• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak odnaučit dítě být maminčin mazánek?

29. října 2009 
Ahojky, náš malej je poslední dobou mamánek, nemohu se od něj skoro hnout jinak řve. Problém je, že za 3 měsíce pujdu do porodnice a zatím mám obavy jak to zvládne.
Nemáte s tím někdo zkušenosti, nebo nějaký tip jak ho to odnaučit? :sweat_smile:
Díky moc
18. říj 2009 ve 20:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nas maly ted ma taky "separacni uzkost", ale nastesti je celkem pohodovy, od malicka ho otrkavam. Doporucuje se, aby k vam chodilo vic navstev a Tveho drobka si vsimali. Napred by si s nim mel nekdo cizi hrat ve Tve pritomnosti, pak kdyz se na chvili vzdalis a cas, kdy jsi pryc, bys mela postupne prodluzovat. Taky se doporucuje poslat dite treba na den, dva k babicce, tete nebo nekomu, koho dobre zna. Zalezi, jak je mrnous stary. A s sebou bys mu mela nabalit neco Tveho, jako ze jsi "porad s nim, i kdyz s nim nejsi" - Tvou oblibenou sponku, kterou casto nosis, satek, tricko, ...
18. říj 2009 ve 20:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
korcula: První naděje je, že ho to do té doby přejde. Každé dítko má tohle období... a u každého to časem přejde. Jen to každého drží jinak dlouho, že jo... :confused: Já bych zkusila to, co se osvědčilo nám. Brávat ho častějc k někomu, kdo ho bude pak hlídat (babička, teta, kamarádka...), aby si na něj zvykal ve Tvé přítomnosti. No a pak je zkusit na chvíli (hodinku) nechat samotné, nejlépe klasicky venku v kočárku. Jít třeba společně do parku, nechat je tam, nenápadně se vytratit (žádné srdceryvné scény, dítě nesmí cítit, že ho opouštíš - to si můžeš troufnout až u starších dětí), zajít si třeba něco nakoupit a vrátit se za nimi. Venku mají děti spoustu podnětů (pejsci, auta, stromy...), takže líp snášejí odloučení od mámy. :slight_smile: No a když to zvládne, udělat tu odluku příště delší... a časem zkusit i hlídání doma. Určo to zvládne, neboj. :wink: Držím pěsti. :slight_smile:
18. říj 2009 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Korcula - a co ho nechávat tak trochu tatínkovi? :wink:
27. říj 2009 v 10:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky díky...:slight_smile:

No chystáme se na to, že to budeme víc zkoušet... i třeb aho nechat babičkám... a zapojujeme tatínka ted do her víc a já se snažím vzdalovat, ale on je troubík nejspokojenější když tam jsme oba... :sweat_smile: dneska odešel tatka do koupelny, tak zase řval "tata" a chtěl za ním... :dizzy_face: no tak snad to nějak zvládneme :wink:
27. říj 2009 ve 21:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
korcula to prejde...aj mne mala mala toto obdobie ale len chvilku a asi v takom veku ako teraz tvoj syncek..ani nebudes vediet ako a bude to v poriadku...nam sa osvedcili stari rodicia no ale my sme u nich do malej desiatich mesiacov byvali...tak bola zvyknuta na viac ludi okolo nej ale bolo placu mama,mama...no to ozaj prejde a ja ti budem drzat palce ze to prejde kym porodis...
27. říj 2009 ve 22:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
korcula - to nejde odnaučit ani vytrénovat - to přejde samo vývojem. Čím víc mu budeš utíkat, tím se víc bude dočadovat blízkosti. za tři měsíce to může být zase trochu jinak, pokud mu nyní dopřeješ tu potřebu blízkosti. V tomhle věku je to normální. Samozřejmě s tátou být musí a v porodnici budeš chviličku.
28. říj 2009 v 11:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Přesně souhlasim s tím, co napsala Kubaka :wink: !!!
28. říj 2009 ve 12:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
v prvom rade sa musis ty odosobnit...musis sa vyrovnat s tym,ze dieta nie je len tvoje a ked zaciti tvoj klud a vyrovnanost vo vete ked mu poveis,teraz budes chvilu so starkou(starkym,otcom,suseou...) ja idem do obchodu hned som naspat....najskor bud prec len 10 minut ,potom pol hodinku,hodinku...a maly si rychlo zvykne.ja ked som bola prvy krat bez malej nakupovat som bola za 10 minut doma a polovicu veci som pozabudala co som chcela kupit...a doma vsetko v najlepsom poriadku,mala sa hrala so starkou,vedela ze pridem a kedze neovladala casovy horizont,tak bola spokojna :wink:
maleho treba na to pripravit este predtym ako odides do porodnice,aby nenastali potom ine komplikacie psych.charakteru ako napriklad strach z odlucenia od matky,nenavist k novemu surodencovi...atd
28. říj 2009 ve 21:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, tak tady je výcuc z článku jak předejít aby dítě bylo mamánek. Jak to udělat když už je tady nepíšou. . . A jak jsem si to přečetla, tak já už jsem ztracená. . . :unamused:

Jak nejlépe vychovávat dítě, aby nebylo nadměrné fixované na své rodiče?

* „Nezabírat si“ dítě jen pro sebe, umožnit i jiným lidem, aby si s ním vytvořili blízký vztah. Pomoci jiným pečovatelům se s dítětem skamarádit. Ukazovat, „jak na dítě“, popsat jeho zvyky, jeho oblíbené činnosti apod. Ne nechat tchyni např. držet dítě tak, jak nemá rádo a pak s vítězoslavným „vždyť jsem to říkala, že u tebe bude brečet“ sbalit dítě a odkráčet.
* Cíleně zařídit, aby dítě trávilo nějaký čas s někým jiným bez maminky - např. s tatínkem, babičkami, dědečky, tetou. Dítě si zvykne, že maminka občas odchází, ale pokaždé se zase vrací, a že s jinými lidmi to může být také fajn.
* Umožnit dítěti hrát si s jinými dětmi, zapojovat dítě do zajímavých činností mimo rodinu. Aby dítě zažilo, že nejen doma je legrace, že může poznat zajímavé věci a dělat činnosti, které doma nejdou. Že s jinými dětmi je to zábavné a hraje se s nimi jinak než s rodiči. Chodit s dítětem třeba do mateřského centra, na nějaký kroužek apod., umožňovat mu stýkat se s jinými dětmi a podporovat je v tom.
* Mít vlastní aktivity, vlastní koníčky - a bez výčitek. Je to přirozené, že maminka (rodiče) dělá něco bez dětí a že ji to baví. Je to užitečné pro maminku i pro dítě.
* Důležitý je pozitivní postoj k samostatnosti dítěte. Pokroky v samostatnosti dítěte nesnižují důležitost rodičů. Rodiče budou pro dítě nenahraditelní celý život. Pro dítě je však přirozené se čím dál víc od rodičů osamostatňovat. Měli bychom umožnit dítěti, aby žilo svůj život čím dál víc bez nás, tak, aby to jednou dokázalo úplně. Být nablízku, k dispozici, ale radovat se z každého pokroku k samostatnosti. To je přece úspěch rodičů, když je dítě čím dál víc samostatné.
28. říj 2009 ve 21:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
lamarika - nejanči :sweat_smile: vždyť vám je pět měsíců, to je normální, že se nehneš od svého miminečka. :sweat_smile: Z tohohle článku nevyplývá, pro jak staré dítě toto platí - ale určitě to není o kojencích do jednoho roka. Od kojence už logicky nemohu odejít dýl než na dvě hodiny.

my nechodili nikdy nikam a nemáme ani žádné příbuzné - jen na písek a batole si stejně do nějakých dvou let neumí hrát s druhými - jen se okukují a berou si hračky :sweat_smile: . Byli jsem pořád spolu, od roka jsem chodila občas večer ven nebo za koníčkem - keramikou a malý úplně vklidu zůstal s tátou a bráchou doma. Nic jsem netrénovali, prostě jsem začala večer chodit ven a nebyl problém, udělal pá pá a uháněl za bráchou - je to i o povaze dítěte.
To, že se 10 měsíční dítě drží mámy, je normální.
Jinak ten článek má pravdu, i s tím osamostatňováním - jen se ten proces musí nechat víc na děcku, než mu nutit něco, na co není připravené a zralé. Což kojenec rozhodně ještě není. A samozřejmě oba extrémy jsou špatně. Nefixovat na sebe uměle dítě, ale ani mu nenutit samostatnost.
28. říj 2009 ve 22:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahojky,

no já myslím, že trochu "vytrénovat" se to musí, přítel když byl malej, tak byl zvyklej jen na rodiče, pak měl být týden u babičky a skončil z toho v nemocnici.

Určitě ne, nijak násilně, ale spíš tak, zvykat ho být víc i s tatkou, babičkama, dědama atak... zatím praktikujeme, že je víc s tatkou než byl, a já se jdu třeba natáhnout vedle, a musím říct, že se to lepší, zkraje mě musel vidět, a ted si v kldu hraje s tatkou a já mu vubec nechybím...

Kubaka: já vím, že je to normální, nečekat mě ta porodnice (a snad jen ta, člověk nikdy neví) tak jsem v klidu, ale takhle kdybychom ho nezvykali, tak mám strach, že kdybych pak zmizela najednou na min 4 dny, a ještě když pojedeme k porodu ho nečekaně nechali jen s babičkou, aby pak z toho neměl stres,nepřestal nám třeba věřit, nebo já nevím... prostě bych ho na to radši připravila, abychom to oba zvládli v klidu... právě jsem dskoro doted byla taky taková že jsem byla pořád s ním, i když šla vozit babička nebo někdo, šla jsem s nima... zatím byl sám s babičkou nejdýl asi 3 hodiny... :sweat_smile: (a to v pohodě,možná ztoho mám víc stres já než on)
29. říj 2009 v 08:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
korculko - s tátou bych ho určitě zvykala - to bez debaty. A taky je fakt možné, že jsi z odloučení měla větší strach než on. :sweat_smile:
Já jsem upřímně nikdy neměla strach ho nechat s tátou - odešla jsem úplně s klidným vědomím do kina s kámoškou. Kromě kojení jsech chtěla být zastupitelná. A malý byl taky v klidu. S tátou si hrál ráno o víkendu v obýváku už od mala a já ještě dospávala třeba 3 hodiny- tahle separace u nás teda byla normální. Ale jasně že pokud to je u vás až takhle, tak to děláš dobře s tím zvykáním na otce. za tři měsíce se to fakt může hodně změnit. Hlavně jim věřit a užít si ten oddech bez malého :sweat_smile:
29. říj 2009 v 09:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka: Já si z toho moc hlavu nedělám :wink: Někde jsem četla, že se to nemá lámat přes koleno a pokud dítě vyžaduje matku, tak se mu má vyhovět a zbytečně ho nestresovat. Do tří let by tady to mamánkování mělo přejít samo, protože dítě se víc osamostatňuje. Každopádně já jsem taková ta matka se syndromem prvorodičky, která malýho nedává ráda k někomu na hlídání. Mamánkování už u nás díky mému jednání začíná a asi to bude ještě horší. Ale co, jednou budu zatlačovat slzu při vzpomínce jak jsem byla pro toho svýho prcka nepostradatelná :wink: :grinning:
29. říj 2009 ve 12:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
lamarika - přesně tak :sweat_smile: Je to normální.
Náš puberťák se ode mne nenechá na veřejnosti ani obejmout při loučení. A ještě nedávno to byl takový roztomilý mazlivý chlapeček. :grinning:
29. říj 2009 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka, bacha, ono se to pak zase vrátí :wink: :wink: :wink: .Míša mi ted dává takový ty významný objetí a polibek na tvář, něco ve smyslu - klid, matko, to bude dobrý :wink: :wink: :wink:

Ta období se střídají, funguje to samo, nejde moc tlačit na pilu. Na druhou stranu je dobrý, když je někdo další, komu to prtě důvěřuje a je s ním relativně v pohodě. Prostě jsem třeba ted nečekaně skončila ve špitále o něco dýl, kdybych manžovi nemohla svěřít pétu se vším všudy, zbláznila bych se strachy, takže jako všechno - extrémy jsou škodlivý:slight_smile:)))
29. říj 2009 ve 23:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek