• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Agresivita u malých dětí - 22 měsíční dcerka bije děti

20. dubna 2012 
@timbouctou posílám (jen kopíruju kousek článku), jak jsem včera slíbila - jak se vyvíjí hladina testosteronu u kluků . Fakt to teď čtu i kvůli sobě, protože Petr do toho spadnul :grinning:

Po narození má její synáček, Jakoubek, ve svém krevním oběhu tolik testosteronu jako dvanáctiletý chlapec! Potřeboval ho k tomu, aby jeho tělo stihlo do narození vyvinout mužské znaky. Díky tomuto ?testosteronovému pozůstatku? bude mít novorozený Jakoubek tu a tam malé erekce.

Několik měsíců po narození klesne hladina testosteronu na zhruba pětinu a v průběhu batolícího věku zůstane velmi nízká. Kluci i holčičky (a jsem si jist, že budete souhlasit) se jako batolata chovají takřka stejně.

Ve čtyřech letech, a to z důvodů, jež nikdo pořádně nechápe, se hladina testosteronu u chlapců náhle prudce zvýší na dvojnásobek. V tomto věku začne Jakoubka pravděpodobně mnohem víc zajímat boj, hrdinství, dobrodružství dynamické hry. Jeho táta možná zjistí, že tento synův věk mu vyhovuje, protože si teď víc hrají s míčem, společně zahradničí, komunikují, než když byl potomek ještě maličký, bezmocný.

V pěti letech hladina testosteronu klesne o polovinu a malý Jakub se opět zklidní ? právě včas, protože se už pomalu chystá nastoupit do přípravné školní třídy! Má ještě dost testosteronu na to, aby měl rád pohyb, dobrodružství a průzkumné výpravy, ale ne dost na to, aby se zajímal o děvčata.

Když tohle víš, hned tě přestanou napadat myšlenky, že za "převratem" v chování syna je nějaká tvoje výchovná chyba, ale že to zase - jako skoro všechno - souvisí s jeho vývojem.
19. dub 2012 v 09:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@berenika39 Vazne zajimave. Myslis, ze obecne cim dobrodruznejsi povaha, tim vic testosteronu?
Ja o tom zrovna premysla vcera, kdyz me predjizdel na dalnici fakt riskantne nejaky blbec - ze krome chybejiciho mozku ma mozna moc testosteronu. Ono i statisticky umira hodne chlapu kolem dvaceti let na nasledky riskantniho chovani - motorky, atd.
19. dub 2012 v 11:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 Akorát teda Toník má ten zvýšený testosteron cca od 3 let. :grinning: A předtím byl taky proti jiným batolátkům éro, takže moc "stejně" se nechoval. Zdrhač obecný bylo jeho druhé jméno. :rolling_eyes:
19. dub 2012 v 11:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@fim - třeba je ve všem napřed:slight_smile:)))
@alamo agresivita je strašně složitá věc, není to jen tak - bije děti, je agresivní - to určitě ne, ale může se rozvinout porucha, která pak je nebezpečná, pokud se s ní nepracuje - a to jsou právě ty magoři na silnicích, třeba.
Vůbec netuším, jak souvisí povaha, dědičnost a vliv okolí na to, nakolik může být dítě pak doopravdy agresivní. Ale jasný fakt je, že když dítě kolem sebe agresivitu vidí, bude to brát jako vzor - naučí se tak řešit problémy, a když se mu nenabídne klidná cesta, bude v tom pokračovat přes pubertu, dospělost. A jsme zpátky u otázky zakladatelky: teď to není nic špatného, ale mohlo by se to změnit.
Ono se to asi nedá brát jako něco, co by nás zbavovalo odpovědnosti, těch faktorů, proč se 3-4 leťák chová, jak se chová, je samozřejmě milion, ale já jsem právě pátrala, co je za změnou toho mého milého, klidného potomka :grinning: ...pořád je to on, ale normálně na něm vidím, jak se utrhnul ze řetězu a to téměř ze dne na den.
19. dub 2012 ve 12:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 Náš Tonda? Tomu ani milisekundu nevěřím, že by byl napřed. Leda v lumpárnách. :grinning:
19. dub 2012 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@emilka29 nám kdysi psycholožka řekla, že to přejde, až někdy dostane od nějakého jiného dítěte.....Bohužel, tato praxe je nepřenosná, ty můžeš vysvětlovat do aleluja a stejně to nebude mít takový účinek, jako když jí "natáhne" jiné dítě...Pozná, jaké to je, to co dělá jiným....Mě se to nijak zvlášť nelíbí, ale takový je život....
19. dub 2012 v 15:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
agresivita je zajímavý pojem.
to, jak se dítě chová, je z části dáno geneticky, částečně výchovou. zatímco s genetikou moc nenaděláme, výchova je na nás - matkách (a občas tatínkách, když přijdou domů:o)). začíná to od prvního dne. dítě se MUSÍ nosit, spát s ním, být mu na 100% k dispozici celý první rok. pokud nenabude jistoty, kterou mu svým 100% přijetím ty jako matka musíš dát, bude dál ve svém životě nejisté. během prvního roku se dítě učí, jak ty komunikuješ s lidmi, jak oni komunikují s tebou.... pokud posbírá dostatek pozitivních, klidných a silných emočních zážitků, bude se chovat "normálně".

teď není pozdě, ale zakaž si slovo "napravit". musíš začít úplně znovu. musíš potomka socializovat. postupně, v klidu. důležitý pro tebe bude termín POZITIVNÍ MOTIVACE. tzn žádné tresty. musíš předcházet situacím, kdy víš, že dojde k negativnímu chování. pokud dítě nepozná, jak správně se chovat. najdi si kamarádku se starším klidným dítětem. nechte vaše děti v jedné místnosti, ale bez kontaktu. dělejte něco, co dítě baví. aby vědělo, že být s jiným děckem je fajn. postupně snižuj věk druhého dítěte a vzdálenost. tvoje dítě se musí vždy s dalším dítětem cítit v bezpečí a jistě. pak podle mě odezní ty "agresivní" projevy, které jsou nejspíš výsledkem strachu a nejistoty
19. dub 2012 v 16:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@ssassi kde jsi do teď byla? super! tohle je cesta, kterou se jde pohodlně, bez zbytečných nervů, stresů:slight_smile:. dobře napsaný:slight_smile:
19. dub 2012 v 17:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ssassi to je vážně zajímavé. A jak mi vysvětlíš, že se dva kluci chovají naprosto rozdílně? Je fakt, že starší se mnou dlouho spal v jedné posteli, zatímco mladší ne, ale ani to nevyžadoval jako starší, spíš mu vyhovovalo mít svou postýlku pro sebe. Je i mnohem divočejší než ten starší, agresivnější, dělá už od miminka účelově legraci pro lidi. Starší byl dřív spíš ostýchavý, chvíli mu trvalo, než se zapojil mezi ostatní. Teď ovšem prožívá tu svouletou pubertu :angry: takže je jak rapl. Ale nemá daleko k pláči, kvílení a citovému vydírání. Přitom bych řekla, podle toho, co se tu i vlastně všude dočtu, že děti, které spí s matkou v posteli, jsou sebevědomé a sebejisté. Tak nějak to u nás nefunguje :grinning:
19. dub 2012 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
ahojky.. rika se ze vek 2 roky je vek vzdoru a proste neposlechnuti.. nekdo to proziva hur a nekdo min.. nas to taky ceka a zacina se to na nas projevovat.. zatim se to ale da vydrzet.. zkusila si treba mit zidlicku v koute kde musi sedet.. treba 5 minut.. kdyz se ti zvedne a vstane tak ji tam bezeslova posad zpet at zuri a mlati sebou ... bude tam proste sedet.. mozna to nebude hned.. ale casem fakt pochopi .. toto jde praktokovat doma.. ale treba jako ze postavit do rohu celem ke zdi.. kdyz se bude mlatit hlavou do zdi.. ona si neublizi tak na tolik ze by to melo mit nasledky.. proste musis vydrzet.. deti jsou vycurany a v tomhle veku bohuzel uz trosku vi a chapou.. ale asi jim to nejde jeste vysvetlit.. ja hodne sleduju ty chuvy v akci.. a tak pdobne.. a musim rict znama co maji 7letyho a 4 letyho to praktikujou od zacatku a dobry.. jakmile neco.. jde si sednout nebo stoji v koute.. a to na tom plavani.. mozna budete muset xkrat odejit a kor kdyz ji to bavi.. tak to mozna drive pochopi..hooodne zdaru a sil
19. dub 2012 ve 21:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@timbouctou hodně udělá také vrozený temperament - tím reaguju na tvoji otázku, proč jsou tvoji kluci tak povahově jiní, a další věc je sourozenecká konstelace - nejhorší to mají prý sourozenci mužského pohlaví, kteří jsou od sebe tak ty 2 roky - jsou to největší konkurenti. To, co popisuješ, je u nás dost podobné - starší je ostýchavý a mladší větší pohodář - bohužel ten mladší je i agresivnější - kouše, kopne, hodí hračkou, bouchne... S tou hladinou testosteronu jsem to už taky četla, taky jsem to řešila... bude to i tím hodně diskutovaným sesazením prvorozeného z trůnu.... i když se snažíš, tak k tomu prostě dojde....a pokud je mladší dítě aktivnější, průbojněší a silnější (což u nás je), tak je zaděláno na problém....
No a abych reagovala na otázku zakladatelky diskuze - tak je nutné především zabránit tomu agresivnímu chování - zadržet ruku například, k tomu důrazně a celým svým výrazem obličeje a postojem těla vyjádřit, že toto neděláme - žádné bouchání! (dodržovat by to měli samozřejmě i rodiče - tím nechci tady zase rozbouřit diskuzi, jestli jsem nikdy neplácla svoje dítě - plácla bohužel - proto taky vím, že to má jenom jeden účinek - že ono pak zkouší plácat taky). Pokud to dítě nerespektuje a znovu plácne - tak zopakuju maximálně 2X - pak už jednám a odvedu ho pryč od dětí - konkrétně na tom plavání chápu, že máte zaplacenou hodinu a bylo by hloupé to nechat projít - ale na chvíli třeba vylézt z vody můžete - budete sedět venku a můžete to zkusit za chvíli znovu - ale zase - kdyby to nefugovalo, tak to zopakovat tak 2-3x - že vylezete z vody, ale pak už prostě raději jít domů...
19. dub 2012 ve 21:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@timbouctou to už je otázka sourozeneckých konstelací v souvislosti s růzností povah:o)
19. dub 2012 ve 21:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@reruna naši kluci teda vědí, že dostanou když zlobí, zatím jen ten starší zkoušel malého jako trestat, ale vysvětlila jsem mu, že to můžem jen my, jinak že se budou plácat až se uplácaj :grinning: Jinak to máme asi stejně, kluci jsou od sebe 2,5 roku na den přesně, takže je to boj. Ale už se mi podařilo nacpat malýmu do šíši, že když bráchovi ublíží, tak mu musí udělat malá a říct promiň. Samozřejmě to neřekne, ale pohladí ho a něco bekne, takže dobrý :grinning:
19. dub 2012 ve 21:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@timbouctou aha, tak odpověď jsi už dostala od @reruna :o)))

taková obecná rada ke zvládání jakýchkoli "problémů" : buďme laskavé, trpělivé, motivující, zároveň ale striktně důsledné. děti musí mít nastavená pravidla, zároveň ale musí mít prostor k osobnostnímu růstu. jasně, děcko občas na zadek dostane. ale prosím až v 10ti, kdy podpálí sousedům dveře (manželova oblíbená historka:o) ). řadě věcem lze předcházet tím, že budeme přemýšlet. nenadržovat žádnému ze sourozenců, vyhýbat se takovým situacím, kdy se dítě bude cítit v nebezpečí, kdy bude cítit nedostatek podpory ze strany matky.... je to těžká práce na plný úvazek. ale pokud chceme, aby naše děti byly vyrovnanými jedinci bez nějakých "výkyvů", musíme to zvládnout na jedničku :sunglasses:
19. dub 2012 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@luciebx s židličkou v rohu by u nás byl problém, kam ho napřivážu, tam nezůstane. Na židli velmi neochotně sedí aspoň při jídle, to taky dlouho trvalo, než jsem ho k tomu donutila, nočník nepřipadá v úvahu a že bych ho při vztekání posadila, to ani sen. Udělá oblouk a nehnu s ním, leda bych mu ublížila, má strašnou sílu. Prostě počkat, no. Až se zklidní a přejde nejhorší období vzdoru.
19. dub 2012 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ssassi jsi psycholožka? Děláš s dětma? Nebo jak tě napadlo, že s víc než jedním dítětem jde tohle praktikovat? Bohužel je denně asi tak milion situací, kdy nemůžeš moc přemýšlet a musíš zasáhnout okamžitě, jinak si tvé dítě: zavře prsty do zásuvky, když předtím jsi mu pět minut v kuse říkala, že tam nemá lézt. Způsobí si popáleniny o rozpálenou troubu, protože těžko můžeš být na dvou místech najednou. Vezme ostrý nůž z místa, o kterém sis myslela, že je bezpečné a se huronským smíchem se ti snaží utéct abys mu ho nemohla vzít. Zůstala bys klidná? To bych teda chtěla vidět.
19. dub 2012 ve 21:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@timbouctou :grinning: já zůstávám klidná většinou :grinning: mám takovou povahu. i když by mi hořel barák, dítě by lezlo oknem a psi by okusovali nábytek.
vzdělání není až tak důležité, i když to i moje praxe mi pomáhají řadu věcí pochopit, vidět s odstupem a snažit se jednat "správně" :grinning:
nemyslela jsem až tak ty zásuvky, nože a obdobné věci. myslela jsem ty emoční katastrofy. jako je odmítání dítěte, stranění jednomu na úkor druhého nebo na úkor práce.... všechny lítáme jak hadr na holi a snažíme se spoušť nazývat domovem :grinning:
zdlouhavé vysvětlování děti nudí. stejně tě za dvě vteřiny už nevnímají. jasné NE! je lepší - pokud se tě samo nezeptá "a próč?", je zbytečné cokoli vysvětlovat :grinning: taky bych ti mohla poradit, že máš dětem poskytovat dostatek takové zábavy, aby na nůž a zásuvky ani nepomyslely, ale to by ses z toho asi brzy zbláznila a stejně by se ti to asi nepovedlo:o)
19. dub 2012 ve 22:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ssassi máš štěstí, že máš klidnou povahu :wink:
@timbouctou tak ty situace, co popisuješ - to je jako u nás :grinning: v takových situacích fakt závidím tomu, kdo dokáže zůstat klidný.
Dát dítě někam do kouta je nemyslitelné... ale v knihách to považují taky za dobré řešení - vidím, že se perete o hračku - ty jdi do svého pokoje a ty do svého (nebo aspoń od sebe) a až se uklidníte, tak vymyslíte, jak si budete s tou jednou hračkou moct hrát oba, když nevymyslíte, tak tu hračku zatím schovám - a nechat je, ať to vyřeší sami, nebo jim dát možná řešení, ať si vyberou - budou se střídat, nebo si budou hrát oba - jeden bude sedět na autě, druhý ho bude tlačit, jeden bude foukat bubliny z bublifuku a druhý je bude chytat atd.....(Sourozenci bez rivality) ale tohle s dítětem v období vzdoru moc nefunguje.
Jak píše ssassi -je to těžké, zůstat neustále laskavá a přitom důsledná, dát jasné hranice, dodržovat je za všech okolností, ale přitom zůstat milující maminkou, nikdo to nedokáže na 100%, ale u rodičovství naštěstí dostáváme každý den novou šanci věci napravit. Nikde není psáno, že když 2leté dítě plácá druhé děti, že to bude agresivní hrubián... upozorńuje na sebe a neví jak, musí se mu ukázat - rodič spolu s dítětem přijde k druhým dětem, pozdraví je, zeptá se, jestli se k nim můžou přidat, poprosí o půjčení hračky, poděkuje, navrhne hru - do 3 let se tohle dítě teprve učí, potřebuje proto názorný příklad - co má říkat, jak to má říkat, jak u toho má vypadat - usmívat se, milý tón, teprve ve 3 letech a později je dítě schopné se podělit o hračky a počkat v řadě na hračku, spolupracovat s dětmi při hře
Agresivita ke člověku patří, pokud není vybitá, tak se hromadí a pak vybuchneme v nečekané situaci - od pradávna měli lidi dost příležitost si vybít agresivitu (války, boje, popravy, hry), dneska to není společensky přijatelné - snad jedině pro hokejové a fotbalové fanoušky - proto je nutné si něco najít, kde se člověk uvolní - sport je asi nejlepší řešení. Když má vztek dítě, tak se osvědčilo dát mu prostor k tomu vzteku - ukaž na tom papíru, jak jsi naštvaný - zmuchlat ho, roztrhat na malé kousíčky, pokreslit černou tužkou - nebo bouchej do polštáře, křič, skákej, dupej - ALE lidi nebijeme!
20. dub 2012 v 06:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@reruna hezké:o)
souhlasím. člověk by se neměl bát dávat průchod emocím a energii. ale tam, kde tím nikoho nezabije - sportem (rozhodně ne na D1:o) ) chlapi dřív lovili mamuty - tím se unavili, vyčerpali jak fyzicky tak emočně. dneska sedí 10 hodin u PC v zatuchlým kanclu a všechno, co by dřív vydali na lovu nebo na poli, se v nich hromadí. a pak bum! to je případ i městských dětí. jsou zavřené v bytech, většinu času sami jen s mámou, kontaktu s okolím a ostatními dětmi je žalostně malý. nechci nějak generalizovat, ale často to tak bývá. i když se máma snaží, nikdy to není tak, jak by to být mělo - jak doposud žijí kmeny v pralesích a já nevím kde. nenásilné učení se pozorováním, první kontakty.... tam se žádná agrese neřeší. lidi tady v tom našem super pokrokovém světě v severní americe a v evropě nežijí přirozeně. nutí děti sedět do třech let ve vlastních výkalech, vychovávají je izolovaně.... ani matkám to nijak nesvědčí. jak by bylo hezké sedět s dalšími šesti ženami a třeba deseti dětmi v chatrči, společně čistit kukuřici, povídat si při práci, starší děti by si hrály, mladší by byly kojeny přímo při práci, spaly by v šátcích a ve spánku vnímaly pohodu, hlasy.... mít dítě by nemělo znamenat odříznout se od okolí a kysnout doma a pokoušet se zabavit dítě :grinning:
totalita a řada "príma výzkumů" pitomých chlapů, kteří dítě viděli tak leda za sklem, nadělala spoustu škod na lidech, kteří se teď starají o své děti. vytratila se intuitivnost a přirozenost mateřství. matky čtou štosy knih a přitom by stačilo, aby se otevřely, vnímaly a poddaly se instinktům a zdravému selskému rozumu. ....
20. dub 2012 v 08:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ssassi Do pralesa bych se vracela nerada, ale máš 200% pravdu! :unamused:
@luciebx Nezlob se, že to nazvu tak radikálně, ale s židličkou je to podle mě blbost. Protože pokud je dítě temperamentní jako třeba Tonda (a potřebuje tudíž "zklidnit, potrestat, izolovat.... dosaď sama), tak ti na židli sedět nebude - a to by ses sakra nadřela ho tam furt vracet. Spíš trest pro tebe a pro něj zábava. Případně si představuju tu eskalaci emocí pak už kvůli úplně něčemu jinému než zpočátku. A že by si o zeď neublížil? Je černá podlitina na čele ještě "maličkostí" nebo už docela vážným sebepoškozením? :frowning2: :confused:
Kamarádce to třeba funguje, ale tak jako ve všem ostatním, nikdy nic nejde použít obecně na všechny. :sweat_smile:
20. dub 2012 ve 12:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
Uff, teď jsem to tady dočetla od té doby co jsem sem vložilaposledný komentář a musím říct že mám celkem nad čím přemýšlet!! :grinning:
Momentálně je situace taková že je manžel te´d na nějákou dobu doma takže mi s tím pomáhá a musím říct že dost a na jedničku!
Asi v úterý večer jsme si spolu sedli a probrali to společně a došli k tomu že je hlavní abychom byli za každou situaci v klidu...aby doma vládla pohoda (ne že by do te´pohoda benyla ale jak jsem na to celé te´d nějáký čas byla úplně sama páč manžel je manažer a měl teď dost starostí v práci atd.) a klid. Snažíme se na malou ani nezvýšit hlas. Musím říct že s malou teď převážně "pracuje" manžel a já se od něho učím jak věci řešit v klidu... :sweat_smile: :unamused:
Snaží se ji vše vysvětlovat a vyvarovat se situacím o kterých víme že nechceme aby dělala a musím říct že za těch pár dní už pozorujeme celkem velkou změnu. Snad to zvládneme a bude to opravdu jen období!
20. dub 2012 ve 12:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fim no u nekoho to funguje u nekoho ne.. u znamych a svagrove funguje.. a tou cernou podlitinou myslis modrinu jo? no muj nazor..
20. dub 2012 v 17:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@luciebx Hmmm, právě že to je už víc jak modřina, spíš černá boule - bývala, u druhýho to naštěstí nebylo tak hrozný jak u staršího. :frowning2:
20. dub 2012 v 18:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fim no a u nás to navíc korunovala ta rozseklá pusa :confused: takže žádný zavírání nebo koutování už nehro.
20. dub 2012 ve 20:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ssassi Jak na tu důslednost??? :slight_smile: ... je to má slabá stránka myslím...
20. dub 2012 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek