• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Aby si děti byly blízké. Jak to děláte?

15. února 2012 
Moc mi záleží na tom, aby si mé děti (chlapeček 2 a třičtvrtě roku, holčička 4 měsíce) byly blízké a byly si později v životě oporou. Ale když vidím průběh našich dní, někdy z toho šílím. Samozřejmě překonáváme klasickou žárlivost: denně vysvětluju, jaké to bylo, když byl on sám malinký, ukazujeme fotky atd. Je mi líto, že mám na něho tak málo času - zdá se mi, že v řadě dovedností ustrnul, leccos zapomněl. Ale zároveň mám pocit, že syn svou ségru spontánně moc neprožívá.
Jak to děláte vy, aby z vašich dětí byli pokud možno skvělí kamarádi? Povedlo se to někomu z vás? Díky moc za podněty!
8. lis 2011 ve 21:44  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@2veverka Já myslím, že tvůj chlapeček je ještě malý, ale určitě to přijde, neboj :wink: Mají mezi sebou krátký časový dostup, takže budou správná dvojka a nebude to tak dlouho trvat.
Nejdůležitější jsou právě ty první měsíce. Chce to hlavně trpělivost, trpělivost. Teda, ale když si vzpomenu na naší Rézinu jak žárlila!!!! A to byla o dost starší. Bylo to k zešílení.... My teď máme pubertální období a je to dost podobné :stuck_out_tongue_closed_eyes:
8. lis 2011 ve 21:51  • Odpověz  • To se mi líbí
@2veverka já bych si přála to samé a když někdy vidím, co Vítek Adámkovi provádí, je to taky hrůza. Určitě je vedeš, jak nejlíp můžeš. Jak porostou, najdou si k sobě cestu tím, že budou mít víc a víc společného. To, že se teď zrovna nemilují, neznamená, že jako velcí nebudou správní parťáci.... aspoň takhle se utěšuju já :wink:
8. lis 2011 ve 22:11  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
No, když se poohlédnu po širokém příbuzenstvu, kde mimochodem převládal model kluk-holka, byly to většinou takové středně teplé vztahy , ale taková ta úplná láska perfektní dvojky ne... Zajímalo by mě, co pro to jako rodiče můžem udělat..., i když je mi jasné, že povaha dětí je už při narození do jisté míry dána...
8. lis 2011 ve 22:47  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@2veverka tak mně bude úplně stačit, když si budou rozumět, mít se rádi, hrát si spolu, pomáhat si... a jako dospělí se budou stýkat a podporovat se. Nemusí to být navzájem nejlepší kamarádi. Tak nějak si představuju, že to na ně "přeskočí" celkovou atmosférou u nás v rodině, kde já i manžel si se svými sourozenci rozumíme, navštěvujeme se, scházíme se u rodičů, pomáháme si... U nás v příbuzenstvu je to zas většinou kluk-kluk a všichni se v určitém věku hrozně rubali, to bych chtěla, aby naše kluky minulo :wink:
8. lis 2011 ve 23:22  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@helulela
@2veverka
ahoj, u nas probehlo velky zarleni taky, bylo to chvilema celkem sileny :stuck_out_tongue_closed_eyes: srovnali se tak nejak az nastolenim pevnyho denniho rezimu a prichodem tretiho miminka a ted jde videt, ze uz zacinaji byt spravni partaci...jasne, obcas se poperou, ale vetsinou dost drzi spolu a kdyz je na chvili oddelime, tak se jim po sobe styska (treba ve skolce nejstarsi o sourozencich prej hodne mluvi a prostredni v te dobe doma chodi a co 5 minut se pta "de je Bobi?" :dizzy_face: )
9. lis 2011 v 07:28  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak já nevím, čím to je, ale naše děti se milují. Možná je to tím, že když bylo staršímu chlapečkovi 1,5 roku, umřelo nám miminko. Další těhotenství pak silně prožíval, pořád jsme koukali na videa miminek. A teď miminko zbožňuje, hladí, pusinkuje, nosí nejoblíbenější hračky... když mi teď mimčo usnulo dopoledne v náručí, dvě hodiny si tiše hrál, šeptal, jen aby miminko nevzbudil. Doufám, že se budou mít tak moc rádi i v budoucnu... i když dva kluci, oba dost živí... asi se budou taky pěkně rvát :grinning:
9. lis 2011 ve 12:57  • Odpověz  • To se mi líbí
u nás je to zatím tak půl na půl, syn dceru zbožňuje, může na ní oči nechat, je to prostě velká ségra, časem asi bude hůř:slight_smile:)) Dcera ho chvílema miluje, objímá, pusinkuje, nosí mu hračky a chvílema kouše, bere mu věci a tak...ale převládají asi ty pozitivní věci, myslím, že nejdůležitější je do ničeho nenutit, zvlášť pokud jde o holku a kluka - asi budou mít každý trochu jiný zájmy a okruh kamarádů takže nejlepší kámoši z nich asi nebudou, ale jak už tady zaznělo taky mi stačí když se budou mít rádi a budou si pomáhat. Z naší strany je asi dost důležitý dávat jim oběma stejně lásky a nestavět ani jednoho do pozice toho lepšího, nebo staršího, mladšího...např.podívej jak tenhle umí tohle a ty ne, nebo dej mu to si starší musíš mít rozum a tak...nedávat vinu staršímu když se něco přihodí, ale snažit se je buď ať si to vyřeší sami nebo pokud bude třeba zasáhnout tak "trestat" spravedlivě. Myslím, že jedině tak se dá vyhnout nějáké rivalitě a případné nenávisti. Je to asi běh na dlouhou trať a určitě i hodně náročný, ale věřím, že to stojí za to:slight_smile:
9. lis 2011 ve 13:03  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Myslím, že helulela vyjádřila, co bychom asi chtěly všechny. Ale ruku na srdce, i v širší rodině bývá někdy dusno a při návštěvě babičky člověk občas sám musí oponovat jako malé děcko :- (Nebo teda já jo :slight_smile: Ale ještě by mě zajímalo, jestli máte nějaké aktivity, u kterých vidíte, že děti stmelují. Že si pak jako by uvnitř můžou říct, tak prima, tuhle skvělou zábavu jsem měl s mámou a s bráškou/sestřičkou??
Já si říkám, že by to třeba mohly být nějaké rituály kolem Vánoc, společné strojení stromečku a tak. Ale ve všední dny?
9. lis 2011 v 15:08  • Odpověz  • To se mi líbí
Můj bratranec se setřenicí na sebe vrčí a startují už od dětství, ještě teď jsou schopní se spolu porvat, a to je jemu 18 a jí 16 let. Prostě každý má na toho druhého svůj názor a ještě nenašli společnou řeč, společné aktivity odmítají. Ale myslím, že jakmile se jeden z nich odstěhuje, tak druhému bude smutno, i když teď by to nikdy nepřiznali a přesvědčují nás vehementně o opaku. :sunglasses:
9. lis 2011 v 15:53  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak já mám staršího bráchu a s tím se máme rádi, ale hodně v kontaktu jsem spíš s jeho ženou :grinning: On je prostě chlap, nemá čas a navíc plkat o dětech se mu pochopitelně nechce :grinning: Navíc je děsný introvert a vždycky byl. Ale víme o sobě, na společných akcích se spolu vždycky pobavíme, zavzpomínáme, uděláme si srandu z mámy či táty a je nám dobře :grinning:
No a doma mám taky páreček a je to jak na houpačce. Malá mu bere hračky, ten jí kouše, na druhou stranu když jde syn po obědě spát, tak pokud zapomenu a dcera mu nedá pusu, tak kvůli tomu i bulí. Když kámošky syn vezme mému synovi hračku, tak mu to jde dcera vzít a ještě mu jednu vrazí :sweat_smile: Rádi si spolu hrají s Legem. Jo a dcera dokáže syna rozesmát jak nikdo. Takže náznaky vidím, snažím se být spravedlivá a dávat jim obou najevo, že je mám ráda, tak snad se mi povede vybudovat v nich nějakou sourozeneckou lásku :slight_smile:
@sabuse1 Nazdárek :grinning:
9. lis 2011 ve 21:16  • Odpověz  • To se mi líbí
@2veverka ,.................................pro mě to bylo nejhorší asi 1.týden po návratu z porodnice-tak nějak si zvyknout na to,že už se s tím starším nemáme sami pro sebe.Ale má velké těstí,že ten starší synek mě má opravdu rád,je trpělivý,rozumný,takže jsem mu třeba řekla,ať si jde hrát,než toho mladšího nakojím a on mi seděl u nohou a skládal si mezi tím v poklidu puzzle. :dizzy_face: Když ten mladší spal,snažila jsem se tomu staršímu věnovat,co to šlo,aby se necítil odstrčený a pak mi to vracel tím,že mi s tím mladším pomáhal-donesl plínku,podal Rybilku,dudlík,hračku apd. :dizzy_face:
Snažila jsem se ho podporovat v kontaktu s bráškou,ikdyž třeba má rodina měla tendence toho staršího sjíždět za to,že brášku pohladil:"Adámku,nešahej Matějovi na hlavičku,.................to se nesmí." apd. :confounded:
Naštěstí bydlíme sami a naší rodinou se stýkáme max. 2krát za půl roku,takže se nám do výchovy dětí nikdo neplete,nikdo nepřednostňuje mladšího před starším a naopak. :wink:
Teď se kluci občas dohadují o hračky,ale je to spíš taková sourozenecká rivalita,do které zasahuji jen v nejnutnějším případě.Snažím se být spravedlivá,protože nechci docílit toho,aby si ten mladší mohl k tomu staršímu dovolovat cokoliv,aniž by mu to nepošlo.Hezky stejným metrem,aby se ani jeden z nich necítil znevýhodněný. :wink:
Jeden bez druhého nedají ani ránu,tak doufám,že jim to vydrží dlouho.Je to sice náročnější(časově,psychicky i fyzicky),než mít jedináčka,ale zase je to o dost záživnější a vesejší. :dizzy_face:
9. lis 2011 ve 22:08  • Odpověz  • To se mi líbí
@2veverka vždycky jsem si myslela, že naše dvě nejmenší ratolesti se tak nějak "nemusí" - musí se dělit o maminku, chodí na sebe žalovat, perou se jak divý, jen málokdy a u máločeho se shodnou nebo vydrží spolu - a ejhle, když Eliška začla chodit do školky z Vojty se stal velký obranář a Eliška je jen jeho a běda tomu, kdo by jí chtěl zkřivit vlas :slight_smile:, stejně na oplátku když byl Vojtík nemocnej, tak Eliška ze "solidarity" nešla do školky taky :grinning: -aby ona po něm neplakala ve školce a on po ní neplakal doma - jak mi bylo jasně vysvětleno....takže asi tak
10. lis 2011 ve 12:55  • Odpověz  • To se mi líbí
@2veverka my jsme sourozenci tři já 25 let,séstra 24 let a brácha 22 let.v úplném dětství si spíš rozumněl brácha se ségrou,hodně si hráli.v pubertě se ukázalo,jak mocné jsou geny-já jsem povahově celá babička z tátovi strany (taková generálka :wink: ,mám ráda uklizeno) ségra je celej táta(strašně chtyrá,dělá vejšku,ale hrozně nepořádná a moc neumí jednat s lidma) brácha je po mámě(extrovert,hodně společenský...) a tak si troufnu říct,že jsme si nerozumněli skoro vůbec.docela jsme se i hádali,mě třeba brácha vysloveně vadil,protože byl (dle mého názoru) rozmazlenej,upřednostňovanej,všechno směl...no dneska už jsme všichni dospělí a musim říct,že při sobě držíme.jsme sami v baráku po našich(naši postavili).norm.si pokecam se ségrou (i když ty tátovo geny jsou nepřekonatelné :grinning: :grinning: :grinning: ) a bráchovi někdy i uvařim,jak je mi ho líto,že nemá co jíst :grinning: ale přece nenecham mojí krev hladovět :grinning: :grinning: takže rada,všechno chce čas.
10. lis 2011 ve 13:12  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
podle mého názoru: tohle ovlivnit nejde, strašně záleží na povahách dětí a jak říkala Božena Němcová, "lásku si nevyprosíš ani nevyhrozíš", tak to platí nejen mezi dospělými, ale i mezi dětmi:slight_smile: Nelam to přes koleno, i kdyby se v dětství šťouchali nebo na sebe žárlili atd., tak musíš věřit, že jednou, až budou dospělí, na to dojdou sami, že sourozenec byl ten největší dar, který jim (krom vlastního života), rodiče dali :dizzy_face:
10. lis 2011 ve 13:17  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Souhlasím se @sylvka My jsme 4 děti (i když jsme navzájem tak různě nevlastní, ale tím to tu nechci plevelit :grinning:) a jako děti jsme si nějak extra nerozuměli, ale teď spolu držíme a rozumíme si, navštěvujeme se, jsme dobrý kamarádi a kamarádky. Ono se to poddá :slight_smile:
10. lis 2011 ve 13:25  • Odpověz  • To se mi líbí
Sice se to tématu moc netýká, ale zase jsem se utvrdila v tom, že dvojčata jsou jenom samá výhoda :grinning:
10. lis 2011 v 18:00  • Odpověz  • To se mi líbí
@carodejnice 100% souhlas take jsem je moc chtela. Ja jsme z dvojcat a v rodine v jedne linii(mamcina sestrenice a tatkovy sestrenice z obou stran maji prirozene dvojcata). Jedno tehu, jedno tloustnuti, jedno nevyspani, jedno vstavani, vareni stejnych jidel, stejny rezim a 2 deti, ktere jsou si nejbliz a nikde nejsou sami(treba ve skolce)...bohuzel u nas se nezadarilo a ani setsra nema dvojcata, rika se ze az pres generaci tak jsem zvedava:slight_smile:
12. lis 2011 v 11:09  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Ahojky,zdravim,muzu se pridat?Hledala jsem tema neco jako !odmítání sourozence"a toto je vlastne podobné.koukám,že moje děti jsou uplne stejneho veku,jako ma zakladatelka tematu.no a nas maly ted velmi "zlobí",odmítá sestricku,proste jsem trosku v soku.a pritom jsem si praveze taky moc prala,aby k sobe meli blízko a byli velcí kamaradi.ja chtěla sourozence 10 let-do te doby jsem byla jedinacek a nechtela jsem pro sve deti to stejne.
chjo,jsem z toho docela spatna,jak se ten nas oliverek ted chová :frowning2:
5. pro 2011 ve 13:34  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj, já mám děti podobně od sebe (syn o 23měsíců starší než dcera). Nijak zvlášť jsem se nesnažila, aby si spolu vycházeli. Ládík nikdy nežárlil a pro ségru by udělal cokoli. Teď už jsou oba školáci a od doby, co Ela začala chodit jsou nerozlučná dvojka. Všechno dělají spolu, hrají si, Ládín jí pomáhá s úkoly, dokonce spolu chodí za kamarády. Doufám, že jim to takhle vydrží co nejdéle. Já jsem si se sestrou (je o 3 roky mladší) moc nerozuměla, až v dospělosti.
Dokud byla Ela mimino, tak Ládíka moc nebrala, sem tam jí podal hračku, nebo dudel. Jen když plakala, tak vždycky spustil povyk, abych u ní byla co nejdřív :grinning:.
14. únor 2012 ve 22:20  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Ahojte, napíšu dvě věci, které se u nás osvědčily: jednak zpřístupnit staršímu dítěti nějaké návštěvy, babičky, drobná rozptýlení, aby se mu zvedla nálada a nesoustředilo se na chudáka mladšího sourozence.
A za druhé nemít v srdci jako hlavní pocit naštvání, že starší vzbudil mladšího apod., ale jakousi klidnou radost, že mám dvě děti a mám je u sebe... Těžké, já vím, ale pak jde všechno líp.

A stále uvítám podněty, co podle vás ty dva může sblížit. Jsou to aktivity, činnosti? Atmosféra v rodině?
15. únor 2012 ve 14:38  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@2veverka U nás to šlo nějak přirozeně, samovolně. Jak jsi napsala o atmosféře v rodině, ta se mi jeví hodně důležitá, to jak se chovají k sobě dospělí, děti to kopírují. Źádná fáze sourozenecké agresivity neproběhla a jsem za to ráda, některé známé to popisovaly dost dramaticky, nevím, nemohu soudit. Zpětně musím říct, že největší "drak" je u nás ta nejmenší, možná protože je nejmenší ,asi má pocit, že se musí o věci ucházet, tak klidně starším nabácá a je s tím hned hotová. A starší se nebrání, protože věcí, že to je prtě malinké a je to spíš vše tak ve srandě. S příchodem miminka se samozřejmě vše víc točilo kolem miminka, ale starší děti to nějak nevnímaly úkorně a my jsme se snažili je nedávat na vedlejší kolej.
15. únor 2012 v 15:01  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek