejtěžší je pro dítě, které se ocitne v začarovaném kruhu z něhož bez pomoci nejde odejít. Aspoň já jsem si připadala jak na kolotoči - zas pondělí - co zas bude? ve škole žádné zastání - doma sice jo, ale marné, protože škola nepovolí - udělají ze vás bonzačku- fajn a to znovu a znovu.
@diamanta
1) v mém případě přestup na jinou školu pomohl, ale šlo o psychickou šikanu na SŠ, kde spouštěcím elementem byla žárlivost.
2) rodičům bych doporučila aby se snažili od malička co nejvíc budovat důvěrný vztah s dítětem tak, aby se nebálo cokoliv jim svěřit, aby posilovali sebevědomí dítěte a snažili se dítě vést ke schopnosti asertivního chování - seběvědomý a asertivní jedinec se snáz umí bránit a nebojí se hledat pomoc, když si neporadí sám
3) viz odp. 2)
4) viz odp. 1) - pomohlo i u synovce na 2. stupni ZŠ a z otloukánka je třídní idol.
Mě šikanovali celou zálkadní školu. Rodičům jsem to neřekla protože na mě oba kašlaly. Matka jezdila domů jen na víkend a otec mě sám sexuálně obtěžoval tak nebylo komu se svěřit. Celé mé dětství bylo šílené peklo a proto se za svoje děti peru jako lvice. Neváhám ze sebe udělat hysterickou matku jen aby mojr děti byly v klidu a v pohodě. Také svým dětem naslouchám. Zatím jen dceři ta chodí do školy, syn je zatím semnou doma.
tak presne tohle prave resim. Dcera (5 let) chodi druhym rokem do mateske skoly. Tento rok k nim pristoupila holcicka- baculatejsi.Uz na podzim mi dcera zminila, ze ji nejak uhodila nebo bije i ostatni deti. Rekla jsem to ucitelce, pry si holcicka jeste zvyka. Minulou stredu vecer se dcera rozbrecela ve vane a pak v obyvaku z niceho nic. Ptam se co ji je. Pry ji tahle holcicka bouchla do bricha. Dalsi den rano to rikam ucitelce a i jsem si promluvila s tou holcickou, ta to poprela, ale mela jsem pocit, ze lze Pak se moji dceri omluvila. Ucitelka jen rekla, ze neni zla, jen trochu vybusna jako kluk.Jenze od te doby mi dcera nechce chodit do skolky (nikdy s tim nebyl problem, spis naopak se tesila) a rano mi zvraci zaludecni stavy+prujem.O vikendu bez problemu Je tohle sikana?
@marcinek jedna rvačka nebo uhození není šikana. O šikanu se jedná, pokud je trápení (bití, urážky, zesměšňování...) opakované a úmyslné a většinou má za cíl šikanovaného jedince nějakým způsobem vyčlenit a oddělit od kolektivu.
Vzteklé nebo agresivní dítě ve školce je trošku jiný problém, zvlášť když útočí na více dětí. Může to být neschopnost dítěte jiným způsobem projevit že se mu něco nelíbí (nebo líbí a nechce se toho vzdát), nebo odraz toho jak se k němu chovají doma, nebo spousta jiných věcí.
Potkalo nás to loni se synem v první třídě. Nejednalo se asi přímo o šikanu... prostě jeden odkladový druhák nám opakovaně škrtil našeho prvňáka na záchodě, vyhrožoval mu, rozbíjel věci... Dozvěděli jsme se to oklikou, syn se bál to říct, protože mu agresor řekl, že jestli jen cekne, zavraždí mu sestřičku (naši mladší), shodou okolností bydlí agresor nedaleko nás, takže ten náš to pojal tak, že by jí fakt něco udělal. Manžel vlítnul do školy, dozvěděli jsme se, že je to problémový hoch, dokonce už v první třídě dostal sníženou známku z chování za "šikanu" spolužáka. A neoficiálně nám bylo od nejmenovaného pracovníka školy doporučeno, ať si to s ním vyřídíme sami. Manžel na něj opravdu vlítnul a od tý doby byl klid. Chci jen říct, myslím, že máme se synem pěkný vztah, pořád se rád potulí, povídáme si o všem možném, ale tady opravdu převládl strach o mladší ségru. Jinak není to žádný introvert ani uťápnutej "chudáček", syn je statnej velikej kamarádskej kluk a doteď se divíme, že si vybral zrovna jeho.
@prochi no to je hrůůza. To je přesně ono, nechápete proč, já to taky nechápu. A co malej, jak se z toho dostal? Přeci jen přijde do novýho prostředí, do tý doby opečovávanej a chráněnej, a někdo ho v zákoutí takhle děsí...ještě, že jste se to dozvěděli, to je prostě budoucí kriminálník ten druhák, tohle si vymyslet...to mi nepřijde ani trochu normální.
Zajímalo by mě, jestli existuje nějaký plošný postup na řešení šikany.
Mě šikanovali od školky po konec střední. Rodiče o tom nemají doteď nejmenší ponětí, protože jsem jim to nikdy neřekla a jsem dobrá herečka, takže to na mě ani neměli šanci poznat.
Nebyla jsem a doteď nejsem natolik silná osobnost, abych si sama uměla "sjednat pořádek", takže se to táhlo. Jednou jsem se šikanu pokoušela řešit pomocí třídní učitelky, která se k tomu postavila opravdu zodpovědně, ale ve výsledku to dopadlo tak, že kdybych nic neřešila, bylo by mi líp.
Moje malá nastupuje zítra do školky a já jsem z toho upřímně tak v háji, že se bojím, že to sama nezvládnu.