Estivillova metoda, máte zkušenost?
Maminky moc prosím o vaši zkušenost s touto metodou. Je třeba tuto metodu používat na spaní i přes den nebo pouze na noc a přes den nechat miminko uspávat pomocí chování tak jak je zvyklé? Jaký je interval chození s miminkem? 1minuta, 3, 5, a pak? Myslim že mi malý neusne po 3.příchodu... moc dekuji za vaše rady 🙂
@pratensis Nemyslela jsem konkretne vas prispevek ale ano, dost prispevku tady mi tedy odsuzujici prijde.. Hlavne mi prijde nemistny argument (nerikam, ze vas!), "od toho jsem matka, abych neco vydrzela, matka ma byt stale k dispozici" a pod. Proste mi to nepripada vhodna a respektujici reakce na autorku, to je vse.
Ja zas beru za prekonane otrocit diteti a skoncit kvuli tomu rozlozena, a taky nikomu nepisu, jak je spatna matka (a zajimalo by me, jak takova zena pak funguje jako partnerka, milenka, kamaradka a pod., to uz je ale jina).
Mimochodem, koncept Good enough mother je taky fajn 🙂
@novissova na každém je jestli chce nechat brecet, já bych zkusila pochovat, uložit, hladit, držet za ruku a třeba potichu povídat nebo pustit zazu. Oni chtějí kontakt a i když nás mají pro sebe celý den nechapou, že mají jít spát sami. Zkuste ještě jiné metody a pak, až tuto. Máte pravidelné rituály před spanim?
@pratensis ja jen k tomu mozku-mate alespon jednu studii, ktera by prokazovala, ze nechat dite deset az patnact minut brecet (myslim, ze se ale zacina na 5 min) poskozuje mozek? Ano, vysoke hladiny kortizolu skutecne mohou - pokud jsou dlouhodobe- poskodit dite. Ale nikdy se neprokazalo, ze by ponechani mimima pet minut o placi, i dvacet, nejak zvysovalo kortizol na extrem, natoz dlouhodobe. A pokud nejste v te same mistnosti, to dite prece nikdy nevi kdy a jak prijdete. No, kazdopadne s tim mozkem to tak jednoduche neni a pritom to slysim casto.
@fandysek_1 a vy si myslite, ze tohle nekdo voli jako prvni zpusob uspani? Ja myslim ze ne. Co kdyz je pro dite z hlediska vyvoje a odpocinku lepsi tyden lehkeho diskomfortu vyvazeny bezproblemovym spanim dalsich x let? Na to neumim odpovedet, jen mi to bezi hlavou.
@bayt pro mě bylo jednodušší se smířit s tím, že menší děti se uspávají a nespí celou noc vkuse a nekoukala jsem se na to tak, že to, že se budí a uspáváme znamená, že je něco špatně (ne, že by nás to vstávání samozřejmě bavilo), takže prostě do toho vyváženého spánku dospěly. Celou dobu tu řešíme, že metoda vede spíš k rezignaci dítěte, ne k tomu, že je jeho spánek jejím přispěním lepší, že to tak jen zdánlivě působí, protože dítě najednou spí. Ale ono vám to v tu chvíli neřekne - "mami, díky, žes mě naučila spát, vyspím se teď mnohem líp" nebo "mami, už vím, že nemá smysl tě volat, tak se o to ani nepokouším". Takže pak záleží na každém, které z těchto variant bude věřit. Prostě na to jasná odpověď neexistuje.
@novissova Ahoj, nečetla jsem celou diskusi, tak nevím, jestli už to tu někdo nenavrhoval, ale co zkusit spíš jiný způsob uspávání místo Estivillovy metody? Nevím tedy, jaká je u vás situace, ale z úvodního příspěvku mi to vyznělo tak, že pouze už nechceš (nemůžeš) dál uspávat houpáním na rukou. Co zkusit třeba místo toho si s dítětem lehnout, obejmout, nebo jen chytit za ruku (jak bude miminku vyhovovat), pomazlit, pohladit. Miminku se to třeba nebude ze začátku líbit, třeba bude i brečet, ale budeš u něj, nebude na to samo, můžeš mu to vysvětlit, ucítí tvou přítomnost. Já dceru poměrně dlouho uspávala kojením, takže byla taky zvyklá usínat v náručí, pak jsme přešli právě na tohle uspávání a šlo to bez problémů. Pokud jde fakt jen o to houpání v náručí, pak mi přijde Estivill zbytečně radikální.
My jsme tuhle metodu zkusili, kdyz byl malemu pul rok a krome dovolenych, kde jsme s nim a spi jinak, usina a spi krasne doted. Jsou mu uz 2 roky a ctvrt a proste ho ulozime, dame pusinku, zamavame, zhasnene a jdeme. On si chvili povida nebo ne podle unavy a usne. V noci, kdyz se vzbudi, tak taky jen dame napit vody nebo najdeme zajicka v postylce, co nemuze najit sam a jdeme a spi dal. Takze za nas metodu muzu doporucit, at me tu zas haní kdo chce. Nevim, jestli to zkusime i u druheho, zatim je malinky, ale to se uvidi podle situace. Jen vim, ze narozdil od jinych, kteri travi hodinu ci dve uspavanim deti pomalu az do 5 let veku( tedy nekteri nasi kamarad), mam taky cas si vecer chvili popovidat s manzelem a venovat se miminku. Doktorka taky rika, ze v noci ma dite vedet, ze se spi a ne pit mliko z flasky nebo si hrat apod. Ale na tyhle veci ma kazdy jiny nazor, tak bylo jasne, ze to tu nekdo bude odporovat. Autorka se ptala na zkusenosti, tak jsem napsala svou dobrou zkusenost 🙂
Dekuju za zpravy.. skoda ze jsem se nedozvedela na co jsem se ptala :D náš malý usne vecer jedine tak,ze ho houpu v náručí.. to je samozřejmě to nejmenší (i když má 8kg)..ale budí se velmi často s pláčem, neni to hlad,ale spíš nespokojenost,ze se probouzí,při tom by chtěl spát.. takže si myslím,ze když ho naučím samotného usinat,dokáže se uspat i.kdyz se v noci vzbudi...
Já teda tuto metodu neuznávám. My jsme zavedli jasný rituál už od příchodu z porodnice od šestinedělí nemáme problém s tím, že by +- neusnula ve stejnou hodinu a k tomu, aby dítě spalo celou noc si dospěje samo. My když máme hlad, tak se také jdeme najíst a neříkáme si jedl jsem před půl hodinou to vydržím do rána ... To stejné s žízní, prostě vstaneme a jdeme se napít. Já jsem nikdy nekontrolovala, kolikrát za noc jsem vstávala a časem se ty počty snižovali sami až na současné 1 vstávání mezi 3 a 5 ... A jak tady píšete s tím houpáním, tak u nás tomu nebylo jinak celých 5 měsíců a až teď postupně začala usínat sama při tom "nočním" vstávání a teď už i přes den usne sama ... Myslím si, že pokud se vaše miminko budí nespokojeností nebo vylekáním, tak tato "drastická" metoda tomu moc nepomůže, ale každý máme samozřejmě jiný styl výchovy a akceptuji to ...
@novissova ja metodu zkusila podle tohoto navodu http://www.jaknamiminka.cz/jak-naucit-dite-spat... , protoze samotnou knihu jsem nemela. A rikam, u nas to zabralo (chce to tedy vytrvat, manzel je proste cíťa, tak sel pryc- ale on by nedokazal synovi ani vysat nudle z nosu, i kdyz by musel, i kdyby videl, ze ho to trapi), po trech dnech uz syn usinal sam v klidu a jen prvni vecer byl opravdu tezky.
@novissova každé dítě je jiné - neovlivníte to, zda bude introvert, extrovert, zda se nehne na dva kroky od Vás nebo bude schopné odejít s prvním člověkem, kterého venku potká.
Já mám dvě dcery - starší dcera je extra citlivka, má 9,5let a stále mě v noci volá. Vím, že kdybych za ní nepřišla, tak to nedopadne dobře. Už teď má tiky, při velké zátěži se to stupňuje - nonstop tiky, nebyla schopna přes 3 měsíce nic spolknout ... 😢
Mladší je naopak větší flegmatik. Spí od malička celou noc a dlouho. Pokud se vzbudí, tak se otočí na druhý bok a spí v klidu dál. A jsou vychovávány stejně 🙂
Vy sama musíte nejlépe vědět, zda tato metoda uspávání "projde" či nikoliv.
@novissova Oba moji kluci se takhle často budili, starší zhruba do dvou let, mladší (nyní 1,5 roku) doteď. Starší dospěl do klidného nepřetržitého spánku sám, nic jsem ho neučila. Zhruba od 2,5 let věku ho nevzbudí rána z děla. K mladšímu během večera chodím, ukonejším, spí dál. Mají to tak i další moje kamarádky s malými dětmi. - Tím chci jen říct, že přerušovaný spánek u dětí není nic mimořádného, upraví se to samo spolu s tím, jak dítě dozrává.
@bayt Pokud nejsem s dítětem v místnosti, tak je právě potřeba přijít co nejdřív. Moc nerozumím tomu, proč bych měla otálet, ale to má asi každá žena nastavené jinak. Tím, že čas příchodu uměle protahuju, dostávám dítě do nejistoty a dyskomfortu. Vnímání času u dítěte je jiné než u dospělého, minuty jsou pro něj nepoměrně delší než pro nás. Dvě tři minuty dobrý, ale i pět minut zbytečného pláče dítěte mi přijde drsných. Taky bude určitě záležet na věku: starší dítě už má tu zkušenost, že matka na jeho zavolání vždy spolehlivě zareagovala a přišla, takže tam větší prodleva podle mě až tak nevadí.
Jak už tu někdo psal, jde to dělat opačně: odejít od klidného dítěte a ujistit ho, že se vrátíte. Následně chodit kontrolovat a intervaly protahovat. Dělám to teď pár dní u mladšího syna, nechávám pootevřené dveře na chodbu, kde se svítí. A dítě je, světe, div se, v pohodě. Na začátku mě hned volal, takže jsem se vracela, pak jsem mu odpovídala hlasem z té chodby a přišla později, někdy mezitím usnul. Teď už čekám ve vedlejší místnosti, ale většinou už mě ani nezavolá. ( Na vysvětlenou, předtím jsem uspávala kojením, musela jsem odstavit ze zdr. důvodů.)
Jinak podrobnosti ohledně změn v mozku včetně citací se dají dohledat v publikacích p. Koukolíka. Jejich seznam (jen těch veřejnosti dostupných, z nich ale půjde určitě získat další, případně na WOS) zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/František_Koukolík
@bayt Jinak samozřejmě bavíme se o kojencích. Batolata a starší děti už mají zkušenost o fungování světa, rodiny, vládnou svým tělem, nejsou zcela závislé na péči matky a taky už si vybudovaly tu jistotu, že je matka vždy ochrání (pokud dostaly prostor k tomu, si ji vybudovat). Tam už je delší pláč bez odezvy matky o něčem jiném. V případě vztekání se a zkoušení mezí a mantinelů už o něčem úplně jiném. 🙂
Ten prcek neví, že maminka stojí za dveřma a stopuje si, kdy přijde. Nemá pojem o čase a jediná jistota a střed vesmíru je pro něho jeho MÁMA.
@bayt Jinak už se nám to trochu zvrhlo v akademickou diskusi. Já proti tomu nic nemám, ráda přináším argumenty a protiargumenty, tříbí to mysl. 🙂 Ale původně jsem chtěla zakladatelku jen upozornit na možná rizika Estivillovy metody. Člověk jako máma chce pro svoje dítě to nejlepší. Pokud to jde, vyhýbám se všemu, kde existuje nějaké riziko újmy. Asi už mě tolik nezajímá, jestli bylo to riziko nevyvratitelně dokázáno. Jak už jsem někde psala, finální rozhodnutí je na každé mamince a je to její svaté právo.
@novissova myslím, že proti nočními buzení to nepomůže. Dcera od roka a půl bez obtíží usíná sama, ale v noci se budí se doteď (4roky) někdy usne sama, ale ve většině případů jí musíme jít utěšit, usne sice zase sama, ale vstávání nás to neušetří. "Naučit" 7mi měsíční dítě usínat samo, je jako byste ho v tomhle věku chtěla naučit aby bylo hodné. Není to o tom naučit novou dovednost, ale zlomit jeho potřebu neusínat samo. Proto Vás tu od toho tolik lidí odrazuje. A navíc je mnoho šetrných metod, které mohou nejen usínání ale i spánek zlepšit. Denní a večerní režim, místo spánku, skladba jídla... je toho hodně na vyzkoušení, není to sice tak jednoduché jako Estivill, ale nebudete tolik trpět ani vy ani dítě...
@bayt Já teda nevím, ty se tady snažíš přebíjet se studiema atd. Jenže všechny děti, na které tyto praktiky byly použity, plakaly. To neznačí jejich komfort, že? Jako plácat po ramenech matky, které schválně nechávají děti plakat a stopují si čas, kdy mohou za nimi jít, s tím, že žádná studie neprokázala... a i kdyby neprokázala. To dítě pláče, chce mámu, necítí se dobře. Je chování matky správné? Za mě není.
@kajalka Hm, mně dítě pláče a má diskomfort, kdykoliv mu chci ostříhat nehty (příklad). Takže mu je nebudu stříhat a nechám ho doškrábat si obličej? Dítě mi pláče, kdykoliv ho chci odvézt k doktorovi, píchám mu injekci nebo mu odsávám rýmu. Celou dobu se snažím jen vysvětlit svůj názor, že pokud je dítě těžký nespavec, ničí tím sebe i rodinu (a jo, dítě potřebuje k dobrému rozvoji spánek a ne každému dítěti to prostě jde samo, nebo se při běžných metodách budí co půl hodiny), tak může pomoci třeba i tahle metoda. Sice má dítě krátkodobý diskomfort (který je srovnatelný s diskomfortem, který zažívá občas asi každé dítě, protože ukaž mi dítě, které nikdy nebrečelo pět minut),ale z dlouhodobého hlediska to může být přínos. A vadí mi, když se argumentuje nepravdivě. Respektuju, když to někdo nebude dělat, protože je to pro něj příliš tvrdé a nesedí mu to (nebo dítěti). Já sama bych to nedělala. Ale vadí mi, jak se traduje, že "to ničí mozek". A trochu asi i moje profesionální deformace :D
@bayt nemůžu se nezapojit,je jasné že dítě brečí často (nehty,kočárek atd atd...) Ale je (aspoň podle mě) rozdíl když dítě brečí z těchto důvodu a když brečí že je samo,boji se a matka no ignoruje..... (U situaci stříhání atd aspoň na něj/ji může matka mluvit,vysvětlovat.......
@bayt Mícháš jabka a hrušky. Jsou činnosti, na které si dítě musí zvyknout a matka je tu od toho, aby mu je ulehčila, a činnosti, kterých by dítě mělo být ušetřeno. A vzhledem k tvým profesionálním deformacím - není naslouchání dítěti základem mezilidských vztahů? Když mě volá manžel, že něco potřebuje a nemůže přijít, jdu za ním. Když má těžký den v práci, jsem tu pro něj. Stejně tak, jako když mne požádá sousedka o výpomoc, pokud můžu, tak jí vyhovím. A pokud mne volá mé dítě - vyslechnu ho. Pomůžu mu najít způsob, jak zapadnout do chodu rodiny, ale ne za cenu jeho zoufalého pláče.
@kajalka Stejně tak je ale i odpovědnost rodiče vědět, kdy udělat něco přes počáteční diskomfort dítěte, aby mu to pomohlo z dlouhodobého hlediska (viz odsávání rýmy, ale i třeba "naučení se" usínání u chronických nespavců).
@lucka00024 Když třeba frčím k pediatrovi a dítě mi uzačne plakat, tak je dost možné, že těch pět minut v kočárku pláče a upřímně těžko ho budu co minutu vytahovat a utěšovat. Nebo i minuta by byla příliš dlouhý interval? Jaký interval je OK a jaký ne? Můžu sice mluvit na kočárek nebo dozadu na autosedačku, ale nevidím v tom takový rozdíl. To samý - máš druhé dítě, něco se stane, taky dítě chvilku pláče než přiběhneš. A to se tu bavíme z pohledu dnešní generace, věřím, že moje prababička s deseti dětmi podobné filozofické debaty určitě nevedla a toho času taky neměla neomezeně. Je hrozně fajn, že se dneska bojuje proti dřívějším metodám typu "dudlík automaticky, týdenní jesle, dítě nenosit a "nerozmazlovat", ale sklouzává to na opačnou stranu, kdy jakákoliv matka, který dítě náhodou brečí tři minuty, má pak výčitky svědomí, že "poškodila mozek svého dítěte". S tím jsem se právě setkala v praxi a dokonce opakovaně.
Ono s tim placem, kdo ma vice deti a ne s moc velkou pauzou po sobe nema sanci zabranit placi ditete. Potrebuju uvarit, maly se zrovna rozhodne, ze chce pozornost. Potrebuju starsi dceri nachystat veceri, vzdycky to obreci (opravdu kazdy den). Nachystat dceri obed opet plac. Nenechavam vyrvat cilene, ale maly i ta starsi potrebuji vedet, ze jednou pocka ten a podruhe ten druhy. Je to dobre pro jejich vztah. Mi ten uspava i plac ze zacatku hodne vadil, ale cim vic jsme se snazili ho uspat tim vic rval. Kdyz jsme ho nechali v postylce usnul rychleji. Tim chci rict, ze kazde dite je jine a rodic sam musi poznat, co je pro nej nejlepsi.