Jak si poradit s nudou na rodičovské dovolené?

ale no tak, holky...prece se furt rika, jak je kazde dite jine...ji preci normalni, ze i kazda matka je jina a potrebuje neco jineho 🤷🏼‍♀️ vsechny proste nejsme pecovatelske tipy, ktere bavi deti a pece o domacnost. nektere bavi vlastni konicky, naplnuje je kariera, chteji se citit potrebne a v procesu. pak prijdou nabite domu z prace a venuji se detem lepe/vic. ja bych nikoho nesoudila, ani nikam neskatulkovala. ja sem treba s dcerou rada, jsem vdecna, ze je zdrava a sikovna, ale taky me nebavi 10x za den "cist" stejna knizka 🤷🏼‍♀️ taky mi chybi prace a realizovala jsem se v ni.

Tak pravdou je, že bez mateřského centra a z něj vygenerovaných kamarádek bych se picla. 7 let doma bych nedala. U nás ale funguje 3x týdnu mateřské centrum, zbytek týdne jsou akce v blízké kavárně s obrovským dětským koutkem a různými kroužky. Teda před covidem... To se to pak rodičuje 🙂 Děti naprosto bezúdržbový a šťastný mezi dětma, já s kávou a spolumatkama ;) Za mě to chce společnost.

@meronym že si vůbec trháš žíly zbytečnou diskuzí. Přece zbytek světa to dělá špatně, my máme jediní patent na rozum a nesmyslně dlouhá rodičovská vůbec není znouzectnost, protože stát kromě obecných keců o podpoře rodin nedělá pro podporu sladění rodiny a práce nic, tak aspoň sype dávky 🤦🏻‍♀️ Já naprosto upřímně říkám, že jsem si dnes ve službě užila to, že když řeknu “Jani, adrenalin miligram iv”, tak Jana adrenalin nehodí na zem a nešlápne na něj, nepokusí se ho vypít a ani nesebere ampuli a neběží se s ní schovat pod stůl ani neječí, že adrenalin neeee, radši augmentin, ale dá miligram adrenalinu do žíly. A bonusem místo stokrát postavené věže z dupla mám paní, co byla před chvílí mrtvá a už není. Jestli mě kvůli tomu někdo za sobce, tak nešť😉
Navíc jsem přesvědčená, že tahle mantra”matka tři roky 24-7 s dítětem, nejlíp ještě na prsu” rezonuje spíš modrým koněm (protože tyhle mámy přecejen mají nejvíc volného času), ale v mém okolí je normální se na nějaký úvazek vrátit nejpozději v roce a minimálně polovina mých kámošek/kolegyň ten druhý příjem vůbec nepotřebuje (my jo, ale to jedno, pracovala bych stejně)

@alishka111 to je právě to. Být mezi lidma. V ČR bych to asi snášela líp, tady je tolik možností: kroužky už pro nejmenší děti, plavání, milion hřišť, herničky....Všude plno matek, takže i když žádnou detnou kamarádku nemáš, stejně si najdes.....To je o něčem jiným. U nás (ve Francii) nic takovýho není, žádnou matku nikde nepotkás, protože po 3m se vrací do práce... Takže jsem věčně jak kůl v plotě se dvěma nemluvícima a nechodicima dětma a to je fakt masakr....

@zuzekk jasne. Hrozny sobec jsem. Ted cekam druhe a vis co? Rozhodla jsem se, ze starsi dcera bude chodit 2x tydne do jesli nadale a dalsi 2 dopoledne ji bude hlidat tata. Ja bych totiz pres sve sobecke srdce neprenesla ji to vzit, kdyz vidim, jak se do tech jesli tesi (dneska mi skoro zapomnela i zamavat) a jak ji to posunulo. To se radsi "bezduvodne" prohnu. Stejne tak ten vztah s tatou je o necem uplne jinem a i muz najednou to rodicovstvi jinak vnima. Vis, co na tom pulroku dopoledni stylu 2x do jesli, 2x s tatou, jednou se mnou do plavani (predtim to stejne bez jesli, vekacky jsou dlouhe) bylo nejtezsi? Zorganizovat si to tak, abychom spolu stihaly to, co predtim. Vylety, nakupy boticek, nejake to setkani s kamoskama... No a pak ty chvile, kdy jsem se treba zastavila a rikala si, co dela, ten muj drobek a ze ji ted zrovna v tu chvili nevidim a nemuzu obejmout. A pak se vratim a tam vysmate dite, ktere me obejme a je naprosto spokojene a po spanku jdeme vklidu a s nadsenim delat neco spolu. Ne ze musim, nebo se premuzu, ale protoze se na to tesim. A je mi jedno, ze mam boruvky po cele kuchyni. Nejhorsi bylo se smirit s tim, ze prospiva mnohem lip, kdyz neni v kuse nalepena na me. Ze sice jsem jeji Slunce a Alfa a Omega, ale nepotrebuje me 24/7. Nazvala jsem si to nezdravou fixaci matky na dite (ne naopak), i kdyz teda verim, ze existuje par deti, ktere to tak mit nebudou, ale podle me jich bude mnohem min, nez si myslime, protoze to s nima nikdo ani nezkusi. A ted me treba sezerte. Ja se jdu pritulit k tomu spicimu andilkovi a jdu si dat taky dvacet.

@drep Pobavila jsem se 🙂 A 100% souhlasim. Pred par dny mi kamaradka - neurochirugicka, ktera zije v Nemecku, rikala, ze se po roce doma vraci do prace a malou dava so skolky. Ale pozor! Nezamenovat s ceskou skolkou, kde vyhorela ucitelka, co ma na starosti 25 kusu, deti fackuje (viz jina diskuse tady). V tehle nemecke skolce je na dve deti jedna ucitelka, kontaktni pristup, v pripade, ze je dite zvykle, tak jej nosi v satku, atd. To nejlepsi? Je to skolka statni, za par penez. TAK vypada podpora rodicovstvi. Ne vyrazeni zeny z pracovniho procesu na x let za smesny peniz, co se odrazi na jeji psychice, kariernim postupu i duchodu.

@drep ano, ta pasáž s adrenalinem je přesně ono. 😅

@meronym hele a o tom to je. Němka má šanci být neurochirurg. Z mikrochirurgie prostě nemůžeš na pár let vypadnout (já jako neurochirurg začínala, takže fakt vím) a protože mít děti v německu/dánsku/anglii neznamená pár let domácího vězení, tak se ta erudice dá udržet. U nás je atestovaných žen - neurochirurgů několik jednotlivých, buď bezdětných nebo všemi odsouzených krkavčích matek…

@drep ono je toto je bohužel i jinde než ve zdravotnictví. A pak si většina žen stěžuje, že jsou méně hodnocení, dělají podřadnější pozice a pod. Ale když jsou x let doma, nelze se čemu divit. Prostě ten čas už se pak dost často dohnat nedá....

@jana_zofie já jsem si holku užila. Byla děsně aktivní. Když se narodil kluk (únor) bylo jí 2 roky a 3 měsíce. Šla v září do školky a brečela jen když šla domů. Ráno mě budila v 6 abych udělala snídani a mohla jít do školky. Měla jsem tak čas i na druhý. Užila jsem si to to velice (sarkazmus) od 9.m byl pořád nemocný (záněty průdušek a laringitida dokola).... Pak jsme začali jezdit do lázní, mají chronickou bronchitidu, astma, alergie.... Když jsem byla čtvrtý rok doma už mi hrabalo, nemocný dítě, nespaní ve dne v noci protože co když zase přijde dušení... Psychika je pak v háji. Řekla jsem že musím do práce nebo se složím. Muž mi pomohl, hodně mě podpořil. Malýho jsem nakonec Šoupala do jeslí a bylo to super. Miloval je, líbilo se mu tam, usmíval se a vyprávěl co dělali. Naučili ho všechno rychleji než já první dítě. Dneska nevím jestli je to ostuda pro mě nebo chvála pro tety. Jsem ráda že jsem se tak rozhodla. Navíc, dřív bylo normální dát děti do jeslí. Tak proč by to teď bylo špatně. Mateřskou jsem si užila a zároveň jsem si sáhla na dno. I tak bych to udělala znovu a stejně. Krom toho, muž se musel hodně zapojit a dneska jsou děti nezávislé ani na jednom z nás. Babičky a dědové si je také užívají, protože je pro ně normální nebýt závislé na mámě a děti jsou rády. Mají hodně možností. Ano ptala jsem se učitelek ve školce. Milovali školku i jesle, holka už chodí do školy a je šťastná i v družině. Hrozně závisí na tom jak dítě vedete do života. Dětský psycholog mi řekl, že dneska rodiče málo děti vedou k racionální výchově a tak s nimi mluvím od mala tak jak to je. Nese to ovoce a často i zrcadlo. Cíl výchovy splněn. Děti se v životě nezhroutí protože jsem ji vzala do vlastních rukou....
Z toho plyne, že by výchova měla být racionální nikov trendendem a mateřská nemá být o dítěti, ale spolupráci, případně matce. Dítě si z toho vezme jen co potřebuje podle nátury a genů rodičů. Děti jsou jako proutek. Dokud jsou mladé dají se lehce ohýbat, ale pozor na přetočení.

Já nevím..ale zkus si říct,že takhle doma už třeba nikdy nebudeš ...udělej doma to nejnutnější a poznávejte okolí ....poznávejte herničky...Zoo..Muzea... přírodu... on takhle malý věčně nebude ... 🙂
Ono musíš vidět takhle prcka jenom jako narusovatele...ale spíš říkej si co ty mu můžeš jako máma předat nebo ukázat do života....

udělej si ty dny zajímavější a ne zajít do samosky a obejít park vysát vyprat uvařit....

@zuzekk Ještě k tomu pripis "proč jste si pořizovaly dítě?". Bylo by fajn si uvědomit, že každý to má jinak. Já také nikoho neodsuzuji za to, že je doma 3 nebo dokonce 4 roky. Spokojená matka = spokojené dítě. A v délce RD jsme snad světovou raritou a náš stát je dost, možná až moc, štědrý. A ne každé dítě potřebuje do tří let jen a jen matku. A ne nejsme sobci, když se vracíme dříve do práce, stejně jako ty nejsi "lina a práce neschopná", když jsi tři roky doma. Takže naopak ty nenut druhé být doma a neprobouzej v nich pocit viny, když to nemají tak nastaveno tak jako ty.
Pro zakladatelku - chápu tě, mám tři děti a doma jsem nikdy nebyla déle než dva roky. Práci k normálnímu fungování rodinu potrebuji, máme úžasnou chůvu a všichni jsou spokojení.

@zuzekk přesně, v každý práci je člověk nahraditelny, doma ne.

@zuzekk ok cizímu bych svoje malé dítě nedala (budovat vztah k někomu, kdo mu zmizí že života), ale kombo půl úvazek a částečný HO jsme si zvládly vykrýt s kamarádkou navzâjem asi dva roky. Děti byly od roka šťastné, že mohou být spolu. Na vesnici, kde luxus jeslí fakt nemáme.
A podepisuju, že matka přijde z práce, kde zase najde nějakou vlastní hodnotu, začne se jí trochu zdravě stýskat a doma najde vysmáté dítě, které si jí najednou víc váží, má jí co vyprávět, nevyšiluje, že mu nakrájela jabko na měsíčky místo na kolečka a podobné kraviny... Prostě najednou ten čas spolu má úplně jinou hodnotu a dítě má bonus lepšího vztahu s dalšími blízkými a větší samostatnosti.
Jo fakt si připadám jako mnohem horší matka, když někdy sedím po delší době doma ubitá a nedokážu sebe ani dítě ani vykopat na zahradu.

@zuzekk nad tvými komentáři musím jen kroutit hlavou a ptát se, jak můžeš takhle soudit ostatní? Každa jsme jiná, máme jinou povahu, jinou rodinnou situaci, jiné zájmy a koníčky, jinou trpělivost, jiné hranice....... To co vyhovuje tobě fakt nemusí vyhovovat každé matce, tak proč by se měly cítit provinile, že dělají něco pro sebe, aby byly spokojené? I když to znamená jít pracovat? Podotýkám, že jsem doma už víc jak pět let v kuse. A autorkou zmíněné pocity znám velmi dobře. Kdybych měla možnost odpovídajícího hlídání, tak jdu na chvíli také pracovat. Tu možnost nemám, ale zároveň se neostycham dat děti hlídat, když to jde a věnovat čas sobě a svoji spokojenosti, díky tomu pak můžu žít o trošku víc naplňující život a mít pořád bohatý i když prozatím aspoň jen ten vnitřní, "duševní" svět. Navíc jsou povolání, kde si opravdu nemůžeš dovolit být 3 roky doma. Trocha respektu k druhým by opravdu neškodila.

Mně sezeni doma taly nebaví a tak se snažím doma nesedět. Co jsem na mateřské, trávím co nejvíc času venku, v přírodě. Bez ohledu na počasí. Mám cíl denně aspoň 15 tisíc kroků. Hodně výlety. Mám teď děti 2, dvouletou a čtyřměsíční a snažím se je vnímat jako partaky ne jako otrapy. Zatím mě mateřská hodně obohacuje. Vařím, peču, klicim semínka, kvasim zeleninu, absolvovala jsem online kurz seberozvoje a kurz o výživě, venku sjizdim různé zajímavé podcasty. Co začala korona, jsem posedla hackovanim svého zdraví- otuzovani, meditace, práce na sobě, strava... to všechno dělám s detmi a i pro ně. Na příští jaro plánuju s holkama nějakou delší pouť, jen já a děti. Takže davam dohromady vybaveni, myšlenky, nápady, začala jsem procvičovat svoji bidnou angličtinu. Práce mě nikdy nenaplnovala, nenašla jsem se v ničem, takže jsem šťastná jako blecha, že můžu být doma, trávit mraky času na sluníčku a čerstvém vzduchu. Příští rok chci víc rozjet zahrádku, letos na to kvůli těhotenství nebylo tolik myšlenek. Hodně teď čtu. Musím vymyslet porad něco, nemám tady jedinou kamarádku, žádnou rodinu, vůbec nikoho. Takže musím být pořád kreativní no.

@malinkaelinka to je moc hezké.

Ja jsem doma s detma rada a prace mi nechybi. Ale nikoho nesoudim, kdyz se chce vrátit do prace brzo. Stokrat lepsi spokojena mama, co se realizuje i jinak nez u sporaku a po navratu z práce domu se venuje detem na tisic procent, nez vyhořela a nervni matka, utapejici se pocitem frustrace a domaciho vezeni.

Jé, je. Mě to taky nebavilo. V tomhle věku jsem začala chodit do práce, sice jen na dohodu, čtyři - pět směn v měsíci, ale je to boží! Svoje děti miluju nadevše, ale člověk začíná být vyhořelý. Já se trochu seberealizuji v práci, teď pracuji v hospici, tak si sice od plenek a krmení neodpočinu, ale cítím se alespoň potřebná. A batole tím nějak netrpí. Kupodivu to i s tatínkem zvládá skvele. I noční směny zvládá. A to je prosím pěkně pořád kojená.

@malinkaelinka tvůj přístup se mi líbí 👍

Ženy ze zdejšího tématu... dneska mě k téhle diskuzi pořád napadá jedna věc, tak to sem musím napsat. Můj osobní postřeh - to že vás/nás to doma někdy nebaví až ubíjí, že jste/jsme nervózní a podrážděné, že na děti někdy křičíme a tak dále...je výsledkem únavy. Je to tak prosté a přitom složité. Protože to není jen o tom moct se vyspat, což někdy pořádně nejde i roky, ale také naplnit svůj čas něčím, co naplňuje nás, něčím dobít baterky. Únava není jen ta fyzická, ale i psychická. A únava obojího typu nám snižuje kapacitu zvládat a řešit problémy, snižuje práh naší tolerance a trpělivosti. A proto jsou sice fajn rady, jak zabavit dítě, jak s ním jednat, jak s ním trávit čas....abychom to období přežily, ale ještě lepší je se podívat na to, co můžu udělat já pro sebe? Abych dosytila sebe a svou energii, co mě těší, nabíjí a posiluje. Pro někoho to bude procházka s dětmi do lesa, pro někoho večerní klid s háčkováním, pro někoho meditace, pro někoho zaměstnání. A nic z toho není špatně nebo "míň". Zas se k tomu vracím - každá jsme jiná, tak si to dovolme a hledejme to naše, co nám přinese radost a energii, ať je to cokoli. Nejlepší máma je spokojená máma ❤️

@andri_fialkova máš pravdu, já jsem zvyklá s holkama (3 roky a 3 měsíce) trávit dopoledne v lese, pak dáme oběd který dělám večer abychom mohli byt dopoledne venku, teď co je miminko tak jsme.po.obede doma a hrajeme se starší většinou deskovky a když jde odpoledne malá spát uděláme něco na zahradě. Dvakrát týdně chodím i s dětmi cvičit. Ten les a to cvičení mi dava tu pozitivní energii, teď jsme už přes týden doma, malá má průdušky a starší hnisavou rýmu a já přiznávám že už jsem protivna sama sobě 🙁, na holky jsem protivná a vážně už mě to štve. Nemám kde brát tu energii. Prostě máš pravdu v tom, že každá jsme.jina a každá si musí najít to své 🙂, co jí nabije.

@andri_fialkova souhlasím s tím co píšeš, až na jednu věc to je ta únava (ať jakéhokoliv typu). Ač z velké části a u hodně žen je to jak píšeš za mne je to hrozně zjednodušené a nemusíš být "unavená", na to aby člověk chtěl žít "jinak"

@malinkaelinka teda to je nadhera vazne! taky se o tom snazim takhle smyslet, jen teda musim rict, ze nachapu jak to delas 😅🙈 taky se dceru snazim maximalne zapojit a nebrat ji jako "skoditko" 😂 ale mozna jeste musi vyrust. moje zajmy jako chozeni do prirody, cteni, joga, meditace, kresleni...ji zatim se mnou fakt nejdou. ujde par kroku, chce jet kovarem, za chvili uz nechce jet, kdyz cvicim, tak po me leze, cist muzeme jen jeji knizky, kresli asi 10 minut 🤷🏼‍♀️ to si nechci stezovat, vim ze se to jednou zlepsi, jen nechapu kdyz napises, ze tohle vse zvladnes s detmi, jak to delas 🤷🏼‍♀️

Me pomohly kroužky - jeden den krouzek plavani, druhy den krouzek montessori. Prospane odpoledne pak zarucene. Pak vylety do prirody, hernicek, vystav a muzei (praha je v tomhle skvela).
A pak prace na pul uvazku. Presne jak pisi holky, je to skvely za sebou zavrit dvere a neresit plinky, sople, hovňajze a bordel. Naopak narozdil od @zuzekk mi to pomaha byt lepsi maminka. Protoze se pak na cas s detmi tesim a vic si toho casu s detmi vazim. Nevnimam to pak jako ubijejici povinnost drepnout si k nim do pisku a stavet babovky ale bavi me pozorovat jak tvori a jake maji pokroky. A na hristi dokazu velmi dobre identifikovat ktere matky to maji stejne. Jsou to ty bez tiku v oku, ty ktere nevyjizdi zbytecne zvysenym hlasem po detech kvuli prkotine. Hlavne kdyz ma clovek omezeny cas s detmi tak kdyz jsem s detmi, tak jsem opravdu s detmi - ne takovyto "pockej az dodelam x" ale jsem s nimi fyzicky i psychicky, vidim je vnimam je a nedelam nic dalsiho...
A jinak ano, za mne nejhorsi obdobi 1,5 - 2,5...kdy se teprv uci pravidla a jejich respektovani..brr jsem rada ze uz to mame za sebou.

@blondynka400 To určitě, motivaci ke změnám může být hodně. Únava je spíš ta příčina toho, že je to na nás "moc", že nezvládáme, rveme po detech a není nám v tom dobře.

@drep a já s tím teda zásadně nesouhlasím - konkrétně s tím, že je normální jít v roce dítěte do práce. Pro dítě to prostě dobré není, a když je něco špatně, nemělo by se to stávat normou. Ani tou formou, že si tady budete poklepávat po ramenou, že jste společnosti prospěšné víc, než ty lemry co se válí doma na dávkách ještě ve dvou letech dítěte. Neříkám, že stát podporu sladění rodičovství a zaměstnání má dobrou, ale rodičovský příspěvek, držení místa, neplacení SP a ZP + zdravotní péče zdarma pro rodiče i dítě je luxus, kterého bychom měly využít k péči o to nejdůležitější, co v životě máme. A pokud ty to využít nechceš, nestav to jako normální, vhodné, prospěšné atd. Pokud je tobě v práci líp než s vlastními dětmi, nepřijde mi to tím, co by mělo být v naší společnosti "normální".

To, že batole, malé dítě, do tří let matku 100% potřebuje, je pravda odvěká, to jsem měla pocit, že tu nemusím dokazovat. Pokud to rozporujete, najděte si prosím něco o vývojové psychologii dětí. Nemám to nastudované v malíku, zabývám se staršími dětmi, ale tento prostý fakt si není tak těžké pamatovat. Viz např. Matějček Co děti nejvíc potřebují. Nebo Komenský 🙂 Pak už jeho obzor míří dál do světa, potřebuje více kontaktů, nevadí mu být nějaký čas bez rodičů. Každé dítě je jiné, někdo do této fáze může dospět ve 2,5r, ale určitě ne v roce, ani v roce a půl.