3. dítě. Bojím se, že starším dětem uberu kus pozornosti

Ahoj, asi mě odsoudíte, ale utápím se v hrozné depresi. dneska jsme zjistila, že čekám třetí dítě. mám doma už 2 a čtvrt letého, a 4 letého chlapce. vždycky jsem chtěla 3 děti, ale jak mám tu nezvratnou jistotu, tak je mi hrozně, bojím se, že tím ošidím své syny, tím že jim přivedu sourozence. že miminko až se narodí převezme místo mladšího, a tomu uberu kus lásky..ještě několik věcí..prakticky stejné pocity jsem měla u druhého těhotenství, trvalo to až do porodu, skoro nenávist, která se ihned po porodu změnila v neskutečnou lásku. Jenže když na to koukám zpětně, tak moc jsem se malému snažila vynahradit to odmítání, že jsem asi staršího až moc odšoupla..a bojím se že to teď čeká mladšího, který je pro mě vším(stejně jako starší, ale bude naprosto upřímná, mladšího mám o chlup radši 😞 strašně se to ve mě celé zmítá, ještě podstatná informace-jsem opičí matka, která se bez dětí nehne na krok..zejména bez mladšího.)to je asi hlavní problém u mě) Starší chodí na dopoledne, asi 3 h do školky, a to už půl roku zvládám, ale bez mladšího nedokážu být dýl jak 1,5h..opravdu hodně trpím, když nejsem se svýma dětma, nepotřebuju od nich odpočinek 😞 a teď strach, že budu muset ležet v nemocnici, to bych nezvládla, strach že ze 3 dětí bude z větší pravděpodobností občas některé nemocné, že bude potřebovat do nemocnice..a co já, když tak zoufale chci být se všema svýma dětma 😞 synové jsou moje všechno, miminko až do porodu budu vnímat jako vetřelce,jak to bylo s mladším. já jsem tak zoufalá...už jsem si na internetu hledala psychologické poradny, doufám že mi konzultace pomůže 😞 vím že po porodu bude dobře, jako bylo po druhém porodu, ale do té doby se budu moc trápit 😞 podívám se na syny, jak se smějí, a brečím s myšlenkou, že jim zase uberu kus pozornosti 😞 omlouvám se za zmatený text, muselo to ven, jsem opravdu na dně 😞
enalga
19. kvě 2014
Ahoj, taky jsem prožívala něco podobného, když jsem zjistila, že jsem neplánovaně otěhotněla. Tři měsíce předtím, jsem byla na potratu, protože jsem si myslela, že další dítě neutáhneme. Ale když jsem pak otěhotněla za ty tři měsíce znovu, řekla jsem si " a co?" Asi je to můj osud, že mám mít tři děti, tak je mít budu. Zpočátku jsem se taky bála, že budu holky ošizovat na lásce i přepychu, ale dnes s postupem času zjišťuji, že to tak není. Všichni tři se mají strašně rádi, a neumí bez sebe být. Je potřeba je vést k tomu, že jsou to sourozenci, kteří si musí ve všem pomáhat, dělit se o hračky i o mámu. Doma, když se děti třeba hádají, což je běžné snad všude, máme takový trik. S partnerem (není jejich bio otcem) si je všechny vezmeme k sobě, pěkně se přitulíme a "děláme partu". Prostě se všichni obejmeme a pusinkujeme se. Děti tak cítí, že je máme moc rádi. Taky mám nejmladšího syna raději než holky ( je to asi dané tím, že je nejmladší a navíc je to kluk, takže ho hodně chráním jako matka), ale když zlobí, dostanou všichni rovným dílem, když jsou hodní, taky je podělím stejně, třeba čokoškou. Být tebou, nechám si i to třetí děťátko. Přinese vám všem do života víc lásky a ty se budeš cítit moc bohatá 🙂 věř mi, je to má vlastní zkušenost 🙂
schnek
19. kvě 2014
@markyzka84 no vidíš. A mě a syna zase při prvním porodu málem zabili doktoři. Každá na to máme svůj názor. Já si rozhodně nemyslím, že je to jediná správná volba pro všechny.

@sabulili tak já si myslím, že pokud je to jen o tom, že se ti po dětech stýská, tak to není nic vyloženě chorého, jiné by to bylo, pokud bys panikařila, že bez tebe nepřežijou. Ale taky bych řekla, že je fajn, když je dítě i jenoms tatínkem nebo babičkou, potom když začne chodit do školky, taky potřebuje poznat jiné členy rodiny a kolektiv. Ale u 2 letého dítěte je podle mě na prvním místě být s rodiči a sourozenci, pže je ještě poměrně malé.

@petrah78 pokud bych neměla v těhotenství problémy, které by představovaly komplikaci u porodu, všechno bylo ok a cítila jsem se na to, pak ano. Ale nerada bych tu vyvolávaka diskuzi o porodech doma, která sem fakticky ani nepatří 😉
petrah78
19. kvě 2014
@schnek děkuji, já tu každopádně žádnou diskuzi o porodech vyvolávat nechci, jen mě zajímalo, jestli by jste do toho šla znovu, pro mě je to dost důležité, vážím si toho a děkuji ještě jednou, krásný den 😉
sabuliliautor
19. kvě 2014
@hehena tak ale my máme ložnici malou, máme tam dvojpostel, a vedle postýlku(tu chci mít prvních pár měsíců, kde chci mít aspoň několik hodin v noci miminko na monitoru dechu. kolem postýlky se taktak protáhneme na balkon. a z druhý strany postele je prostor asi metr, ale pak dnes máme skříně s veškerým oblečením..tak třetí postel fakt nenarveme :-|
hehena
19. kvě 2014
@sabulili já bych třeba i šla na dobu omezenou klidně do matrací na zem, pokud by to jinak nešlo. ale třeba ještě vymyslíš něco jiného. ono to všechno fakt půjde! 😉 nakonec budeš třeba sama překvapená, jak je to všechno najednou přirozené a fajn. 😉
hehena
19. kvě 2014
@sabulili
@enalga fakt je možné říct, že některé dítě máte radši? =-)
zuzana_ka
19. kvě 2014
@sabulili
Co jsem tak četla tvoje odpovědi, tak je dobře, že si vyhledala odbornou pomoc.... Je dobře, že si uvědomuješ, že je něco špatně.....
Určitě si nechej poradit od odborníka a promluv si i s rodinou.
enalga
19. kvě 2014
@hehena: Tak možné to jistě je. Za všechny bych dala život, za všechny bych dýchala, ale vnímám, že ke každému cítím tu lásku jinak ....
hehena
19. kvě 2014
@enalga no tak cítit trochu jinak lásku, to bych chápala, zvláště pro ten rozdílý věk, i povahy.. u tebe i pohlaví. já to teď taky cítím jinak (ale určitě né tak, že bych jednoho měla radši), i proto, že mladší syn ještě nemluví, ještě teprve příde to pravé poznávání toho, jaký je... 🙂 ... jednoduše mi to příde drsný, to takhle říct... ale možná jsi to myslela stejně, jako já a jen tu slovíčkaříme...
helcenka
19. kvě 2014
@sabulili - myslím, jak už tady některé maminky psaly, je čas na odbornou pomoc. I když víš, že se s láskou k miminku po narození vyrovnáš, tak to, že víceméně miminko v bříšku nesnášíš není už teď v pořádku. A tvůj vztah s klukama mi přijde dost nezdravý, nejen vůči tobě, ale i vůči nim. Teď se to tak asi neprojevuje, jsou ještě malý, ale až povyrostou, budou chtít určitou míru svojí svobody a ty jim ji třeba nebudeš schopna dát. A to bude velký problém a čím budou děti starší, tím to bude horší a horší. Opravdu radím, vyhledej odbornou pomoc hned, dokud je čas.
sabuliliautor
19. kvě 2014
ahoj, zatím jsem nikam nevolala, přes den jsem byla v rámci možností v pohodě, ale v noci to na mě zase padá, zítra zkusím pár obvolat
@helcenka až povyrostou, tak to určitě zvládnu, jak jsem psala, postupně jsme schopná to uvolňovat, u č letého mi to nepřijde nijak tragické, 4 h týdně s babičkou, a cca 3 jen s tatínkem(po kratčích chvílích). navíc od září jde do školky, zatím na dopoledne.a jde tam, protože tam chce jít, být to na mě, nechám si ho ještě doma. takže te´d po mě vlastně poprvé chtěl určitou míru svobody, a tu mu zvládám dát, jsme sířená s tím, že tam bude chodit, nevnímám to jako hrozbu, tu školku.a 2letý je ještě malý, tne tu socializaci zatím nepotřebuje, a troufám si říct, že se mnou je nejspokojenější
@hehena že mám mladšího radši, nevím, pomalu se to stydím napsat, ale asi to tak je, možná to je věkem, já nevím..když se na ně podívám, jak spinkají, při pohledu na každého z nich mě zaplaví obrovská vlna lásky, a takový vřelý pocit na srdíčku..který je ovšem při pohledu na mladšího malinko vřelejší. to neznamená že staršího nemiluju, miluju ho, a moc, jak jsme psala, půlku noc jsem probrečela když jsem od něj na tu noc byla separovaná..láska tam je obrovská, ale u mladšího, nevím jak to popsat, nechci aby to bylo špatně pochopeno,asi jsem na něj víc naladěná, nevím, je to o malinko silnější. ovšem tyto pocity prožívám jen uvnitř, ke klukům se snažím chovat naprosto spravedlivě, věnovat jim stejné množství času, stejně mazlení, a tak..věřím, že si toho nevšimli, ani nevšimnou, že to před nimi navždy skryju.

Začni psát odpověď...

Odešli