Toxický vztah sester. Jak pomoci sourozenci v krizi?

Jdu se vypovídat. Mám o 10 let mladší sestru takže vím, že jsem k ní víc ochranitelská, než by asi bylo třeba? Je jí 25. Psychiku má narušenou dlouhodobě - depresivní stavy, nedostatek energie, polehávání, ale i změny nálad, výbuchy. .Před 3mi lety to začla řešit a dostala první antidepresiva, která jí zabrala. Od té doby je jí lépe a i já vidím tu změnu. Před dvěma týdny jí snížili dávky a začíná trochu pociťovat sešup dolů, ale zatím nic šíleného.
Do toho její kluk. Je mu 32. Jsou spolu 4 roky. Bipolární porucha. Vztah mají jako na houpačce. Minulý rok- když měl mánii- tak jí poslal do háje rozešel se s ní s tím že vztah nechce, chce si užívat, navíc s jeho nemocí není možné si udržet vztah. Když měl mánii líbal jiný holky ( možná s nimi i spal jen jí to nepřiznal). Celkově to je bohém kterého jsem furt vídala s jinou holkou.
Nicméně setkali se Před 4 lety, láska veliká. Že prý jsou spřízněné duše. Od začátku vztahu řeší nastřídačku buď sestry psychiku, nebo jeho. Pořád to rozebírají, pořád se v tom nimrají, dělají si vzájemně terapeuta namísto toho aby si každý řešil své srajdy s terapeutem a do vztahu to tolik netahal. Než aby si užívaly vztah a fajn život furt se zaobírají svojí psychikou a plácají se v tom. Jeden stahuje druhého dolů. Ví že oba potřebují stabilního partnera, pokud jsou oba psychicky křehcí nefunguje to a nebude.
Před rokem se rozešli hlavně na jeho popud. Sestra cestovala a vypadalo to že se z toho dostane. A tento rok zase přijela do jeho města ( kde žiju i já), že prý za prací ( předešlé roky zde v létě pracovala). Že prý o něj zájem nemá. No tušila jsem co nastane. Je tu týden a prý se mají zítra setkat. Mu je vše prý líto, choval se tak prý kvůli mánii, ale pořád o ní stojí. No a ona kompletně změnila rétoriku, že ho přece nemůže opustit jen kvůli tomu, že má on nějakou psychickou diagnózu.
Vůbec jí nedochází že musí myslet v první řadě na sebe. Navíc teď, kdy má snížené dávky se o ní bojím. Ví že na sebe oba působí toxicky, ale jsou prý spřízněné duše a milují se.
Bije se to ve mě. Vím, že se hrne do záhuby. Ale na druhou stranu jí do toho v jejím věku už nechci kecat. Zbytečně si prodlužuje trápení. Navíc se spřízněnou duší cítí člověk bezpečí, je to klidný přístav, ne toxic drama na denním pořádku. Nějak si plete pojmy. To že jsou oba psycho z nich nedělá spřízněné duše. Tak moc si přeju aby si našla někoho s kým jí bude lépe. Tak moc so přeju, ať je z toho venku, ale místo toho sleduju, jak do toho znovu padá...