Dítě 3 roky mě přivádí k šílenství, má výbuchy vzteku
Ahojky. Začnu asi tím že se za to sice stydím ale už nemám žádnou sílu a mám pocit že mě mé dítě dohání k šílenství. Mojí dceři jsou tři roky. Do roka a půl byla celkem hodná a pak to pomalu začalo. Přestala spát po obědě a pozdě večer usínala. Začala mít nezvladatelné výbuchy vzteku. Pořád jsem měla naději že to přejde že jenom vzdoruje ale postupně se to zhoršovalo až to dospělo asi do téhle fáze. Čtvrt dne křičí nebo ječí a to brutálním způsobem. Stačí malinký důvod např. nejde posadit panenka, pes se schová pod postel, chce další sladkosti atd. Prostě křičí někdy půl dne i kvůli tomu že člověk řekne prosté ne. Od dvou let přestala jíst. Jí pouze suchou rýži nebo těstoviny. Suchý chleba, žádné maso. Pije mlíko a sirup. Žádné jídlo do ní člověk nedostane. Kdykoliv někam jdeme tak řve že nechce chodit. Dnes jsem byla na gynekologii jsem ve dvacátém týdnů těhotenství. Vyšli jsme před vchod a lehla si na zem. Půl hodiny se válela v blátě a na chodníku a pak začala běhat do silnice. Nakonec po třičtvrtě hodině co jsme došli na zastávku chtěla čůrat. Při čůrání si načůrala hodně do kalhotek a chtěla jít na hřiště. Nesla jsem ji přes kilometr řvoucí na rukou, hazela sebou napínala se a kopala. Já mám velké problémy se zády mám jen 50 kilo ještě do toho to těhotenství. Ona má třináct kilo a dokáže sebou tak házet že ji pomalu ani nemůžu odnést domů. Pak buší do dveří protože chce jít pryč. Sousedi téměř každý den vyhrožují policií. Má dcera křičí asi půl hodinky každý den před spaním. Trpí nočními běsy ve velkém stylu. Už od roku. Minule mě do krve kousla do ruky. Nešla zklidnit absolutně ničím. Skoro vůbec neposlouchá a není s ní domluva. Moc jí miluju ale čím dál tím častěji si říkám proč zrovna já mám takové dítě. Autismus máme vyloučeny. Jsem už hrozně zničena . Pořád doufám že se to spraví.... prosím má někdo doma podobný problém s dítětem či zkušenost? Budu ráda za každou radu...
Necetla jsem prispevky.Jen se chci zeptat - jak reagujes ty kdyz tohle dela?Napr.kdyz zacne rvat a zacne se ti valet v blate?Co delas a co rikas?A kdyz ti vbehne do silnici?Urcite za ni vybehnes a stahnes ji na chodnik a pak?
A nebo kdyz se schova pod postel a chce sladke?Domlouvas ji nebo odejdes pryc a cekas az prijde?
Já věřím, že je spousta alternativních metod, ale za mě je nejlepší používat selský rozum a být prostě tak nějak normální a hlavně se nehroutit. Co já se nabrečela a navztekala a jen zkušenost a praxe mi pomohly...a taky to, že z toho malá částečně vyrostla 😀. Ale svérázná je pořád....
Asi nás jednou čeká výživná puberta 😀. Už se na to pomalu připravuji 😀.
ahoj, my se starší dcerou máme něco podobného, začalo to okolo dvou let jejího věku, ustavičně se kvůli všemu vzteká, začala mě kousat, neposlouchala atd. u nás asi nejvíce pomohlo, když jsem jí dala, třeba za to kousnutí, prachprostě na zadek(nemyslím tím nějak hodně bít, ale prostě plácnout parkrát přes zadech), důrazně slovně dát najevo, že se mi její chování nelíbí, hlavně neustupovat, třeba když řve jak protržená, že chce lízátko, řeknu jí prostě."Lízátko nebude, a nehodlám o tom s tebou diskutovat, tak jsem to řekla a tak to bude". jen musíte vydržet ten řev a vztekání, když zjistí, že jí neustoupíte, tak přestane, to samé, když sebou řízne na chodník a začne dělat scénu, v klidu jí řeknu, že si to stejně nevydupe a řeknu, že jdu pryč a poodejdu kousek a ono jí to prostě přejde; jinak dcera taky už od mala hrozně málo jí, jídlo jí nenutím, říkám si, hlady neumře, až bude mít hlad, tak si řekne; jinak celkem se to zlepšilo od té doby co začala chodit do školky, učitelky jí chválí, jaký je andílek
@lubinla96 mozna v tom je ten hacek. Tatinek by se mel vic zapojit, z chlapa jde respekt. Jsi na vychovu podle vseho sama a to je treba zmenit. Pokud jste navic oba vztekli, nediv se, dite je po vas, popr. kopiruje, co vidi doma. Takze to chce chladnou hlavu a duslednost. A teda toho fungujiciho otce...popr. poradit se s detskym psychologem nebo psychiatrem, pokud je to fakt uz nenormalni.
@normalnimatka tomu se rika fakt adekvatni pristup. Srovnavat znasilneni a placnuti ditete po zadku, kdyz zlobi. Nezlob se, ale absolutne s tebou nesouhlasim. Ty mas s vychovou deti nejake vyrazne prakticke zkusenosti nebo pouze zatim teoreticky? Pokud prakticke, jak tedy dite zklidnujes ty, kdyz ti zlobi? A kazde dite nekdy sakra pekne zlobi😉.
@ariadna12 ale kuš prosimtě... tam šlo smaozřejmě o něco diametrálně odlišnýho. to byl příklad, jak se může do podvědomí zapsat nějakej nehezkej zážitek s rodičem. často se tam zapíšou úplný banality z oka dospělýho. akorát u zásilnění třeba se obecně ví o traumatičnosti zážitku, a tak se to pak řeší. to, co se stalo v dětství, není pro nás už tak viditelný, i když způsoby, jak s tím pracovat, jsou. ale dělá to potenciálně neplechu úplně stejnou, jako třeba to znásilnění v dospělosti. i když to je pravda dost mezní a extrémní příklad. jenže děti jsou zas citlivý a nemaj ještě ty schopnosti na to to nějak zreflektovat, vysvětlit si to a úplně snadno si do softwéru nahrajou něcodost problematickýho, i když šlo jen o prkotinu. většina témat, co člověk řeší, nějaký problémy v komunikaci, ve vztazích atd. zpravidla prameněj nějak z dětství.
@verunkach přesně - selský rozum. A i to samé s jídlem - chce chce nechce nechce.....žádné nuceni akorát u nás dcera 5a půl a je kost a kůže má období kdy jakž takz ji a pak zase nechce protože dle jejich slov nepotřebuje... v tomto období kupuji nutridrinky.... má 114cm a 15-16kg a 5 a půl let... dcera druhá o 14mes starší ma jednou tolik. Obě stejne podmínky...co nedelas.... ale nenutim, když už je s tou hubeňouři krize řeknu ze pokud nebude jist nebude mít sílu na tenis a to většinou zabere, protože tenis ji baví.. a starší se snažím zase trochu držet zpět ale má rada jídlo - stejne jako já... tak s ni zase přidáváme pohyb. Asi tak.
@normalnimatka a jak tedy svoje deti, kdyz zlobi, zklidnujes ty?
Snažte se překonat toto těžké období. Dejte ji na jevo, že ji stále milujete. Nejspíš na ni doléhá vaše těhotenství. Zkusila bych odborníka. Na sto pro...
@normalnimatka pokud s dítětem normálně komunikujes během dne a večer než jdete spát si povídat, věnuješ se mu v tom smyslu ze si malujete stavíte chodíte na výlety nebo plavat sdílís s nim kroužky nebo “jen prituleny” koukate na pohadky....vaříte spolu nebo cokoliv děláte, tak dítě dost dobre pochopi co děla a nedělá špatne a ze proste pokud je něco přes čáru tak holt když nepomůže domluva a vysvětlování tak přijde trest....
Mě přijde dnes strašne přehnaný řešit hlavně aby v dítěti nebylo trauma pomalu z toho ze máma zvýší hlas... tohle taková ta vyloženě partacka výchova kdy dítě děla viz co zakladatelka a pořad se jen vysvětluje a dítě stejne děla to samé a má z mámy prdel, to já osobně neuznávám...
Na jedné straně píšeš o respektu ale na straně druhé ten respek dítě nemá a nic se neděje.... dítěti se toleruje vše...
Já jsem zažila i deti kdy rodičům se vysmívaji do obličeje a rodiče je onlouvaji.... deti jsou drze na ne na babičku a dědu na ostatní členy v rodině a jen slyším ony to mají těžké.... a v čem? Dnes je jim 7 a 5 a jsou to neuvěřitelně nevychovany deti... ja neříkám bit je hlava nehlava ale když ti dítě prska do obličeje a směje se tomu a rodiče mu řeknou no nedělej to stryckovi a ony se smeji a dělají to dokola a dokola.... nebo mlátí menší a mladší dítě pomalu skrti a maminka mu řekne pokojne pokojne a dítě se mamince směje do oci tak promiň ale to je důsledek téhle kamarádské výchovy. Rodič není kamarád / kamaradka - rodič je člověk ke kterému se můžeš přijít svěřit a on ti vždycky pomůže ale nemůžeš mu říkat vole apod
My doma se svými dětmi mluvíme a padá i otázka a co by jsi dělala ty kdyby jsi měla holčičku moc ji milovala a ona dělala to nebo ono a tobě by to bylo líto....
A když někdy - mam toho taky někdy nad hlavu zakricim na deti tak pak klidně řeknu já jsem to takhle nechtěla, mě to mrzí, je toho na mě hodne a navíc dnes mě bolela hlava a když jsem vám to řekla 3x a vy jste neposlechly.... nebo se klidně omluvím. Mě to problém nedělá....
Vše je u nás o domluvě - když to jde povolim nebo najdu nebo se snažím najít cestu ale když to nejde tak to nejde...
@shine2015 to, co popisuješ, není výsledek kamarádský - myslíš asi partnerský výchovy, ale absolutní absence hranic a nedůslednosti.
co bych zkusila na místě zakladatelky, to jsem zmínila v x příspěvkách. samozřejmě je potřeba zastavit nežádoucí chování (vztekání jako takový je prostě projev, to bych zas tak neřešila oproti vyložený agresi apod). ale že to u takovejch dětí není jednoduchý, to je prostě fakt. a když plácnutí atd. nefunguje taky (protože to opravdu často nefunguje u takovejchle "osobností")? tak jako co? tak přitvrdim? zmaluju jí prdel doruda? nebo jak si to představuješ?
no nic, už končim🙂 škoda, že se zakladatelka nezapojuje, když tu šlo původně hlavně o ni a všichni jsme měli snahu jí pomoct. snad tady najde radu, já myslim, že tipů tady byla spousta. ale bez důslednosti a hranic to nejde nikdy.
@ariadna12 jako nevim, jak "zklidňuješ"? prostě zastavim nežádoucí chování a vysvětlim, že to dělat nemůže a proč.
@normalnimatka a jak ho "zastavis"?
U nás to bylo podobný (jen to nezašlo tak daleko). Hodně jsem se jí věnovala. Vše bylo OK, dokud jsme se nedostaly do sporu. Moje prvorozená je velmi silná osobnost, která se sebou nenechá manipulovat... Když jsem na ní používala výchovné metody svého dětství, tak se vždy stavěla do opozice a stávaly jsme se protivníky (není ten typ, který se podřídí a je v tom spokojený - to já v dětství byla). Když jsem "vyhrála" a prosadila svou, tak ona se "stáhla do sebe" a trucovala. Chvílema se chovala úplně vzorně, ale byla k tomu taková jako bázlivá - asi se bála, aby neudělala chybu... Jindy zas byla vzteklá a "nešlo jí pomoct" - nejspíš potřebovala ventilovat nahromaděnou frustraci.... Čim víc to bylo podle mě, tím víc se ona uzavírala... Nechtěla jsem to tak. Vadilo mi, že se stáváme soupeřícími. Uvědomila jsem si, že ji začínám vnímat jako "špatnou" - a vzpomněla si na "Pigmalion efekt". Rozhodla jsem se to zmněnit. Začala jsem hledat jiné výchovné metody, přehodnotila svoje požadavky, začla se vyrovnávat s "křivdama" z dětství, začla se víc zajímat o to co-jak ona chce, i co pro ni je "vyjádření lásky".... Veškeré prvky autoritativní výchovy se následně projevily v jejím vztahu k sourozenci - prostě se snažila svůj názor prosadit a to klidně i silou. Děti se učí hlavně nápodobou a je poměrně jedno CO jim říkáme - mnohem důležitější je JAK jim to říkáme (tón hlasu, gesta...) a nejdůležitější je JAK se sami chováme (ve stresu, konfliktu...).
Moje prvorozená potřebovala ujistit, že ji máme rádi, i když se chová jinak, než my chceme (i když se vzeká, je protivná, "zlobí"....). Potřebovala ujistit, že jí její sourozenci nesebrali místo v rodině. Potřebovala ujistit, že i když je starší, tak nepřišla o láskyplnou péči...
Začátky změny byly těžký. Snažila se "vybrat si to, o co si myslela, že byla ochuzená".
Hodně mi pomohla knížka "Vychováváme děti a rosteme s nimi". Hledala jsem i na webu (Nevýchova, AHA rodičovství, Psychologie.... - inspirativní články dávám na blog) - vybírám si, co se mi pro naši situaci a úroveň dětí zrovna hodí.
Náš vztah se výrazně zlepšil i její vztah k sourozencům.
Pokud dcerka nemá nějaký fyzický či psychologický problém, ale je "pouze tvrdohlavá a cholerická", pak by změna výchovy mohla pomoct.
Já osobně si myslím ze není problém v tom ze dítě sem tam place rodič za to ze se chová nevhodné a neposlechne na slovní výzvu... neuznávám pohlavky a facky to říkám narovinu to mě osobně přijde přes čáru, ale dat mu na zadek symbolicky ne tak ze má modřiny, když neposlechne beru v některých případech jako normální...
A zase narovinu - které deti mají trauma??? Těm kde se rodiče nevěnují a používají násilí - přijde domu serve deti a smitec věnuje se PC nebo hospodě nebo práci a dítě ho nezajímá..... takove deti pak jsou vyřízené ...
Ale dítě kde se mu věnuji, mluví spolu a tráví spolu čas - tam kde dítě vidí ze maminka i tatínek ho miluji tak k tomu častokrát ani nedojde... já jsem svoje deti placla asi 2x??? Nevím přesně .... ale teď už dlouho ne. Ono tím ze jsme mluvili a mluvili a vysvětlovali a i po tom co dostali na zadek tak jsme ležely spolu a já jsem jí to vysvětlovala ze mě to strašne mrzí ale ze už jsem nevěděla jak jinak ji to říct když neposlechla a ze to s ni myslíme dobre a ze ji strašne miluji a ze je pro nás všechno ze jsme si ji prali a když byla v brisku ze jsem si hladila bříško a moc jsme se na ni těšili.... a když se narodila jak jsme ji nosili a sem tam si prohlédneme fotky a videa a tam to taky vidí.... objimame se pusinkujeme.... a to děláme se vsema trema... ony už vědí kdy dělají věci špatne a když zvýšim hlas ze proste to pochopi.... a když brečí tak jim to vysvětlím a řeknu ze proste ne a ze je chápu ale ze kvůli tomu nebudeme rvát nebo dělat scény. Viz ockovani - já tam budu s tebou dáme kouzelnou masticku a medicínu ať to tolik nebolí - uděláme maximum ale je to důležité proste musíme tam jít. Bude to chvilka tak to zvládneme... dcera v 5ti letech zvládla ockovani jako nic....trosku natahovála ale ustala to.
Druhá ta brecela ale taky jsme to přestali.... a hlavně jim nelzu a nebalamutim, jednáme narovinu.
Holky mějte se tady krasne a ať mate spokojený deti a i vy ať to zdárně vyresite 😉
@normalnimatka zklidnujes jako ukoncis jeho zlobeni, proste hrozne moc zlobi a ty udelas neco, cehoz dusledek je, ze je dite uz nezlobi. Urcite by zakladatelce tvoje zkusenosti bodly.
Mám taky tak hyperaktivní holčičku. Má 4 roky. Ale ví že jak zvysim hlas je zle. Nechceš jist nejez tvůj problém. Oblikej se nebo zůstaneš doma. Řekla jsem to a tak to bude. Pokud nebudeš poslouchat ty mě, nebudu poslouchat ja tebe. Az budes něco chtít taky te nebudu brát vázne. Byt proste dusledna . Více zamestnat. Nechat utrit doma prach, uklidit si pokoj nebo neporadek po sobe , ustlat si , srovnat si obleceni, otrit botičky zaspinene ze školky, vymyslet ji nejakou zábavu ze které si neco také vezme. Odnést si po sobe nádobí. Pomoct ti spojit stejné ponožky kdyz sundavas prádlo. Nebo naopak ať ti pomůže podávat to vyprane. Nech ji kreslit i třeba vodovkama, fixama, pastelkama, tiskatka nebo ji rozszrihej pohledy ať je sklada a ty s ni. Kup ji vkladaci hracky ať hledá stiny nebo tvary. Jak nebude Mít poradnou zábavu tak ti bude skákat po hlavě ještě bič za chvíli. Což dela už podle toho co píšes ted. Na naší malou to Teda plati. Důslednost a řád. Ať už to občas vypadá že jsi za tu zlou dite musí Mít respekt. Drž se
luxusní rady jsou zde : https://www.maminka.cz/clanek/7-zpusobu-jak-zas... to zrcadlení je fajn...dá se ale aplikovat jen doma 🙂.........jinak jestě dodám, že v určitých obdobích je určitá míra vzteku nejen normální, ale žádoucí, takže dost nechápu některé maminky, co píši...tak tohle moje dítě nikdy nedělalo a kdyby jo, ten by viděl apod....bud kecají, nebo bych se bála nějaké emoční poruchy....je jasný, že nás dospělé to strašně štve a udržet nervy je hodně složité ale každé dítě, pokud nemá vážnější problém z toho jednou vyroste, pokud mu rodiče umožní své emoce kontrolovat a umět zvládat 🙂...tak pevné nervy!
Ahojky, je mi lito ze tohle absolvujes těhotná. Musí to byt těžké. Tohle dělal nás malý až Mamka jednou zasla k odborníkům a zjistili mu par poruchovych vad. Zkus někam zajít. Držím palecky.
@kaculka2014 oblíkej se nebo zůstaneš doma?? a když potřebujete jít s ní k lékaři nebo do školky včas prostě někam na určenou hodinu??? rada lze použít, když máte jít třeba na hřiště...nechceš, tak fajn, budeš tvrdnout doma...ale ne pokud někam spěcháte na čas...
@kaculka2014 jinak souhlasím s tím větším zaměstnáním...👍
@victress samozřejmě obecně to lze domyslet. Je samozřejmostí ze když někam spěcham štvát se s ni nebudu. Obliknem a jdeme . Se dvěma to jde už hůř
Přijde mi to jako adhd
Tak mamky, my třeba ještě koukáme na Příšerky, odpoledne si dal šlofíka až do šesti, takže nemá cenu to hrotit...kdybych šla zítra do práce a malej do školky, tak už bude dávno spát, ale takhle mi to žíly netrhá. Dělám si svoje, on se koukám...domluvili jsme se, že až bude naše oblíbená scénka s "šoupni ji zpátky odkud přišla než se naštvu", tak už to zabalíme...kdybych mu to zakázala anebo ho hnala do posletel v devět, tak už třeba spí, ale předcházelo by tomu zbytečné hodinové uspávání...takhle usne sice o půlnoci, ale v klidu a to je vítězství pro oba... 🙂 to alespoň funguje u nás no
@duvi21 zatím to zabírá, teď je pět dní jak milius, oproti tomu, co to bylo ještě v sobotu. Baví jí vybírat si, jaké razítko natiskneme. A když jí řeknu - prosímtě, Terezko, mohla by sis posbírat kostky, já potřebuju vyluxovat, ozve se obligátní A proooč? Aby tu bylo čisto mami? Tak jí to odsouhlasím a ona jde uklízet. A u toho si povídá, jak by chtěla razítko draka.
Já se přiznám, že jsem se nejvíc uklidnila tím, že jsem se příště srovnala s tím, že dcera je prostě jiná. Dle dr. je zdravá, žádnou poruch nemá, jen prostě nespadá do žádných tabulek a škatulek. Taky jsem se poučila a moc neřešila pitomé rady některých lidí okolo. Jasně, někdy vybuchnu a ječím, nejsem robot, nedá se vychovávat a reagovat podle příruček 1000X za den.
Chci aby měla mantinely a byla z ni slušná holka. Ale její povahu nezlomím. Je potřeba si uvědomit, že jsou prostě děti, na které nevychova atd. prostě aplikovat nejdou. A může se to analizovat do nekonečna.
Jen matka zná své dítě nejlíp. A ve chvíli, kdy je skutečně jasné, že se nejedná o žádnou poruchu, je potřeba být přísný a důsledný jak to jen jde.
Upřímně....nenechám si skákat po hlavě od hajzlíka a zároveň chci, aby věděla, že jsem její parťák a ze se na mě může spolehnout, jsem její milující maminka.
Ale taky se z toho nepo. Pokud bude dělat bordel, přijde trest.
Sama psycholožka mi sdělila, že jsou typy děti, kterým jedna na prdel prospěje víc, než omílání něčeho pořád do kolečka.
Ať si o ní mysli kdo chce, co chce....
A já si to myslím taky.
Jednou jsme dospěli a zkušení životem a dítě je prostě dítě, které se bude chovat tak, jak mu to dovolíme my. Není pro nás rovnocenný partner. A myslím, že dítě prostě má mít k dospělému respekt, jak doma, tak ve škole. Bohužel tohle nějak dětem poslední roky chybí.....a je to vina jen rodičů.