Co jist na lepsi zvladani dlouhodobeho nevyspání?

@klidopido Ahoj, nedá mi to a taky přispěju. Kolik má mladší dítko? Já kojím 18 měsíčního a prospí celou noc. Spánek se ohromě zlepšil od doby, co je ve svém pokoji. Už nějakou dobu jsem vnímala, že se navzájem budíme a nevyhovovalo to ani jemu ani mě, páč byl přes den protivný a tak. Nicméně nespí v postýlce, ale ve velké posteli. Večer si k němu lehnu, dám prso, on vytuhne a jdu spát vedle do ložnice. Usíná tak kolem 21 hodin, budí se nejdříve ve 3, ale už často až nad ránem kolem 6ti. Za sebe bych řekla, že kojením to není, že pomohlo to, že spinká ve své velké posteli (už si umí slézt, nikdy z postele nespadl). A když už jsem hodně unavená, tak si k němu lehne tatínek, po něm prso nechce 😀 tak můžeš zkusit i tohle. Věř, že toto řešení je rychlejší a snadnější než utnout kojení, které stejně z hlediska imunity do 2 let potřebuje.

Ještě jsem zapomněla dodat... myslím, že ten spánek v jeho posteli je lepší hlavně z důvodu, že ho nebudím vrtěním, ale i to, že nejsem vedle něj, tak necítí to mlíčko 😀 On jak spím vedle něj, tak by byl taky co hodinu vzhůru, asi na to mají ty děti nos 😀

Ahoj, přidám svou zkušenost. Syna jsem kojila do jeho dvou a čtvrt let. Noční kojení jsem odbourala někdy před jeho prvním rokem. Syn byl nespavec, každé dvě hodiny se budil a řval. Odbourat noční kojení na tohle nepomohlo, ale aspoň jsem vyráběla míň mlíka, takže mě to tolik nevysilovalo. Trochu pomohlo, že jsme na noc nekojili, měl k večeři jen něco lehkého - polívku, v noci jen teplý čaj. Tím, že má tvůj syn v noci mlíko, musí žaludek a střeva neustále pracovat a může ho budit i bříško, alespoň u nás to tak bylo. Spaní se mu zlepšilo až po 3. roce. Teď je mu 5 a stejně jednou za noc buď něco povídá nebo brečí, cestuje po posteli a nesnese na sobě přikrývku. A to spí sám v pokoji.

Měla jsem to stejně jako ty, dřív spal se mnou (neměli jsme už další místnost, kam bychom ho dali), táta odděleně, aby byl nějak vyspalý do práce. Můžu říct, že mi to totálně mi zničilo spaní. Vypěstovala jsem si z toho po dvou a půl letech spánkovou poruchu, to bylo to nejhorší, co jsem v životě zažila. Byla jsem k smrti unavená a nemohla večer usnout, protože jsem věděla, že za dvě hodiny budu zase vstávat. Takže nejdřív prášky na spaní (to už jsme nekojili) a pak i antidepresiva s účinky na spaní. Pak jsem otěhotněla podruhé a prášky vysadila. Nyní máme ještě osmiměsíční dceru. Ona se budí tak 2-3x za noc, taky už v noci nekojím, jen jí dávám čaj. Nicméně moje spaní stále stojí za pendrek, spím třeba první tři hodiny a pak po jejím prvním probuzení už nezaberu. Nemám ráda rady typu, že si mám lehnout přes den. Nejde mi přes den usnout, mám třeba hodinu čas, ale to nestihnu zabrat. Někdy to na mě padne, že bych spala, ale zas to nejde, protože jedno nebo obě děti zrovna nespí. Nikdy se to nesejde. Úklid opravdu neřeším, mrzí mě, že je tu téměř permanentní nepořádek, ale uvařit se prostě musí.
Opravdu bych být tebou zkusila zrušit noční kojení, mít u postele termosku s teplým čajem a vždy dát napít. Děti jsou různé, třeba u vás to zabere výborně. Jen to musíš pár nocí vydržet, starší holčičku bych dala k tátovi, aby jí malý nerušil. Když spí dobře, tak nebude tátu rušit.

Taky stojí za pokus dát malého k tátovi třeba na prvních 5 hodin. Ať spíš aspoň 5 hodin v kuse, to už se pak docela dá fungovat. A chlapi mívají tvrdé spaní, nevzbudí se tak snadno jako my. Myslím, že třeba 3-4 dny by tvůj muž mohl zkusit zvládnout (třeba pá, so a ne) a uvidíte, co se bude dít. Buď opatrná na svoje spaní, protože nikdy nevíš, kdy ten pohár přeteče. Kdybych já to mohla vrátit, byla bych asi tenkrát drsnější.

@klidopido pokud citis, ze to je nad Tvoje sily omez kojeni, aspon to nocni. Ve 2 letech uz mm nepotrebuje, ale fungujici matku ano.

mne teda syn spi lip, kdyz spi u me. Protoze kdyz spi sam, tak za mnou dvakrat za noc prijde, i trikrat, vola me. Davno ho nekojim, má 5 let. Takze když je v nepohode a takhle za mnou chodi, rozložím postel prave abych se konecne vyspala. A taky se vyspim. Kdyz je v pohode, tak ho zase dam na jeho postel a postel slozim. A takhle to jde porad dokola. Nemoci ze skolky, nepohoda, na stridacku. Ale ty dve postele co ma, na ty mu nikdo neleze, to jsou jen jeho postele.

Ahoj, z potravin jsou výborné silné masové vývary (super pomocník je "pomalý hrnec" - večer do něj hodíš kus masa a zeleniny, o nic se nemusíš starat a ráno máš hotovo), ale...bohužel, jak už tu padlo . dlouhodobé nevyspání nevyřeší asi nic než spánek. Taky bych se přimlouvala za odstav - ono to nemusí pomoct v buzení dítěte (i když nemyslím, že by se to zhoršilo, v nejhorším se stav nezmění), ale i samotné kojení je pro tělo velmi vyčerpávající - když jsem o tom mluvila s LP , přirovnávala to k rubání v dole...Rozumím tomu, že chceš kojit a chápu, že chceš mít doma vše "v cajku", ale tělo nemá nevyčerpatelné možnosti a může Tě to pak nečekaně (zdravotně - jak už tu padlo) porazit takovým způsobem, že nebudeš ze dne na den schopná se o děti vůbec postarat a vše zůstane na partnerovi ať chce nebo ne (bohužel vlastní zkušenost). Takže za mě - bordel v bytě, klidně jídlo s donáškou, žehlit jen nutné minimum věcí, nebát se požádat o pomoc a každou volnou chvilku využít ke spánku.

@urtica dekuju za reakci. Toho se prave bojim abych z toho nejak neonemocnela, pomoc babicek zadna neni, takze by to bylo opravdu jen na manzelovi a to si vubec neumim predstavit. A muzu se zeptat co ti konkretne bylo?

@klidopido Deprese...náznaky jsem dlouho ignorovala a pak jsem se v podstatě sesypala ze dne na den. Cca měsíc a půl jsem nebyla schopná postarat se ani sama o sebe, a ještě tak další tři měsíce byla potřeba hoodně velká zaangažovanost manžela. Bohužel to poznamenalo i můj vztah s dcerkou, byla pak dlouho hodně fixovaná na tátu a mě odmítala - výrazněji se to zlepšuje až teď, kdy jí budou 4 roky. Fakt je, že to pomohlo v tom, že muž od té doby přestal úplně bagatelizovat péči o dítě a o domácnost, což mu do té doby občas ujelo, ale byl to nářez.

No jak tu píšou maminky přede mnou, opravdu pomůže jen se vyspat. A rozhodně bych zaměstnala manžela, když bohužel nejsou babičky po ruce. Musím ale také konstatovat, že odstavení může a nemusí pomoct. U nás chvíli po odstavení relativní klid, ale poslední měsíce (malému budou za měsíc 2 roky) je to často fakt psycho, Přesně buzení se po hodině. Často chce pití. Dostává hořký čaj, žádné mléko a stejnak to nepomáhá.. Je fakt, že někdy spí dobře (vzbudí se 1-2x za noc, což beru jako úspěšnou noc), ale to je párkrát za měsíc. Průměrně se vzbudí 4-6x za noc. Vyčerpání tedy velké, nervy na pochodu. Ale i já jsem se naučila, i když mě bordel v bytě neskutečně štve, jít si odpoledne s mladým lehnout, když to jde. Někdy totiž musím jít s ním ven do kočárku, jinak neusne a to pak samozřejmě si jít lehnout nemůžu. Já mám sice tu výhodu, že mám babičku i partnera, co pomáhají a hlídají. Bohužel za ty dva roky nespaní už jsem se dopracovala k tomu, že šíleně blbě usínám (i když je urvaná jak borůvka a únavou bych brečela), takže to kolikrát trvá i hodinu a než zaberu, tak mě vzbudí dítě. A za další, i když můžu spát (dítě je na hlídačce), tak stejně nejsem schopna spát v kuse celou noc ☹

@pero111 jo, přesně takovou zkušenost měla známá, že dítě špatně spalo, tak kvůli tomu odstavila a bohužel spánek se vůbec nezlepšil a o kojení samozřejmě přišla. Ba naopak šel pak uspat ještě hůř, ono přeci jen dát v polospánku prso je mnohem snažší než ho uhojdat (ten její byl malý, neměl ani půlroku)

@klidopido mám úplně to samé, akorát děti tři. Nevyspaná jsem cca dva roky. Já jím hodně sladké a kafe, to teda dva šálky denně, ještě kojím. Jinak bych asi ani nemohla fungovat ;)