Stále odkládám další těhotenství z důvodu pohodlnosti

No ono se hlavně říká,že ženským se zblázní po třicítce hormony a chtějí zase miminko.Už vidím jak si udělám druhé dítě třeba za dva roky, hlavně rozumově a ve třiceti se budu mlátit do hlavy že mám konečně tu pravou touhu po miminku :D

Vždycky jsem chtěla jen jedno dítě a 6 let jsem odrážela všechny Ty, co se pořád ptali a budete mít nějaké další dítě? Ne, nebudeme, nám jedno stačí. Když šla dcera do školy, napsala dopis pro Ježíška, že by teda chtěla ségru. Moc by si jí přála. Manžel se k ní připojil a přemluvil mě. Ségra byla. Po 5 letech jsme se rozvedli a já pak potkala svého současného partnera. Po 4 letech společného života se mi zeptal, zda bychom nemohli mít ještě "vlastní vzorek". Moje první reakce byla...to nemyslíš vážně? To néééé, už nééé. Nejstarší dcera už chodila na gympl, bylo jí 14 let. No a výsledek? Dcera Johanka - 21 let. Takže....teď to neřeš, život to vyřeší sám. 🙂

Mela jsem to UPLNE stejne... ale zvitezilo to, ze nechci deti daleko od sebe a navic, ze kdybych sla mezitim do prace, uz by se mi do druhyho nechtelo vubec. A musim teda rict, ze jsem rada, malickej je zlatej, hodnej, navic jako druhorodicka uz tak vsechno neresim. V podstate ani "nevim ze ho mam". Telo se mi taky rychleji vratilo do normalu, hormony jsem zvladla lip, kojeni...proste vsechno 🙂

@kecalka2 tak to se fakt jenom rika 😀

Mám děti od sebe 20 měsíců, někdy supr, někdy, jako dneska, jsem ta uječená fůrie... to občas hold padne kosa na kámen a když je den, že mimčo není naladěné, starší po obědě taky nezabere a ještě je horko a táta do půl sedmé v práci... a jiné dny je to nádhera. Ale když vidím, jak sestřenky plánují s nechutí druhátko a já už budu mít v tu dobu děti staré cca 3,5 a skoro 2 roky, budem venku, výletovat, a ony budou rodit, krása. Poznamenám, že dodnes nevím, co to jsou biologické hodiny a urputná touha po miminku, pokud to někdy zažiju, bude třeťátko jako bonus 😉 kluci jsou skvělí.

Nechceš, necítíš se na to, tak se nenuť - nikdo tě za to odsuzovat nebude, nejsme každá stejná 🙂 Uvidíš, třeba to časem přijde samo 😉

Měla jsem to podobně, zrovna se naše hyperaktivní malá s PAS trochu uklidnila, že jsem neodpadavala, zhubla jsem, začala chodit ven. A najednou jsem zjistila, že jsem těhotná. Chvilku jsem se s tím vyrovnávala, ale teď už se neskutečně těším a dokonce si to těhotenství hodně užívám, nakolik vůbec nejsem těhotenský typ a minule jsem to doslova přetrpěla. Hlídám si jídlo, takže snad nebudu taková koule jako minule, v rámci možností stále chodím ven s přáteli.🙂

Ahoj, ja jsem tedy o dost starsi nez ty, ale presto jsem mela pocity stejne....me prvni tehotenstvi i porod byly desne, navic nedonosene mimi, hoooodne prace, strachu....rikala jsem si, uz nikdy.....pak vse odeznelo a ja si zacala rikat..preci tu syn nebude sam, preci uz je mi dost let, za par let uz dite nebude, vylezu z plen a do dalsich uz se mi nebude chtit jit, zase nikam nebudeme moci jit, nemame hlidani atd atd........navic syn je divocak, potrebuje hodne pozornosti a ano, priznavam, ze ho rozmazlujeme....mame pocit, ze mu vse to tezke, co si prozil, musime vynahradit.....a tak ze dne na den padlo rozhodnuti, vysadila jsem prasky a hned to zase bylo.....tehotenstvi je opet desne..od nevolnosti, po 9 tydnu lezeni doma, dalsich 6 v nemocnici...a ted uz se jen tesim, ze to za chvili budu mit z krku..jeste porod, uf......pak sice bude kolotoc kolem deti, ale mam pocit, ze po tomhle uz to bude pohoda.....tesim se take na to, az trosku odrostou a budeme jezdit po vyletech, dovolenych, sem tam pujdeme ,,zaparit,,....vetsi decka nam snad prarodice pohlidaji....ale kdo vi vzhledem k jejich veku...uz dnes jim je vsem kolem 66 let, tak nevim, jak to bude.......rikam si, ze jsme byli uplne blbi, ze jsme meli mit deti pred deseti lety a vse mohlo byt jednodussi.......jenze mi tenkrat parili, resili bydleni a na vychovu deti se necitili, no...

Byt tebou, necham to osudu...vysadim prasky a uvidi se.....muzes byt tehotna hned, ale take za pet let....a vlastne vse je spravne.....nebo proste pockej a treba ta touha prijde za par let, a nebo take ne....

Ja si treba rikam..bude jeste treti dite ? uf...nevim, uvidi se za tri roky....obcas mam takove myslenky, ale obcas si rikam, ze uz mam tehotenstvi dost....ted to nehrotim, ale treba se jeste na stara kolena zblaznim....

@marketa11112 Prášky naštěstí neberu.Máme přerušovanou soulož s tím,kdyby se povedlo tak si mimi necháme.Ale zatím nic :D Potřebovala bych neplánovaně otěhotnět aby bylo rozhodnuto.Já tě naprosto chápu žes první odkládala,opravdu se těm maminkám nedivím že mají třeba první ve 30.Já kdybych neotěhotněla ve 23letech,tak snad doted dítě nemám.jsem taky společenská,jezdila jsem hodně na výlety,pařby,dovolený.První dítě jsme počali tak,že jsme si řekli že čím déle to budeme odkládat,tím víc se nám pak do toho nebude chtít.Ale mám partnera o 8 let staršího.Kdybych měla stejně starého tak do něj nejdu.Nelituji,jsem štastná že syna mám,je to můj celý svět.Ale prostě to dokážu pochopit ty maminky co odkládají.Mě taky nejvíc štve to těhotenství.Ještě k tomu po porodu jsem se cítila hrozně, jako tlustá.je to pro mě omezení.Tak uvidme.Třeba po létě to na mě padne.Můj chlap taky říká že počkáme pár let ale vím,že to nechá na mě a podpoří mě, i kdybych chtěla hned za měsíc začít se snažením

Ahojky. Já měla malou ve dvaadvaceti. Těhotenství super, až na nevolnosti, které trvalo 5 měsíců. Ovšem po porodu, to byl děs. Asi šestý den jsem dostala depku a pořád jen brečela, jaká jsem neschopná matka, jak už můj život nebude nikdy jako před tím atd. Bylo to šílený. Malá ležela v postýlce a já necítila nic ☹ Až jsem zastavila laktaci, začlo se to vracet do normálu, ale řekla bych, že jsem stále trošku labilnejsi 😀 Vše mě rozbrečí. Dřív jsem bývala tvrďák. Každopádně před pár měsíci, jsem si řekla, že bych miminko další chtěla. Ale teď mě to zase přešlo 🙂 Respektive nejsem rozhodnutá, zda bych to zvládla. A kdybych znova prožívala ty stavy... Hodně se toho bojim. Malá má dva a půl a je to živel a taková malá dirigentka. 😀 Navíc mám v sobě pořád pocit, že ji musím vynahradit ty začátky, kdy jsem prostě nefungovala jako máma. Ta opravdová láska k ní u mě naskočila až někdy za dva tou měsíce a pořád si to vyčítám. Proto je teď můj středobod a snažím se pro ni dělat vše, co můžu 🙂

@kecalka2 ja dnes toho odkladani trosku lituji...telo je mladsi, lepe tehotenstvi zvlada, rychlejsi rekonvalescence po porodu, mene nervu, mene strachu........tedy myslim....navic jsem mohla stihnout mit deti pred konizaci a mozna deti bez problemu donosit....ale to uz nevratim........zase je pravda, ze ted si materstvi uzivam, vazim si toho, ze je mam mnohem vic...po tech problemech, ktere jsme meli a jeste mame...ale na rovinu rikam, ze tehotenstvi je pro me utrpeni.....ten vek s tim urcite hodne souvisi...navic vetsi riziko pro dite i matku......co si budeme povidat, lekari v tomhle maji pravdu....ted mit odrostle deti, zase si uz uzivame jinak. Ma kamaradka ..stejne stara jako jsem ja, ma tri deti...nejstarsimu je 14....neumim si predstavit, ze bych uz mela takhle velkeho kluka...pubertaka.....ja tady resim pleny.....mozna me to na druhou stranu omladilo.....manzel je stejne stary jako ja a je uzasnym tatou....proste mi v nasem vztahu dospel a ja si musela pockat na to, az se stane chlapem a bude se na zalozeni rodiny citit....toho ale nelituji, nemohla jsem si vybrat lepe.....
Ve tvem veku jsem mela take o osm let starsiho partnera, naplanovanou svatbu, dite.....na posledni chvili jsem couvla...ale nebyt toho, tak jsem mela take dite brzy....sama svym detem budu doporucovat mit deti drive,z mnoha ruznych duvodu...je vsak na nich, jak se nakonec rozhodnou...

Reknu svou zkusenost. Nejdrive vsak musim rict, ze kazda to mame jinak. Napsala jsi to presne jak citis a myslim ze citit smutek ze dalsi ditko nechces a nevis zda budes nekdy chtit je prirozene. Netrap se tim. Ono myslim ani neni dobre jit za necim co nechci nebo necitim naplno. Jedno ditko te muze udelat stastnou a pokud to tak bude tak to ma byt 🙂 Ja mam opacnou zkusenost. Sveho muze jsem potkala az v 29 letech a byla to laska na prvni pohled. Chteli jsme hned mimco. Proste risk ale vyplatilo se. Po trimesicnim vztahu jsme si udelali nasi dcerku. Vyslo to hned ;) A pak spousta cestovani po svete, pak pracovni a studijni povinnosti a kdyz mi bylo 35 tak jsme zacali pracovat na druhem. Neslo to a bylo to peklo! Uverila jsem lekarum ze jsme stari a jinak nez umele uz to nepujde ;( Kolotoc umeleho otehotneni, potrat a neuspechy. Bolest, slzy a deprese ;( Nikdy bych neverila co tohle udela s lidskou psychkou! Na podzim jsem volila dve cesty... antidepresiva nebo zmena zivota a cviceni, ocista tela od hormonu a dokonceni vysoke skoly? Zvolila jsem druhou cestu, jeste jsem nasla silu, a upnula se na cviceni. 4 roky trapeni byly az az!!! Do CARu jsem napsala ze si davame pauzu. Nechceme ted pokracovat v tomhle kolotoci stresu a neuspechu. A svete div se, po vanocich jsem zjistila ze jsem tehotna! Dle lekaru uz nemozne. Za tri mesice budu rodit a bude mi temer 40. Rozdil mezi detmi bude 10 let. Chci tim tedy rict ze ten stres ze nemuzu mit dalsi dite je strasny a nikomu to nepreju. Jsi jeste mlada a mas casu dost 🙂 Proste pokud ten pocit chtice prijde tak ho prijmi a pracuj na tom. Nepremyslej tolik nad tim co bude a jak si to budes uzivat ci ne. A pokud neprijde? Nevadi. Zivot muze byt krasny i s jednim ditkem 🙂 Taky si to s dcerkou uzivam. Moje skvela spolecnice na sporty ci zabavu. A druhe ditko nam ted prinese zase jine radosti ;) Proste prislo necekane a vse nas ceka nanovo ;) Kazdy zijeme jinak a mame jine pocity. Drz se tech svych a poslouchej predevsim sama sebe. Protoze ty sama nejlepe vis co je pro tebe dobre 🙂 Hlavne zadne vycitky!

@kecalka2 Reaguju rovnou na tvůj úvodní příspěvek (nečetla jsem jiné).
Měla jsem stejné pocity, jako ty, i když jsem byla o 10 let starší. Na tvém místě bych s rozhodnutím klidně ještě pár let počkala. Na tuhle situaci se totiž zatím díváš pořád jen ze svého pohledu (nechci napsat, že sobecky, protože to nemyslím nijak zle), což je škoda. Sama jsem si důvody pro a proti dalšímu dítěti dávala na misky vah a byly úplně stejné - i když první těhotenství proběhlo v pohodě, nejsem mateřeský typ, břicho mě později otravovalo (jak mě začalo omezovat), kecy o "nejkrásnějším období v životě ženy" nikomu nežeru, mimina mi nic neříkají, o kojení, krmení nebo přebalování jsem nic nevěděla a ani se nikdy nezajímala. Takže proti dalšímu dítěti byl velký otazník finance (IVF), vědomí, že každé těhotenství je jiné a to, že sotva jsem se dostala z kolotoče krmení, převlíkání, přebalování, nočního vstávání, nevyspání a neustálýho hlídání, skočila bych do toho znova od začátku. Taky mít dvě děti je něco úplně jiného, než se starat jen o jedno... Na druhou stranu jsem si velice dobře uvědomovala, jaké je to mít sourozence (mám staršího bratra) - spojence proti rodičům i rivala a o to jsem nechtěla svého syna ochudit. Proti jedináčkům nic nemám, nemyslím si, že by byli sobečtější nebo horší než jiní lidé a nikoho neodsuzuju, když se takto rozhodne. Nicméně je nepopsatelně krásné sledovat, jak na sebe vzájemně děti reagují. Jak starší malou chce neustále rozesmívat, jak s ní dělá blbosti, jak se těší, až povyroste, aby si spolu mohli hrát pořádně. Samozřejmě si nedělám iluze, že to tak idylicky bude pořád, ale je to moc fajn. První (nejhorší) rok utekl strašně rychle - ono s dvěma dětmi to fakt probíhá úplně jinak a každý den je lepší, jak je malá samostatnější.
Takže se zkus na otázku dalšího potomka podívat i jiným pohledem, než jen svým. Jsi ještě hodně mladá, takže pokud se tak rozhodneš, i druhé dítě rychle odroste z plín a zase vyrazíš do víru velkoměsta. Ve třiceti život nekončí. 😉

no tak si vem ze ja prvni rodila skoro ve 32 letech a taky ted (dcera 19,5m) nevim zda chci dalsi - presne ze zas od zac zacne ten kolotoc. rozdil v tom ze dcera nespi celou noc, budi se a spi s nama.ale i z duvodu financnich.nerada bych aby byla jedinacek protoze je vzteklon a nervak a zavislak na me takze by druheho sourozence potrebovala.....dalsi problem je u me i prace kde se delaji i vikendy nekdy a kazdy den do 17 h takze by bylo lepsi mit dve po sobe hned a pak pracovat treba nekde jinde v ramci "firmy"

kdyz to procitam, tak si rikam, ze jsem teda mela a mam uplny veget, tehotenstvi naprosto bez problemu, zlate tehotenstvi mi rikal doktor..., a to jsem byla "stara"! , porod normalni bez problemu, sestinedeli pohoda, decko nikdy nervalo, nemelo koliky, je hodne... taky nekdy neco delat musim, ale nepredru se, hlidani mam, manzel - i kdyz si na nej stezuju, neni to domaci kuchticka, tak prebaloval, vozil, koupal, i ted koupe a takove ty zakladni veci dela (ale nevari a neuklizi). Nosi penize. Nejvic jsem se nacestovala asi od druheho roku syna, ten posledni rok na rodicaku, temer denne jsme jezdili po vyletech, s babickou, mou mamkou. Praci mam jako by na polovicni uvazek, taky musim cestovat, tudiz nemam pak ani chut jezdit na dovolenou do zahranici. Dite furt bezproblemove. Mne spis prijde, ze bych zase vypadla z pracovniho procesu a uz by to pak bylo horsi ta moje realizace a celkove starost o zivobyti.

Moc děkuji holky za vaše názory🙂 Moc jste mě uklidnily.Jsem ráda že v tom nejsem sama.Uvidíme co nám život přinese.

@kecalka2 Muzu se zeotat jak to u vás dopadlo? ;)

@veroniquecz Ahoj, tak u mě jsou pocity stále stejné. Dítku budou 3, já ted začnu chodit na brigádu a poté práci na stálo, až bude chodit do školky. Můžu říct, že jsem neměla možnost nikde pracovat téměř 2,5 roku. jsem celkem vyklepaná a to jsem nebyla doma víc let, kdybych měla ty dvě děti. Takže ted se snažit nebudeme, potřebuji už mezi lidi, trošku pracovat. Dítě je už větší, takže už i ten věkový rozdíl nebude malý. Jinak si stále neumím představit život jen s jedním dítětem. Ve svém životě vidím ty děti alespon dvě, sama mám dost sourozenců, takže si neumím představit, že by byl sám. Ted potřebuji do práce, takže to nechám osudu a přestávám to hrotit. Takže to vidím, že pár let budu v práci a pak možná🙂

My ted zacali delat na druhem, syn ma 20m. Zacli jsme z duvodu, ze druhe chceme a radi bychom je meli 2,5r od sebe. Samozrejme jsem si taky zvykla na vetsi pohodu, vice casu pro sebe, nizsi vahu atd., ale zaroven druhe dite chci a vim, ze bud ted nebo uz asi nikdy. Nerada bych mela dva jedinacky a myslim si, ze cim vic si zvyknu na samostatne dite, tim hur se mi to bude chtit zazit znova. Drzi me to, ze ted uz vim, ze ten zacatek netrva vecne a jednou na to budu jeste rada vzpominat. Chci dve deti a vim, ze neco budu muset na chvili obetovat, ale ta odmena je mnohonasobne vetsi. Budu mit dve deti 🙂 Moje heslo je, ze je dobre prekracovat sve hranice komfortu, cloveka to vzdy posune. A taky vim, ze se druhym uz to bude pohodovejsi, protoze nebudu ze vseho tak vyplesknuta aby pravdepodobne nebude ani cas vsechno tak prehnane prozivat, ale spis si to budu uzivat. Tomu verim 🙂

Měla jsme to taky tak narodí se nám sourozenec v létě a to mala bude mit 5 let, nikdy jsem si nemyslela ze do toho půjdu znova. Prostě jsem už fakt nechtěla a strašně jsem si zvykla na ten pocit ze je mala jen moje. I ted se s tim trošku vyrovnávám, ale zas to ma své plusy nebude tolik sama a nebude se už nudit, kolikrát to na ni vidím jak se chudacek nudi, i když si s ni hrají každý den a kteroukoliv chvili jak to jde, ale myslím si ze to zvládne dobre přijmout dalšího člena ma hrozné rada deti. Takže za me kdyby se to nestalo tak doteď bych uvažovala stejně, nastoupila jsem i do prace mela jsem úplně jiné plány a tohe bylo poslední na co jsem myslela. Spis se víc bojím toho jaké bude to druhé mimco, dcerka je hodna a porad mi i pomaha tak se modlim aby i to druhé bylo tak hodne a tak podobne povaze starší dcerky, ted to porovnat nemůžu jsem v očekávání ještě si na to zvykam... Znám přesně ten pocit co mas ty já mela dokonce i z toho i strach ze bych mela jít do toho znovu, a to byla mala od narozeni hodna, prostě jsem na to nebyla stavena a vydrželo mi to az do ted. Kazda jsme jiná já někdo. Chce i 3 děti po sobě, já byla v domnění ze chci jen ji, nebo mozna časem az ji bude kolem 7 let. Ale to by zas byli hodně od sebe. Tak jsem i za to rada ze to tak nečekaně přišlo. Myslím ze kdyby to přišlo itakhle u tebe byla bys na konec rada, hlavne kvůli prvnímu dítěti. Necítilo by se tolik samo a v dospelosti se bude moct na někoho obrátit. Treba si nedokazu u sebe představit ze bych neměla své sourozence, protože jen oni jsou ma rodina s rodiči se vubec nevidam máme spatne vztahy. Snad si z toho neco vezmes. 🙂

@kecalka2, netrap se, pokud se zatím necítím na další dite, nemějte ho. Toto by se nemělo lámat přes koleno. I kdybys měla jen jedno dite tak co? Stane se něco, tvoří se svět? Nech to plavat, třebas si poridis dite za 10 let, vše chce čas a vše má svůj důvod. 😉

Ahoj holky, koukám, že po delší době nové upozornění. U nás se nic nezměnilo. Dítě začalo chodit do školky a stejně je většinu času pořád doma marod 😖 Mé pocity jsou stále stejné. Manžel by tedy druhé rád, ale nakonec jsme se domluvili, že počkáme. Průšvih bude, pokud to bude i za pár let u mě stejné. Jinak souhlasím, že kdyby to přišlo nečekaně, tak bych se nejspíš s tím smířila. Ale momentálně se cítím takhle šťastná. Ještě spoléhám na to, že v okolí se návalí do dvou let vlna těhotenství mých bezdětných kamarádek a třeba to padne i na mě

@kecalka2 Já tvrdím, že kdyby šel člověk do dítěte rozumově, nepořídí si ho nikdy! 😀 Ale já šla už do prvního tak nějak rozumem spíš, řekla jsem si, že jsme šťastní, máme oba fajn práci, která nás baví, koníčky a kamarády, nic nám nechybělo, ale už mi táhlo na 30 a věděli jsme, že dítě chceme, tak jsme do toho šli, trvalo to rok, než si k nám našlo cestu.
Na další, teď poslední už jsem se moc těšila a přála si ho, protože jsme předtím o miminko přišli v 11. a 23.t., otěhotnění bylo vždy raz dva, jen donosit. Máme teď děti o 4,5 roku a musím říct že už je to pohoda, i když je chtěla víc jako parťáky, ale tam to prostě nedopadlo. Máš výhodu, že jsi mladá, já si dnes říkám, že jsem neměla po vysoké na nic čekat.
Za sebe bych doporučila, chvíli pracuj a pokud nechceš jedináčka, na nic nečekej, hormony hrají roli a určitě pak budeš šťastná, kor když přijdou první pohyby a vše okolo.

A ještě jedna věc, kolem dvou je samozřejmě víc práce a běhání, ale už vše znáš, něco už tolik neřešíš, takže je to prostě celkově lepší!

@kecalka2 @kecalka2 Ahoj, nečetla jsem příspěvky, jen přidám svou zkušenost. Měla jsem to úplně stejně - těhotenství a první rok mateřství pro mě nebyla radost, ale nutné zlo. Tím vůbec nemyslím, že bych své dítko nemilovala, ale zkrátka jsme nebyla schopná užívat si ani ten balonový stav, křečové žíly ani to věčné nevyspání, které mě začalo provázet už na konci těhotenství. Porod byl dlouhý a náročný a dcera od malinka nespavé a dráždivé dítě, po roce se mi naplno rozjela poporodní deprese...takže suma sumarum - podobně jako Ty s tím, že další už asi nedáme. Snad bych to ani nenazývala pohodlností, spíš strachem z toho, zda to člověk zvládne. Všude jsem četla, že když musíš, tak to zvládneš - ale u mě to pravda nebyla, já se dostala do stavu, kdy už jsem to skutečně nezvládla, zhroutila se a péče pak visela několik měsíců na manželovi. Nás - narozdíl od Tebe. tlačil věk, je mi 35, manželovi před 40 a jít do dalšího bylo poměrně spontánní rozhodnutí, podložené tím, že napoprvé nám trvalo dlouho než se zadařilo a že mě můj zaměstnavatel jednorázově vytočil 🙂. Jednou jsme to zkusili - a ejhle - po 14 dnech pozitivní test. Takže teď jsem v 8. měsíci, těhotenství si opět neužívám, ale jsem svým způsobem ráda, že osud rozhodl za mě a že dcera bude mít sourozence. Mateřství jsem si naplno začala užívat též až po jejím 2. roce života, doteď o sobě tvrdím, že nejsem "miminkovský typ". Pokud bych ale byla mladší a měla víc času, určitě bych se mezitím vrátila do práce a šla do toho až v době, kdy bych se na to cítila skutečně připravená.