Utahaná ze dvou dětí

@ninive211 tak ja je bez dozoru nenechavam, porad na ne pokukuju, bud jsem doma a varim nebo jsem venku a delam neco na zahrade nebo delam primo neco s nimi. Ale je tu rec o petiletem diteti, to uz zvladne byt na zahrade samo, aniz by si ublizilo. A jinak je to obr vyhoda, to je fakt...

Ze zvědavosti jsem nakoukla a aniž bych tvůj pocit vyčerpání chtěla zlehčovat, musela jsem se trochu pousmát. Tolik času kolik máš pro sebe, bych taky chtěla mít. A to mám jen jedno pětiměsíční mimino které vyžaduje čím dál tím víc pozornosti.
Když máš tedy tak velkou potřebu být několik hodin každý den sama, proč máte dvě děti? To nerýpu, ale opravdu se se zájemem ptám. A co budeš dělat až bude potřebovat víc pozornosti i to malé? Na jednu stranu píšeš, že máš půlden pohodu, ale pak píšeš, že to nestačí, protože odpoledne to je masakr (věřím!). Co budeš dělat až pro sebe nebudeš mít ani ten půlden?

Nechápu na co si stezujete..půl dne máte jedno dítě a to je v pohodě, máte 5 letou dceru která umí mluvit a je zvídavá..to je normální, jste lekla ryba a vyhledejte pomoc, máte se skvěle a víte to

Ted ma dcera zlomenou ruku a mam ji uz 4 tydny doma. Takže uz nemam ten pulden pro sebe. Po prokojeny noci nema na nic naladu ani energii, jako treba ted. A predstsva, že dcera zs chvili vstane a spusti....uz ted se desim, jak zas prezijem den. Nekdo ma energie na rozdavani, nekdo holt nema a nekdo by se pro deti rozkrajel, nekdo zas potrebuje spoustu casu pro sebe, aby dobyl baterky a byl šťastný. Dve deti jsem chctela a věděla jsem, že to bude zahul. Ještě vetsi by byl, kdybych je mela brzy po sobe, což naštěstí nemam, z dobrych duvodu jsem pockala. Diky vsem, co me chapou, extroverti toto asi nepochopi. Kamoska ma tri deti vzdy rok po sobe aa vypada šťastná. Ja bych v jeji h domácnosti neprezila ani den, ale kazda jsme jina a preju ji to. Klobouk dolu pred takovyma supermamama🙂

@neomenia Je to dané i temperamentem dětí...mám známou, která má rovněž dvě děti v podobném věkovém rozmezí a po půlhodině strávené s mojí holčičkou na mě hleděla jak "zjara" - její chlapeček řekne totiž cca 10 vět za den 🙂

Ja jsem prisla na to,ze na poctu tak nezalezi. Kamaradka mame 5 holek, nejstarsi v puberte. Zvladaji s manzelem v pohode,maji pekne rozestupy. Jina kamoska ma deti tri rok po sobe,to je jal dvojcata a, dvoulety...deti se ji rodi,kdyz jeste to predesle neni samostatne,navic divoky temperament...

@neomenia Já zastávám názor, že dobrovolně rozestup mezi dětmi méně jak 2 roky může mít jen blázen. Možná v bláhové naději, že první rok bude masakr a pak že si budou "víc rozumět". Ale ono to ani tak být nemusí, ono víc než na věkovém rozdílu závisí na povaze dětí, pokud jsou děti blízko sebe, ale rozdílné jako den a noc (jedno upovídaný extrovert, druhé do sebe a do knížek zahleděný introvert např.), nikdy si extra rozumět nebudou.Zase třeba pět let, jak to máte vy, to už mi přijde moc. Pak ten první strašně dlouho vyrůstá jako jedináček, je zvyklý se o rodiče (a vlastně o nic -hračky atd) nedělit, přijde sourozenec a je to blbý. To, co teď dělá tvoje dcera, je volání po pozornosti a s tím, jak mladší bude aktivnější a bdělejší přes den, bude tu pozornost vyžadovat víc. jako úplně tě chápu v tom, že někdy prostě jí máš plný zuby (já své dcery někdy taky, jak už jsme psala), ale fakt bych se přemohla a věnovala bych se jí, co to jde. Tedy hlavně když ona sama za tebou přijde, že tě chce, tak bych ji neodmítala (a hlavně neargumentovala tím, že "miminko..."), to je totiž do budoucna průser, no. máš výhodu v tom, že máš mladší mimčo relativně hodný a klidný a té starší se fakt můžeš věnovat, teď přes léto je jedna velká výhoda, že se může vypadnout ven, na hřiště, do lesa, na procházku, na koupák...všude se dá najít spousta aktivit a děti předškolního věku se zabaví samy i jen zkoumáním okolní přírody. I s tou zlomenou rukou se to dá, když to není noha a může chodit, tak "pohoda". Tím je o zábavu postaráno, jako bonus je utaháš a je. V zimě je to horší ponorka,
Jinak jestli opravdu nemáš energii hlavně kvůli noci, pořešila bych to vitamínama a pestrou stravou - doplnit hlavně hořčík, B6 a železo...příp. pokud je to fakt extrémní, tak zjistit, zda nejsi chudokrevná. Kojení tělo vyčerpává hodně, je fakt důležité se nezanedbávat, protože právě časem můžeš být i psychicky deprivovaná z toho, že máš pocit, že "nezvládáš".

@ninive211 mame holky rok a tri ctvrte od sebe (ted presne 3 roky a rok a ctvrt). Je to masakr, ale na druhou stranu, opravdu si rozumeji a maji se moc rady. Ta starsi ani nezarlila, kdyz se mladsi narodila. Myslim, ze byla na tu emoci proste jeste mala, miminko prijala naprosto normalne. Pece je narocna, ale je si podobna. Nechtela bych mit mezi detmi vic nez dva a pul roku, prijde mi, ze je to takova maximalni hranice.
Ale kazda z nas to ma jinak, na tohle neexistuje patent 🙂

@sudylichozrout Já právě chtěla 2,5-3 roky (ne o moc méně a ne více) a vyšlo to. Docela si rozumí, jsou to už parťáci, pěkně se vyblbnou, ano, starší občas žárlí, ale obávám se, že to by žárlila, i kdyby bylo dítě o těch pár měsíců starší, nežárlila paradoxně na čerstvé miminko, ale až později, až se malej začal víc projevovat a taky vyžadovat aktivně pozornost. Ale u ní je to i v povaze, je hodně citově založená, citlivá, náladová, urážlivá...žádný "splachovadlo". Sourozence zrovna ona potřebuje jako sůl, je to takovej trochu sobeček a děsný materialista a je potřeba, aby se naučila, že vše se netočí jen kolem ní a že se musí dělit...o věci, o pozornost...

@ninive211
@sudylichozrout

Hodně to u me asi dela vážně to nevyspani, ted jsem měla možnost si s mimcem dat pulhidinku a je hned lip.... Chystame se do skleniku Fata morgana na motyly, to se ji bude libit. Snazim se vymyslet fajn program, fakt je ten, že nejlepší je vypadnout ven. Nebo jet na chatu, tam mame zahradu, vypustim dceru a ona pul dne zkiuma broucky🙂

Jinak ja chtěla vždy rizdil pet ket, i presto, že už k sobe deti nemají tak blízko. Znam totiž v okolí dost pripadu, že jsou děti blízko od sebe a akorát na sebe krute zarli, mlatej se, je to celodenni boj o urvani pozornosti maminky, ktera je ztahana, unavena, nastvana, a uz treba 5 let v kuse doma. To jsem presne nechtěla, pro me odstrašující případ. Sudy lichozrout - vim, že ti neni u všech a pokud vam to klape, je to parada a nelze nez ti to prat a je ti super. Ja jsem to ale riskovat nechtela. Uz takhke je to nejdy na hrane u me....ale jak jsem osala, když je ve školce, mam celkem pohodu.
Jinak mi ale dcerka prijde vesela, spokojena, usměvavá, myslim, ze ( zatím) nezarli, maleho miluje. Davam ji najevo, že ji milujeme a jak je šikovná, to je určitě taky důležity...
J

@sudylichozrout Brácha má holky o dva roky a starší žárlila fest..

@ninive211 já mám 5 děti, 11,8,7,5 a 2roky..a jsou parťáci všechny..ono jak si je vychováte, takové je máte

@neomenia kupte si kapičky krizovky, Bachovky, na ty Vaše stavy by mohly pomoci

@lajla Nesouhlasím. Netvrdím, že výchova nehraje žádnou roli, ale to, že jsou všechny parťáci, je do velké míry dané jejich povahami a už dávno se ví, že děti nejsou nepopsaný list papíru. Měla jste i štěstí...

@urtica povahou jsou úplně jiné, od flegmatika po hysterku, naštěstí je mi jedno že nesouhlasíte, netuším kolik knížek či seminářů o výchově jste prošla..ale věřte, že když tahate za tu správnou páku, tak to jde..není to easy, ale funguje to..a hlavně se musí od malá..ale budu teda věřit na to štěstí🤗

Mám téměř 5letou dcerku, která je zvídavá, ukecaná a věcné se na něco ptá 😆a k tomu věcné ufnukaneho ročního syna...no jsou dny kdybych se nejraději někam zavřela ať je nevidím 🙈 ale nejsem ten typ maminky, co by si s dcerkou hrála, prostě ať si roztahá hračky kdekoliv, ale já třeba zrovna vařím, uklízím, myju nadobi atd...
Teď hodně pomáhá, že jsme venku tam se dostatečně vyřádí a nebo aspoň na zahradě, ale taky bych potrebovala ticho a klid jako suuuul...možná až vyrostou 🤔

@lajla Ve vícečetných rodinách (4 a víc dětí) to tak bývá hodně často, že děti stojí více "při sobě", možná i tím, že třeba není tolik prostoru se věnovat každému individuálně už odmala, prostě od začátku všichni za jeden provaz, žádné rozdíly a pokud ten nejstarší se věkově nějak výrazně (3 a více let) neodlišuje od mladších a zároveň se na něj nehází břemeno odpovědnosti za mladší ("náhradní rodič"), tak je to fajn. Musí se ale měřit stejným metrem. Kamarádka je nejstarší ze 4 dětí, mezi ní a nejmladší ségrou 9 let. A se svojí matkou má od malička napjaté vztahy, permanentně se hádaly, měly nějaké konflikty. Ona na ni házela odpovědnost za mladší + jsou obě podobné tvrdohlavé povahy + protěžování dvou nejmladších sourozenců ze strany matky (úlevy v domácnosti, více materiálních věcí apod), to vše dělalo zlou krev. Ti dva nejmladší, ač opačné pohlaví a od sebe 3 roky, byli super parťáci, "velkej" brácha a malá ségra, dvě starší holky jen dva roky od sebe permanentně na nože (hlavně díky té hádavé tvrdohlavé povaze nejstarší)

@lajla Přesně tak, copak lze člověka vychovat k tomu, aby měl někoho za kamaráda? Buď si s někým povahově a zájmy sednu, nebo ne. Ale těžko jde k tomu druhého donutit.

@ninive211 to nedokážu posoudit, my jsme byly tři ségry a pohoda, ségra ma 4deti a čeká páté..kluci..a taky jsou naprosto v pohodě, samozřejmě menší šarvátky jsou všude, ale žádné extrémy
Moje děti myslím fungují dobře, hlavne každé má svůj prostor pro sebe, což si myslím je hodně důležité, náhradní matky z nich nedělám a ani to nikdy nebylo mým cílem..ale nebudu kecat nejsem ráda, když si ta nejstarší vezme ty dva menší na starost, klidně i půl hodiny a to je fajn..oni celkové spolu si umí krásně vyhrát..ale není to rozkazem..prostě to tak vyplynulo..
Mám/ nemám čas..no kolikrát si myslím a co čtu ..pořád mi vychází ze mám víc času než někdo s jedním dítětem..je to hodně o organizací času a životním stylu..i pro tolika dětech si nacházím čas si denně jít zaběhat či zacvičit na trenažéru, a to mi hodně pomáhá..
Věřím že je důležité aby se žena cítila fyzicky v pohodě, s tím nastupuje psychika..a když to kombo není dobré..nastupuje splín, když se objeví sem tam..je to ok, ale prakticky denně..to je špatně
Doma mám prakticky všechny vymoženosti moderní doby🤭bez toho by to nešlo, a protože nezehlim, nesusim na věšáku, nemyji nádobí v ruce..tak mám čas na ně..barák mám 300m čtverečních, uklízet je to fakt šílený🤣ale dětské pokoje nechávám na nich

@bayt to asi nebylo na mě že? každopádně jinak to funguje u sourozenců, kteří spolu sdílí domov a rodiče..a jinak u kamarádů..

@lajla Bylo 🙂 A v cem to funguje jinak? Muzou mit taky dost jine osobnosti a nesednou si.

@lucie_1986 presne to jsem taky chtela napsat. Proste najit neco,co by ti nebylo tolik proti mysli. Kdyz byl muj syn malej(ted je mu 17,a ja byla mladoulinka..),tak jsem sis nim dost hrala vsechno co chtel,nijak mi to nevadilo,ale u dcery uz me to nejak nebavilo,takove to treba hrani s panenkama na rodinu,ruzne "rozhovory"mezi hrackama,divadylko..,takze jsme si spolu treba nalakovaly nehty,nechala jsem se od ni cesat. Nebo jsme navlikaly korale. Lepily cokoliv na papir. Rada pomahala/pomaha,takze jsem ji dala i nejakou lehci praci v kuchyni,je pak moc dulezita a to ji dela dobre🙂.

@lajla ono ze ctyrmesicniho mimina a petilete asi tezko udelate partaky,to se proste nestane. A ne kazdy ma na to mit 5 deti,aby se navzajem zabavily.

Pokud je malé už pět, co nějaké společné vyrábění? Moje holky to milovaly obě, i já to měla rasa, takové "naše" chvilky. S dvojkama to plánuju taky. V pěti letech už i ledacos pochopí, zkuste si popovídat o tom, co každá z vás potřebuje, že teď spolu něco vyrobite, pro babičku nebo pro tatínka (naše holky se rády chlubily tím, co udělaly), že jí něco naučíte a pak může naučit ona vás, co třeba dělali ve školce (bude si připadat důležitá), a pak si půjde hrát. Vysvětlit jí, že jsou věci, které děláte spolu, a věci, na které člověk potřebuje klid - ona na hraní, vy na čtení, třeba.
Se starší jsem zůstala sama, když ji bylo 5 měsíců, logicky jsem se jí věnovala o to víc, a bylo to, jak píšete. Neustále potřebovala pozornost. Když ji bylo pět let, čekala jsem druhou dceru a byla na rizikovém. Nuda nekonečná, ale jednou mě napadlo udělat jí tajně (když byla ve školce) z různých krabiček pokojíček pro malé panenky - různý nábytek a tak. V podstatě jeden pokoj. Dostala ho k narozeninám a měla z něj větší radost, než z kupovaných dárků... A víte co? Pak jí napadlo, že by panenka potřebovala ještě ložnici, kuchyň,... A mě zas napadlo dělat to s ní. Vždycky po školce jsme si chvíli sedaly a vyrobily dva tři kousky nového nábytku, cca hodina času, a ona si s ním šla hned hrát, vydržel i jí to i dvě hodiny... co zkusit něco takového?

@marcellia Uděláte, ale až časem...

A ještě jedna rada - domluvte si s manželem jeden den v týdnu volný, nebo aspoň jeden za dva týdny. Někam odjedte, udělejte si den pro sebe a nemyslete na to, co se děje doma. Tak jsme si to teď zavedli u nás, když už jsem začala padat na hubu (dvojčatům bude deset měsíců, lezou, staví se,,...) - a upřímně, jr mi fuk, jestli jim tatínek pustí pohádky i na celé dopoledne, prostě nemyslím na to, co je doma, vím, že to zvládne a že budou v pořádku, a řeším jenom sama sebe... A tím naberu energii na další dny, kdy jsem na ně v podstatě sama celé dny.

@oveckaluky jj, vyrábíme a tvorime, to ji celkem bavi, ale stejne to pak dodělám ja...

@oveckaluky zatím cely den nejde, syn je kojeny co 2 h. Ale mam jazykovy kurt večer 1x týdne, mezi kojenim si večer muzu jit zaběhat, na kolo... To zas jo, alespon něco.

@neomenia Zkuste vymyslet něco, co jí zabaví i pak, aby si s tím mohla třeba hrát...