• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak dceru odnaučím chodit v noci k nám do ložnice?

4. listopadu 2012 
Mamči potřebuju nějakou radu.
Naše 26.měsíční princezna se pomalu každou noc budí i 2x a přichází k nám do postele...Od mala je zvyklá spát sama,začala to dělat někdy v srpnu takže to trvá asi 3 měsíce. Já nepolevuju ,jsem ve 32 týdnu těhotenství,takže si ji učit na postel fakt nechci....me se tak blbe leze z postele s tim bachorem...vzdycky stoji vedle postele drzi plysacka a ja ji rikam at jde do pelisku,ze tam na ni ceka kuky i timmy ze jim je tam bez ni smutno a ze ma krasnej pokojicek..jenze ona zacne bulit...tak se zvednu a jdu s ni do pokojicku... Lehne si a cuci,chvili ji hladim pak odejdu...mno a ona dojde třeba za hodinu zas:( nechci abych pak mela celou family v posteli ..nebo aby takhle chodila budit mimčo až se nám v prosinci narodí.....nemáte nějaký rady typy jak ji to odnaučit?Vždy to má stejnej scénář ..vždy ji odvedu zpátky do pelíšku..:frowning2:
Díky za rady a nápady,Zuzka
1. lis 2012 v 09:03  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v prosinci 2012  • Odpověz  • To se mi líbí
a co kdyby šel tatínek? třeba jde jen o to rozbít ten stereotyp. Nebo vydržet v posteli jestli máš na to nervy. říct jí to samé, ale zůstat ležet?
1. lis 2012 v 09:17  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
Obávám se, že jiná možnost není-pokud ji tam nechcete, do zblbnutí odvádět. A k tomu vysvětlovat proč nemůže k vám. U nás se docela osvědčila i motivace-hrozně chválit, že nepřišla (nebo přišla jen jednou atd.) Eventuálně něčím malým odměňovat. Jo a pak jsme se domluvily, že o víkendu za námi může přijít, ale až k ránu...v týdnu to nejde, protože všichni vstáváme brzy do práce a školky a nevyspali bychom se. Často o víkendu úplně zapomene, ale přes týden se na to těší....
Taky jsem dceru vystěhovala definitivně od nás, když jsem byla těhotná-ale byla teda o rok starší než vaše.....je to těžký, zvlášť když mi to rvalo srdce-bylo to čistě pragmatické rozhodnutí, nikdo jsme se nevyspali a do toho miminko....no držím pěsti.
1. lis 2012 v 09:20  • Odpověz  • To se mi líbí (5)
Děláš to dobře, vydržet a vysvětlovat. Ono je jí jasný, že přijde vetřelec v podobě miminka. Naše má 4 roky, spí sama od 2 let v pokojíku, teď máme dvojčata a ona se chce pořád mazlit a když není ve školce, tak je na mě furt nalepená. Takže si hrajeme všichni spolu (jak to jde), a hodně se jí věnuju, když mám čas (čtení, malování, modelování. Hodně štěstí a pevné nervy
1. lis 2012 v 10:45  • Odpověz  • To se mi líbí
našemu "malýmu" budou za měsíc 3 roky a dělá to stále a já vyčkávám, že ho to jednou přestane bavit a jsem ráda, že se konečně aspoň naučil když se vzbudí neřvat a přijít potichu k nám a nemusím tam já (stačí mi vstávání k miminu) ani tatínek. No jednou ho to bavit určitě přestane.
1. lis 2012 v 15:45  • Odpověz  • To se mi líbí
Já si myslím, že to je běžný vývojový posun. Naše děti spí od mala ve svých postýlkách, mimo ložnici od půl roku. Ze začátku se dítě v noci budí a křičí, i když už nemá "klecové" lůžko a může za rodiči dojít. pak přijde na to, že nemusí řvát a může jít. A po nějaké době přestane i chodit. Náš kluk má teď také chodicí období. Já to řeším tak, že ho vezmu k sobě, na chviličku se pomazlíme a pak mu řeknu "jdi do své postýlky a on se zvedne a jde" a s dcerou to před tím fungovalo úplně stejně. Abych vstávala a chodila s ním, to nedělám, pouze když potřebuje nalít pití, nají dudlík nebo přebalit.
1. lis 2012 v 16:04  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak já se jim nedivim... Sama jsem jako malá měla občas špatný sny a chodila za rodičema, protože jsem se bála - to si pamatuju doteďka... Podle mně nejde ani tak o to, že chce otravovat, jako právě že se bojí a potřebuje to ujištění, že se nic neděje a vše je v pořádku... Naše malá (21měs) taky občas dorazí... většinou na ní vidím, že jí něco trápí, tak se přitulíme, dostane pusu a pak spolu jdeme k ní do postýlky kde se uklidní a spí dál... Myslím že to je normální vývoj a že to časem zmizí samo... Ono pro ty dětičky asi není úplně příjemný, když se sami vzbuděj, třeba se jim něco zdálo, všude tma, nikde nikdo... a potřebujou se ujistit, že tam ty rodiče jsou a že je vše tak jak má být...
1. lis 2012 v 16:16  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
Starší za mnou taky často chodil když jsme byla těhotná.. ted už jen občas.. skoro vůbec.. třeba se to po porodu samo zpraví jako u nás? Každopádně já si jako prcek pamatuju že jsem strašně ráda chodila k našim k ránu do postele .. asi je to prostě v dětech.. každopádně, do 15 cti ti tam určo lozit nebude :slight_smile: já si to užívám když přijde a těším se až začne chodit i druhej :slight_smile:
1. lis 2012 v 16:19  • Odpověz  • To se mi líbí
Mozna je to opravdu je faze, protoze nase dcera to delala v tomto veku taky, i kdyz vzdy spala vyborne. Ja ji tedy vzdy nechala si k nam lehnout, protoze jsem nemela to srdce ji vypoklonkovat. ona seke mne stulila, 20 minut se mnou v klidu polezela a pak rekla, ze zas pujde spinkat. Pak z niceho nic prestala a uz to nedela.
1. lis 2012 v 16:48  • Odpověz  • To se mi líbí
Neporadím, u nás to asi fungovalo jinak, nejprve jsem se držela knížek a dcera byla v postýlce, ale byla nešťastná, uplakaná, ubátá...tak jsem se na to vyprdla a dala na instinkt, spala ve své posteli u nás v ložnici, pak když už jsem nemohla vstávat kvůli bříšku, tak spala se mnou v posteli (budila se i 6* za noc a to až do čtyř let - vyšetřena i doktorem, ale prý to některé děti mají, je to noční úzkost) a manžel se odstěhoval do pokojíčku......a když se narodil malej, tak se nastěhovala dcera k manželovi na letiště a já s malým do pokojíčku, on do postýlky vedle mé (dceřiny) postele. Časem se to upravilo, teď spí dcera celou noc v posteli v pokojíčku, syn občas spí celou noc u sebe a občas k ránu přijde - takže se prostě jen vymění s manželem- malej ke mně na letiště, manžel do dětského na jeho postel. Nechávám tomu volný průběh - srovnalo se to u dcerky, srovná se i u syna. Za ty vystresované děti mi to nestojí a manžel je v tomto velmi tolerantní, naštěstí. Není to podle knížek a doporučení, ale nám to vyhovuje.
2. lis 2012 v 08:22  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
já asi neporadím, ale když jsem byla malá chodila jsem k našim spát až do 10 :grinning:
2. lis 2012 v 08:39  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Kdyz jsem cekala dceru,muj tehdy petilety syn chodil kazdou noc za nami do postele. Dokud jsem nemela velky pupik,nevadilo mi ti,pozdeji uz jo,musela jsem porad spat na jednom boku,aby me nekopl. Resila jsem to,nepomohlo nic,motivace,sliby,odmeny nic:slight_smile:pak se narodila Ella a on prestal chodit,rusily jsme ho a tak mu zacalo byt lepe v pokojicku:slight_smile: ted ma Ella tri,je to pul roku,co je pravidelnym hostem v me posteli a neresim to.Kdyz rano vstavame do prace a skolky je spokojene vyspana,pres vikend na ni huknu,at jeste spi a chrnime do osmi.A nekdy dofrci i Darek.Pak jsme jak sardinky,ale decka jsou stastne.Mam 2 dospele syny a verte mi,ti uz za mnou do postylky nevlezou:( takze budte rady za male mazly:slight_smile:casem prestanou chodit a vy jednou budete vzpominat,ze to vlastne bylo fajn obdobi. Andrea
2. lis 2012 ve 23:25  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
my to měli také... to byl děs!!!!!! a to mám ještě malé miminko.. karolína prostě každou noc v ložnici a před tím, když jsme jí dávali do děcáku, tak s ní spal můj manžel asi 2 měsíce (on na zemi) aby si tam zvykla a doteď MALÁ NAVŠ´TĚ VUJE V NOCI OBÝVÁK I S DEKOU A KONČÍ ALEPON NA GAUČI, KDYŽ NEMŮŽE DO LOŽNICE :grinning: :grinning:
3. lis 2012 ve 20:40  • Odpověz  • To se mi líbí
u nas nepomohlo nic, ani po dobrom, ani po zlom, ani chvalit, ani kricat, ani motivovat, ani prenasat, ci uz spiaceho alebo bdeleho, nic skratka, nic. Proste v noci pride k nam a basta. Aspon, ze sa navzajom nezobudia. Drobec nikdy nevstal, ze by ho starsi zobudil, a ani krpaty ked reve, tak starsieho nezobudi. Mame velku postel 2x2 metre a sme tam traja. To podla mna pride, casom. On ziarli, ze bracek je s nami a on nie, to je cele, to prejde. Chceme uz ich dat do vianoc do jednej izby, tak snad uz tam budu spolu a nebudu k nam pre zmenu priliezat obaja :grinning:
3. lis 2012 ve 20:58  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak o to my už se snažíme 2,5 roku, od té doby, co se narodil druhý prcek a starší syn, přesto že ho přijal naprosto úžasně, k nám chodí v noci do postele. Přijde a okamžitě usne a spí až do rána, ale jak přeneseme tak přijde za hodinku - dvě znovu. Mám pocit, že si tím snad vynahrazuje ty dny, kdy se o nás musí dělit s bráchou a v noci nás má jen pro sebe. Ale musím napsat, že my se jim snažíme věnovat oběma stejně a kluci mají super vztah. No ale to noční stěhování trvá vlastně do dnes. :grinning: Manžel chodil do 6ti let, ale vím i o případu, kdy kluk chodil až do 13, ale to už je fakt mooooc :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
4. lis 2012 ve 12:58  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak u nás bylo též období chození za náma do ložnice :grinning: Ale vždycky jsme ho vrátili, někdy se trošku pomazlili, chvilku drželi za ruku, někdy jen položili a odešli prostě podle situace. Dovoleno měl být s náma v posteli nejdříve od pěti hodin (je to ranní ptáče, takže dýl jak do šesti se prostě u nás nespí :rolling_eyes: ) Pak to přestalo, teď za náma chodí kolem té šesté abysme už vstávali, takže o nějakým spaní po příchodu do ložnice nemůže být řeč :grinning: :grinning:
4. lis 2012 ve 13:09  • Odpověz  • To se mi líbí
u nás už to funguje teda tak,že někdy ještě usne u nás,ale pak ho přeneseme do jeho postýlky a většinou chodí sice k ránu zpátky,ale většinou se trefí tak 5-10 minut předtím,než vstávám do práce-je to už pokrok,na to,že s námi spával celou noc a dřív byl schopný se vrátit během 5 minut zpátky jak jsme ho přemístili,myslím že pomaličku už to bude lepší a bude víc nocí kdy se vzbudí ráno ve své postýlce,a skončíme jen u víkendů,kdy si budeme užívat ranní pomuchlání
4. lis 2012 ve 13:14  • Odpověz  • To se mi líbí
u nás občas vyžadují obě děti spaní s námi a já to nehrotím, když to potřebují a chtějí se tulit a být v bezpečí proč jim to upírat? Ale pokud ti to vadí zkusila bych se spíš domluvit s manželem aby s ní třeba chvíli spal v pokojíčku, je možné, že se tam třeba sama bojí, navíc až se narodí miminko které budete mít v ložnici bude to pak možná ještě horší a bude ho vnímat jako vetřelce který u rodičů spát může....
4. lis 2012 ve 13:31  • Odpověz  • To se mi líbí
Já nevím, mně to přijde přirozené, že chce být malá s váma. Naše dcerka s námi spí občas i teď, měla období kolem dvou let, že chodila k nám do postele každou noc s železnou pravidelností mezi půlnocí a půl jednou v noci. Mně to teda nevadilo, naopak, tulili jsme se, ona byla šťastná, že je s námi a usnula prakticky hned. Teď jsem těhotná a malá k nám občas taky zabloudí, tak se uskromníme, no. Já si to užívám, protože za chvíli přijde druhé mimčo, tak si ji chci ještě užít jako jedináčka - ve dne i v noci :grinning: A neboj, ono to přejde, u nás to tenkrát trvalo cca půl roku, kdy k nám chodila každou noc :wink:
4. lis 2012 ve 13:45  • Odpověz  • To se mi líbí
u nás malý spí v posteli od narození, a ani jednomu nám to nevadí, Přítel má už jednoho jedenáctiletého syna a jak vidí jak to uteklo tak chce si malého víc užívat a já zastávám názor že děti hrozně rychle vyrostou a pak už se s mamkou a tatkou mazlit nechtějí :slight_smile: takže bych ji nechala :slight_smile:
4. lis 2012 ve 14:00  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek