Estivillova metoda, máte zkušenost?
Maminky moc prosím o vaši zkušenost s touto metodou. Je třeba tuto metodu používat na spaní i přes den nebo pouze na noc a přes den nechat miminko uspávat pomocí chování tak jak je zvyklé? Jaký je interval chození s miminkem? 1minuta, 3, 5, a pak? Myslim že mi malý neusne po 3.příchodu... moc dekuji za vaše rady 🙂
Muj salek caje to neni, prijde mi to takove odosobnene a necitlive. Byla bych z toho ze stresu, vycitala si to a tim padem by to na mimco nefungovalo. Ale cetla jsem, ze deti z toho nemaji vetsi stres ci trauma oproti klasice. Ale musi jit o tuhle metodu, ne klasicke vyrvani, kdy odejdu a necham rvat dve hodiny.
@cokoladovakocka no protože je to stará překonaná a podle mnoha odborníků prokazatelně škodlivá metoda, což třeba autorka nemusí vědět a vědět by to měla. Ale je také pravda, že rozhodnutí je pak plně na ní. Sice můžeme nesouhlasit, ale už nám nepřísluší to soudit...
Myslíš, že miminko pláče, aby tě manipulovalo nebo schválně trápilo? Ono jinak komunikovat neumí, je to jediná komunikační metoda kterou ovládá.
@cokoladovakocka Není třeba znát autorku ani dítě. Zmiňovaná metoda, jakož i nereflektování pláče dítěte matkou kdykoli jindy je pro dítě škodlivé. Příspěvky mnohých diskutujících včetně mého nebyly odsuzující, pouze jsme zakladatelku od této metody odrazovaly. Uškodí dítěti, lze to řešit jinak. Z posledních příspěvků jsou hezkými alternativami např. ty, které nabízí @jipe nebo @gingeria. Častý argument je, že matka nechce být otrok dítěte. Ale jde to zařídit mnoha způsoby tak, aby to pro ni bylo únosné. Mohou se třeba i střídat s tatínkem, kdo za dítkem půjde a ukonejší ho. Nereflektovat jeho pláč je jednoznačně nejhorší metoda ze všech.
@cokoladovakocka Nebo ještě jinak: bylo prokázáno, že tato metoda funguje (také) proto, že poškozuje dětský mozek. Je překonána. (Stejně jako je překonané krmení kojence umělým mlékem i přesto, že matka nemá problémy s kojením, což se taky v minulosti propagovalo. Stejně tak se propagovalo, aby dítě bylo od matky po porodu odděleno a bylo jí vozeno jen jednou za tři hodiny na kojení. ) Metodu p. Estivilla nelze s ohledem na současný stav poznání o vývoji dětského mozku v žádném případě doporučit.
@lucka00024 díky😊
@cokoladovakocka protože se jí třeba v dobrém přeci jenom snažíme vysvětlit,aby to nedělala
Rozumim ti. Dceru jsme uspavali houpanim na rukach a byla to cesta do pekel. Nejdriv stacilo pohupovani vsede, pak uz se muselo chodit i hodinu. Nakonec ji to samoznou preslo, ale az pri 9kg. Pak jsem uspavala polozenim do postylky a zpivanim. Kluk (5mesicu) je jiny. Na rukach neusne vubec, v postylce bud usina hned v klidu nebo poplace max 5minut. Nesmim u nej ale byt. Od narozeni neni uplne kontaktni miminko a treba hlazeni vylozene nemel rad.
A vůbec mi přijdou strašná slova autorky...chci to vyzkoušet...😔smutné
@novissova Jakkoli chápu, že seš možná zoufalá, nevyspalá, cítíš se otrokem dítěte - prosím, nedělej to. Budete na to všichni krutě doplácet celý život a místo bezpečně citově navázaného dítěte budeš mít naprostou trosku. A neboj, rozmazlené nebude. Je rozdíl vychovávat (i plácnout, zakřičet, něco zakázat) pětileté děcko a je rozdíl TÝRAT touto metodou miminko.
Ani si nechci predstavovat jak se ty miminka musi citit ☹
@bayt V knihách prof. Koukolíka (náš věhlasný neuropatolog a popularizátor této problematiky) se dají dohledat i citace další literatury. Doporučovala bych začít knihou Před úsvitem po ránu (prenatální vývoj dítěte a první měsíce po narození) a pak možná knihu Vzpoura deprivantů (ta už má trošku širší záběr - vývoj nervové soustavy, citové deprivace, evoluce... ale potřebné citace se tam dají dohledat taky). Jinak pan Koukolík toho napsal více, určitě doporučuju. 😉
taky jsem s touto metodou koketovala a zkusila jsem jednou kdy po par minutach se mi dite podelalo a od te doby nikdy.....ano stale i po 28m dite neusne samo a nekolikrat se i do pulnoci vzbudi a musim znovu uspavat ale uz nikdy nenecham vyplakat - ano zavidim tem co jim dite samo usne ale ta pulhodina me nezabije - spis me stve ze nespi vkuse a ve sve posteli ale to je dalsi level - vse postupne!
@orchidis to jsou hodne silny slova. Taky jsem nechala dcerku vyplakat a svete div se mam doma krasne spinkajici a nejvic vesely dite, krere nejedna matka obdivuje ... a mozek ji to taky nenarusilo.. Zadna vycukana troska! Nehlede na to, ze komunisticky deti by podle Tve verze museli byt vsichni v pytli..
Nerikam, ze vsechny knizky okolo vyvoji psychiky ditete jsou mimo... ALE snad mate jeste svy vladtni mozky a matersky instinkty a vycitite, ze to neni to prave orechove pro Vase dite. Pekne na Vas vydelaji paaani doktori...
@pratensis Ja vim co je deprivace a z vyvojovy psychologie mam zkousku. Ale tahle metoda neni deprivace nebo zanedbani v tom smyslu, jaky se popisuje-nechat vyrvat a neprijit. Ptam se, protoze me to zajimalo a nasla jen studie, podle kterych nemaji deti v ramci metody vyssi hladiny stresu nez ty uspavane jinak. Ten se zjistoval skrze hladiny kortizolu a mnozstvi a silu place. Plus pokud vim dodatecne testy, jak je na tom osobnost deti po nejake dobe.
Myslím, že autorka se ptala na něco jiného. Takže k těm intervalům, přesné časy nevím, ale zkus knížku Každé dítě může dobře spát. Mimo jiné se v ní psalo, že pokud se ti zdají ty intervaly dlouhé, můžeš si dát opakovaně intervaly jen na 30 vteřin bez velkého zdržování u prcka.
Myslím, že autorka navrhuje nasadit tento intervalový režim nejprve ve dne, v noci ne. A po zvládnutí ve dne ho přesunout i do nočního buzení.
Dostala jsi spoustu varování a... Zvolila bych být tebou nějakou střední cestu. Tvé dítě potřebuje především klidnou matku. Trvalo mi, než jsem toto sama aspoň trochu pochopila a nasála do sebe. Pak jsem se konečně necítila tak zdeptaná za to, že nedávám 24hodinové kojení a hodinové uspávání v náručí a při poskakování na balonu.
Navíc... Pokud by tato metoda byla opravdu tak strašlivá, tak my všechny nejspíš nejsme matkami, ale těmi vynervovanými uzlíčky, kterým zničilo život uspávání jejich rodičů.
U nás bylo uspávání na rukách běžné. Když byla malinká, tak jsem to brala jako samozřejmost. Když měla sedm, osm kilo, už jsem to moc nedávala, navíc houpat 20-30-40 minut na rukách, aby malá dvacet minut spala... Měla jsem dost.
Jako první nám ale výrazně pomohlo překopat spánkový režim. Viz knížka, kterou jsem zmiňovala.
Zaznamenávala jsem, kolik toho dcera opravdu naspí. Bohužel spáč to není, ale po dvou měsících štelování máme konečně funkční režim a dcera chodí spát unavená a usíná do deseti minut, takže neřeším odcházení od postýlky. Prostě zazpívám, pak chvilinku počkám a spí. V postýlce, žádná náruč, jen má ruka na jejím hrudníčku, tak to má ráda.
Zpětně bych ale nic neměnila. Snad s úpravami toho režimu bych začala o trošku dříve, cca od půl roku, pokud by byl prcek po jiných stránkách ok.
@bayt Netvrdila jsem, že tato metoda vede k deprivaci. Ono ani v té knize Před úsvitem po ránu nenajdeš vyloženě natvrdo vyjádření k Estivillově metodě, ale je tam docela hezky vysvětleno, co se kdy děje s mozkem dítěte a jaký třeba pak vliv v dospělosti to může na psychiku dítěte mít. Jedna z věcí, která mi utkvěla nejvíc, bylo právě to, když matka nereaguje na pláč dítěte. Docela by mě zajímaly ty studie, které zmiňuješ - tj. vliv na osobnost dětí po nějaké době. Můžeš mi k tomu prosím napsat víc? Když píši "zajímaly", tak nechci říct, že a priori pochybuji, ale opravdu ráda bych se na ně mrkla To se podle mě musí hrozně obtížně prokazovat. Koukolík se právě v některých knihách (a teď si nejsem jistá, jestli je to zrovna v té Před úsvitem..., ale mám pocit, že ano) zmiňuje o těch dopadech v dospělosti, nízkém sebehodnocení, problémech v sebeuvědomění si. Já myslím, že tohle by se muselo hodnotit ne během dětství, ale až v dospělosti toho člověka. Schopnost navazovat vazby s ostatními lidmi, zvládání zátěžových situací atd. atd. Tak pokud takové testy a studie existují, ráda na ně kouknu. Jinak já s psychologií nemám vůbec nic společného, ale zabývám se výzkumem v biologii, takže z Koukolíka si odnáším spíš ty biologické aspekty (struktura a vývoj mozku). Možná by nebylo špatné, kdybych si to trochu víc propojila...
@pratensis Jenže v rámci téhle metody na dítě reaguješ, jen s odstupem. Já teda nevím, asi nejsem dokonalá matka, ale mně i bez této metody se stane, že vždycky okamžitě nezareaguju na pláč dítěte. Tobě ano? Protože třeba dnes když mi pláče při cestě u parku nezbyde nic jiného než prostě už dojet domů....
Jo jinak ta studie např. http://pediatrics.aappublications.org/content/e...
jsi si jistá, že Koukolík komentuje tuhle metodu? Nebo obecně nechání vyřvat myšleno jakože v kojeňáku děti brečí a nikdo je celé hodiny nevyslyší...?
@bayt celkem mě rozčiluje, jak se to strašně oslavuje jako metoda... normální prostě je, že se miminko/dítě cítí dobře, když jde spát... tzn. tohle normální není, cíleně dítě uvádět do nepříjemné situace, ale hlídat, aby to bylo jen v míře, kterou snese... (Jasně, už jsme u toho, že normu má každej někde jinde)
Jsou dvě rozdílné věci odmítnout uspávat nošením/na míči a místo toho být u dítěte, které není spokojené proto, že by radši, aby s ním máma byla na míči, a nechat dítě nespokojené samotné. To prostě nejde srovnávat tyhle dvě věci. Ale v podstatě je ta diskuze dost zbytečná, protože vždycky bude tábor, co má potřebu dítě učit samostatnosti a tábor, kterej věří, že samostatnost vyplyne z pravého opaku.
A to nemluvím o vnímání času, protože dítě neví, že maminka si to v obýváku stopuje a za 3 minuty zpět přijde...
@misuled Hele nejsem příznivcem této metody a nedělala bych ji tudíž, ale věřím, že jsou rodiny, kde si to sedne. Ono když máš chronického nespavce půl roku, který ti bude spát v kuse max. půl hodiny /zažila jsem u kamarádky/, taky bys třeba mluvila jinak. Každý má jiné limity a upřímně, pokud to tomu děcku pomůže, tak jedině dobře. Taky není dobré nechat ho třeba půl roku pořádně nespat. A to nemluvím o matce, vystresovaná nevyspalá matka je dítěti k ničemu.
Prostě věřím, že jsou děti, kde je to asi ta nejlepší možnost. Poškodit to ty děti nepoškodí, pokud se to dělá jak má.
@bayt já to prostě jako metodu neuznávám, takže nevěřím, že v tomhle případě existuje něco jako "dělat to tak, jak se má".. nechápu totiž, co tomu dítěti dají ty okamžiky samoty=bezmoci... ale samozřejmě, že je to lepší než jít skočit z okna, když je např. máma na dítě sama
neuznávám je blbý sloveso - spíš asi nevnímám
@bayt ale nejde o nebrečení, vždyť pláč je způsob komunikace, ale o nenechání s tím pláčem o samotě - tzn. nejde zasáhnout v kočáru hned, ale jde na dítě promluvit, pohladit.
A abych odpověděla na otázku tak ano, děti nám brečely mockrát, ale nikdy jsem je nenechala vědomě někde brečet samotný.
@bayt Já bych to nevyhrocovala do polemiky "být dokonalá matka - nebýt dokonalá matka". Když mi dítě pláče v kočáře (nebo v kuchyni, kdy mám ruce celé od těsta... další příklady možno dosadit), tak mu sice hned nevyhovím, ale slovně na něj reaguju hned. Tj. mluvím, vysvětluju, ví, že tam jsem a vnímám ho. To je ten zásadní rozdíl. REAGOVAT na pláč dítěte NEZNAMENÁ MU VŽDY HNED VYHOVĚT, ALE DÁT NAJEVO, že slyším. U Estivilla se mi hrubě nelíbí právě ta časová prodleva, než matka k dítěti přijde, když ho slyší plakat. Ano, když z chůvičky slyším, že se mi dítě vzbudilo, někdy mi to trvá minutu nebo dvě, než doběhnu (právě třeba ty ruce od těsta). Ale ty rozestupy, které velí Estivill, to je drsné.
U Koukolíka si nejsem jistá, zda cituje přímo E. metodu, jeho knížky jsem četla naposled před čtyřmi lety. Tehdy jsem čekala svého prvního syna a o E. metodě houby věděla. Ale určitě se vyjadřuje k reakcím matky na požadavky dítěte. Nejde jen o přístup, kdy matka nechá dítě vyřvat. Jde i o to, kdy na něj nereaguje nebo málo zřetelně, ne vždy nebo nevyzpytatelně, takže dítě je v nejistotě a necítí se bezpečně. U té E. metody mi to přijde stejné. Mimčo se uvede do nepohody a nejistoty nečekanou nepřítomností matky ve chvíli, kdy dřív přítomná byla. A ta, místo aby ji zajímal pláč a přišla, tak přichází v čím dál delších intervalech. Co to znamená? Odejde navždy? Já bych takhle jako malé dítě usínat nechtěla, obzvlášť když neumím chodit, abych se mohla sebrat a jít se zachránit.
Kojeňáky jsou extrém, který ale dobře ilustruje, jak ten mechanismus funguje, protože u těch dětí jsou psychické následky nesporné a dobře rozpoznatelné.
Já bych diskusi o E. metodě přirovnala k diskusi o chodítkách. Taky už se dneska ví, že dětem škodí a že následky jsou v dospělosti v podobě problémů s páteří a pohybovým aparátem. V případě, že matka nedostatečně reaguje na pláč dítěte se ví o nezvratných změnách v mozku takových dětí.
U látkových plen, nošení dětí a dalších věcí je možné říct, že někomu vyhovují, někomu ne a každý nechť se zařídí dle svých pocitů. Naproti tomu u Estivilovy metody, chodítek a jim podobných je dobré, aby matka byla informována o důsledcích. Konečná volba samozřejmě stále zůstává na ní.
Jinak koukám na tu studii a dopady na dítě byly zkoumány po 12 měsících, což mi jako laikovi přijde směšné (při vší úctě, nevím, jak to vyjádřit jiným slovem, aby to nevyznělo arogantně). Přece vazby, sebeuvědomění, sebevědomí dětí se teprve buduje - co je to jeden rok? Zklamání, nenaplněné potřeby.... to se přece často projevuje a vyplouvá na povrch až v dospělosti. Nebo se mýlím? Další věc je, že mi není jasné, jak přesně se tohle hodnotí a "vyčísluje" - což je tam v té studii možná vysvětleno, jen teď nemám čas to dopodrobna pročítat (a zjišťuju, že tahle odborná angličtina je úplně jiná než odborná angličtina v biologii, spoustu termínů neznám, takže při letmém prolítnutí si z toho moc neodnáším). Určitě na to ale kouknu později, zajímá mě to moc.
Jen chci říct, že ty biologické rozdíly v nervové soustavě jsou hmatatelnější, jsou jasně popsané a v tuhle chvíli je to pro mě silnější argument, proč svoje dítě nikdy nenechat plakat zbytečně dlouho bez toho, abych zareagovala...
Jako paní nade mnou radím uspávat jinak než na ruce, na to si miminko taky rychle zvykne. Já sedmiměsíčnímu čtu, pak zhasnu a povídám co jsme přes den zažili, zazpívám ukolébavku, hladím, Vojti si hraje s dudlem a usínáčkem, zpívá se mnou a postupně odpadá. Celý "proces" trvá do půlhodiny, já při tom odpočívám a je mi se synem dobře. Když se mu usnutí nedaří - je přetažený nebo rostou zuby, rýma apod., zlobí se, i zapláče a to pak pomáhá pohoupat v sedě v náručí, když ani to nezabírá, vezmu si ho do nosítka, tam usíná po chvilce. A pomohlo mi nic moc si na večer neplánovat (úklid, jiná práce), co stihnu, stihnu, nestresuje mě to pak při uspávání. Nenechávejte své miminko plakat...