Utahaná ze dvou dětí

@lajla A to by člověk čekal, že při tolika dětech z tebe už bude expert a budeš vědět, co to udělá s psychikou 😃 A ono ne, viď? Stejně ti to nedá napsat takové hlouposti.

@bayt jsou dobré a špatné dny..to má každý,je důležité mít těch dobrých naprostou většinu, mám načteno opravdu spousty literatury, i kurzy, kvůli dětem jsme se přestěhovali tam..kde jim bude dobře..když není ok období, řeším ihned..jsem introvert, jak se tu psalo..že takoví to nezvládají..není to pravda, je potřeba pracovat na sobě a nerezignovat, děti jsme chtěli my..a náš úkol je o ně dobře se postarat, a aby z nich vyrostly fajn lidičky
Kdybych měla stavy, že nezvládám..tak to řeším ..ať už akupunktura, homeo..Bachovky jsou skvělé, nájmu si hlídání a paní na úklid..určitě nezačnu brečet na koníkovi.. chápu že každá může mít den dva blbec ale dlouhodobě už značí problém..mám k tomu obří barák, manžela na sluzebkach a poloslepeho kluka, který potřebuje péči..
Matka je to nejdůležitější co děti mají, a pokud se složí či onemocní..co potom, takže opravdu zavčas s tím něco udělat
Na MD nejsou žádné stresy, je to pohoda, všechno si děláme samy
Máte radost že se tu nesložím že🤭jak si to zařídíme tak to máme.

@neomenia Moc nepřispívám, ale zde musím neboť sdílím pocity. Tedy mně je tak líto, že se najdou rýpalové, zvlášť tam, kde bychom mohly být na jedné lodi. No nic. Znám to. Je potřeba hlavně podpora, nepříjemné komentáře umí "dodat". Já psychicky často kolabuju... Povolání učitelka 😂 asi bych měla vrátit diplomy, že. Jen tak mě napadá nějak zapracovat na nočním spaní. Jsou prostě mámy, které to zvládají těžko. Sama jsem obě děti kojila 18 měsíců, dcery se budily i co 45 min... a nenechala jsem si včas poradit, že je mám naučit na UM (samozřejmě myslím s láskou, ne je nechat řvát, to by mě dodělalo). Ale ve výsledku je lepší odstavit než se takhle trápit. Máme být opory rodiny (ehm, já teda nejsem zrovna extra..), takže bychom měly hledět na uspokojování svých primárních potřeb (aspoň do té míry, jak je to možné v dané situaci). Odstavit, když ryju držkou po zemi, není nic trestného. Ne vždy to hned znamená spánek celou noc, ale aspoň je to vývoj k lepšímu stavu. Jen tohle chce vnitřní přesvědčení.

@zuzousinek diky za komentář a podporu. Na odstavení he brzy, malemu jsou 4 měsíce. Ono to neni tak caste jako u vas, naštěstí, aleja jsem mega spáč🙂 spani dela u me hodně.

@lajla jee tak to nechodte radsi uz vubec k žádnému lekari, on každý z nas je překvapivě člověk z masa a kostí, s klady i chybami. A ze se v medicine chyby sakra stavaji. Jako v kazde profesi, protože ji vykonavaji lidi. Je to zivot, dokud nebudou misto lekaru pracovat roboti, vzdy se budou stavat. A věřte nebo ne, opravdu nejsou odolnejsi nez zbytek populace.

@drep super, díky za odkaz, uz jsem tam👍

@neomenia tak děkuji, upravují tedy mínění, myslela jsem si že svou profesi jsou odolnější
Pokud omlouváte chyby,které stojí život či zdraví, tak se opravdu nedivím že je lékařství v takovém stavu v jakém je..ale chápu,kryjete sebe a kolegy
K lékaři nechodím,max preventivní..potom co mi zabili malém dceru, tak se jim vyhýbam jako čert kříži..pomohla ji až paní Dr zabývající se čínskou medicínou
To že mi po porodu řekli že syn ma Špatně ledviny bez jakéhokoliv vyšetření je taky ok...no chyba se vloudí, naštěstí je má ok, ale to že nezjistili při opakovaném screeningu..že má praktický nevidomé oko..taky chybička...no radši dál nepsat, protože to jsou drobnosti že ano..
Já chápu že jste unavená, ale děti vám nikdo nenutil, musíte se dát do pohody, protože to bude jenom.horsi..ano možná můj styl psaní není úplně to pravé ořechové pro měkké povahy, ale jsem přímá .nebudu Vás placat po rameni že to bude dobrý, a že děti vyrostou atd atd atd.. protože to není pravda, držte se a hlavně pohodu a klid

@lajla Já souhlasím v podstatě se vším, co jste napsala ve 14:47. Příspěvky předtím jsem nečetla. Jen mám jednu připomínku: když si přečtete úvodní příspěvek diskuze, máte pocit, že by se zakladatelka hroutila, plakala tady nebo čekala, že jí tu někdo pomůže? Já tam teda nic takového nečtu. Naopak mimo mi přijdou některé zdejší rady, aby vyhledala psychologickou pomoc a podobně. Dneska je moderní, chtít řešení hned teď a čekat, ať to za mě nejlíp vyřeší někdo jiný a pomůže mi. Já naopak oceňuji, že zakladatelka hledá způsoby, jak se srovnat se situací. Částečně s pobavením a částečně zděšeně sleduji, kam se diskuze posunula. Z únavy, pocitu neschopnosti a dočasné krize se tu udělá diagnóza a strašný problém. Jak víte, že má paní dlouhodobý problém? Z těch pár řádků? To je trochu úsměvné. Vidím, že jste si prošla spoustou problémů, klobouk dolů. Ale proto není třeba bagatelizovat problémy ostatních, jakkoli nicotné se zdají vám z vašeho pohledu.

@pratensis nojono, tady na mk se to casto posune nekam jinam a par drsnych kritiku se najde vsude. Ja si z toho nedelam hlavu, nasla jsem fajn a podporujici komentáře, to jsem potrebovala a je mi líp. Momentálni krize, dnes uz je lepe.

Dlouhodobý problem nemam, potřebovala jsem trochu podpory, od většiny jsem ji nasla, na psychologa to není, diky vsem, co me chapou.

Timto bych to ukončila, uvidíme se jiste brzy v podobné disjuzi, kde si bude zas nekdo jiny vylevat srdce. Ti empaticti podpori, ti neempaticti ho budou buzerovat. A tak to bude navzdy.. Amen😁

@pratensis z tohoto..
Ahoj, potřebovala bych se asi jen vypovídat. Mam pětiletou dceru a ctyrmesicni miminko. Co se narodil, mam pocit, že úplně ztrácím energii a chuť si hrat a bavit se s tou starší. Nebaví me hrat si furt "na neco", vest pořád ty hovory ( dcera je velmi živé dítě, je chytra jak opice, ma obrovský okruh zájmu a je extrémně zvidava, porad se na něco pta). Pred narozenim maleho jsem ještě nasla v sobe energii a oroste jsem se donutila si s ni hrát, ale ted zz mi to nejde.
Více než 4m se mi zdá dlouhá doba, ..a zacatky byly ještě před narozením..možná až tu bude psát za rok, tak bude ta správná doba si o tu pomoc říct jinde..já psala o homeo, bachovkach..
Pěkný den

@lajla Tak já se třeba s nechutí hrát si potýkám už pět let. A s nedostatkem energie určitě tak prvních deset měsíců po narození mladšího. Nevylučuje se to s tím, že obě děti mám nepopsatelně ráda a není dne, kdy bych nebyla vděčná za to, že se máme a jsme zdraví. Každý si různé věci odžívá jinak, jinak intenzivně, jinak dlouho. Mimo jiné taky v závislosti na tom, čím si musel v minulosti projít (opravdu upřímně chápu, že pro vás toto po tom všem může být banalita, ale to je nepřenosná zkušenost). Momentální situaci zakladatelky bych zkrátka neviděla tak dramaticky (taky její poslední komentář mě v tom utvrzuje).

@lajla Hele a to vás na tom kurzu jako třeba učili, že každému pomůže něco jiného? Někomu jakési "šamanské kapičky" (nic ve zlým), někomu třeba to, že si o tom popovídá s lidmi, kteří na tom jsou třeba stejně! Získá pocit, že není úplnej blbec, že se to děje i jiným lidem, přestane se třeba obviňovat atd.

Druhá věc - nevím, co se probírá na kurzech Reiki atd., ale z příspěvku absolutně nevyplývá, že má zakladatelka deprese. A i kdyby je měla, hlavním nebezpečím by byla leda tak pro sebe, protože by spíš zabila sebe, než své pacienty 😉 Viděla si někdy nějakého fakt depresivního pacienta?

A na závěr - jestli tu z někoho kape nějaká depka, tak si to spíš ty. Je fajn, že je u vás vše v pohodě, pět dětí žádnej problém, jak si to uděláš, takový to máš, MD nejsou žádné stresy. Ale osoba, která tohle všechno vypisuje jedný mámě v krizi, ta na mě prostě úplně šťastně nepůsobí, i kdyby tady lakovala všechny sebevíc.

@bayt ok, když to tak vidíte, anonymní tváří na netu to nebudu vyvracet..pro příště lépe číst, mějte se hezky

@pratensis máte pravdu, hlavně ať není hůř, pěkný zbytek dne

Holky,do baraku nikomu nevidime....souhlasim trosku s lajlou,ze to ma resit autorka zavcas. Depka fakt neni sranda. A to nemyslim jen jeden spatny den v slzach...

@lajla Pro to, aby nebylo hůř, tak je právě dobré to ze sebe dostat, ventilovat, třeba i anonymně na netu. Dostat podporu, i tu virtuální. A inspirovat se, jak tu situaci řešit, pokud měl někdo podobný problém. Komu nevyhovuje tento způsob, půjde cestou homeo, kapiček, meditace, alikvotního zpěvu, psychoterapie, vysportuje to ze sebe, začne pravidelně spát... možná od každého něco, je třeba zkoušet a svoje řešení najít. Jinak souhlasím, řešit hned, a pokud by to sama nebo s podporou rodiny nezvládala, pak je odborná pomoc na místě. Z příspěvků ale nemám dojem, že by to bylo až tak vážné. Situaci si stejně musí odhadnout a vyhodnotit paní sama.
Také pěkný večer.

@neomenia mám to stejně. Vlastně horší
Staršímu klukovi byly dva a čtvrt, když se mu narodil brácha. Od miminka je velmi temperamentní, zbrklý, paličatý a dominantní, a navíc i velmi ukecany. Teď v létě bude mít pět let. On tu hubu nezavře ani na minutu, a to doslova. Co se dá říct třemi slovy, on povídá pět minut. Než se vykecne, mladší syn už je někde v trapu a já musím běžet za ním, nemůžu trpělivě poslouchat co mi chce říct...
A když nemluví, začne zpívat nebo napodobovat zvuky vrtačky, pračky, mixéru...
Krom toho, vůbec neposlouchá, diskutuje, má na všechno vlastní názor, vzteká se. Dělá naschvály, neustále někam leze, skáče, dělá blbiny, všechno mu říkám i pětkrát.
Samozřejmě, je také velmi zvědavý, absolutně nesamostatný, pořád ho mám za zadkem, sám si nehraje ani pět minut. S bráchou to mají tak napůl, buď se hádají o hračky, nebo se milují.
Mou jedinou útěchou je, že není zlý...
Mladší syn se od miminka zdál být klidnější, doufala jsem v aspoň jedno hodně dítě. Omyl, naučil se všechno od bráchy.
Takže, mám to double...

@kittyy17

Ja jsem tak rada,ze to ma nekdo dost podobne 😀 mam taky podobne sidlo, tou dobou ve skolce. Starsi syn je fakt zivel. Inteligentni, ucenlivy, hbity, chytlavy...ale.taky svehlavy a neposedny. Jak ja zavidela rodicum v krouzcich,kterym.deti vydrzely sedet a tleskat, cvicit dle povelu, delat ma prani...to ja neznam. Test na adhd jsem odmitla,jko dite jsem pry byla stejna, tak to mam za odmenu taky 😀 a druhy syn to chyta po nem taky.

@kittyy17 krásná je kniha Jak naučit děti pravidlům, nebo také Do pátku bude vaše dítě jiné..věřím že se v ní budete vidět, krásné popsáno, vysvětleno..i jak z toho ven

@kittyy17 joo to znam, dcera rika složitým souvetim neco, co by se dalo vyjadrit par slovy... Tak vždycky trpělivě čekám, co z toho vyleze😁 ale chapu, že s mladsim, take zivym ditkem uz ta trpělivost neni možná...

@lajla jeee, ty umis povzbudit. 😂 “Musite se dat do pohody, protoze to bude jenom horsi”. Tak z toho musi mit neomenia fakt radost. 😁

@astyna88 taky jsem ráda, že nemam jediného pošuka na světě 😂 chodil celý rok do atletiky. Všechny děti poslouchaly trenéra, a on jediný lezl na okno a pak nevěděl co má dělat... Taky závidím ostatním rodičům, jak chodí s dětmi do divadla, do kina, do muzea... Naše cesta autobusem připomíná dva tygry s krotitelem

@alcar radost nevím😉 ale nejsem daleko od pravdy, já se v ničem babrat neumím no, jsem přímá

@lajla Já jenom, když čtu komentář od alcar - tuhle větu od vás "Musíte se dát do pohody... bude jenom horší." jsem zrovna já nepochopila zle, asi tuším, jak jste to myslela. Jenomže v tom je asi ten zakopaný pes toho celého nedorozumění tady. Každého stresuje trochu jiný typ situací. Nedá se úplně napsat "hoďte se do pohody, protože to, co vás teprve čeká, bude teprve mazec." To těžko odhadnout. Osobně jsem měla v mateřství zatím největší krizi v situaci velice blízké té, jakou teď popisuje neomenia. Teď je staršímu pět, mladšímu necelé tři, švitoří mi tu oba, z každé strany jeden, vydechnout mi nedají. Já těžký introvert... a přesto jsem vysmátá ve srovnání s tím, jak mi bylo tehdy.
Já vám rozumím, co chcete říct a s první části věty úplně souhlasím. Když se paní cítí takhle vyčerpaná a vydeptaná, musí se určitě dát urychleně do pohody, nečekat, až se to zhorší ještě víc. Ale není tu prostor na to, aby si říkala, že v budoucnu může být hůř. Anebo že jiní mají víc dětí a zvládají to. Anebo že si ty děti neměla pořizovat, když ji rozhodí už tenhle začátek. To všechno by ji jen sráželo. Teď se musí soustředit na řešení přítomnosti.
To je vaše zkušenost, že pozdější fáze s dětmi byly těžší. Pro mě to třeba bylo naopak. Já zažila podobnou krizi jako neomenia (první měsíce po narození mladšího, kdy jsem ve svých očích selhávala v uspokojování potřeb staršího) a to hlavní, co jsem si z ní odnesla, je sebepoznání. Zažila jsem si, co s člověkem udělá vyčerpání a to, že se vydá a rozdá. Už na sobě poznám, že potřebuju odpočinout, nebo bude zle. V takové situaci už nemám zábrany si o pomoc říct. A hlavně to teď už řeším neodkladně, protože další podobné vysílení bych zažila hodně nerada.
Vzhledem k téhle zkušenosti věřím, že ono je vlastně jedno, za jaké situace si člověk zaryje nosem v zemi. Pokud tu zkušenost dobře zpracuje a naučí se, jak stres tohoto druhu řešit, žádné "bude hůř" už nemusí přijít.

@pratensis děkuji moc za podporu, ano pochopila jste to správně..ale věřím, vysvětlovat to tu..by přineslo ještě víc "problémů"
Bohužel neumím mluvit okolo horké kaše, mazat med kolem pusy jak se říká..a mluvit s dospělými ženami jako s dětmi na MS, vím..a všimla jsem si že je to běžná praxe, našlapovat tiše..aby se náhodou ta druhá strana necítila dotčené, ale to si myslím že je hodně nefér
Ono je strašně fajn se vykecavat na koníkovi, možná to pomůže na pár dní..číst, že jsou na tom ostatní třeba podobné .ale přijde další krize a strašně rychle se to může zhoupnout do neúnosné situace..paní věděla do čeho jde..už v těhotenství ji ta první ",otravoval a" na takové situace se dá krásně předem připravit s pomocí..když o sobě vím, že málo zvládám ..spíš mám pocit že ji děti obtěžují a že ona nebyla tou..kdo ty děti opravdu chtěl..možná se mýlím, kdo ví..holt někdo je víc někdo min mateřský typ, ale nemá se jít přes sílu..já mám 5, kamarádka žádné..a jak si ten život užívá😁
4m miminko je malinké..tomu.prakticky stačí přítomnost matky, šátek, a prso😍 a myslím že bude hůř..kolem roku a 6 lété..za tri- 4 roky zase bude líp, každá fáze má něco .některá je min, jiná víc složitá..
Z vl zkusenosti vím..jak je důležité aby se žena cítila jako žena, spokojená sama se sebou, sport je úžasný.poridit kočár na běhání a utíkat, utíkat..když se bude cítit fyzicky v pohodě..i ta psychika udělá své..ale je potřeba se odrazit a něco co pro dělat..

@lajla ano, jsi prima, hned v prvnim komentari jsi autorku zprazila oslovenim “lekla ryba”. Myslim, ze tohle fakt nepotrebovala slyset. 😂🤦‍♀️ Vic uz tady asi vysvetlovat fakt nemusis.

@alcar na tom oslovení není nic špatného, ani sprostého..hlavně že to má 7 Lajku..takže tak daleko od pravdy asi nebudu, děkuji za Váš komentář, ale Vám nikdo neodpovídal..něco mi vycitate, ale chováte se naprosto stejně, a ještě máte tu drzost mi psát co musím a nemusím🤔

@lajla Doktory nevyřešíš... jsou to většinou psychopati, kteří si zvykli na to, že ONI rozhodujou o životě a smrti a nenesou ŽÁDNOU odpovědnost, nebo prostě byli psychopati od malička a právě proto šli do české medicíny. V českém zdravotnictví nikdo normální dlouhodobě nevydrží, ti nejlepší jsou dávno v zahraničí. Čest výjimkám, sama nějaké znám. Bohužel fakt minimálně...
Paní co píše tyhle příspěvky je nemocná, vyhořelá, líná, znuděná z toho, že se před ní neklepou důchodci, přitom nezvládne čtyřletou holku a mimino. Hlídání má, podmínky taky. Nevím, co k tomu dodat, sama snad ví, co si nechat napsat 🙂.

@lajla Já s vámi v mnohém souhlasím (takže v tom ta podpora), ovšem v mnohém kategoricky ne. Třeba si myslím, že jste nepochopila podstatu problému zakladatelky diskuze. Není to tak, že by ji její děti otravovaly, jen je aktuálně přetažená a potřebuje od toho účinně odpomoct. To může potkat každého, i zarytého milovníka davů dětí. A stokrát si může racionálně zdůvodňovat, že je na tom vlastně dobře a mohlo by být ještě hůř. Stejně tak to neznamená, že "málo zvládá, není mateřský typ, děti ji obtěžují apod." K tomu jste došla jak?
Tím, že jí sdělíte, že "věděla, do čeho jde a dětí jí nikdo nenutil", jí opravdu nepomůžete. Je v pořádku, mluvit s dospělými jako s dospělými a napřímo, ale toto není konstruktivní řešení. Já už to třeba pociťuji jako aroganci, o leklé rybě nemluvě. Mezi upřímností a nedostatkem respektu je celkem ostrá hranice. Ani se svými dětmi nemluvím tímto způsobem.
V něčem s vámi souhlasím, ale promítáte sem hrozně moc vlastní pocity a zkušenosti a nepřipouštíte, že někdo jiný to může mít jinak. Proč má být hůř kolem roku mladšího dítěte? Mně se tou dobou ulevilo - nezapadám. Řeči o lékařích na tomto místě nechápu vůbec (ano, i já mám s některými doktory špatné zkušenosti, ale jak to souvisí s tématem?).
Vypovídání na koníku může někomu pomáhat (já ten typ taky nejsem, ale co na tom?). A že vám bylo hůř v dalších fázích vývoje neznamená, že ostatní to budou mít stejně. Pokud budete mít zájem, přečtěte si ještě jednou pozorně druhou půlku mého příspěvku. Tam jsem se snažila vysvětlit, proč si myslím, že hůř už pro paní být nemusí, pokud si správně zpracuje svoje současné rozpoložení.
Jinak já taky zřejmě patřím k těm, o nichž byste si myslela, že mi jsou mé děti na obtíž. Přesto za ně denně děkuji.