Jak překonat smutek na mateřské dovolené?
Čaute, před mateřskou jsem měla hodně zájmů, skvělou práci, větroplach, život mě bavil. Nechala jsem se zviklat rodinou a okolim a v 38 má dítě, at tedy po mne něco zůstane, at nemám život prázdný a kdesi cosi. Problém je, že prázdný život mám teď. Mimčo má půl roku a já jen počítám hodiny, dny, kdy uz to skončí a půjdu spát. Mimčo je zdravé, asi i hodne, ale neustále na mne visí, knuci a ja ji dělám zábavu. Je jen se mnou, manza moc hlídání nezvládá tak je jak můj ocas se mnou ve dne v noci. Je mi na nic, nic mě nebaví, všechno mě bolí. Vzhled už není co býval, stydím se třeba vycházet ven. Chce se mi brečet, není kdy. Když jsem s miminem nebo manzou. Jak vidím ty jiné matky, jak jsou spokojeně a veselé, mně to vůbec nic neříká. Nejradši bych se rozvedla a cestovala....Jak mě vidíte vy?
Amenophus dává taky dobré rady. Prostě cestování. Nemusíš hned druhou stranu zeměkoule, ani nevím kam se trmácet, mě pomohlo když jsem v červnu tak začátkem léta šla na místo, kde jsem byla zatím jen jednou (je to 5 km od našeho baráku) a s kočárkem to tam prozkoumala, chodím tam dodnes, ovšem to už syn běhá kolem. A padlo mi to vhod. Nebo opravdu někam na hotel, aspoň 3 dny, my byli v roce syna ve Špindlu a já jsem třeba tehdy ani nelyžovala, ale už jen to, že jsem tam byla, pryč, mi pomohlo. A kamarádka rovněž na mateřské říkala, že by dala pravou ruku za to jít pár dnů někam. Já mám paradoxně tu výhodu, že rodiče bydlí daleko, takže cesta k nim bylo dobrozdružství a aby se mi ta cesta vyplatila, tak jsem tam byla aspon týden, to nešlo jít na otočku. Sice hlídací babička chyběla a chybí, co si budeme, ale vždy je to něco za něco. A to jsem téměř vždy jela bez auta, jen tak dopravou, vlaky a autobusy, když nebylo zbytí, tak taxík. A logistika - když se jednalo o týden a víc, tak věci jsem tam předtím poslala zásilkovnou, já vyjela nalehko, jen věci, co budeme potřebovat cestou těch pár hodin, jídlo, plenky, něco na převlečení, kdyby byla nehoda a ve vlaku se to děje nejčastěji, že jo a bylo. Plus teda kočárek a dítě. A vždy jsem to zvládla, i když okolí tvrdilo, že nezvládnu. Důležité je se z toho nepo.rat.
Prostě si stará na dítě 😉
@pampelina18 kolik je tobě mladice? ještě pořád nejsi v tom Riu? Nebo tě tam nepustili? Nebo vyhodili?
Prostě si stará na dítě 😉
@pampelina18 Asi si to taky myslim😁 Chci už svůj klid...
(Placene) hlidani. Nic jineho vymyslet asi nelze.
Ať se stará i manžel a ty si občas od prcka odpočineš. Očividně máš "mateřskou krizi" a "depku", to je vcelku normální po nějaké době, kdy jsi s miminem sama doma 24/7 a potřebuješ jako sůl někam "vypadnoutů. Najdi si v blízkém okolí někoho, s kým budeš trávit čas anebo udržuj kontakty s dřívějšími kamarádkami alespoň formou kafíčka jednou dvakrát za měsíc, buď prcka s sebou anebo na ty dvě tři hodiny ať hlídá tatínek. Jakmile začnou příkrmy a dítě není 100% závislé na kojení, tak je to hlídání od "cizíů osoby -myslím někoho jiného než máma - nažší (ani nevím, zda vůbec kojíš, pokud ne, tak s UM je to o to jednodušší, flašku může miminu fakt dát i chlap).
Holt nejsi asi úplně mateřský typ, ale myšlenky na rozvod a utéct od rodiny a cestovat opravdu nejsou moc dospělé. Jednou už to dítě máš, tak se smiř s tím, že minimálně dalších 18 -20 let bude součástí tvého života. K nechráněnému sexu tě nikdo nenutil. Neboj, s věkem je to pak jen lepší a lepší, pak můžeš dát děcko do školy, do školy, to už pak je úplně pohoda a až s tebou předpuberťáci nebudou chtít tráfit čas a s nápadem společného výletu tě pošlou někam, matko, neopruzuj. ještě budeš vzpomínat na doby, kdy na tobě bylo 100 % závislé.
"on leží, hraje hry, není iniciativní, než ho přemlouvat, at hlidá, nebo pomůže, tak si to udělám sama, on už není žádný mladoch"
No tak když si mu o pomoc neřekneš, tak co by se snažil....holt další příklad přespříliš emancipované ženy "přece se nebudu doprošovat chlapa". Nedávno se řešila jedna, že manžel vydal desetitisíce za svůj koníček a ona že je po rodičáku a bez peněz a že se dohádali...pak z ní vylezlo, že ona než aby si řekla chlapovi o peníze na něco ("přece se nebudu doprošovat"), tak radši nic anebo chodila po brigádách, aby našetřila pár stovek navíc a mohla děcko vzít na výlet, po rodičáku je bez peněz, bez úspor, zatímco manžílek má našetřené očividně statisíce a koupí si za to značkové kolo za 35 000. Toto je podobné - "nebudu se doprošovat, aby trávil se svým dítětem čas." No tak pak se nediv, že padáš na hubu, ono bohužel chlapi jsou někdy prostě natvrdlí a fakt neuí číst myšleky a když jim neřekneš, že toho máš dost, tak je samotné to nějak nenapadne, že bys potřebovala pomoct. Zase naopak mají názor "kKdyby potřebovala, tak si snad řekne, ne? Neříká, tak asi vše OK". Prostě bych to udělala tak, že bych si domluvila nějaké randíčko s kámoškama a doma to OZNÁMILA (samozřejmě dostatečně předem, ne ten den hodinu před odchodem), že chlap prostě bude hlídat a šla bych...ti tatínci taky potřebují trochu důvěry, že to s dítětem zvládnou a potřebujou i trénovat a ten vztah si budovat.
Krátké výlety se dají podnikat i s miminem, pokud ti řve v kočáru, pořiď si nosítko, třeba to bude lepší. Ale když to nezkusíš, nezjištíš. Jen se pořád budeš užírat tím, že jsi zalezlá doma.
Ať se stará i manžel a ty si občas od prcka odpočineš. Očividně máš "mateřskou krizi" a "depku", to je vcelku normální po nějaké době, kdy jsi s miminem sama doma 24/7 a potřebuješ jako sůl někam "vypadnoutů. Najdi si v blízkém okolí někoho, s kým budeš trávit čas anebo udržuj kontakty s dřívějšími kamarádkami alespoň formou kafíčka jednou dvakrát za měsíc, buď prcka s sebou anebo na ty dvě tři hodiny ať hlídá tatínek. Jakmile začnou příkrmy a dítě není 100% závislé na kojení, tak je to hlídání od "cizíů osoby -myslím někoho jiného než máma - nažší (ani nevím, zda vůbec kojíš, pokud ne, tak s UM je to o to jednodušší, flašku může miminu fakt dát i chlap).
Holt nejsi asi úplně mateřský typ, ale myšlenky na rozvod a utéct od rodiny a cestovat opravdu nejsou moc dospělé. Jednou už to dítě máš, tak se smiř s tím, že minimálně dalších 18 -20 let bude součástí tvého života. K nechráněnému sexu tě nikdo nenutil. Neboj, s věkem je to pak jen lepší a lepší, pak můžeš dát děcko do školy, do školy, to už pak je úplně pohoda a až s tebou předpuberťáci nebudou chtít tráfit čas a s nápadem společného výletu tě pošlou někam, matko, neopruzuj. ještě budeš vzpomínat na doby, kdy na tobě bylo 100 % závislé.
@ninive211 😀
"on leží, hraje hry, není iniciativní, než ho přemlouvat, at hlidá, nebo pomůže, tak si to udělám sama, on už není žádný mladoch"
No tak když si mu o pomoc neřekneš, tak co by se snažil....holt další příklad přespříliš emancipované ženy "přece se nebudu doprošovat chlapa". Nedávno se řešila jedna, že manžel vydal desetitisíce za svůj koníček a ona že je po rodičáku a bez peněz a že se dohádali...pak z ní vylezlo, že ona než aby si řekla chlapovi o peníze na něco ("přece se nebudu doprošovat"), tak radši nic anebo chodila po brigádách, aby našetřila pár stovek navíc a mohla děcko vzít na výlet, po rodičáku je bez peněz, bez úspor, zatímco manžílek má našetřené očividně statisíce a koupí si za to značkové kolo za 35 000. Toto je podobné - "nebudu se doprošovat, aby trávil se svým dítětem čas." No tak pak se nediv, že padáš na hubu, ono bohužel chlapi jsou někdy prostě natvrdlí a fakt neuí číst myšleky a když jim neřekneš, že toho máš dost, tak je samotné to nějak nenapadne, že bys potřebovala pomoct. Zase naopak mají názor "kKdyby potřebovala, tak si snad řekne, ne? Neříká, tak asi vše OK". Prostě bych to udělala tak, že bych si domluvila nějaké randíčko s kámoškama a doma to OZNÁMILA (samozřejmě dostatečně předem, ne ten den hodinu před odchodem), že chlap prostě bude hlídat a šla bych...ti tatínci taky potřebují trochu důvěry, že to s dítětem zvládnou a potřebujou i trénovat a ten vztah si budovat.
Krátké výlety se dají podnikat i s miminem, pokud ti řve v kočáru, pořiď si nosítko, třeba to bude lepší. Ale když to nezkusíš, nezjištíš. Jen se pořád budeš užírat tím, že jsi zalezlá doma.
@ninive211 ty vole ano jak bys mluvila o mojim
"on leží, hraje hry, není iniciativní, než ho přemlouvat, at hlidá, nebo pomůže, tak si to udělám sama, on už není žádný mladoch"
No tak když si mu o pomoc neřekneš, tak co by se snažil....holt další příklad přespříliš emancipované ženy "přece se nebudu doprošovat chlapa". Nedávno se řešila jedna, že manžel vydal desetitisíce za svůj koníček a ona že je po rodičáku a bez peněz a že se dohádali...pak z ní vylezlo, že ona než aby si řekla chlapovi o peníze na něco ("přece se nebudu doprošovat"), tak radši nic anebo chodila po brigádách, aby našetřila pár stovek navíc a mohla děcko vzít na výlet, po rodičáku je bez peněz, bez úspor, zatímco manžílek má našetřené očividně statisíce a koupí si za to značkové kolo za 35 000. Toto je podobné - "nebudu se doprošovat, aby trávil se svým dítětem čas." No tak pak se nediv, že padáš na hubu, ono bohužel chlapi jsou někdy prostě natvrdlí a fakt neuí číst myšleky a když jim neřekneš, že toho máš dost, tak je samotné to nějak nenapadne, že bys potřebovala pomoct. Zase naopak mají názor "kKdyby potřebovala, tak si snad řekne, ne? Neříká, tak asi vše OK". Prostě bych to udělala tak, že bych si domluvila nějaké randíčko s kámoškama a doma to OZNÁMILA (samozřejmě dostatečně předem, ne ten den hodinu před odchodem), že chlap prostě bude hlídat a šla bych...ti tatínci taky potřebují trochu důvěry, že to s dítětem zvládnou a potřebujou i trénovat a ten vztah si budovat.
Krátké výlety se dají podnikat i s miminem, pokud ti řve v kočáru, pořiď si nosítko, třeba to bude lepší. Ale když to nezkusíš, nezjištíš. Jen se pořád budeš užírat tím, že jsi zalezlá doma.
@ninive211 co se tyka chlapů mas pravdu.
Kdo to u prvního dítěte nezažil... ten přechod z bezdětnosti na dětnost je 150% změna života a chvíli trvá to přijmout... jakmile přestaneš srovnávat minulý život bez dítěte se životem s dítětem (a jsou to nejen omezení, ale i radosti), uleví se Ti a najdeš krásu a uspokojení i v tom,co žiješ TEĎ...jen je třeba se na rodičovství podílet i s partnerem, i on je rodič jako Ty...
Kdo to u prvního dítěte nezažil... ten přechod z bezdětnosti na dětnost je 150% změna života a chvíli trvá to přijmout... jakmile přestaneš srovnávat minulý život bez dítěte se životem s dítětem (a jsou to nejen omezení, ale i radosti), uleví se Ti a najdeš krásu a uspokojení i v tom,co žiješ TEĎ...jen je třeba se na rodičovství podílet i s partnerem, i on je rodič jako Ty...
@ester_ka olej diky
Máš nosítko? Zkoušíš vozit dítě v kočárku na bříšku? Co konkrétního bys chtěla dělat, co s dítětem nejde? Pro partnera je to taky první dítě? Pokud ano, musíš si ho trochu zorganizovat, on pravděpodobně taky neví, co s tím dítětem dělat. Schválně napiš, jak vypadají tvé dny?
Taky nejsem mateřský typ. Každopádně já teda chtěla dítě sama od sebe. Jenže jsem si to představovala asi jak Hurvínek válku. No a já ani nemám to díte zdravé a to je pak úplně jiný level. A nakonec mám dvě. To období 0-3 roky je zlo. To se musí prostě nějak přežit. Když pak dítě začne chodit do školky, už je to lepší. Mladší, zdravá, má 4 roky a kdybych měla jen ji tak je to už v pohodě.
Takže vydrž, jak dítě povyroste, bude lépe. 🙂
@me_druhe_ja jo bude líp, ale až se partner za zapoji a nebude utíkat ke hraní her a převezme taky zodpovědnost. Normálně mu to říct nebo ultimátum. Protože mě to přijde úplně mimo. On dřepí u her dítě ho nezajímá.
Rozvod jsem moc nepochopila, pakliže uvazujes o rozvodu, protože partner se chová takhle tak tomu rozumím. Ale nerozumím, jak ti by ti to ulevilo od mateřských povinnosti
Musim rict že jsem to mela dost podobne. Akorat mi přítel pomáhal co se dalo. Syn byl dost kontaktní dítě,furt visel na mě,do toho byl celkem uplakaný takže byli dny kdy jsem půlku dne jenom nosila na rukou. Do toho pak začali růst zuby a to byla úplně konečná. Nezbývá než vydržet, u syna to přešlo okolo 9 mesice kdy už začal sám lozit,plazit se a dokázal si vyhrát i sám bez moji přítomnosti.
Vítej v realitě, lépe už bylo. 🤭Následující roky tě čeká mamííí 120x do minuty, řvaní, kňourání a nekonečně otázky dalších 6 let v kuse, program alá houpej a hrabej se v písku celé odpoledne, jinak je to strašně nuudnýý a kdy už tam budeme a proč tam jdeme. Byt tebou, využiju teď každé vteřiny, kdy to dítě aspoň vydrží na místě, jakmile se začne pohybovat, už si sama v klidu nezajdeš ani na záchod. Radost, že. (Ano, taky nejsem mateřský typ a do teď nerozumím tomu, proč jsem si ty děti pořizovala. 🙈)
Prostě si stará na dítě 😉