Dítě 3 roky mě přivádí k šílenství, má výbuchy vzteku

Tento vek je velmi narocny. Dcerka i vy potrebujete zmenu. Doporucuji Nevychovu, rovnou bych jim ale napsala, co mate za "problemy", protoze potrebuje rychlou pomoc. Rozhodne se nenechte od dcerky vytocit a nekricte. Krik se deti vetsinou nauci od rodicu. Jeste bych poprosila partnera, zda by nemohl pomoci napr: verecni uspavani ci koupani...

u nas to vypadalo podobne jeste pred pul rokem. Mala je hodne opozdena v mluveni, navstivili jsme specialni logopedku, ktera se specializuje na deti s dalsimi problemy jako adhd (budouci pravdepodobna diagnoza), autismus apod.
Prisla k nam nekolikrat domu a krom toho, ze jsme se venovali logopedii/komunikaci, tak nam davala i rady ohledne toho, jak zvladnout jeji chovani/vybuchy vzteku .. Delali jsme videa, pak to spolu do detailu rozebirali. Proste takovy koucing.

Hodne strucne - naucili jsme se lepe navzajem rozumet i presto, ze neumi poradne mluvit (kdyz se zacne vztekat, v 95% jsem uz schopna spravne rict, cim to je .. treba pri odchodu to nemusi byt tim, ze nechce jit, ale neodstrihnuty stitek na tricku, ktery ji stipe). Zacala jsem pouzivat gesta (treba mame jedno pro "ne" a funguje to mnohem lip, nez rict proste "ne"). Mame pisnicky na bezne cinnosti (kdyz zacnu "it is time to brush your teeth, brush your teeth .... tak uz sama leti do koupelny). a proste se vyhybam situacim, kde zarucene vybuchne (klasika ranni honicka).
Za posledni pulrok se jeji chovani zlepsilo neskutecne (a ze to je narocne dite od narozeni). Porad je to sveraz, coz vidime hlavne, kdyz jsme v Cechach na navsteve. Ale jsme na dobre ceste.
Hodne stesti, vim, jak narocny to je !

Mam doma holcicku s podobnou povahou. Jen prvni navaly vzteku prisly uz cca v 8. mesicich. Postupne se to stupnovalo. Vydrzela se klidne 1,5 hod. valet po zemi, mlatit kolem sebe rukama, kopat, mlatit hlavou o zed... V navalu vzteku na nic a nikoho nereagovala. Casto ostuda po vesnici (kdyz se zacla vztekat, nedostala jsem ji sama ani do kocarku). Vysvetlovani a domlouvani nezabiralo. Dat na zadek nevedlo nikam. Kdyz bylo nejhur a mela jsem strach, aby si neublizila, strcila jsem ji pod sprchu (doslo k tomu asi 3x, pysna na to nejsem, ale uklidnila se a zacla opet vnimat). Cca ve 2,5 se to hodne zlepsilo. Pomaha duslednost, jednotnost rodicu ve vychove (vzdy za sebou stojime), dodrzovani denniho rezimu, pomalu nepretrzite ji vymyslim nejakou cinnost (rada mi se vsim pomaha nebo neco vyrabi,...), travime hodne casu venku. Pokud se zacne vztekat odejdeme od ni do jine mistnosti a rekneme, ze za zavrenymi dvermi ji neslysime. U televize nevydrzi ani 30s, pri jinych cinnostech se soustredi dobre. Snazime se jeji palicatost premenit v cilevedomost 😀 Syn je mladsi o 19 mesicu, mirne povahy. Prijala ho dobre, bez zarleni. Nenechala bych ji "odejit z domu"... bratrance nasli az 3km od domu, nic si z toho nedelal (dokonce si i sam sbalil veci do batuzku). Chce to zkouset, bohuzel na kazde dite zabira neco jineho.

Já bych jí dala do školky. Měla jsem to samé se synem, byl zdravý, jen přesně takhle divoký. Jedl, ale rozhodně ne u stolu. Ječel a prosazoval si svou. Když odmítal někam jít, lehl si na zem, případně se vztekal, přesně jak to popisujete.
Ve školce se hodně rychle adaptoval a hodně se tam srovnal. Opravdu mu to prospělo a vycházíme spolu skvěle.

@lubinla96 Ja se zkusim spise zeptat, kdyz zacala se takto chovat, jak jsi na to reagovala, nechala jsi to byt, ignorovala, trestala (jestli ano, jak?), snazila se ji uklidnit, povolila jsi ji vse, jen aby uz byl klid? Zkus si na tohle odpovedet. Na zaklade teto odpovedi, bude se lepe i radit.

Nocni besy mivaji male deti, ktere malo spi, nebo abych to napsala presneji, nespi pres den, Tva holcicka uz je ve veku, kdy nemusi spinkat pres den, muze odmitat, ale myslim,.ze by mohlo zabrat ukladani ke spani driv. Diky tomu nebude az tak unavena,.zvladne usnout a nocni besy se nedostavi, protoze nebude mit az takovy problem se sny a usne tvrde. Ale chapu,.ze nekdy dat driv spat je neskutecny boj.

@lutu11 To je teda zajímavý, vypadá to že u nás je to přesně stejný jak u Vás... Taky starší kluk a mladší holčička, o necelé dva roky. A starší se teď hodně vzteká, že chce být oblečený jako první, že když jedou na kole tak chce být první. Teda spíš musí než chce, fakt to nedává. Dnes byl na malou tak hnusný, že jsem mu nakonec kolo zabavila, aby si to pamatoval. Ale jsou tu i rozdíly - myslím, že v zásadě má sestřičku rád, jsou už docela dobří partneři na blbnutí a hraní. Akorát je takový citlivý, a občas to jde do lítosti a občas do vzteku. Na druhou stranu - ve školce je úplně v pohodě, s druhými dětmi. Zrovna jsem nad tím dnes přemýšlela, co bych měla udělat nebo dělat jinak. Samozřejmě vysvětluji, občas /bohužel/ ztrácím nervy a křičím, a dnes už jsem ho taky plácla. A to ještě uvidíme, jak s rodinnou konstelací zamíchá třetí prcek. Třeba se ti dva starší sčuchnou víc dohromady (doufám).

A co takhle zkusit něco alternativního kineziologie, nebo bachovy esence, taky o nic přemýšlím, máme taky doma vzteklouna, ale teda podle vas jsme slabší odvar. Naše starší byla taky pěkně vzteklá srovnala sem po narození bráchy v 3,5-4 letech

no, když čtu znova úvodní příspěvek, fakt mi to přijde trochu mimo rámec "normality" ječet půl hodiny před spaním každej den atd.... fakt si myslim, že tam bude něco v nepořádku a pokud vám doktoři nepomůžou, rovněž bych se snažila hledat pomoc alternativně... kinezka, homeopatie možná, různý druhy psychoterapie, možná eft?...

@lubinla96 Plně souhlasím s odpovědí karlajasmíne ze strany 1. Hodně Podobně jsem to měla s dnes devítiletou synem. Nejhorší to bylo mezi 2-3 lety, kdy dokázal i třičtvrtě hodiny skákat, mávat rukama a vztekat se. Naštěstí to dělal doma.
Postupem doby se mi podařilo to Vztekání zkrátit na 10-15 minut, kdy byl schopný se nechat pohladit po těle a tím zklidnit a řekla jsem mu" aha ty pláčeš kvůli tomu, žes chtěl červené tričko a ne toto modré, anebo aha tobě se nelíbí, že jsme tady"Samozřejmě, že to důvod nebyl. Ale tím, že jsem nějaký pseudoproblém pojmenovala, tak jsem ho z toho stavu vzteku vytáhla a uklidnil se. Takovéto vzteky, ale postupně už jenom zřídkakdy trvaly až do pět a půl roku. A o důslednosti to holky není. On potřeboval vysvětlovat. U mého syna nakonec bylo diagnostikováno mimořádné nadání a později mi psycholožka řekla, že to tento typ dětí takověto vztekání mívá. Nočními běsy netrpěl a večer jsem ho pravidelně uspávala a vysvětlovala proč se mi jeho chování nelíbí. A on souhlasil, že jemu taky ne
Později, kdyžjsem viděla, že na něj jde vztek, tak jsem se snažila, aby řekl co se mu nelíbí a jak to můžem vyřešit. Někdy to pomohlo. No, naučil mě trpělivosti obrovské. Ale dnes vidím výsledek v tom, že fakt se umí ozvat, zastat slabších spolužáků, umí výborně argumentovat, učitelka mi řekla, že je snem každého pedagoga a moc mě ani nechce věřit jeho ranné dětství.
A s jídlem taky bojujeme.
A po návratem se setkání s jinými dětmi jsem doma pročítala články o autismu a měla pocit, že jej má.

Omlouvám se za chyby píšu z mobilu, který je trochu kreativní...

@lubinla96 Ahoj, zkoušela jste Nevýchovu? Mrkněte na to, zaplaťte si kurz nebo koukněte na videa zdarma a možná najdete řešení 🙂). Takových příběhů, jako je ten váš, je tam plno.

@2hanah Taky nekdy pouziju pristup: Jak Ty ke mne, tak ja k Tobe. Samozrejme, ze dite je z naseho pohledu male, ale nejsou to zadni blbci. Ja si myslim, ze jsem takova ta preslazena mama, co furt dava najevo lasku. Ale mam hranici, jak zacne zkouset a zkouset a pritvrzuje, pak citim, ze uz me to fakt nebavi a stve, ze nekde v duslednosti polevujem (jinak by nepotrebovala zkouset) a reknu si: tak staci byt sama sebou, podle sveho pocitu. A pak zvednu hlas a pouziju to: Fajn, tak kdyz Ty takhle, tak ja taky. Nebudu hodna na nekoho, kdo na me rve apod. Zvykej si. Protoze kdyz Ty se k lidem budes chovat takto, oni se budou presne tak chovat k Tobe. Ok, zadny ťuťuťu, kdyz myslis, ze se lidi k sobe maji chovat takto, muzem to vyzkouset, jak se Ti to bude libit. Fakt se s ni bavim jak s dospelou. A funguje to lip, nez kdyz jsem se snazila byt v kazde situaci jen hodna maminka. Proste podle pocitu to funguje lip. Kdyz se na ni zlobim, tak se proste zlobim a ona to ma vedet. Kdyz neco prezenu, omluvim se, ale taky ji jindy reknu: Tys to prehnala. Nerikam ji, ze se trapim, pac to je muj problem, ale reknu ji, ze se citim blbe a ze to tak nechci a tady jsou moje hranice, za kterymi uz mi neni dobre a proto to nedovolim. Nedavno jsem ukoncila nakup v obchode a odesla jsem s ni, protoze tam delala sileny sceny. Pak jsem ji venku odmerene, ale klidne rekla: super, to jsem zvedava, co ted budeme jist, kdyz jsme ani nestihly nakoupit? A pockala jsem, az odpovi. Pry pujdem do jinyho obchodu. Tak jsem se zeptala, jak muzem jit jinam, kdyz nevim, jestli zas nebude jecet na cely obchod. Ze tem lidem, co tam nakupuji to nemuze byt prijemny, ze ma rict, co chce a potrebuje a ne jecet jak jojo 🙂 Ze se muzem domlouvat, ale ne, kdyz jen rve, ze ji neni vubec rozumet. Ja totiz chapu emoce, ale tohle uz je pokus o vynuceni si neceho jecenim (a to jsme si, bohuzel, naucili my -nechci byt alibista, ale pritel a jeji tatinek ma problem rict ne a jak zacne jecet, vzdy vyhovi). Pochodily jsme pak jeste nekolik obchodu a uplne v klidu. Mne pripad autorky prispevku prijde, ze maminka nezna sve hranice, za ktere uz fakt nikoho nepusti. Dite pak zkousi, kam az muze zajit, ale je to proto, ze si moc preje, aby ty hranice maminky videla, poznala, pac detem to dava pocit jistoty. Potrebuji mit kolem sebe dospele, kteri hranice maji a davaji to čitelne najevo. Myslim, ze neni tak na skodu ty hranice dat najevo zvysenym hlasem nb i lupnutim po zadku, jako ze je vic na skodu, kdyz ze strachu, ze budu obvinena okolim, nebo tim ditetem nemilovana dovolim tolik, ze uz pak nevim, co s tim. Deti jsou uzasni ucitele a tohle chovani ma svuj duvod. Tim je neco, co ma maminka uvidet u sebe. Mam tri dcery, dve uz dospele a nikdy jsem treba nechapala, jak je mozne, ze dite bije nebo kouse svoje rodice (nemluvim o pripadech, kdy je dite nejak tezce retardovane). Prece pokud do me kopne moje mnou milovane dite, ktere i miluje me (coz deti miluji, rodice, a bezpodminecne), tak to uz si snad do me muze kopnout kdokoli? Tohle mi prijde jako zaklad, ze i kdyz mam sve hranice hooodne dosiroka, tak tady reknu razne ne. A dost. Pac jak kopne do maminky, napr., neberte do doslova, protoze tim myslim jakekoli fyzicke nasili, jak se bude chovat k jinym lidem? Dnes je totiz problem v tom, ze spoustu rodicu vyrustalo v podminkach, ktere vubec nebyly laskyplne, naopak. Bylo to o tom: jak neposlechnes hned, dostanes. To je samozrejme spatne, to citime. A tak se bojime i zvysit hlas, aby z toho dite nemelo trauma. Ja to chapu, sama jsem mela otce tyrana, ktery dodnes tvrdi, ze holky se vychovavaji jedine mlacenim, ze maji poslouchat. Bohuzel opacny extrem je taky spatne. Popularni nevychova ale neznamena nevychovavat vubec. Teoreticky by clovek mohl nevychovavat, kdyz zna hodnotu sebe sama a tak se chova ke vsem v okoli. Respektuje sebe a tim prirozene respektuje i druhe. Ale tak daleko vetsinou nejsme. Proto je lepsi priznat barvu i pred temi chytrymi detmi. Jsem nasrana, tak jsem, at to vidi.... Muzu se rozdat laskou, zrovna to tak citim, tak at to vidi. Maminka dite miluje... Proto mu nastavi hranice, resp. ukaze sve hranice. To je laska.... Proto bych si na miste autorky polozila otazku: kde mam sve hranice? Nic vic. A: vidim je vubec? Jsou tam? Ta holcicka totiz neco mamince ukazuje. Neco, co ji z ciste lasky ukazuje, aby konecne uvidela u sebe... To je jen muj pohled a zkusenost, zajima me jakykoli jiny 🙂

Jo a jeste dodam, ze pochopeni te male dusicky je taky velmi dulezite. Ve chvili, kdy se vzteka a ja zkusim metodu jednoho pana (ktereho tady hodne lidi zavrhuje), najedu na jeji "vlnu": EMOCNE, KRICIM, jak ona: neee, tohle je hrozny, to se mi nelibi... ona treba: blba mikina, a ja: ta mikina je fakt uplne blba... jako zazrakem se zklidni a pak se s ni da komunikovat. Je to proto, ze jsme najednou na stejne lodi, nebojujem, ona vidi, ze ji chapu... Taky dobra pomucka pri zachvatech vzteku. Ne lek na vse, pac prvni je asi sebeduvera maminky, ale to dite potrebuje vedet, ze nejsme proti nemu. Jak muzem byt razni, kdyz je treba, tak muzem byt chapavi, vcitit se. Je treba to propojovat...

Já tu nevidím hranice, žádné nemá a dělá si co chce. Jak reaguješ na kousnutí? Necháváš si to líbit? Udělá to znovu. Má dcera měla hranice odmalička a myslím, že na zadek dostala jednou, dnes se stačí zle podívat. Obávám se, že vaší volností doma to teď budete mít těžké, ale musíš ty hranice nastavit, protože až porodíš, bude to psychicky neúnosné a ona, jak bude žárlit, začne ubližovat i miminku. Začni okamžitě, nedovol, aby se vztekala, zkus vysvětlit v klidu a pokud to nepůjde, budeš muset zakročit i za cenu plácnutí, to vám totiž doma doteď chybělo :-/

@mimiveru Take tam ty hranice maminky nevidim.

Ale chapu to...

Budu jen reagovat na tu radu, když chceš jít od nás pryč, tak si jdi...
Tchýni se můj manžel (jako malinký) sebral a opravdu šel. Maminka je zla, nechce dovolit, já jdu k babičce. A to babička nebydlela za rohem.
Nebo pozdeji ve školce, chodil do nižší třídy než starší sestra, jeho to s malými nebavilo, tak šel za sestrou do její třídy. A učitelky se mohly zbláznit, kde mají Pepíčka...
Nebrala bych to jako moc platnou radu. Ale určitě každá víte, co máte doma a můžete se dovolit.

Ahoj holky, zajímalo by mě, od kdy děti vnímají "výchovu"?. Dcera má půl roku a už na ni vidím, že je vztekloun, když není hned po jejím. Přemýšlím, kdy začít nastavovat hranice.

Plně souhlasím s @duvi21. Láska k dítěti nemá být láskou opičí a ukázání hranic a naší nelibosti rozhodně neznamená nelásku. Naopak bych řekla, že pokud je situace správně podaná, učí respektu, porozumění a připravuje na život jako takový. Už od školky bude mít dítko nastavené nějaké hranice a je na nás, abychom dítko naučily je respektovat a postavit se k nim.
Dnes se razí heslo "vše pro díte", ale nic se nemá přehánět. Bezbřehá láska dítěti spíš uškodí, než by mu pomohla. A to, že neskáču jak píská neznamená, že nedostává vše, co po emoční nebo materiální stránce potřebuje. Ano, myslím si, že matka má právo být sobec a má právo říct ne a má právo vyjádřit, že se v té a té situaci necítí dobře. Matka se snaží už od prvního nadechnutí porozumět tomu maličkému tvorečkovi porozumět a poskytnout mu vše, co je třeba ALE od určitého věku, nebo spíš mentální vyspělosti by měli i dítě pochopit, že některé věci prostě nejsou vhodné a porozumět zase naopak mamince. Děti nejsou hloupé, moje dcerka (3 a půl) od roku a půl krásně mluví a teď má slovní zásobu, kterou by jí kdejaké dítě závidělo. Je taky hodně zvídavá a chytrá a já jí informace neodepírám. A tak, jako jí neodepírám informace o tom, co jí zajímá, stejně tak jí neodepírám informace o tom, jak se cítím. Od malička. Od začátku nemám problém říct, že jsem unavená, nebo že se mi něco nelíbí, a tak dále. Ona ty pocity zná, taky bývá unavená, taky se jí něco nelíbí a proto dokáže porozumět tomu, jak se cítím.
Teď jsem v 29tt a ona se s tím trošku pere. Začala se taky vztekat (ne tedy tak, jako dítko zakladatelky), ale najednou se odmítla oblékat, uklízet, vyžaduje víc pozornosti. Ví, že budeme mít miminko, byla se mnou na ultrazvuku, sahá mi na břich, když kope, ale asi to potřebuje zpracovat. V mém stavu mi její nálady samozřejmě nepřidávají a tak jsme to zkusili jinak. (A teď asi od vás dostanu klepec 😀). Zavedli jsme na nástěnce tabulku a tam ona sbírá razítka. Oblékla jsi se? Vyber si razítko. Vyčistila sis sama zoubky? Vyber si razítko. S tím, že když se začne vztekat, tak třeba o razítko přijde. Za čtyři razítka má dva večerníčky. Prostě jí potřebuju nenásilně - hrou vrátit zpátky do toho stavu, kde jsme byly cca před měsícem. Vím, že to dokáže a že je současný stav jenom projevem její nejistoty. A já jí takhle bez rozčilování pomůžu vrátit se zpátky a tu jistotu získat. Ale uvidíme v dubnu, až se prcek narodí 🙂.

@amaliekvidova to asi záleží na tom, proč se vzteká...jak jako poznáš, že není po jejím? Co podle tebe chce? Jestli se vzteká, protože chce být s tebou, tak tady podle mě tedy není prostor na nějaké vychovávání. Kdykoliv můj takto malý syn chtěl být se mnou, tak jsem s ním byla, chovala, kojila, mazlila...fakt by mě nenapadlo ho vychovávat 🙂 na to je podle mě času dost, až jsou větší. Začínají mluvil, chodí atd...v tomto období jen ňufat, to je to nejdůležitější aby z nich vyrostli fajn lidi

@anazuzzuzana V půl roce ji vychovávat nechci, to je jasné 😉 Naopak dělám všechno proto, aby byla spokojená. Jen mě zajímalo, v jakém věku začínaly vaše děti vnímat, co je dobře a co ne.

Souhlasím s tvrdším přístupem jak už tu bylo zmíněno - a klidně bych jí dala na zadek. Za vztekání a scény to přísluší.

Děkuji všem za vyjádření avšak musím dodat že nejsem žádná měkota. Jsem přísný rodič a hranice jsem nastavovala již od malička. Luca dostávala i na zadek pokud udělala fakt něco hodně špatnýho. Snažím se těm záchvatům předcházet všelijak. Už jsem tolikrát měnila přístup výchovy že bych to nespočítala. Vždy když začala někde křičet a válet se tak jsem buď odešla o kousek dál a počkala nebo když to nepomohlo tak ji nakonec drapla a hodila přes rameno a odešli jsme. Doma když měla záchvat nechala jsem ji samotnou ať se vyřve a odešla jsem do jiné místnosti. Jenže od té doby co bydlíme v Německu je to všechno mnohem horší. Dát tu dítěti na zadek tak jdu do kriminálu a dcera do ústavu, když tu dítě ječí na veřejnosti už je podezření z tyrani. Němci jsou prostě divní asi mají děti na vypínání. Jakmile malá křičí doma tak už chtějí volat policii. Moje výchovné metody tu už naprosto selhaly a myslím si že si to dcerka moc dobře uvědomuje. Že tady maminka nemůže zařvat ani usměrnit ani nechat vyřvat své dítě. Je to opravdu náročné. Tady ty lidi jsou naprosto praštění jelikož jejich výchova spočívá v přemlouvání a poskytnutí dítěti vše o co si zažádá a tím si zajistí že mají dítě které nekřičí. Nechci si ani domýšlet co z těch dětí jednou vyroste. Zlaté Česko

@lubinla96 To je hrozné... A co třeba vyčkat na chvíli, kdy je dcera v klidu, a vysvětlit jí, že tady to je jiné než tam kde jsme byli, a že když křičí, tak jí můžou mamince sebrat a půjde pryč? Protože tady se nekřičí? Netuším, zda by to pomohlo, jen mě to teď napadlo.

@lubinla96 to samé je v UK a proto jsme se vratili a já chci být tady.. i proto ze deti dl školy musí i nemocné.
Jinak od kdy vychovávat ... proste půl roku je malé ale onontlmprijde nějak samo - kolem 1-1 a půl??? Proste když se vzteka u jídla nebo začne bouchat hrackama ihned vysvětlovat - když jsou zvířata snažit se předcházet - vysvětlovat pomalu a v klidu pohladit atd a komunikovat.... to se nedělá a proč můžeš říkat už od roku.... nás syn chodí od 10mes a to jsme už vysvětlovali

@lubinla96 to mně taky děsí - co z těch dětí vyroste...Seveřani tenhle styl výchovy zavedli jako první a hned po nich Italové a všichni už litují. Mají generaci dospělých, co se chovají jako haranti, neznají hranice a ani míru.

@beruda přesně... Nechápu, proč lidi neumí dělat věci normálně a střídmě, když i zvířata tohle umí - musí to být samý extrém. Buď mlácení jak žito, nebo zas žádné hranice jen vyhovění. Učme se od chytrých zvířat 🙂

@lubinla96 Donedávna jsme taky bydleli v Německu. Jediná taková důraznější napomenutí, jichž jsem byla svědkem, byla skutečně taková, že matka posadila dítě na hřišti na lavičku a důrazným hlasem mu domlouvala. Měla jsem tam hodně kamarádek Němek, takže jsem se jich ptala, jak to jako dělají, když nesmí dítě ani plácnout po zadku. A dělají to vesměs tak, že zavřou dítě na určitý čas do nějaké místnosti (do pokojíčku, do koupelny, ...), ono tam chvíli ječí a pak radši poslechne, aby tam nemuselo znovu.
Mně osobně se ale nejvíc osvědčilo dát dítě do školky, jak už jsem psala.