Jak vyřešit zájmy dětí v rozpadlých rodinách?

@lucieevita hele, jasně, pokud tvoje zájmy jsou nákupy a oběd, tak to určitě může být cajk. Akorát to tak nemají všichni a pro naši rodinu by sobotní trénink znamenal, že už neobejdeme společně žádný pořádný vrcholy, nevyjedeme na kolo, neodjedeme na výlet do hor, to znamená že kvůli tréninku budou zpruzení všichni ostatní. A ano, myslím, že mnohem důležitější je trávit zajímavě a všestranně čas jako rodina spolu než do dítěte naprojikovat svý mindráčky a nenaplněný ambice a trávit sobotní dopoledne vysedáváním s obtloustlýma “plaveckýma matkama” a kecama o debilním trenérovi a karbonových plavkách.

@lucieevita však v pořádku, když vás to baví, když v tom vidíte smysl a když to tak vyhovuje všem. Navíc máte dítě jedno (aspoň dle profilu). My máme tři, tak těžko podřídit chod rodiny jednomu z nich.
U autorky to ale všem nevyhovuje, tak se musí najít takové řešení, aby s tím byli všichni v pohodě. Těžko ale autorka rozhodne tak, aby to bylo podle ní. Kompromis je o hledání cesty, kdy já trošku ustoupím, on trošku ustoupí. Například v tom, aby ona jednou dcerku odvezla k tátovi, podruhé on dcerku dovezl o trošku dřív, aby se trénink stihl. Ale kompromis se nenajde tak, že maminka řekne - já to tak pro dcerku chci a ty se přestěhuj blíž, abys ses tomu mohl přizpůsobit. To se logicky druhá strana postaví na zadní a řekne - já to tak chci a ty dceru z tréninku stáhni.
A ano, už před narozením dětí jsem věděla, že takový život pro ně nechci. Že nechci, aby dítě vstávalo v pět, aby stihlo od šesti trénink, po škole rovnou na další, o víkendech žádné výlety, protože zápasy. V mých očích si má dítě hrát, má mít čas na školu, na kamarády, na výlety, taky ale na nudu a hledání si zábavy po svém.

@drep a v neděli se jet na výlet nedá nebo co 🤣🫣nebo snad vyrážíte v sobotu v brzy ráno a vracíte se v neděli večer. My teda stíháme všechno. Klidně i po tenise zdolat nějaký vrchol - končí v 10:30 - jsme tam autem, sbalení, super že můžeme hned vyrazit kamkoliv od tud.. jak jsem psala na výlet, klidně i na kole. A já nemám žádný ambice, mám dítě, které prostě chodí na tenis. Vybrala si to a my to, že je trénink i v sobotu ráno bereme jako výhodu.

@martiina_k je pravda, že já bych dělala, co říkáš ty a snažila se vyhovět, že bych jí tedy jednou v měsíci třeba přivezla k taťkovi. Když už s ní jedu na tréning, tak jí pak přivést už není takový problém. A on by měl také ustoupit a přesně, taky si pro ní jednou třeba na tréning přijet - přijet se třeba i podívat na konec, aby viděl, co dělá a proč tam chodí. Většinou bývá střídavá péče o víkendu jednou za dva týdny, tak když jednou v měsíci přiveze dceru maminka a jednou si pro ní přijede tatínek, tak to my nepřijde jako ústupek. Ale nechtěla bych, aby tím trpěla dcera. My jí vozíme většinou dokonce společně☺️jdeme s manželem na ranní kávu třeba, malé rande a je to fajn... když se chce, tak to jde. Ale musí chtít oba. A ano, máme jedno dítě. V tom to máme o dost jednodušší. Se třemi dětmi by víkendové kroužky byly náročné, ale jistě ne nemožné. Beru to ale tak, že zakladatelka píše, že tatínek má jen jednu dceru, jako my... tak proč by jednou za měsíc pro ní nemohl přijet v sobotu na tréning.. nechápu.

@lucieevita představ si, že výletíme oba dny a ano, když jedeme někam dál, tak odjíždíme v pátek odpoledne. A úplně vidím dítě, jak po hodině lítání na tréninku čehokoliv chce jít někam šlapat do kopce nebo na kole🤣. A taky existují divní lidé, např. zdravotnící, co někdy o víkendu pracují, takže rozbít si sobotu tréninkem znamená, že bude v reálu v měsíci jeden víkend, kdy se dal odjet pryč. Ačkoliv mám taky jen jedno dítě (a naštěstí sportovně nenadaný, tak si můžu dopřát ten luxus, že má pro radost sokola a lidušku a jinak se hýbeme jako rodina společně), tak jsem zažila, jak vypadá podřízení rodinného života závodnímu sportu a ano, vím naprosto jistě, že toto není naše cesta.

@lucieevita ne, na vrchol se nedá vyrážet v sobotu v poledne 😂...tahle poznamka jen ukazuje, že nevíš o čem mluvíš.
Ale nikdo neříká ať dítě nemá kroužek, ale podřizovat všechno sedmileté holce a její tymove gymnastice - to je prostě na hlavu. A když autorka píše, jak to skvěle budou dávat - ona s jednim dítětem, muž s druhým a děda v nové káře obstará třetí a všichni budou happy, tak to je fakt na usmáni.
Je prostě vtipné, jak ti nejaktivnější rodičové, ti kteří celý turnaj pobíhají na krajnici a fandí jak o život, jsou ti největší lemry v osobním životě. Nejlepší jsou tatínkové, kteří mají v deset ráno už třetí pivo, pul krabičky a raději zaparkují na modré než aby ušli 500m na hřiště, ale na děti i rozhodčí křičí jako by sami vyhráli minimálně olympiádu. Rodiče sporťáci dítko vyloží, dají pusu a jdou si zaběhat nebo zacvičit nebo prostě po svých...

@lucieevita to je hodně omezený pohled, ale celkem chápu, pokud máte doma jedno dítě, kterému podřizujete program...s více dětmi v rodině, která je zvyklá trávit čas společně a cestováním, nelze jezdit na všechny víkendové tréninky a zápasy ani při nejlepší vůli rodičů 😎

@martiina_k to bych také nechtěla, aby někde takhle strávila celý víkend. Ale člověk míní..kdyby to hodně chtěla, byla by v tom dobrá.. co já vím, možná bych změnila názor. To teď neumím říct. Také jsme jí řekli, že když si vybrala tenis, už nemůže chodit na jiný sport jako tancování nebo tak. Ale když nad tím víc přemýšlím a byla bych zakladatelka. Asi bych dcerce řekla, že si musí domluvit s tatínkem a on s tím souhlasit, aby chodila někam o víkendu, když má být u něj. My jsme celá rodina tedy, ale pokud by to tak měl manžel. Nikdy bych si nedovolila mu plánovat něco na jeho víkend. Ani trénink dcery - musela by si s ním odsouhlasit, že je to tak i pro něj ok. A pokud by řekl, že ne, vůbec bych jí tam nepřihlásila. A našli bysme něco jen v týdnu. Teď bude zklamaná zbytečně, tomu se dalo předejít🥴

@20190418 vůbec nerozumím o čem mluvíš. Připadáš mi nějaká naštvaná ☺️ Asi víc k tomu nebudu reagovat. Zakladatelky chyba bylo dovolit dcerce něco, co zasahuje do víkendu druhého rodiče. Bez jeho souhlasu. Ale tvá reakce na pomluvy rodičů, kteří někam vozí své dítě a nazývat je lemrami. To je zcela zcestné. A do konverzace zde se to nehodí. Zakladatelka mi nepřijde vůbec líná z toho, co píše.

@angelinie ano, my jsme si to takhle vybrali a reaguji proto, že dle zakladatelky má tatínek dcerky také jen jí. To znamená, že má jednu dcerku a tedy to máme stejně. Není tedy třeba reagovat, jak to má někdo, kdo má tři děti. To není relevantní.

@lucieevita všichni tady peskují zakladatelku, co si to vůbec dovoluje takhle i přemýšlet. Ale bio otce té holčičky nikdo nezná. Dle toho, že zakladatelka ho vyhodila kdysi už v těhotenství lze usuzovat, že to bude taky materiál. Vždyť posílá 2500 a nic navíc, žije kdesi v nějaké chatce a teď si tvrdě něco nárokuje? Proč se nezajímal dřív, proč on není tím, kdo holčičku bude všude vozit a přispívat na náklady (ať už jsou to soboty nebo neděle, to je jedno přece ....on je její táta přece. Kdyby mu šlo o to, co je pro holčičku nejlepší, ptal by se i jí. On by zjišťoval, jestli ji to nebude líto, že kvůli němu nebude moci chodit na tréninky apod. Za mě jsou tátové a tátové.🥺

@lucieevita nejsem naštvaná, proč bych měla být? Ale ty i autorka se tady povyšujete a naznačujete, že jedině ta vaše cesta je správná..."Vážně tu někdo napíše, že je obtěžuje někam děti vozit o víkendu na tréning nebo na zápas? A ještě někdo, že už před narozením věděl, že děti na takové sporty dávat nebude. Možná rodiče, co se dětem takto věnují nemají čas psát nejaké reakce na koníka"...přitom jedna máte 7r dítě a to tvoje zas jede vikendovky teprve od září, pokud jsem to dobře pochopila. Snažíte se podsouvat, že jedině celorodinná přítomnost na sportovní aktivitě je to jediné správné...a ja ti říkám, jak to velmi často na těch akcích vypadá. Že právě ti největší fans mezi rodiči jsou reálně totálně nesportovní a jedou si spíš nějaké svoje mindraky než zdravý přístup ke sportu a pohybu vůbec. Každej druhej trener ti to potvrdí, jak neurvale a nesportovně jsou schopni se někteří rodiče chovat na turnajích svých dětí a ne, opravdu to nejsou ti rodiče, kteří si vrcholovým sportem jako děti sami prošli.

@lucieevita Nemůžeš srovnávat, když má někdo jedno dítě, kterému můžou oba rodiče přizpůsobit všechno, nebo když má někdo jiný dětí více. To prostě nejde. My máme děti tři. Syn hraje fotbal, tréninky má třikrát týdně, teď v zimní sezóně zápasy o víkendu co tři týdny, co čtrnáct dní i přes týden. Prostřední dcera dělá atletiku, tréninky má dvakrát týdně. S nejmladší chodím na cvičení rodičů s dětmi. Tréninky se nám naštěstí nekryjí, ale jezdíme na ně každý den, pondělí až pátek, takže přes týden nemáme jediné volné odpoledne, kdy bychom byli všichni spolu. Před dvěma měsíci se stalo, že oběma starším dětem vyšel zápas a závody na stejný den, bylo to přes týden. Dcera měla od 16 hodin atletické závody, syn od 17 fotbalový zápas. Manžel musel být v práci, hořel mu projekt, nejmladší byla nachlazená, rodiče manžela mimo. Musím ti říct, že jenom zorganizovat, aby každý byl včas na místě, byl opravdu oříšek. Po půl čtvrté jsem vyjela s dcerou na závody, nejmladší dceru hlídala moje mamka (nebudu jí nikde tahat, když není v pohodě). Půl hodiny jsem se na ní koukala a spěchala jsem pro syna, aby byl včas na zápase. Na něho jsem koukala taky třicet minut a už jsem musela jet zase pro dceru. Modlila jsem se, ať se její závody neprotáhnou, ať stihneme společně vyzvednout syna. Domů jsme dojeli kolem půl osmé a měla jsem toho fakt dost, nestihla jsem ani vydechnout. Takže ne, se třemi dětmi to není takové lážo plážo jako s jedním a ne, nebaví mě trávit víkendy na turnajích se všemi dětmi. A ne, nebudu podřizovat rodinný život vrcholovému sportu dětí. Od jara doufám, že syn bude jezdit na tréninky sám, my ho jen vyzvedneme. Jsem ráda, že dělá sport, který ho naplňuje a baví, ale ne na úkor zbytku rodiny.

@lucieevita Ptala jste se, co je to tady za rodiče? Tak reaguji. Dívat se na svět pouze ze svého pohledu, svojí zkušenosti, považuji za velkou omezenost.

@angelinie no a my to tak máme, podridili jsme život sportu děti. Starší syn hraje hokej - v sezone ted už trenuje každý den a každý víkend mají zápas, někdy i dva. Když konci sezóna synovi, začíná taneční sezóna dceři. Tam sice nejsou závody úplně každý víkend, ale je jich hodně. A hned první víkend mají závody v sobotu i v neděli. Nejmladší syn začal letos hrát fotbal.
My jsme se k tomu postavili tak, že doufáme, že sporty je udrží od "dělání bordelu a flakani se"...jestli to tak skutečně bude, ukáže čas....

@20190418 to bych si úplně nedovolila tvrdit. Ano, já třeba líná sem a ke sportu se musím vyloženě nutit - mám ho v kolonce nutnost. Ale manžel je 3x týdne na ledě. V týdnu má hokej 2x večer, odjíždí v osm vrací se okolo jedenácté. A v neděli ráno vstávám v 5.30, aby v 07.00 byl na ledě.

Já tě naprosto chápu a souhlasím s tebou, bohužel tohle je jedno z úskalí rozchodu 🫤Budete se nějak muset domluvit a ty budeš muset udělat nějaký ústupek - ať už v kroužku nebo ve vození malé..

@20190418 nechtěla jsem do této diskuze přispívat už, ale nedá mi to. Bože, co to je za komentář, že jsou rodiče těchto dětí největší lemry? Osočujete mě tu, že já si léčím mindrák, přitom zcela očividně máte vy mnohem větší. Můj manžel hraje hokej od 4 let. Jeho syn hraje taky hokej od 5 let. Tréninky 6x týdně, táta několikrát týdně brigády po práci, ale je svému tátovi vděčný za to, že to tak bylo a chce dát dětem tu stejnou možnost. MOŽNOST nerovná se, že nutíme děti k výkonům kvůli svému egu, je to jejich rozhodnutí. Je vděčný rodičům za všechno a stejně tak děda v nové káře je rád, že syn je hokejista a že vnoučata sportují. Jezdí i na sranda zápasy manžela, jezdí fandit jeho bývalému týmu, má radost, že se jede podívat na vnoučata na trénink a že vnoučata mají radost, že se děda zajímá. Myslím, že žijeme úplně normální a krásný život, kde každý podporuje každého a má radost z jeho úspěchů, podrží ho při neúspěchu. A takový krásný život jsem pro děti chtěla. Proto jsem ex vykopla a nechtěla sdílet jeho živoření a nářek nad tím, že jiní se mají líp, zatímco my žijeme život lemplů. Ale dle většiny z vás je biologický materiál víc než všechno ostatní,tak v pořádku, váš názor. Ale asi se tady nemusíme takto uboze urážet, ne? 😉 Sama jsem v pubertě závodila, ve sportu, který jsem si vybrala později podle sebe, ale bohužel jsem neměla šanci. Chtěla jsem být dobrá, snažila se, ale oproti ostatním, kteří začaly v dětství, jsem neměla nejmenší šanci. Takže vím myslím velice dobře, jak se to pohybuje a jak se věci mají.

@etinka ne, jezdit na závody nebo tréninky se mu nechce. On raději řekne, že teda opět ustoupí a dceru o víkendu neuvidí, kvůli gymnastice. Přitom by to řešení normálně mělo. Šlo by kolikrát jen o to, že místo v pátek večer, si ji vyzvedne v sobotu ráno po tréninku a on to odpíská celé a staví se do role oběti. Od pátku do neděle nebo nic. Nikdo po něm nechce, aby jí naložil do auta a jel 70 km tam a za hodinu zase 70 km zpátky, ale aby pružně reagoval.

A co ji jemu přivézt po tréninku? To taky nechce? A když by trénink neměla, tak normálně od pátku?

@etinka Ale tady jde prostě o to, že táta to nechce....amusi se domluvit s ním.
Není na nás rozhodnout,jestli je pro dceru lepší kroužek, jestli táta nemůže dovážet, nebo cokoli jiného... každý má ty priority jinde (jak je vidět i z diskuze), ale každý má taky jiné podmínky,kterým se musí podřídit a vzít je v potaz.

@veroniquecz popravdě, to se nelíbí ani mě, ani manželovi. Je mi na nic z toho, jaký životní styl vede a je mi příšerně při představě, že ho v tom budu ještě podporovat. Nám se točí účtem takových peněz za děti a bydlení a on sedí v chajdě, pošle 2,5 tisíce a ohání se právy otce. Ještě nikdy nepřijel za dcerou jen tak. Nikdy nepřijel mimo soudem daný čas, aby jí někam jen tak vzal, aby jí přijel podpořit a fandit. Když je nějaká kamarádská akce, dcera přednost nemá. Ale práva má na vše, včetně omezování aktivit své dcery. Tímto krokem mi přijde, že ho už úplně podpořím v tom, že on může všechno...

Hele,já tě chápu, sama jsem v pubertě závodně sportování a měla 7 tréninku týdne, víkendy zápasy a byl to můj život.
Ale tohle si musíš vyřešit s otcem,to že my ti nápisem,jak bysme to dělali, nic nezmeni na tom,jak to vnímá on... a stejně to rozhodnutí on x krouzek budeš muset udělat ty a je jen na tobě,čemu dáš přednost. Nemusíš se tu obhajovat a vysvětlovat.... na druhou stranu vy máte nějaké okolností, do kterých jste se dostali (a je jedno proc) a na ty musíš prostě reagovat. Stejně jako já bych v dětství nemohla třeba vrcholové dělat jiný sport,protože mamka se o mě starala sama, neměli jsme auto a vycházely tak tak, tak prostě jsme zvolily takovou možnost, která šla....tak vy zase máte "omezeni" v podobě otce

Já bych to nechala na něm, on to nechce, ať ji to řekne sám a vymysli vhodnou alternativu, která bude vyhovovat jim oběma.
Každopádně klíčové je tady to slovo "pružný - flexibilni" - to že nechce. Za mě je to špatně. Myslím, že by se rodiče měli vždycky umět domluvit, pokud bude jeden trvat rigidne na svých právech, vždycky tím utrpí to dítě. Tak nějak jsem doufala, že doby "od - do" už jsou pryč.
@oplatecka promiň smazala jsem příspěvek, spletla jsem si adresáta.

No, nemyslím si, že by tatínkovi šlo tak úplně o dceru. Kdyby mu o ní šlo, tak by si pro ni v pátek dojel, sobotu ráno s ní teda ten trénink absolvoval a pak by měli celý víkend pro sebe. Bohužel, mám osobní zkušenost s jedním "materiálem" v nejbližší rodině a to bylo taky maso🙂‍↕️🙂‍↕️.
@veroniquecz, možná by bylo nejlepší, kdyby holčičku zakladatelka vozila tatínkovi úplně pokaždé. A mohla by mu ji dovézt i s obědem, že by se nemusel ani namáhat. To je trošku přehnané, nemyslíš?😳 Snad pokud má dítě rád a chce ho u sebe mít, udělá pro něj cokoliv, to, že si holčičku tatínek vyzvedne, by mělo být úplně samozřejmé.

Pokud je to tak, jak píšeš, proč se tedy díváš doma na to, jak ti holčinda brečí, že tady nemůže a tady nemůže kvůli takovému tatínkovi? V tomhle případě by u mě zvítězilo vždy dítě. Psala jsi, že jsi ho vykopla už jako těhotná. Pokud s vámi nějakou dobu nebyl a teď se zase ozval, posílá ti alimenty 2500 a předhazuje ti svoje práva, ale povinnosti mu nic neříkají, tak bych ho vůbec neřešila. On je dospělý, ať se přizpůsobí přece....on ty možnosti má, tvoje holčička ne....bohužel. Ta bude jen odnášet manýry svého táty. Jo a ta chatička, to je teda taky něco. To je teda taky super prostředí pro dítě....

Z diskuse bych si tady vzala od každého kousek. Ony ty maminky, co se tu zastávají tvého ex by taky nebyly happy, kdyby od otce svého dítěte viděly měsíčně 2500, to si nedělej iluze🫣🫣.
Přeji, ať to rozlousknete jen v tom nejlepším zájmu tvojí holčičky.

No, docela na tu diskusi tady koukám. Lítá to tu od extrému do extrému.
Dnes máme možnosti, jaké jsem třeba já ve svém dětství za socíku neměla, my měli tak max spartakiádu. A opravdu to neznamená, že podporou zájmu svých dětí tím plním nějaké svoje nenaplněné ambice. Já mám taky svoje ambice, které si plním i teď, a taky jsem si nedělala děti proto, aby mne obtěžovalo, že je musím někdy někam zavézt.
Dětí mám celkem 5, nezletilé 4. Z těch 4 teda nikdo nedělá momentálně sport na nějaké top závodní úrovni, na druhou stranu moje jedenáctiletá se zhlédla v cukrařině a čas od času si teď střihne víkendový kurz pro -náctileté. Mám ji ve střídavce s ex a těch termínů kurzů není zas tolik, abych je mohla vybírat podle toho, kdy ji mám já. Takže se domlouváme. Do toho jsou moje vzdělávací akce, ať už ty, které vedu já, nebo ty, na které jezdím. Přesto se snažím vycházet vstříc i těm dětem v maximální možné míře a pokud na nich vidím, že je daná aktivita opravdu baví a chtějí ji dělat, tak se to snažím vyřešit. Nevím, proč se tu do tazatelky tak obouváte. Vždyť normální otec by svoje dítě, které chce danou aktivitu dělat, dojel podpořit, podívat se, jak sportuje, po tréninku/závodech by si ji vzal a odjel s ní k sobě. Takhle to funguje u nás, pokud daná aktivita zrovna zasáhne do času, který má s dětmi jejich otec. Ano, máme určitá omezení daná naší prací, ale i to se dá částečně vyřešit.

@enoli Náš prostřední hraje fotbal - tréninky 3x týdně a v podstatě každý víkend zápasy. Život jsme tomu ale nepodřídili. Děláme to tak, aby stíhal maximum, co se dá, ale stejnou měrou se věnujeme i ostatním dětem, které mají zase svoje zájmy a společným rodinným aktivitám, takže naše děti jsou zvyklé, že vše je o kompromisech. Proto vím, že se to dá zvládat i bez toho, abychom tomu komplet obětovali rodinný čas a svoje zájmy a žili životy svých dětí. Máme ale taky štěstí na trenéry nebo je to možná o společné komunikaci.