Syn nechce chodit na žádný kroužek. Co dělat?

V první třídě neměla nic. V druhé a třetí jeden kroužek týdně. Teď je ve čtvrté a tři dny v týdnu má kroužek. Vůbec bych nehrotila, že nechce. Však oni se dost nahýbou a navytváří i v družině.

@moni_12 zatím bych dítko nechala být. Loni byl syn prvňák a taky jsem moc chtěla, aby někam chodil. No na konci srpna jsem měla velký úraz a v září jsem na žádné zařizování kroužků neměla čas. Trochu na sílu jsem ho přihlásila do fotbalu. Sám si pořád kopal s míčem a chtěl hrát fotbal, ale do kroužku nechtěl. Po pár hodinách se zasekl a začínaly scény, takže jsem to vzdala. Na konci září jsem ještě zkusili florbal, protože jsem opravdu nějaký kroužek chtěla. Ten odchodil, ale víceméně s donucením. Letos úplně otočil o 180⁰. Chodí do volejbalu, fotbalu i florbalu. Každý den máme něco, což jsem vlastně ani nechtěla... ale syn je nadšený. Aniž by se něco velkého stalo, sám změnil názor a teď prostě chce. Takže kdybychom loni ten florbal nehrotili, nic by se nestalo a dospěl by k tomu jen o rok později.

Kdybych nedala tenkrát syna na házenou, tak by dnes zevlil s děckama za barákem a čučel do telefonu. Takhle má 3x týdně trénink plus turnaje a je spokojený.

@gruyerre naprosto souhlasím. Pohyb je základní vlastností a schopností živého organismu a varianta, že dítě odmítá sportovat je pro mě neakceptovatelná. Jsem odpůrce přehlcení dětí ambicema rodičů, jsem odpůrce “tři kroužky každý den”, ale přes chození na jakýkoliv aport nejede vlak. Dcera chtěla plavat, po první hodině kňourá, že nechce. Smůla, dochodí pololetí a pak může skončit, ale vybere si něco jiného. Mě naši ke sportům nemotivovali (a jasně, taky jsem takzvaně sportovali spolu) a vyrostla ze mě tlustá buchta, která se ten vztah těžko hledala, kila těžko hubla i a dneska si musím trochu na sílu zdůvodňovat, že sportovat chci, protože to prostě není přirozená součást mýho života.

Jako asi není ok prosedět dny doma u počítače nebo telefonu, ale v životě bych nenutila dítě do kroužku, kam nechce. U nás to bylo z extrému do extrému. Ve školce a na začátku školní docházky měla dcera každý den něco, protože nutně potřebovala všechno vyzkoušet. Loni (7. Třída) už měla jen výtvarku a dál nic. Letos zase naopak chce zkusit tenis.
Já třeba ke sportu nemam odjakživa žádný vztah, hýbu se hlavně tak, že chodím. A kdyby mě naši nutili na sportovní kroužek, asi bych tam prostě nechodila. Nebo to nějak přetrpěla a flákala se tam.

A v rámci školy nemá žádný kroužek? U syna v ZŠ je spoustu kroužků, jak sportovních, tak hudebních i naučných. A tedy je jich dost i pro prvňáčky, ty lektor kroužku vyzvedne ze třídy hned po vyučování a po kroužku je odvede na oběd. Syn si vybral v rámci školy kroužek informatiky (1x týdně) a kroužek AJ (2x týdně), tyhle kroužky se mu rozjedou až na konci září. A tedy sportovní mu zůstal z loňska, ten má až do konce října 2x týdně 16-18hod, v rámci toho má tedy i závody a turnaje. Jako o prázdninách tedy říkal, že už na ten sportovní nechce, ale byl s ním i na příměšťáku a zase změnil názor.

@babka Já podobně, no. Taky jsem měla jen výtvarné kroužky, v 8.třídě mě pak kamarádka přemluvila, jestli s ní nechci chodit do kroužku moderního tance (takový ten street dance). Tak jsem tam rok chodila, ale ujistila jsem se, že na toto jsem fakt dřevo, nějaký sestavy, kroky, moc mi to nešlo, věčně mimo rytmus. ale jako bavilo mě to a hlavně jsem se hýbala, to jo (v době vrcholné puberty, kdy holka přibírá, tak se to hodilo). Pak v další třídě jsem chodila na kalanetiku - kombinace aerobiku a pak posilování. Ale v první ani ve druhé třídě jsem neměla kroužek žádný a nemyslím si, že by mi to nějak chybělo. Jen doplním, že jsem jako dítě nosila brýle a měla opravdu vysoké dioptrie, takže sport ani tak nepřicházel v úvahu, i kdybych nebyla totální sportovní antitalent. Sport a brýle prostě dohromady nejdou a na čočky s takovými dioptriemi jsme ani nepomyslela nějak (prostě až do 22 let, než jsem šla na laser, tak brýle a já jsme patřili k sobě).

@ninive211 sport a brýle se nevylučují. Já mám hodně dioptrií, vadu neustálenou, takže laser u mě nemá moc smysl, a sportuju. Ano, míčové hry u mě nepřicházejí v úvahu. Ale kolo, plavání (dráhu udržím 😁, navíc dnes už jsou možnosti i dioptrických brýlí pro sport), posilovna, běh, turistika, brusle... vše můžeš dělat i s vysokými dioptriemi 😉

@somalicats Jasně, plavání, kolo...individuální sporty ano. Rekreačně. Však třeba ten "aerobik" jsem dělala. Na výšce jsme měla pilates Já spíš myslela míčové, kolektivní a třeba asi ani tenis není úplně ideální. Zde se bavíme o kroužcích, to jsou samé fotbal, florbal, házená, basket, bolejbal...na plavání jsem chodila ve školce, abych se přestala bát vody, pak jsme měli plavání ve škole v rámci výuky. Celkově ke sportu jsme nikdy neměla extra vztah, mám ráda turistiku a doma si zacvičím, zaposiluju pro zdravé. ale to je tak vše. Naši se nás snažili přitáhnou na kolo (na dovolených jezdí doteď, i v důchodu), no se ségrou nás to nikdy moc nebavilo, spíš jsme to braly jako možnost dopravního prostředku, jak se dostat rychleji z bodu A do bodu B, ale na ty jejich 40km výlety jsme od puberty odmítaly jezdit.

chce to zkoušet jestli něco nesedne, dneska je ta nabídka široká, záleží jestli je klidnější, nebo kam tíhne, a v první třídě věřim, že si vystačí se školou a družinkou,. Syn v první třídě chodil na keramiku, co vedla jeho třídní v čase družiny, to ho bavilo, zkoušel atletiku, to ho nebavilo, tak zkusil florbal a ten ho baví, takže i teď ve druhé třídě si sám rozhodl, že florbal chce pokračovat, je to jednou týdně, takže ho to nijak nezatěžuje. Zkoušel ještě příjmačky do ZUŠ na kytaru, ale je hodně drobný, stydlivý a nemluvný, takže ho nevzali, jestli bude chtít zkusí to opět na jaře. Dcera ta je od malinka akční, takže si už svoje kroužky řídí sama a já ji jen usměrňuji a ptám se jak to zvládá, chodí na atletiku, na výtvarný obor do ZUŠ, na klavír a příčnou fletnu, je to dítě velmi nadané, ve škole bez problémů, takže si to všechno užívá a dělá co ji baví, v okolí bydliště žádní kamarádi nejsou, takže si odpoledne vyplňuje kroužky, kde má kamarády a nenudí se doma, když my jsme v práci.

No a co teda dělá celý zbytek odpoledne, když ho vyzvedneš po 15 hodině z družiny?

@gruyerre tvuj nazor respektuji, ale proste je tvuj a plati na tvoje deti. Nektere jine deti zadny krouzek mimo druzinu opravdu zvladat nemusi. Muze to na ne byt moc. Treba pak kvuli tomu jsou nesoustredene a ospale ve skole. Syn chodil 2x tydne na atletiku. Na trening rovnou z druziny a domu tak prisel v te prvni tride 2x tydne az kolem 19.h. Dalsi den jit zas do skoly uz moc nezvladal, takze jsem mu atletiku zrusila, a prvni dva roky ve skole proste nemel zadny krouzek ani jinou pravidelnou cinnost. Chodil domu z druziny kolem 16.h a potreboval mit do vecera uz volno. Skola pro nej proste byla narocna, a dalsi rizenou cinnost k tomu uz fakt nedaval.

@drep musi se to posuzovat individualne. Sport a pohyb je nutny, ale kdyz to dite nezvlada, tak ho fakt nenecham chodit do sportovniho krouzku, aby pak melo problemy ve skole (unava, problem rano vstat, ...).

@ninive211 tohle neni o zprotiveni ale navyku. Pokud dite od mala pravidelne sportuje,je mu to pak prirozene. Proto naprosto souhlasim. Neexistuje,aby deti nedelaly sport.

@drep 100% pravda

@konidana jalo nevěřím, že kvůli hodině sportu navíc bude dítě unavené tak, že nebude zvládat školu. Vytvořit v dítěti návyk na sport považuju za jeden ze stěžejních rodičovských úkolů. Podpořím dítě ve výběru sportu, ve změně, v tom, že tam budu chodit taky (takhle jsem s dcerou chodila od dvou do sokola, ač jsem introvert, kolektivy nesnáším a pokyny “po jedné přes tělocvičnu taky). Ale přes sport vlak nejede. Pokud dítě vnímá sport jako automatickou věc jako je čistění zubů nebo vynášení odpadků, tak nebude v dospělosti potřebovat důvody pro sport (já si aktivně musím zdůvodňovat, proč bych dneska měla něco když mám tisíc důvodů proč ne), prostě to bude automatická součást života. Schopnost se hýbat je základní podmínkou k životu. A pro sedmdesátníka je nakonec mnohem důležitější že umí vstát po pádu než že umí zpívat, háčkovat nebo německy.

@drep ne kvuli hodine sportu, ale kvuli tomu, ze je cely den ve skole a v druzine. Cely tyden 8 az 16 proste je zahul. A s tim ucenim to fakt bylo uplne jine, nez ve skolce, kterou v pohode zvladal 6.30 -16.30. Vlastni zkusenost se synem. Proste potreboval ten zbyvajici cas na nerizenou cinnost. Sportovnich aktivit mel s nami dost o vikendu. A ono ta jeho nerizena cinnost zahrnovala treba i to, ze vyskakal domu do 5.patra po schodech snozmo zabakama😅. Kdyz zrovna chtel

@drep proste pohyb a sport se da delat i jindy a jinak. Nejen na krouzcich ci v oddilech. Tyto navyky si deti utvareji a fixuji uz od mimin ci batolat, a to zejmena v rodine.

@lukaaa
@drep Hele kondice o sportovním kroužku fakt není. Já jsem taky na žádný sportovní kroužek nechodila, měla jsem i zakázaný závodní sport kvůli šelestu na srdci. Sportovala jsem s rodiči, vždy byla hubená a jsem vlastně doteď.

Jinak já půjdu proti proudu, ale fakt si nemyslím, že je nezbytné, aby dítě mělo kroužek k tomu, aby z něj byl dobrý člověk. Na ZŠ jsem chodila je na Aj do jazykové školy, na střední nikam. Měla jsem ráda knihy, hodně četla, jezdila s kamarádkou na kole tak 2-3x týdně. Jo, vlastně pak na 2. stupni na ZŠ jsem asi 2 roky chodila do čtenářského klubu v knihovně.

@hafika A nemyslíš, že to třeba může hodně i podílem nějakého “dobrého” fenotypu a postavy? I já jsem taky dycky “sportovala” s rodiči, jezdila na kole, chodila všude pěšky atd. A bylo mi to k prdu. Do puberty jsem byla vyžle, od puberty bojuju s nadváhou. A přesto, že jsem rozhodně aktivnější než zbytek populace, kam můžu, tak jdu pěšky, vyběhnu všechny schody v dohledu atd, tak pokud nesportuju cíleně, tj. Dedikovaná sportovní aktivita, ke které se dokopávám, tak prostě tloustnu. Jsem postavou židovská matróna s širokými boky, s velkýma prsama, s úzkým pasem, mám sílu, ale ne-tloušťka je pro mě hrozná dřina.

@drep Tak určitě mají různí lidé různé dispozice. Nicméně tvůj příspěvek vyzníval tak, že když dítě nebude mít pravidelný sportovní kroužek, tak určitě bude tlusté, což pro většinu neplatí. Pak je taky otázka, jestli jsi se celý týden neválela doma a pak jste si s rodiči nezašli na krátký výlet na kolo, což může být málo. Byla jsem zvyklá chodit hodně ven i po škole v týdnu, jen to nebylo organizované. A nebo se prostě snažíš vypadat mimo svůj tělesný typ. Pokud jsi náhodou typ hruška, který i když má svou ideální váhu, tak má prostě velké boky a zadek (mmch mě opravdu fascinuje, jak u nás je to brané jako ošklivé, zatímco některé americké a latinskoamerické herečky si na tom zakládají). Tohle "zhubnout" vyžaduje velké úsilí, je otázka, jestli je to nutné. Mně by to za to nestálo, sama mám silná stehna a beru to, že to je ke mně patří, a holt v některých řetězcích kalhoty nekoupím. Měla jsem je i při BMI 19,5, abych se jich zbavila, musela bych intenzivně cvičit. Protože jinak mám dobrou kondici, nenašla jsem k tomuto důvod.

@ninive211 U nás je přímo při škole kroužek turistiky, je tu judo, karate, což jsou taky kolektivní sporty, ale riziko, že Ti u toho někdo rozfláká brýle, je podstatně menší, než u míčových her. Je tu taneční gymnastika (na tu chodila moje třetí a bavilo ji to), je tu aerobik... pak je tu škola sportu, kde si děcka mohou každou lekci vyzkoušet jeden sport. Nicméně pořád je to sport 1-2x týdně a to je prostě málo, hýbat se je potřeba denně.
Já jsem třeba taková povaha, že mě někdo nutit do sportovního kroužku, tak se šprajcnu a vyrobím si k tomu odpor. Děcka vedu odmala k pohybu, a to každodennímu. I po škole se dá hýbat, a nemusí to nutně být kroužek, ono úplně stačí vypustit je na hodinku na hřiště 😉. Nebo si dát delší procházku. Nebo kolektivně to kolo, dokud je to baví. V zimě chodíme bruslit, škola u nás v zimě namrazí hřiště. Jenže jeden hlavní předpoklad je, že aby si to dítě udělalo návyk k pravidelnému pohybu, tak to musí vidět doma. Čili i ten rodič musí zvednout zadek a hýbat se taky. A docela by mě zajímalo, zda ty, co tu píšou, že neexistuje, aby dítě nedělalo nějaký sport, jim jdou příkladem. A to fakt denně. Jednou, dvakrát do týdne to fakt nevytrhnete.

Já bych ho v té první třídě nenutila pozor na to. Obzvlášť, pokud chodí do družiny. Já hloupá také žila v domnění, že kluk musí mít kroužky a nechávala jsem ho v družině, protože má přeci pohyb a kamarády. Brzy na to chodil hrozně vyčerpaný. Nám třeba nebylo ani doporučeno nechávat v družině dlouho a co nejdříve ho vyzvedávat. Potřebují si i odpočinout. Za chvilku jim přibydou i úkoly, budou muset trénovat čtení a psaní a pro některé děti to není vůbec snadné. Syn tedy není kroužkový typ. Je ve čtvrté třídě. Také jem v okolí poslouchala, jak ho mám dávat ideálně někam vrcholově. Co jsem to začala dělat podle sebe, tak jsme všichni spokojení. Já mu tedy dala od druhé třídy příkazem jeden pohybový kroužek týdně, jinak se věnuje svým zálibám. Má rád neorganizovanou zábavu. Takže se projede na kole, popřípadě proběhne s kamarádem po škole, v zimním období navštěvujeme bazény a hrozně rád i něco vytváří, nebo staví lego. Já si vzpomínám na sebe, jak jsem chodila po škole hrozně unavená a chtěla jsem si zábavu dělat podle sebe. Opravdu to nepřeháněj.

@drep Ono hodně záleží, jak je den rozvržený. Náš třeba byl v družině do půl čtvrté a hned po družině jsem ho tahala na kroužek, kde byl do šesti. Domů jsme přišli kolem půl sedmé. Takto 3x v týdnu. A to zkrátka pro mé dítě nebylo. Já blbá žila v domnění, jak je to prospěšné. Pak mi nechtěl už chodit nikam a byl strašně přetížený. Ano, je to individuální, znám dítě, které vyžadovalo mít program až do večera každý den a naprosto mu to vyhovovalo. Je potřeba brát ale své dítě takové, jaké je. Syn už tedy do družiny nechodí, ale od té doby, co jsem ho začala vyzvedávat po obědě, měl třeba dvě hodiny klid a poté na kroužek, to bylo daleko lepší. Kluk zkrátka nebral družinu, jako odpočinkovou část, kde vypne. Měl to zkrátka spojený se školou a často jsem ho vyzvedávala a tvářil se úplně unaveně, otráveně. My se hodně hýbeme jako rodina a vyrůstá v tom. Nejsme sice vrcholový sportovci, ale hodně chodíme, o víkendy se pořádají túry, kolo, hodně bazén. Já hodně často i cvičím. Takže to bere jako normu. Já, ani manžel jsme na kroužky nechodili a neudělalo to z nás nějaký horší lidi.

@somalicats Ano,jak se psalo vyse. Od mala se mnou ve fitku,cviceni, plaveme,bruslime. Vidi, ze je to normalni a hlavne kdyz si zvykne, uvidi,jak dobre mu pohyb dela a sam uz bez nej nebude chtit byt. Ve 4 tr uz horko tezko nekoho rozpohybujete. Dnes je nabudka obrovska.

Jelikož sama nesnáším, když mě někdo do něčeho nutí, tlačí, tak jsem nikdy u dětí nenutila, že MUSÍ mít nějaký kroužek, či dělat sport ( beztak se spousta rodičů realizuje v určitém sportu přes děti) Já jsem dle své vůle dělala atletiku ( běh), gymnastiku a hrála hokej..přišla puberta, přechod na SŠ a sekla jsem se vším a zůstala mi jen vášeň pro čtení 😀 Syn chodí do 5.tř a kromě kroužku robotiky ve škole na nic jiného nechodí, zkusil florbal, kapoeiru, fotbal,ale nemělo nic dlouhé trvání ( fakt neřeším), teď v září půjde zkusit volejbal..... uvidíme 😉

@sweetest naprosto souhlasím. Též nesnáším ten přístup, že musí. A že bez sportu to nejde. V životě jsem se žádnému sportu nevěnovala a nejsem žádná tlustá, nepohyblivá troska. Dcera závodně tančila, jezdila na koni a teď jen maluje a čte. A co? Prostě dělá, co má ráda

@ninive211 syn ma bryle, vysoke dioptrie a normalne chodi na sporty. Proc by nemohl sportovat s brylemi? 🤨

@babka Přesně tak, ať si dělá co ho baví 🙂 Ohledně volejbalu ....ten ho chytl, neb chodí tatínek a on občas s ním a chce hrát s nimi. 🙂