Utahaná ze dvou dětí
Ahoj, potřebovala bych se asi jen vypovídat. Mam pětiletou dceru a ctyrmesicni miminko. Co se narodil, mam pocit, že úplně ztrácím energii a chuť si hrat a bavit se s tou starší. Nebaví me hrat si furt "na neco", vest pořád ty hovory ( dcera je velmi živé dítě, je chytra jak opice, ma obrovský okruh zájmu a je extrémně zvidava, porad se na něco pta). Pred narozenim maleho jsem ještě nasla v sobe energii a oroste jsem se donutila si s ni hrát, ale ted zz mi to nejde. Jsem introvert a ty jeji dotazy uz mi vadi. Kolikrát ji i raději pustim pohádky na dve hodiny, abych měla chvilku klid, a pak si vycutam, že se ji nevenuji, protože bych mohla, syn je klidne miminko, je v pohode, staci mu, že je vedle me na dece, kouká na nas s smeje se. Takže v tom problém není.. Když je dcera ve skolce, mam pohhodu, dopoledne se dospim k jsem utahana z nocniho vstavanil, pak uzmam energie dost a stihnu vsr, uklidit, nakoupit, treba nekdy uvařit, zacvičit si, i si prectu kus knížky... Ale jak dcera prijde domu, po hodině toho mam uz dos a chybi mi ticho a klid. Mam hlidaci babicky, které si ji vezmiu klidně na celý víkend, abych si odpocinula, ale nestaci mi to. Ani to necgci delat casto, aby se necitils odstrcena. Vim, že se mam vlastně skvele, vim, že je a tom spousta maminek hur, nemaji hlidani, doma ubrecene mimi, starší dítě treba jen dvoulete... To musi byt teprve masakr... Ale i tak.... Co poradite? Jak se "do utit"? Ma plny pokoj hracek, ale sama se, bohužel, moc nezabavi. A me to hraní nebavi. Mam ji nechst se nedit? Je mi ji nekdy lito že si sni nehraju, ale nedokážu si pomoct...
Já bych řekla, ve shodě s některými předchozími komentáři, že prostě vyhořelý introvert. Podle mě je úplně jedno, kolik máš dětí, v jakém věkovém rozestupu, kolik hlídání a pomoci z okolí. Jako introvert tohle člověk snáší objektivně hůř, to neustálé valení klínů do hlavy, nutnost odpovídat, reagovat, vnímat, být pořád s někým a nikdy sám. Člověk se může snažit, může stokrát vědět, že by mohlo být i hůř, ale každý má nějaké své limity. A ten první rok života mimča je hodně náročný z hlediska sil, nejen psychických, ale i fyzických. Kojení, přerušovaný noční spánek, výkyvy hormonů... Pokud dojde k vyhoření, tak si umím představit, že stačí i to málo času stráveného se starší dcerkou odpoledne. Případně i jen pomyšlení na to. Zahlédla jsem tu i nechápavé komentáře, na co si stěžuješ, když máš ještě relativně dost času pro sebe. Ano, máš, i třeba proti mě, která měla první rok doma oba kluky naráz (rozdíl 2,5 roku). Ale to je úplně bezpředmětné. Prostě pokud pohár přetekl a člověk se v tom plácá, tak mu nepomůže, že někdo jiný má situaci ještě těžší.
Upřímně, radu moc nemám. Přežít to, vydržet, krůček za krůčkem se to bude zlepšovat.
Mně pomohlo důsledně plánovat volný čas, na každý den trochu. U nás konkrétně to bylo tak, že jsem se s mužem domluvila na hodině denně, kdy mu odevzdám kluky a nebudu muset vnímat, reagovat, někam odejdu (i kdyby jen do jiné místnosti) a s časem naložím po svém. Ale záleží na režimu rodiny, někde muž přes týden nemůže vůbec, tak třeba aspoň o víkendu... Důležité je, aby člověk věděl, kdy přesně a kolik toho času bude mít pro sebe. Když se náhodně příležitostně naskytne nějaký volný čas a člověk na něj není připraven, neužije si ho a nevyužije ho tolik.
A úplně největší roli u mě sehrál dostatek spánku. Ve chvíli, kdy jsem se mohla vyspat nepřerušovaně celou noc, problém byl vyřešen. Teď už mě ty "filozofické" hovory se starším baví hodně. Jednak, jak je větší, tak i ty rozpravy a otázky jsou zajímavější. Ale hlavně má odpočatý člověk energii přemýšlet a je to prima. Často hledáme na internetu, když neznám odpovědi na jeho otázky. Ale hrát si mě nebaví doteď. A i když kluci si už dost vystačí, stejně mě starší často do hry nezbytně potřebuje. Já mám teď staršího taky pětiletého a je mi houby platné, že má věk na to, aby se zabavil sám. Jemu to zřejmě nikdo neřekl. Nebo ještě přesněji: říkám mu to často a on toho i schopný je, ale prostě potřebuje neustále komunikovat. Asi bude/je spíš extrovert, i když na druhou stranu dost plachý (nebo z plachosti vyroste to je taky možné). Takže ano, doma mi pomáhá ve všem a u všeho, je hrozně šikovný, už toho spoustu zvládne sám, zaměstnávám ho vší silou. Ale průběžně potřebuje moji odezvu a já mám hlavu jako škopek. Výzvy v určitých situacích, aby mě chvíli nechal, že se potřebuji třeba na něco soustředit, u nás zaberou vždycky tak na tři minuty. 😀 Ale ve chvíli, kdy je člověk sám v pohodě, odpočatý, tak je to v pohodě. Držím palce, bude líp.
@neomenia moc nechápu co pořád píšeš o vyspaní??? Děti jsi snad chtěla ne? A s tím si musela i počítat, že to bude náročné, ne vše jde ve výchově levou zadní a přijde mi, že zvládám 2deti (4 a 1rok), které mám doma úplně v klidu narozdíl od tebe když máš půl dne doma jedináčka...🤷
Přijde mi, že ti nic není vhod, hlavně spánek a hlavně ať tě starší dítko neotravuje...pak absolutně nechápu proč jsi je dovedla rodit, když tě defakto tvé vlastní děti otravují a počkej i to malé bude časem otravné stejně jako ta starší...
Mame kluky od sebe 20m a meli jsme to naopak - prvni rok v pohode,mladsi jen kojen 9 mesicu, pak obcas prikrmy. S ditetem v satku a pak nositku jsme projezdili kudy se dalo. To byla pohodicka...kolem roku zacal ale lezt,pak brzi chodit a do toho starsi zacal vystrkovat ruzky a nyni je uz divoky a potrebuje tvrdou ruku. Nez zacal chodit do skolky,tak jsem silela, pak byl zase skoro furt na podzim nemocny (tri dny skolka a pak dva tydny doma apod). To jsem si sahla na dno. Ve spani se stridali, maly se budil az do 18m dvakrat za noc na kojeni. Dost me to stalo sil. Takze zakladatelku fakt chapu.
Ja jsem to vyresila tak,ze jsem si proste nasla svou aktivitu, kazdy den jsem v urcitou dobu neco delala, sama. Deti jsem dala manzelovi,on je vzal ven a ja relaxovala. No..teda spis uklizela nebo varila,ale mela jsem ze sebe dobry pocit.
Ted uz je to uplne bajo, starsi se vydovadi ve skolce, plno toho noveho umi, ucitelky vic akceptuje. Vzdy se na nej tesim. Ted bude dva mesice doma,ale to budeme porad cestovat.
@marcellia no zatím určitě ne..do budoucna možná, ale 5 létě už je prakticky samostatná jednotka..a propo naprostá většina žen má děti, které ze začátku parťáci nejsou..co si budeme nalhávat, když ty děti jsou po dvou, třech letech..ze..ale být vyhořela z tohoto..co paní popisuje, buď bude fyzicky nebo psychicky nemocná...a po prvním věděla, do čeho jde..neměla si další pořizovat, nebo až za 10let..
Já si na svůj život nestěžuju, máme se skvěle, nikomu přece neříkám ať jich má pět🤭
@neomenia asi bych si na tvém místě nedělala těžkou hlavu z místních super matek, které všechno zvládají levou zadní a mimísek nikdy nestrádá a doma mají naklizeno a navařeno a furt jsou sexy. Nevím, k čemu ti bude konstatování, že se málo snažíš a jsi líná 🙈 přijde mi to, jako bych vyčítala jednomu pacientovi, že se málo snaží uzdravit ze svého septického šoku, když ten na vedlejší posteli měl horší vstupní stav a teď už je cajk a že je to jeho chyba, že mu furt selhávají ledviny. 🙈Prostě každý máme jinou výchozí pozici, každý snášíme nevyspání jinak, každý jsme jiný aneb jak moderně říkáme my intenzivisti: one size does not fit all 😉 a vyprávět extrovertovi o introvertově potřebě samoty (u mě to není ani ticho, ani klid, ale fakt ta samota, aspoň občas a aspoň chvíli) je jak vyprávět slepému o duze.
Já osobně bych nelámala věci přes koleno. Myslím, že ta moderní potřeba neustále zabavovat dítě vede jen k výchově dětí, které se neumí na vteřinu zabavit samy a neustále vyžadují divadlo a zabavování i ve věku, kdy už by se měly být schopné zabavit samy (based on true story, jedno takové jsem vyvdala), takže bych maximálně podporovala samostatné hraní dcery. A zapojila bych ji do domácnosti, určitě svede prostřít stůl a ještě se bude cítit důležitá. Navařit si dopředu, ať to dopoledne můžeš vypustit, jestli můžeš, najmout paní na úklid. Já první měsíc kojila po třech hodinách a protože dcera spí ve své postýlce u nás v ložnici, znamenalo to odejít do obýváku, plně se probudit a být úplně grogy. Svět jak kdyby ztratil barvy a znovu je získal až když jsem se jednou pořádně vyspala. Ono chronické nevyspání je fakt děs, znám ho dobře i z předrodičovské doby. A opravdu naplánovat aktivní odpočinek, jak radil někdo výš, já mám taky hlídací babičky a čas hlídání vím dopředu, naplánuju běhání a hrozně mě to nakopne a oživí. Jestli máš aspoň trochu sil, sportuj, endorfiny fakt fungují. A úplně stejně dopředu plánujeme sex (sms už od rána, provokace a tak), i to mě vždycky strašně nabije.
Držím palce!
@neomenia a ještě jsem ti drze koukla na profil a zjišťuju, že jsi taky doktorka. Strašně mi chybí kontakt s medicíno, třeba to máš trochu taky tak. Chybí mi přemýšlení o příčině zhoršení stavu, chybí mi kontakt s mými kolegy a “duchaplné” rozhovory o tom, kdo kdy jak léčil hyponatrémii a s jakým úspěchem, chybí ten pocit v břiše, když se záchrankou vyjíždím ze stanoviště a nevím, co mě čeká, chybí mi ta moje dětská radost z každé flexily a intubace a z vyléčení tisíc prvního plicního edému v mé kariéře. Vím, že druhé je ještě hodně malé, ale až trošku povyroste, nešlo by na pár hodin týdně začít chodit někam do ambulance?
@drep díky za mila a chapajici slova. Návrat do ambulance planuju, delala jsem to tak i u dcery, cca na 8 h tydne, kdyz ji byl rok a pul. U syna asi zacnu o trochu dříve. Tenkrát mi to dost pomahalo, to je fakt. Ted mam na druhou stranu ještě cas si promyslet, jakym směrem se v pediatrii vydam, jestli nemocnice, nebo ambulance. Vzhledem ale k rodině spus ambulance...
My mame deti tri (7,5 a 2)-vsechny jsem si prala moc (dokonce jsem chtela deti 5)....je fakt, ze prvorozenemu jsem se venovala a to hodne.....prostredni uz mene a te nejmladsi uz se mi nechce 🙂)) a hrani nesnasim 🙂))) jeste zkousnu nejakou spolecenskou hru,ale musi me bavit 🙂)) ale uz docela dost razim heslo,ze deti se maji umet i nudit 🙂))) takze nase deti jsou zvykle si hrat spolu (to nejmensi zatim tak pricmrndava),ale ti starsi si hraji super,socialni role, stavebnice,maluji si spolu......je to fajn,protoze ja uz na to nemam cas a ani chut.......🙂)))) nemyslim si,ze by stradaly.....ja si hravala taky sama nebo s brachou nebo litala venku 🙂))) ted se to moc prehani......ja bych si to rozvrhla.....pul hodky se ju venovat-treba hrat spolecenskou hru, hodku at se zabavi.....pak zas treba 10 minut neco tvorit...a pak at si zase hraje s necim sama atd. 🙂))) hodne zdaru........a taky spanku .-))))
@astyna88 Zdaleka jsem nečetla celou diskusi, ale zřejmě nejde ani tak o supermatky, jako o nepochopení. Dobře, nemusíme to nazvat vyhoření, ale krize. Kdo ji někdy v mateřství (i jindy) nemá? Já jako těžký introvert jsem měla krizi v podobné podobě, jako popisuje zakladatelka, takže ji dost dobře chápu. Asi jsem ji teda neměla tak hlubokou a trvala nakonec relativně krátce (jó kdyby člověk věděl dopředu, kdy bude líp, to by do té krize třeba ani tolik nezapadl). Ale ten pocit přesycení dětskými hlasy, požadavky, otázkami... ten si asi budu schopná vybavit dost dlouho dost zřetelně. 😀
Tak nějak si představuju, že extrovertky můžou mít spíš krizi v tom miminkovském věku, z kolotoče a stereotypu kolem plen a kojení a sepraračních úzkostí, kdy z toho nelze snadno odejít mezi lidi a pobýt si tam svobodně dle libosti. Taky bych mohla psát, jak nechápu, co ony dámy řeší (a že zde na MK není takových povzdechů zrovna pomálu).
Paní asi nepomůže analýza toho, jestli má nebo nemá nárok si stěžovat. Prostě se cítí, jak se cítí. Teď potřebuje najít způsob, jak si efektivně (zdůrazňuji) odpočinout v rámci možností, které má. A hlavně se nesrovnávat s ostatními. 😀
@pratensis no jo, ale kazda odpocivame jinak, talze zase jen tezko poradime. Mne tteba fungujr takova pitomina, jako jit sama na nakup do samosky, je to pul hodinka, kdy vypnu hlavu. Taky jsem dobre relaxovala ve fitku, nebo v posteli s knizkou. Super relax je i moje prace, prochazka, pivko vecer s kamosi, nebo bezcilne poflakovani na Koni. Vsechno mi pomuze k tomu, abych nacerpala sily, jen zalezi na tom, nac mam zrovna naladu.
Rozhodne nejsem supermatka, do te mam opravdu daleko, ale jako mame od dvou minipidat, ktera je zaroven osvc, mi proste povzdechy nad tim, ze nekdo nema svych x hodin denne klidu, kdyz ma jedno dite ve skolce a druhe je zatim prte, usmevne. Nerikam, ze zle usmevne, ale proste usmevne.
Taky jsem OSVC a tady musím nesouhlasit, že úsměvné mi to nepřijde;) Páč je možný, že fakt paní už je ve stadiu, kdy je extrémně vyčerpaná. Řešila jsem podobnou věc a stav to byl takovej, že bych odjela na měsíc klidně sama někam do hor. SAMA: A že mě děti vytáčely v podstatě co se ráno vzbudily. Protože prostě taky mám určitou kapacitu a jak se překročí, tak je hrozně těžký vrátit se zpátky. Taky mám v sobě kus introverta a ten dost trpí. Jak já bych si ráda v šalině jen tak bezcílně koukala z okna.
Rada: chodit hodně ven a najít aktivitu, která bude bavit obě. Tvořit, malovat, skládat puzzle..cokoliv.
@linbrno Možné to je. Pak je ale na pořadu dne spíše komunikace s partnerem, který by měl trochu odlehčit i za cenu vyplýtvání své dovolené, případně nástupu na ošetřovák (viz zlomená ručička), aby mohla zakladatelka odfrknout. Nebo pak komunikace s psychologem, potažmo psychiatrem. My - baby z koně - to tady těžko nějak výrazně rozlouskneme.
Teda, tady to je zase festival sebelítosti.. doufám, že všechny unavené introvertky a bla bla bla takto hluboce přemýšlí i nad tím, jak se asi cítí ty děti.
@sudylichozrout Tak úsměvné to přijít může, proč ne. Každá jsme jiná, každá zvládáme jiný nápor. Však zakladatelka diskuze sama psala, že se hlavně potřebuje vypovídat a že sama ví, že toho volného času má relativně dost. Hlavní problém je, aby ho dokázala opravdu účinně využít k odpočinku. A že každé z nás pomáhá jiný typ odpočinku? Však ano, cestu si musí najít sama.
@sudylichozrout Ještě teď mi padlo oko na tvůj jiný příspěvek. A ano, souhlasím, třeba mě zrovna v podobné krizi pomohla součinnost s partnerem. Našli jsme způsob, jak mi na nějakou dobu odlehčí (píši někde výš, u nás stačila hodina denně). I jemu jsem tehdy řekla, že to nebude nadlouho, že se jen potřebuju dostat nad vodu a nadechnout. Na koni to určitě nerozlouskneme, ale zakladatelka může najít inspiraci nebo jiné pohledy. Základ je porozumět sobě, pojmenovat, co nejvíc ji v tuhle chvíli vyčerpává. Pak najde pro sebe to správné řešení.
@muhehehe názor, že narozením dětí ztrácí žena právo na své pocity mi přijde mimořádně hloupý... zakladatelka řeší svou dceru celkem intenzivně, ale drze si dovoluje mít i nějaké vlastní pocity a stesky.
A souhlasím s holkama, je nutné opravdu přesně pojmenovat, co tibvadí a co přesně by ti pomohlo. Prostě definovat problém i jeho řešení, inkdyby zatím jen částečné.
@lajla toto prece s medicinou vůbec nesouvisi. Maminka jakekoli profese muze mit nekdy pocit, že to nezvlada. Treba i psycholozka, ktera tyto stavy v praci s klienty určitě resi denodenne. Promin, ale ted jen hledas zaminku, jak si trochu postezovat na doktory.
To je, jako bys rekla, že veterinar nema narok mit agresivniho psa, ze si ma poradit sam, že programator nema narok mit porouchanej pocitac, proc si ho teda nespravi??? Atd atd atd.
Holt ve svetle některých nedávných událostí, nešťastně prezentovaných v mediích, jsou pak všichni doktoři lovná zvěř. A všude se najde někdo, kdo si na ně naplive, v tu chvíli naprosto bez kontextu.
@neomenia ale já vůbec neříkám že to máte zvládat perfektně, že nemůžete být unavená..ale jako Dr by Vám to mělo lépe myslet, a vědět kam se v takové situaci obrátit..a vědět že na koníkovi Vám nepomůžou...
No o doktorech mám své mínění, když mi dceru malém nechali umřít po očkování..jakože to nic není a léčili ATB..ale to tu tahat nemínim
Máte větší možnosti, kolegy v práci, určitě načteno..čím vším Vás stav může být způsoben.nic víc nic míň
@neomenia vlastní zkušenosti, bohužel..při pěti detech dostatek..a když Vám omylem při porodu píchnou něco jiného a Vy zkolabujete..to taky není v pořádku že🤔 médiím se vyhýbam..ty pro mě nehrají roli, ale možná že jsem jen opravdu měla smůlu a pan Dr byl vyhořely..a svůj stav neřešil a neléčil..a o tom tu píšu, pokud teď máte potíže..jak chcete potom zvládat 2 děti a takovou náročnou práci..aby to neodnesli pacienti, takže prosím už jen kvůli sobě , dětem, a budoucím pacientům..by bylo fajn Vás stav řešit..jakmile se dostanete do depresí bude konečná
@journals když myslíte..to určitě není, ani ředitele zeměkoule neznám..ale co vím..doktoři mají o všem jiné informace, a pokud už to zaslo takto daleko .je to špatně, hlavně tím trpí děti, tady se dočká buď poplácání po rameni, podobných případů že to přejde a pár drsných komentářů..coz možná pomůže na jeden dva dny, ale v globálu se nic dít nebude..pekny den
@lajla tak vy jste hustě mimo. Když si tu posteskne pošťačka, začneme ji kamenovat, že když nezvládá děti, tak jak může zvládat doručovat balíky a že kvůli ní jde pošta zu grund? Já jsem intenzivista, z psychiatrie umím to jen to co potřebuju ke své práci a to není vlastní psychohygiena. A tenhle zadavatelky souvisí s tím, že je máma, ne doktorka, proto to řeší na mateřském fóru, ne s kolegy.
@neomenia nechceš se přidat do skupiny Matky lékařky? Tak to profesi nikdo nevyčte 😉 https://www.modrykonik.cz/group/8630/
pro 5 letou - ta už potřebuje interakci s dětmi nebo dospělým - kombinace her s mamkou (deskové, čtení atd.), samostatné práce - výukové listy na rozvoj grafomatoriky, prostorových představ ......., vyukové appky, audioknihy. Máte odpolední kroužky?